Recenze
Marvel vs Capcom 3 - recenze
26. 4. 2011
|
Jiří Škrampal
Japonské bojovky u českého publika často narážejí na odpor, téměř až hmatatelný. Platí při tom, že čím kresleněji hra vypadá, tím výš je zvednuté obočí českého hráče. Bod pro Tekken a velmi špatný start pro Marvel vs Capcom. A přesto před sebou máme jednu z nejlepších a nejpropracovanějších bojovek současnosti. Potvrzuje Captain America.
Castlevania: Lords of Shadow - recenze
29. 10. 2010
|
Jiří Škrampal
Castlevania zůstává v srdcích většiny hráčů především plošinovkou s RPG prvky. I když zářila na osmi a šestnácti bitech a v posledních letech na Nintendu DS, největšího úspěchu ve své historii dosáhla už kdysi na PlayStationu. Hlavní designér Toru Hagihara se moudře rozhodl nenechat se strhnout vlnou 3D titulů a světlo světa spatřila hra Castlevania: Symphony of the Night.
Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint - recenze
15. 10. 2019
|
David Ryneš
Poslední Ghost Recon s podtitulem Wildlands bude po Divisionu pravděpodobně mou druhou nejhranější hrou, která k sobě lepí jméno spisovatele Toma Clancyho. Bolívie plná života si mě získala, a i přes slaboučký příběh jsem se do ní s pravidelnými přídavky vracel. Breakpoint měl mnoho věcí vylepšit a zvýšit důraz nejen na příběh, ale také na prvky přežití v nepřátelském prostředí, což logicky vyšponovalo má očekávání. Ačkoliv z technické alfy jsem byl zprvu nadšen, ve finální verzi se z Breakpointu vyklubal guláš ze všeho, co kuchaři v Ubisoft Paris našli.
Valhalla Hills - recenze
14. 12. 2015
|
Adam Homola
Nerad píchám špendlíkem do nafouknuté bubliny hned ze začátku, ale je třeba říct, že navzdory počátečnímu dojmu Valhalla Hills není nový a jinak pojmenovaný díl Settlers. Snaží se, má nakročeno správným směrem, hře nechybí ani roztomilost, ale prostě to tam není. Přitom na Valhalla Hills pracuje několik tvůrců původních Settlers her, kteří na svůj mastrštyk z dob minulých navazují, ale je to návaznost asi taková, jakou v devětadevadesátém vykouzlil George Lucas. Skrytá Hrozba není pro obecné publikum špatná, ale pro fanoušky původní trilogie Star Wars to není ono. Pokud tedy patříte k opravdu zapáleným fanouškům The Settlers, specifické kouzlo oblíbené série ve Valhalla Hills neobjevíte. Neznamená to však, že by šlo o špatnou nebo průměrnou hru, naopak.
Neo Scavenger – recenze nejzajímavější survival hry posledního roku
2. 1. 2015
|
Ladislav Loukota
Snad v reakci na populární tvrzení, že hráčské generaci schází praktické dovednosti, trh v posledních letech zaplavily survivalové simulace plné rozdělávání ohně, opravování nástrojů a soubojů s vlky doslovnými i metaforickými. Od DayZ po The Long Dark se vývojáři předhánějí v tom, kdo z nich na světlo světa přivede nejlépe vypadající a nejkrutěji simulaci reality, ve které má na přežití vliv snad i fakt, že jste panákovi už týden neostříhali nehty. Na první pohled vypadá NEO Scavenger podobně jenom s tím rozdílem, že graficky vypadá, jako by tvůrci použili Malování. Kdo však překousne první - negativní dojem, čeká ho odměna v podobě jedné z nejzajímavějších survival her za poslední rok. Důvod je prostý. NEO Scavenger konečně ze zavedené formulky survival her vykopla zombíky a klade důraz především na pozornost vůči detailům každodenního života v post-apokalyptickém světě.
Sherlock Holmes: Crimes & Punishments - recenze
30. 9. 2014
|
Lucie Jiříková
Sherlock Holmes toho ve hrách zažil už spoustu, zejména pod taktovkou studia Frogwares, které pro detektiva a hráče vymýšlí nová dobrodružství již přes deset let. Pod jeho taktovkou anglický gentleman s bystrým úsudkem a specifickým smyslem pro humor zatočil třeba s nejmazanějším zlodějem na světě (Sherlock Holmes vs Arséne Lupin), dopadl sadistického zabijáka (Sherlock Holmes vs Jack the Ripper) a naposledy se očistil z křivého obvinění, které ho mohlo stát kariéru i samotný život. I přes záplavu nejrůznějších dobrodružství jsme ale se Sherlockem přesto něco nezažili - volnost při sbírání důkazů a usvědčování viníka. Frogwares přesně tento styl vyšetřování v souvislosti s dílem Sherlock Holmes: Crimes & Punishments (v ČR také Zločin a trest) slibovali a světe div se, nakonec svůj slib z velké části splnili, což lze ve videoherním průmyslu považovat za malý zázrak.
Avernum 2: Crystal Souls - recenze
23. 4. 2015
|
Jan Slavík
Herní studio Spiderweb Software, tvořené manželskou dvojicí Jeff Vogel a Mariann Krizsanová, vypouští do světa RPG hry toho nejčistšího ražení již dvacet let. Není tedy překvapením, že ani Avernum 2: Crystal Souls, předělávka původního Avernum 2 (což byl pro změnu remake klasiky Exile II), z fungujících kolejí nevybočuje. Jeff Vogel hráčům servíruje tradiční výpravné dobrodružství, ve kterém budete plnit úkoly, běhat s batohy harampádí zpátky do města, zachraňovat nebohé rolníky a nadávat na příliš mocné nepřátele, když se vydáte někam, kde ještě nemáte co dělat. Jednoduše nejde o nic, co by člověka překvapilo - propracovanou satiru palčivých environmentálních problémů mezi řádky a bourání čtvrté zdi nečekejte.
Technotopia – recenze futuristického mixu Dorfromantiku a Reigns
18. 12. 2024
|
Patrik Hajda
Staňte se AI a ovládněte celá města
Uncharted: Legacy of Thieves Collection – recenze PC verze dobrodružné kompilace
18. 10. 2022
|
Ondřej Partl
Pompézní výprava s klávesnicí a myší
Uncharted: Legacy of Thieves – recenze remasterů posledních dvou dílů
26. 1. 2022
|
Patrik Hajda
Poklady pořád stojí za to
Minecraft: Story Mode – recenze 1. epizody
19. 10. 2015
|
Miloš Bohoněk
Minecraft: Story Mode není Minecraft. Není to hra o kreativním stavění, není to hra s otevřeným světem a ani to není hra, u které byste museli kdovíjak přemýšlet. Když dojde na budování, akorát mačkáte Qčko a ono se to udělá samo. Když máte craftit, tvoříte elementární předměty jako meč a luk. A když chodíte po světě, pohybujete se v malých uzavřených uličkách plných neviditelných bariér. Co tedy Minecraft: Story Mode vlastně je? Je to příběhová adventura s úplně novými postavami, odehrávající se v ikonickém světě Markuse „Notche“ Perssona.
Dishonored 2 - recenze
18. 11. 2016
|
Lukáš Grygar
Stojím na okraji útesu olizovaného vlnami. Moře je za rozbřesku líné, u obzoru se plouží velrybářská loď, a když otočím hlavu doleva, vidím Karnacu, přístav ve stínu hory, připomínající dvojici žraločích ploutví. Dnes jsem ale žralokem já a kořistí se má stát zpupný vévoda – jeden ze spiklenců, kteří připravili mladou císařovnu Emily Kaldwin o trůn. Dívám se k městu z ostrova, na němž se rozkládá vévodovo opulentní sídlo. Patnáct hodin nazpátek jsem od lázní Addermire pozoroval postupující bouřkovou frontu a patnáct let nazpátek to byly šedivé mraky od majáku na Markhamově ostrově z Metal Age. Jedna dlouhá, šedivá nit, natažená od druhého Thiefa k druhému Dishonored.
Days Gone Remastered – recenze přeleštěné zombie apokalypsy
2. 5. 2025
|
Jakub Malchárek
Já a moje motorka
Total War: Rome II - Caesar in Gaul - recenze
7. 2. 2014
|
Aleš Smutný
Caesar je obecně lákavé téma. Můžete kolem něj uvařit spousty her různých žánrů včetně Call of SPQR: Stab the Tyrant. Když už ale sáhnete po strategii, jdete rovnou do přední linie, protože od vás všichni očekávají to nejlepší. Jakmile Creative Assembly ohlásili, že první datadisk/DLC pro Total War: Rome II bude o Caesarových eskapádách v Galii, spíše jsem se rozpačitě drbal na hlavě.
Xenoblade Chronicles - recenze
27. 10. 2011
|
Jan Vitík
Konzole Wii od Nintenda má již hvězdné období zřejmě za sebou a směřuje do poslední fáze svého životního cyklu. Někdo bude dokonce namítat, že žádné hvězdné období nikdy neměla, že počet kvalitních titulů by se dal spočítat na prstech jedné ruky. A není úplně mimo mísu, co si budeme povídat. Ovšem předtím, než zahodíte své bílé krabičky do smetí, dejte jim šanci. A teď nemyslím chystanou Zeldu.
Alto's Odyssey - recenze
31. 3. 2018
|
Jan Hrdlička
Při pohledu na první obrázky, informace, a nakonec i při hraní prvních minut v Alto’s Odyssey, jsem se utvrdil v postoji, že jde o pěkné pokračování jedné z nejlepších endless runner her. A také, že víc, než sedmičku mu nedám. Na to to hraje příliš na jistotu, říkám si. Inu, mýlil jsem se. Poprvé jsem si to uvědomil, když na mě zničehonic udeřila pouštní bouře. Svištěl jsem s Altem ze svahu dolů, složky vizuální a zvuková na mě podmanivě útočily a působivá souhra svěžích nápadů ve mě úspěšně vyvolala dojmy, jaké v člověku neživí jen tak kdejaká mobilní hříčka z nabídky.
Valiant Hearts: Coming Home – recenze dobrodružství z první světové války
14. 2. 2023
|
Ondřej Novotný
Zpátky do zákopů
Atlas Fallen – recenze hry, která marně bojuje proti času
9. 8. 2023
|
Pavel Makal
Již brzy v Game Passu!
Metroid Prime Remastered – recenze návratu dokonalé hry
17. 2. 2023
|
Pavel Makal
Dvacet let a v plné síle
SimCity: Cities of Tomorrow - recenze
13. 1. 2014
|
Jakub Kovář
„Welcome to the world of tomorrow!“ rozezvučel se mi v hlavě hlas profesora Farnswortha v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o futuristickém rozšíření budovatelského SimCity. Vzápětí se mi ale v hlavě rozsvítila červená kontrolka, která upozorňovala na to, že původní hra až tak velká pecka kvůli spoustě bugů a designových klopýtnutí nebyla. Jenže co naplat, sci-fi mě vždycky lákalo a osm patchů od vydání také slibovalo nápravu alespoň těch nejpalčivějších problémů.
TES V: Skyrim - Dawnguard - recenze
5. 12. 2012
|
Lukáš Grygar
Sedím na konári a je mi dobre. Respektive - sedím na kameni a dobře je mi, protože jsem Skyrim a potažmo celý Tamriel už zase zbavil hrozivé... hrozby. Ty bývají hrozivé už z principu, ale tahle v mém případě nesla hlubší podtext. Jak rády říkají hlasy v trailerech na pokračování toho či onoho blockbusteru: tentokrát je to osobní. Tedy, bylo. A po zhruba týdnu nárazového putování není. Co? Spíš kdo! Upíři!
Deponia - recenze
21. 8. 2012
|
Lucie Jiříková
Zatímco mainstreamoví vývojáři hodili klasické adventury za hlavu, specializovaný tým z Daedalic Ent. se do nich s plnou vervou pustil a vydává jednu za druhou. Vždyť to nejsou ani 2 měsíce, co jsme se v Dark Eye: Chains of Satinav ujali role ptáčníka Geroma, a už se můžeme pustit do dalšího dobrodružství, tentokráte zasazeného do vzdálené budoucnosti na planetu Deponia.
Spelunky - recenze
4. 8. 2012
|
Lucie Jiříková
Hra Spelunky byla vydaná již v roce 2008 ve verzi pro PC (na homepage je ke stažení zdarma), a i když už tehdy slavila značný úspěch, moment své největší slávy měla teprve před sebou. Přišel až letos, společně s verzí pro X360, za níž byl její tvůrce, Derek Yu (potažmo Derekem založená vývojářská společnost Mossmouth), odměněn první cenou za nejlepší design během 14. ročníku Independent Games Festival. Už jen tento fakt naznačuje, že na daném titulu něco bude, nicméně v případě Spelunky to platí bezezbytku.
LEGO Indiana Jones - recenze
9. 6. 2008
|
Redakce Games.cz
Bez rytířů Jedi, zato však s bičem a dávkou poctivých puzzlů vstupuje na scénu další hra s puncem stavebnice LEGO. A ani počtvrté to není nuda.
Pure Pinball - recenze
11. 6. 2003
|
Redakce Games.cz
V posledních letech jsou počítačové simulace pinballů ve velkém útlumu, ale to se snaží zvrátit Pure Pinball, který disponuje realistickým grafickým zpracováním tří hracích stolů s různou tématikou.
Test Drive Unlimited Solar Crown – recenze závodní katastrofy
16. 9. 2024
|
Patrik Hajda
Aneb jak ukázkově zničit slavnou značku
Phantom Doctrine - recenze
21. 8. 2018
|
Pavel Dobrovský
Největší výzva pro tvůrce her? Sladění všech systémů tak, aby ani jeden neoslaboval hratelnost nebo naopak nevytlačoval ostatní na okraj pozornosti. Na poli tahových strategií v tomto směru zvítězily třeba Invisible, Inc. nebo XCOM. Špiónská Phantom Doctrine od studia CreativeForge (tahovka s kovboji a démony Hard West) cílí na tu samou metu perfektní tahové hratelnosti. Na jednu stranu chce oslovit fanoušky XCOM posunováním figurek po bitevním poli a taktizováním na mapě světa, na straně druhé chce bábovičky studia Firaxis rozmetat. Využívá k tomu řadu dodatečných systémů a nápadů, které dělají z tahové studené války něco podivného - hybrida extrémně zábavné a nudné hratelnosti.
Ni no Kuni II: Revenant Kingdom – recenze
29. 3. 2018
|
Pavel Válek
Dalo by se říct, že již od začátku vývoje herních zařízení bylo cílem japonských vývojářů se co nejvíce přiblížit po vizuální stránce anime. Technický pokrok ale stále nedovoloval, aby grafická stránka her předčila, nebo se vyrovnala, kvalitě ručně kreslených filmů. Když se však veřejnost v roce 2011 dozvěděla o tehdy čistě v Japonsku dostupném JRPG s názvem Ni No Kuni, vypukla vlna nadšení. Nejen, že se jednalo o velice povedenou hru, ale navíc se na vývoji podílelo Studio Ghibli, které se proslavilo filmy jako Princezna Mononoke, Můj soused Totoro či Zámek v oblacích. Ačkoliv se nejednalo o plnohodnotné „hratelné anime“, vzbudila hra mezi hráči vlnu naděje, že se jej jednou dočkáme. A Ni No Kuni II: Revenant Kingdom je právě tou hrou, která tento sen plní.
Bomber Crew - recenze
10. 11. 2017
|
Mars Vertigo
Bomber Crew se na první pohled jeví jako hříčka, kterou byste spíše asi čekali kdesi v útrobách digitálních tržišť mobilních zařízení. Fanoušci herního mikromanagmentu, druhoválečné tématiky a letectví obzvláště by mohli být při prvním pohledu na obrázky a videa zmatení. Obdobně i já, když jsem při průletu novinkami na Steamu zaregistroval položku Bomber Crew vystupující coby simulátor, projela mnou ihned vlna nadšení a vybavila se mi jedna šestnáct let stará klasika. Není proto divu, že jsem svůj první kontakt s obrázky překonával spíše s jistou nevolí. Jenže vem to čert, podobných her je jak šafránu, a pokud vás bavila FTL: Faster Than Light a dáte občas šanci manažerským hříčkám, dost možná vám Bomber Crew uštědří přímý zásah.