Recenze

Call of Duty: Black Ops 2 - recenze

Když jsem v závěru recenze Medal of Honor: Warfighter psal, že i díly Call of Duty od Treyarchu jsou o stupeň a někdy i o dva lepší, než Warfighter, v kontextu to vyznělo jako lichotka, i když jsem v zápětí dodával, že se v žádném případě nejedná o zázraky. Treyarch totiž opakovaně v historii CoD dokázal, že jeho příspěvkům do série prostě něco chybí. Něco, co by je dělalo zábavnými a zajímavými.

Ghostrunner 2 – recenze skvělé kyberpunkové řežby

Blesková akce, co chytne a nepustí

Moving Out 2 – recenze zábavného stěhování

Jako by na stěhování bylo něco zábavného…

Railway Empire 2 – recenze vláčkového tycoonu

Něco mezi jedničkou a návykovou zbytečností

Ghost Recon 3 (X360) - recenze

Žánr taktických akcí se rozrostl o slibný projekt od Ubisoftu, zasazený do nepříliš vzdálené budoucnosti a o poznání vzdálenějšího Mexico City. Jak si tentokráte povedou speciální jednotky Advanced Warfighter?

Octopath Traveler 2 – recenze pokračování výborného RPG

Dosáhl druhý díl stejně závratných výšin?

Dead Island 2 – recenze zombie řežby v HellA

Mladí a neklidní? Krásní a nechutní!

Punch Club 2: Fast Forward – recenze manažerského simulátoru bojovníka

Kyberpunkový ring čeká na svou další hvězdu

Red Matter 2 – recenze sci-fi pro virtuální realitu

Kdo vás uslyší křičet ve vesmíru?

Nioh 2 – recenze

Nabruste katany, naostřete kopí, za opasek srovnejte nástroje nindžů, oprašte posvátné štětce k psaní ochranných talismanů. Japonsko se zmítá v bouřlivém a krví zbroceném období Sengoku a jako by snad řada krutých střetnutí a vojenské manévry potenciálních sjednotitelů po celé zemi nepřinesly dost útrap, ještě se to všude hemží démony, nestvůrami a přízraky. A ty není radno podceňovat. Mají na vás totiž zálusk a nedají vám nic zadarmo.

Pathologic 2 – recenze

Pathologic se do srdcí, mozků a kostní dřeně těch, co vytrvali, zapsal jako hra nezapomenutelná ve své jedinečnosti, silná a podmanivá, ale také žalostně rozbitá. Čas poskočil o nějakých čtrnáct let kupředu a tvůrci z ruského studia Ice-Pick Lodge přicházejí s (ne)pokračováním. Jedná se o v podstatě tentýž příběh s novým kabátkem. A pod ním hra... ve své jedinečnosti nezapomenutelná, silná a podmanivá, ale také žalostně rozbitá.

Rage 2 – recenze

Je v pořádku, když doutník chutná jako doutník. Stejně tak je v pořádku, když se ve střílečce jenom střílí. Nepotřebujeme vanilkové doutníky a FPS řežby s přes koleno lámaným přesahem do jiných žánrů. Pokud se hra zaměří na jedinou věc, je pak samozřejmě nutné, aby byla zpracovaná bravurně, ale z konceptuálního hlediska to problém není. Něco podobného by bývalo slušelo Rage 2. Jenže ta se bohužel vydala jinou cestou – tvůrci vzali velmi povedenou akci a obalili ji zbytečným, obtěžujícím balastem.