Recenze
The Getaway (PS2) - recenze
5. 3. 2003
|
Redakce Games.cz
O hře The Getaway pro Playstation 2 se mluví jako o největším sokovi Vice City a oba tituly mají mnoho společného. Jenže zatímco u GTA jste se mohli od srdce zasmát, zde vám prasknou nervy napětím.
Little Nightmares 2 – recenze pokračování dětského hororu
9. 2. 2021
|
Šárka Tmějová
Nepostraší tě dvakrát tatáž řeka
Plants vs. Zombies: Garden Warfare 2 - recenze
3. 3. 2016
|
Daniel Kremser
Když před sedmi lety vyšla tower defense hra Plants vs. Zombies, těžko by někdo předpověděl, že to tahle zdánlivá ujetost dotáhne až na konkurenta klasických multiplayerových stříleček, tradičně spjatých s válečnou tématikou. Garden Warfare 2 totiž skutečně je plnohodnotnou střílečkou se vším, co k multiplayerové akci patří. Oproti předchozímu dílu tak nabobtnala do rozměrů normální hry. Otázka ale zní, nakolik je nový obsah evolucí, a nakolik nastavovanou kaší.
Blood Bowl 2 – recenze krvavé sportovní tahovky
14. 10. 2015
|
Jakub Kovář
Americký fotbal u nás není příliš oblíbený a sám přiznávám, že ani mě tento sport nijak zvlášť nebere. Jeho fanoušci však shodně tvrdí, že jde o jeden z nejvíce taktických sportů vůbec. Právě pro tuhle vlastnosti si jej za základ warhammerovského sportu Blood Bowl zvolili lidé z Games Workshop. A protože mi další díl videoherní adaptace Blood Bowl nedávno přistál na disku, tak musím říct, že teď už bych se možná i na ten americký fotbal kouknul. Blood Bowl 2 totiž nabízí brutální zábavu a zcela v intencích svých pravidel zašlapává své předchůdce do virtuálního trávníku, i když má své nezanedbatelné mouchy.
Kunitsu-Gami: Path of the Goddess – recenze velkého, příjemného a originálního překvapení letošního roku
17. 7. 2024
|
Aleš Smutný
Když vesnici napadnou démoni
The Thaumaturge – recenze RPG, které vás nechá stát se pánem démonů v historické Varšavě
5. 3. 2024
|
Michal Krupička
Persona od Poláků?
Dungeons 2 - recenze rádoby nástupce Dungeon Keeper 2
8. 5. 2015
|
Adam Homola
Další z řady ambiciózních nástupců Dungeon Keepera zaťukal na dveře kobky. Horned Reaper vyšel, změřil si ho pohledem, zasmál se a zabouchl za sebou. Ne vážení, nepovedlo se to War for the Overworld a Dungeons 2 svůj cíl také minula. Sice ne o tolik, ale do středu terče má hra od Realmforge pořád daleko. Přitom je v lecčem blíž než spousta jiných klonů a nástupců.
Heroes of the Storm - recenze
25. 6. 2015
|
Adam Homola
Blizzard si tentokrát ukousnul své asi největší sousto. Ambice Heroes of the Storm totiž není malá: zpřístupnit komplexní žánr MOBA širokému okruhu hráčů. Cílem firmy tedy nejsou stávající hardcore hráči League of Legends a DotA 2, ale spíše všichni ostatní, co zmíněné hry doposud nehráli. Při honbě za tímhle cílem se vývojáři nebáli do "posvátného" žánru pořádně říznout, hezky ho přešít a výsledkem je přístupnější alternativa DotA 2. A můžou za to právě zmíněné radikální zásahy.
Surviving the Aftermath – recenze budovatelského survivalu
30. 5. 2022
|
Pavel Skoták
Vítejte na zdevastované Zemi
Marvel’s Guardians of the Galaxy – recenze
2. 11. 2021
|
Šárka Tmějová
Nepravděpodobní hrdinové zase zasahují
Iratus: Lord of the Dead – recenze
12. 5. 2020
|
Jakub Šindelář
Zástupy mrtvých pochodují a ve vzduchu je cítit pach rozkládajícího se masa. Mumie bojuje bok po boku se zombií a kostlivcem… a lidé prchají. Zbylé šiky odvážných se shlukují, aby bránily poslední zbytky svobody. Země živých už nikdy nebude jako dřív. Nekromant Iratus si ji hodlá podmanit, tvrdě a nekompromisně, jednou provždy.
Kingdom Under Fire – The Crusaders – recenze
2. 5. 2020
|
Zbyněk Povolný
Korejská společnost Blueside se proslavila především značkou Kingdom Under Fire, která vyniká spojením klasické real-time strategie s dalším žánrem a vzniká tak pozoruhodně namixovaný koktejl. V roce 2019 vyšla dlouho odkládaná a ještě déle očekávaná hra Kingdom Under Fire II, která klasickou strategii propojila se základy akčního MMO, kritici však výsledkem nebyli příliš potěšeni a u fanoušků titul také kdovíjak nezazářil. Nejspíše i proto se v Blueside rozhodli, že jejich další krok nebude nová hra, ale opětovné vydání populární Kingdom Under Fire – The Crusaders, která vyšla před čtrnácti lety na původní Xbox.
The Wild Age – recenze české strategie
18. 2. 2020
|
Zbyněk Povolný
Nebudeme si nic nalhávat: strategické hry delší dobu ustupují ze svých pozic a dny největší slávy už mají za sebou. Herní svět inklinuje spíše k instantnímu zážitku, a tak se složité a obtížně uchopitelné strategie staly výsadou užší skupiny lidí, které něco takového pořád ještě přijde atraktivní. The Wild Age jde ale trochu jinou cestou. I když se stále jedná o strategii jako víno, je pravým opakem toho, co si představuju pod slovem „složitá“. Tedy na první pohled. Po nějakém čase jsem zjistil, že pod jednoduchou slupkou se skrývá směsice prvků, které dokážou kvalitně potrápit mozkové závity.
Through the Darkest of Times – recenze
12. 2. 2020
|
Mars Vertigo
Je 1. února 1933 a v ulicích německé metropole vládne vzrušená, v jistých kruzích přímo slavnostní nálada. Ten ukřičený džentlmen s patkou a komickým smetáčkem pod nosem byl totiž včera jmenován kancléřem Německa. Berlín však ani zdaleka není takovou baštou národního socialismu jako například bavorská metropole Mnichov. A zatímco se nad nic netušícím Německem začínají pomalu stahovat temná mračna, ve sklepě jednoho činžáku v berlínské čtvrti Kreuzberg se v tento chladný a chmurný den schází odhodlané trio občanských odpůrců diktátu národního socialismu.
Journey to the Savage Planet – recenze
11. 2. 2020
|
Jan Slavík
Humorná first-person akční adventura Journey to the Savage Planet od Typhoon Studios vám předvede, že motivací ke snaze najít nový domov pro lidstvo opravdu nemusí být touha zachránit náš druh, zapsat se do historie, rozšířit obzory či podobné vyšší cíle. Úplně stačí se až po uši topit v nesplatitelných dluzích, když vesmírná společnost zachřestí měšcem a s potutelným úsměvem nabídne značně nevýhodnou smlouvu. Podpis už je pak vlastně jen formalita a dobrodružství může začít.
Close Combat: The Bloody First – recenze
27. 10. 2019
|
Mars Vertigo
Od vůbec první porce slavné válečné série Close Combat uplynulo úctyhodných 23 let. Od té doby se tato takticko-strategická značka dočkala dalších šestnácti oficiálních titulů (včetně jednoho střílečkového provedení), což ji kvantitativně řadí kamsi těsně pod nekončící řadu sportovních sérií od EA. Přesto o ní vědí nejspíše jen kovaní, především druhováleční, virtuální vojevůdci. Možná i proto, že The Bloody First, tedy Krvavá první, je vůbec prvním dílem v sérii (nepočítáme-li onu střílečku), který si zahrajete v plnohodnotném 3D.
Trine 4: The Nightmare Prince - recenze
17. 10. 2019
|
Pavel Skoták
Zlá novina, hrdinové, princ se nám ztratil! Jednoduchá pohádková premisa o ztraceném princi a stínu šířícím se královstvím konečně nabrala jasné 2.5D kontury s příchodem dlouho očekávané puzzlové adventury Trine 4: The Nightmare Prince. Ta se po nepříliš radostně přijatém třetím dílu snaží vrátit ke kořenům a servíruje hráčům to, po čem tak dlouho toužili. Stačí ovšem návrat do minulosti k úspěchu?
Bloodstained: Ritual of the Night – recenze
24. 6. 2019
|
Jan Slavík
Když Kodži Igaraši před čtyřmi lety prezentoval na Kickstarteru svůj nový projekt, nikdo ani na moment nepochyboval, že chce prostě udělat novou Castlevanii, jen pod jiným jménem. Přesně tak to i dopadlo. Bloodstained: Ritual of the Night je v jádru pravověrná klasika a svým konceptem vás tedy nepřekvapí. Místo toho to udělá tím, o jak nápaditý, bohatý a propracovaný titul se jedná.
Tales of the Neon Sea – recenze
27. 5. 2019
|
Pavel Skoták
Pokud se u nás řekne kouzelné spojení „asijská hra“, asi si většina z nás vybaví některou z japonských herních sérií, které mají ve světě obecně dobré jméno. Asijský herní trh ovšem neobnáší ani zdaleka jen oblíbené Japonsko, ale najdete zde také Jižní Koreu, rychle rostoucí Tchaj-wan anebo Čínu. Právě z té k nám přes Kickstarter doputovala poutavá point-and-click adventura Tales of the Neon Sea.
Shadow of the Tomb Raider – recenze
14. 9. 2018
|
Patrik Hajda
Pět let zpátky jsme se dočkali zbrusu nové, mladistvé Lary. Tahle křehká dívenka, tehdy ještě neposkvrněná nebezpečným dobrodružstvím, nešla pro bolestivé výkřiky daleko. Ale poměrně rychle se zocelila a my napříč třemi novými díly sledujeme její přerod v nebojácnou mašinu na zabíjení, kterou jsme znali dříve. V Shadow of the Tomb Raider už není pochyb, že máme co do činění s vyspělou slečnou Croft. A spolu s hrdinkou dozrála i hra.
The Thin Silence - recenze depresivní adventury
17. 5. 2018
|
Vilém Koubek
The Thin Silence před spuštěním hry upozorňuje, že na vás hodlá naložit dávku depresí, zklamání životem, motivů sebevraždy a dalších závažných témat, která rozhodně nejsou pro slabé povahy. Upozornění se objevuje také v propagačních materiálech, a to dokonce natolik, že působí jako jistá forma lákadla. Bohužel však ve hře samotné deprese vyznívá do ztracena a spolu s nudnou hratelností nevytváří zrovna příjemný zážitek.
Steep: Road to the Olympics - recenze
20. 12. 2017
|
Lucie Jiříková
Olympijské hry, ať už letní nebo zimní, jsou jednou z největších sportovních událostí na světě. Svou polívčičku si tak na nich rád přihřeje každý, kdo může. Třeba i vývojářská společnost Ubisoft, která vydala rozšíření Road to the Olympics ke hře Steep.
Seven: The Days Long Gone - recenze
4. 12. 2017
|
Jan Slavík
Seven: The Days Long Gone je zvláštní hra. Na jednu stranu demonstruje snahu o inovaci zažitých principů, zkouší prezentovat neotřelé přístupy a zpracování prostředí, ale ve skutečnosti se navzdory prvnímu dojmu jedná o až překvapivě tradiční záležitost. Příběh mistra zloděje na vězeňském ostrově nakonec žánry příliš nepřekopal, pouze je trochu míchá dohromady, a to ještě docela opatrně.
Wolfenstein II: The New Colossus – recenze
2. 11. 2017
|
Václav Pecháček
V tři roky staré střílečce Wolfenstein: The New Order starý dobrý BJ Blazkowicz kosil nácky na Měsíci, rozbíjel jim obrněné roboty, odvážil se až do samotného Berlína, připravil půdu pro revoluci, a nakonec se nechal hrdinsky odstřelit nukleárním kanónem. Člověk by řekl, že takové úspěchy musí tomu starému pardálovi stačit, ale ono ne. Wolfenstein II: The New Colossus našeho hrdinu nachází v ještě lepší formě. Dokáže vraždit národní socialisty dokonce i z nemocničního vozíku (kanón si přece jen vybral svou daň), navíc si našel brnění, co z něj dělá nadčlověka, a k tomu všemu se tentokrát podívá až na Venuši a samému führerovi do tváře. Zkrátka bombastické pokračování, jak má být.
Dishonored: Death of the Outsider - recenze
29. 9. 2017
|
Šárka Tmějová
Císařovna je mrtvá, ať žije císařovna! Zatímco Emily Kaldwin se se svým otcem vrací do Dunwallu, aby právoplatně usedla na svůj znovunabytý trůn, kapitánka lodi Dreadful Wale Meagan Foster má jiné starosti. Kromě toho, že má tajnou identitu v podobě Billie Lurk, pravé ruky protřelého zabijáka Dauda, ji čeká nelehký úkol. Jak název hry předjímá – musí zabít Outsidera. Co je vlastně zač tenhle rádoby tajemný chlápek s černýma očima, který vede filosofické řeči a rozdává vyvoleným obyvatelům císařství magické schopnosti? A je možné doopravdy zničit božskou entitu, která přebývá v mystickém světě, kam smí jen snící a umírající?
Darkest Dungeon: The Crimson Court - recenze
6. 8. 2017
|
Mars Vertigo
„Ty zmáčené, do bažin pozvolna se nořící kamenné terasy a rozlehlé zahrady jsou svědky dávno zapomenutého veselí a stále palčivé lítosti...“ A palčivá je také žízeň po krvi, jež sužuje prokleté obyvatele bažinaté oblasti rozsáhlého nádvoří kdysi přepychového panství, dlící v těsném sousedství vaší rodinné usedlosti. Toho děsem protkaného dědictví vašeho tajuplného, napůl šíleného předka. K těm nejodpornějším hrůzám a děsům, které na vás číhaly ve smrtonosných útrobách a hnilobných labyrintech temných kobek, přibývá v datadisku The Crimson Court nejen jedna masivní, bodavým hmyzem prošpikovaná oblast, ale také nová naprosto unikátní herní mechanika. V neposlední řadě se vám také představí jeden zarytě (sado)masochistický hrdina, jehož vlastní utrpení jej transformuje do mocného bijce, jenž miluje tanec na prahu vlastní smrti.
The Sexy Brutale – recenze extravagantní detektivky
24. 5. 2017
|
Ondřej Švára
V rouše dekadentního kabaretu přináší The Sexy Brutale svěží hrátky s časem a logikou. Skryti za karnevalovou maskou zachráníte spoustu lidí před jistou smrtí, a ještě si užijete skvělý večírek. Snad až na počáteční lehké zmatkování nemá detektivní adventura slabiny. Je originální, stylová a dlouho vydrží. Tak vypadá hra, na kterou si vzpomenete i po letech.
Oh...Sir!! The Insult Simulator - recenze
7. 2. 2017
|
Vilém Koubek
Humor je věc velmi ošemetná, a pokud se zásadním způsobem během filmu, hry či knihy nevyvíjí, rychle mu dochází dech – obzvláště pak, když si jej namícháte suše a vsázíte nejen na moment překvapení, ale hlavně na vrtkavé absurdno. Oh…Sir!! na tuto kombinaci ingrediencí vrší prakticky všechny svoje pomyslné peníze a udělala by líp, kdyby si něco nechala bokem…