Recenze

Vambrace: Cold Soul – recenze

Vambrace: Cold Soul se už od prvního pohledu nesnaží zapřít svou inspiraci v Darkest Dungeonu. Zmíněné hře se podobá hratelností a místy i vizuálním stylem. Oproti svému vzoru je však mechanicky jednodušší, méně promyšlená a bohužel také ne zrovna extrémně zábavná.

Lost Ember – recenze nádherného zvířecího dobrodružství

Většina příběhů je už v dnešní době větší či menší kopírka něčeho, co se dochovalo od počátku písemnictví. Najít zcela originální motiv je prakticky nemožné, a tak nám nezbývá než se pokusit alespoň o originální pojetí. Proto autoři stále častěji sahají po hrdinech, kteří nejsou, aspoň na první pohled, lidé. Naštěstí nám příroda nadělila velké množství nádherných zvířat, která je snadné přenést do role filozofujících a trpících charakterů, aniž by musela mluvit. Stačí vzít takového vlka a zasadit ho do dechberoucího světa. Na úspěch je zdárně zaděláno.

Lost Sphear - recenze

Pokud patříte mezi dlouholeté hráče, řekněme třicátníky, jistě ve vás dřímá nostalgie, která když se ozve, nedokážete říct ne. Na tuto strunu přibližně před rokem a půl zahrál titul I Am Setsuna od Tokyo RPG Factory, interního vývojářského studia společnosti Square Enix. A zahrál silně. Jednalo se o úspěšný návrat, na nějž se tvůrci rozhodli navázat titulem Lost Sphear, který se snaží vykřesat nostalgii po klasických JRPG. 

Blade & Soul - recenze

Oblečky, které by vyvolaly pozdvižená obočí i ve striptýzovém baru, lascivní pózy, šílená porce grindu, ale také svěží bojový systém, chytlavá dynamická hratelnost a parádní zadostiučinění, když se dílo podaří. Vše zmíněné nyní nabízí západním hráčům free to play MMORPG Blade & Soul od společnosti NCSoft, která letos vyšla pro evropský a americký trh.

Soul Axiom - recenze

Kdo z vás by nechtěl využít možnosti si znovu prožít všechny vzpomínky? Nebo jste snad chtěli vždycky navštívit nějaké exotické místo na Zemi, ale finance vám to nedovolily? Narodili jste se v jiné éře, než ve které byste chtěli žít? Žádný problém, stačí využít nabídku společnosti Elysia a nahrát svoji duši do virtuální reality, kde může strávit celou věčnost prožíváním svých nebo cizích vzpomínek. Tuhle možnost vám nabízí Soul Axiom.

Fractured Soul - recenze

Dvojité vidění nemusí být pokaždé důsledek dlouhého posezení v pivnici. A ne vždy na sebe musí tenhle efekt lepit nepříjemné následky spojené s dezorientací. Naopak to může být i zábava a vrchol umění v sebeovládání. Své o tom vědí Endgame Studios, kteří před dvěma lety vydali na 3DS nenápadnou, ale o to povedenější plošinovku, co dokonale využila jeho dva displeje.

Soul Sacrifice - recenze

Opakovaně frkám, že PS Vita nemá dostatek „velkých“ her, které by nepřicházely z PSP respektive PSOne a bylo to něco jiného než plošinovky a spíše „odlehčenější“ hry různého typu. Vážně, před Soul Sacrifice jsem si znovu projížděl nabídku a smutně zjistil, že všech šest her, které mne zajímají, už mám.

Murdered: Soul Suspect - recenze

Pokud se detektivka hraje, jako když si prohlížíte dětské leporelo, není to detektivka. Vlastně ani hra. Pak už nepomůže ani hustě potetovaný detektiv s problematickou minulostí, sériový vrah v kápi, sbírání důkazů a dokonce ani atraktivní prostředí města s řádně temnou čarodějnickou minulostí. Miloš loni ve svých E3 dojmech označil Murdered: Soul Suspect za „mysteriózní detektivku, která se profiluje jako koncentrát toho nejlepšího z L.A. Noire“. Po zhruba osmi hodinách nudy & trápení musím bohužel konstatovat, že podlehl iluzi (ale to se stává, nesmutni Miloši) dobře připravené prezentace tvůrců z Airtight Games. Murdered je koncentrát zajímavých nápadů a postupů, které tvůrci naplnili triviálním příběhem a detektivními „problémy“, které zvládne vyřešit i můj pes. Stačí Julce nasadit detektivní klobouk à la Kojak (vypadá pak asi nějak takto), jaký shodou náhod nosí i hlavní hvězda hry Ronan O'Connor.

Fist of the North Star: Lost Paradise – recenze

Kultovní osmdesátková manga Fist of the North Star již napříč lety ožila nejen v podobě anime a filmů, ale také prostřednictvím mnoha ne zrovna povedených her. Tentokrát se však dobrodružství nezdolného bojovníka poznamenaného sedmi jizvami ujalo studio, které má na svědomí sérii Yakuza, a výsledek opravdu stojí za to.

Lost Sea – recenze

Představte si, že letíte letadlem nebo plujete lodí a čirou náhodou si to namíříte přímo skrz Bermudský trojúhelník. Pak se ozve rána jako z děla, váš dopravní prostředek se zakymácí a najednou vidíte jen temnotu. Nehodu nakonec jako jediný přežijete a před vámi leží ostrov zarostlý džunglí. Zní to jako začátek Robinson’s Requiem nebo drsnější variace na Minecraft, že? Právě touhle cestou se nicméně autoři Lost Sea nechtěli vydat, a místo drsného boje o přežití vás čeká variace na jednoduché hack and slash hry s důrazem na akci, ozvláštněné drobnými adventurními a RPG prvky. 

Uncharted: The Lost Legacy - recenze

Indiana Jones v sukních, nejočekávanější exkluzivita brzkého podzimu nebo jen marketingovými řečičkami nafouknuté DLC? Pojďte s námi zjistit, jestli i nejnovější Uncharted skrývá nějaký poklad.

Ashen – recenze

Dark Souls. Nemá cenu tančit v bojovém postoji kolem horké kaše a snažit se o Ashen mluvit ve vakuu, protože neexistovat „souls-like“ subžánr, téměř jistě neexistuje ani Ashen. Soubojový systém založený na stamině, vzdálené checkpointy, ztráta všech penízků po smrti, drsní protivníci, žádná pauza a samozřejmě i táborové ohně, Estus flaštičky a nadávky na adresu matek vývojářů. Co krok, to paralela s dílem mistra Mijazakiho a spol. Akorát se tu tomu všemu říká trochu jinak. Což ovšem vůbec neberte ve zlém!

Lost Planet 3 - recenze PC verze

Řeka blbosti jménem Gears of War si může přetékat klidně až po okna Pražského hradu, ale faktem je, že mechanismy krycí střílečky zpracovala jako žádná jiná. Mnozí se oblíbený koncept snažili napodobit a spousta z nich se spálila. Lost Planet 3 je toho ukázkovým příkladem. V křečovité snaze držet krok s dobou se třetí Lost Planet učí krčit za překážkami, jenže jí u toho praskají klouby a zároveň zapomíná na své dědictví. Ty tam jsou velkolepá third-person klání mezi mechy a mrakodrapovým hmyzem Akrid.

Dark Souls: Remastered - recenze

Remaster „souls titulu“, který zpopularizoval žánr, zní zcela logicky. Ostatně hráči si jej svého času pomocí petice dokonce vyřvali vedle konzolí také na PC, a není tedy důvod pochybovat, že by i následující generace chtěla navštívit zemi Lordran, v níž se ono notoricky obtížné dobrodružství Dark Souls odehrává. Má ale smysl remaster kupovat, pokud již vlastníte původní hru?

Jamestown: Legend of the Lost Colony – recenze

Rok 2011 a já si u střílečky poprvé v životě postesknu: „Je to boží! Jen mě mrzí, že až tohle odehraju, už se do světa Jamestownu nikdy nedostanu. A je to taková škoda! Tolik nevyužitého materiálu; těch možných příběhů; kolik ztvárnění by se dalo na tenhle skvělý svět vymyslet!“ Jenomže stesk se musí potlačit, poněvadž stejně nikam nevede, pak sestoupit zpátky na zem a jen tiše doufat, že BioShock Infinite či Dishonored se možná… možná podaří přiblížit divokým představám, jaké se mi hlavou – v případě Jamestownu – honí.

Dark Fall: Lost Souls - recenze

Atmosféra je mocná čarodějka. V této oldschool adventuře si vás dokáže omotat kolem prstu dokonalou temnotou na dávno opuštěné vlakové stanici.

Earth 2150: Lost Souls - recenze

Následkem nadměrného používání atomových zbraní se vychýlila dráha Země a ta se nevyhnutelně blíží ke Slunci, kde ji čeká zničení. Jestli se zachráníte, je pouze na vás v pokračování 3D RTS Earth 2150.

Soul Reaver 2 - recenze

Překvapivě kvalitní akční adventura Soul Reaver 2 je už třetím pokračováním tohoto dobrodružství původem z konzolí, ve kterém zavítáte jako upír Raziel do podsvětí Nosgoth i do skutečného světa.

Schrödinger’s Cat: Raiders Of The Lost Quark - recenze

Schrödingerově kočce táhne na osmdesát a pořád se nedá říct, jestli je živá, nebo mrtvá. Možná obojí! Pakliže té úvaze vůbec nerozumíte, nevadí. Pro hraní inovativních plošinovek naštěstí nemusíte znát historii, ani pokročilou fyziku. Stačí vědět, že číča z legendárního experimentu propůjčila jméno hře, která se do herní historie zapsala málem tak významným písmem, jako sama „Schrödingerka“ do vědy.

Lost Horizon - recenze

Lajsnout si virtuální reinkarnaci Indiana Jonese je hodně velké sousto. A zkusit to rovnou na poli adventur je čirá sebevražda. Animation Arts totiž nejsou LucasArts v časech scénáristy Hala Barwooda nebo skladatelského tria Bajakian / Land / McConnell a Lost Horizon tím pádem není a nemůže být uctívanou Fate of Atlantis. Přesto si s gustem nabíhá proti sázkovému kurzu, který bookmakeři herní historie posadili sakra vysoko. Ale nebyl tohle vlastně jeden z Indyho charakteristických rysů, jít do situací, které se zdály být bez šance na vítězství?

Lost Odyssey - recenze

RPG epos od tvůrce Final Fantasy slibuje netradiční zábavu s propracovanými charaktery, pohádkovou výpravou a tahovými boji. Je určen pouze pro nekritické obdivovatele japonských titulů nebo si užijí i běžní hráči?

Dark Souls: Remastered - recenze verze pro Switch

Představovat titul natolik výrazný, že dal vzniknout vlastnímu subžánru, by bylo přinejmenším úsměvné. Dark Souls znají všichni, a pokud ji nehráli, alespoň o ni slyšeli. Z příměrů k ní už se pomalu stává vtípek, ale to nemění nic na tom, že se původní hra nestala milovanou, obdivovanou a napodobovanou legendou jen tak náhodou. Nyní si navíc můžete svoji dávku zoufalství a sladkých odměn přibalit na cesty, protože vyšla na Nintendo Switch.

Lost Planet 2 - recenze

Nejlépe v kooperaci s třemi živými hráči si užijete výpravnou japonskou akci, která přetéká speciálními efekty a obřími hmyzoidními vetřelci na planetě E.D.N. III.

Lost Empire: Immortals - recenze

Po Sins of a Solar Empire a Galactic Civilizations další vesmírná 4X strategie, která nabízela možnost ovládnout doslova tisíce planet. Proč také ona neslavila úspěch?

Lost Planet - mega-recenze

Na sněhových pláních ztracené planety se pustíte do války s monstrózními mimozemšťany ve sci-fi akci, která se pyšní nevídanými efekty a pochází od tvůrců Resident Evila. Čtěte první recenzi nejzajímavější hry měsíce!

LOST: Via Domus - mega-recenze

Námět populárního TV seriálu Ztraceni skýtá spoustu možností. Jak se s jeho transformací do hry vypořádal UbiSoft, který do známého prostředí džungle a okolo známých charakterů vystavěl vlastní příběh?

Titan Souls - recenze

Čím menší herní projekt, tím větší mají autoři chuť tvořit nekonvenčně. Titan Souls je proto hrou v dokonalém přestrojení. Svým retro designem, skromnými rozměry map a velmi úzce zaměřenou hratelností působí až dětinským dojmem, ale přitom v ní zuří vysoká obtížnost i frustrace, a pouze nejodolnější hráči, kteří jsou schopní překonat obrovské výzvy, si užijí opravdovou zábavu. Titan Souls je vlkem v rouše beránčím, ale i přes svoji kontroverznost a orientaci na "masochistické" publikum stojí za vyzkoušení. Už jen kvůli rozšíření obzorů.

Dark Souls - recenze

Když jsem před takřka dvěma roky konečně vymodlil od hongkongského prodejce (Evropa ani USA tehdy nebyly na pořadu dne) akční RPG Demon’s Souls, dočkal jsem se vynikajícího a velmi svérázného titulu, který se odvolával k dobám, kdy se s vámi hry nemazlily, kreslili jste si hezky mapy a na vše přicházeli sami. A jelikož se z Demon’s Souls, k překvapení samotných tvůrců, vyklubal úspěch, mohlo vzniknout pokračování s názvem Dark Souls, které je nadupanější, krásnější, drsnější, chytlavější a jednoduše lepší. Kdybych nechoval úctu k předmětům, klidně bych mohl Demon’s Souls hodit do skartovačky a s ním půlku akčních RPG, protože tahle hra má jeden velmi nepříjemný efekt: dělá z ostatních her podobného druhu fádní, hloupé a ploché hříčky.

GTA IV: Lost and Damned - recenze

Nika v roli ústřední postavy vystřídal protřelý motorkář Johnny Klebitz, který v obsahově nabušeném a také dosti násilném datadisku rozpoutá válku gangů. PRVNÍ ČESKÁ RECENZE