Autor: ABE Publikováno: 18.prosince 2001 |
![]() ![]() ![]() Náplň úkolů Za celou hru musíte vyřešit několik úkolů, jejichž obtížnost je přímo úměrná tomu, v jaké fázi hry se nacházíte. Prvním, v podstatě lehoučkým, úkolem je nastavování slunečních zrcadel (takových co se kdysi dávno používaly v Egyptě). Tento úkol je opravdu jednoduchý - sám jsem na něm zatuhl "pouze" asi na 2 hodiny a to jen díky tomu, že jsem se hru stále ještě učil ovládat a netušil jsem, co všechno Raziel umí. Další úkoly jsou stále těžší a těžší. K jejich splnění potřebujete nejen pochopit daný úkol, ale často musíte mít i trochu zručnosti k jeho uskutečnění (například závěrečné přeskakování s pochodní pomocí vzduchových vírů). ![]() Dva rozdílné světy Ano, čtete dobře - celá hra se odehrává v podstatě ve dvou světech. Ve skutečném světě, který vypadá na pohled stejně jako ten náš, a v podsvětí, do kterého se můžete kdykoliv přesunout. Podsvětí má takový modravý odstín, všechno je v něm podivně zdeformované a i monstra jsou v něm jiná. Největší odlišností podsvětí od skutečného světa je to, že v něm platí trochu jiné fyzikální zákony, takže Raziel může v klidu procházet třeba skrz mříže a podobně. Toto jsou však pouze odlišnosti, které jsou patrné na první pohled. Hlavním rozdílem ale je, že Raziel má vlastně dva životy. V každém světě jeden, přičemž v podsvětí se, alespoň z počátku, velmi rychle uzdravuje, protože na rozdíl od skutečného světa, kde mu životy pomalu ubývají, v podsvětí zase krok po kroku přibývají. Toto považuji za skvělý nápad, který obrovsky zvedá hratelnost a neustále vás nutí přecházet z jednoho světa do druhého. Samotné uzdravování nebo chcete-li dobíjení energie probíhá buďto pomalým samouzdravováním nebo 'pohlcováním' duší zabitých nepřátel. Z každého zabytého nepřítele zbyde jeho duše, kterou Raziel může pohltit. Duše padlých nestvůr můžou samozřejmě pohlcovat i vaši nepřátelé a léčit se jimi stejně jako vy. ![]() ![]() ![]() Systém ukládání pozic Pokud by se vám přesto stalo, že ve skutečném světě zemřete, Raziel se automaticky přesune do podsvětí, ve kterém má skoro plné životy. A když zemřete i zde, teleportuje vás hra k poslednímu navštívenému savepointu, což jsou takové kamenné sloupy s kroužkem u vrcholku. Bystrému čtenáři již určitě něco nesedí... Proč vás hra přenáší k savepointům, když máme vlastní save? Bohužel, jelikož se hra drží pravidel ukládání her na konzolích, lze vlastní uložení hry provádět jen na místech k tomu předem určeným. Jedná se o nádherné portály, které rozhodně nelze přehlédnout. Těchto portálů je ve hře docela dost, ale první save lze provést asi až po hodině hraní, z čehož vyplývá, že hra asi nebude nejvhodnější pro ty, kteří nemají dostatek času na dlouhé hraní. Na druhou stranu stojí určitě za zmínku fakt, že při ukládání není žádné časová prodleva, kdy jen čučíte na nápis "saving... please wait" jako v jiných titulech. Soul Reaver 2 se ![]() Ale zpět k rozdílným světům. O několik řádků výše jsem psal, že lze kdykoliv přecházet z jednoho do druhého. To je však pravda pouze napůl. Ze skutečného světa do podsvětí opravdu můžete přejít kdykoliv, avšak nazpět je to již trochu komplikovanější. Zaprvé musíte mít plné životy a za druhé musíte stát na portálu, který přesun umožňuje. Těch je v každé lokaci několik, takže najít nějaký vhodný není většinou problém. Zajímavé zbraně Na prolínání se dvou světů navazuje i používání zbraní. V prvním lze používat typické konveční zbraně, jako jsou meče, sekery nebo kopí, které seberete padlým nepřátelům nebo je také lze sebrat ze zdí, kde jsou pověšeny. Kromě zbraní můžete použít i pochodeň, kterou si buďto svítíte na cestu anebo s její pomocí můžete zapálit nepřítele (tím si také lze posvítit na cestu, bohužel jen na kratičkou dobu, než tělo shoří :) Poslední "standardní" zbraní jsou vaše pařáty a nohy, které ale upotřebíte leda ze začátku hry, dokud neseženete něco lepšího. Všemi těmito zbraněmi lze také házet (kromě vašich pařátů samozřejmě...:) a i hozením zbraně způsobíte protivníkovi zranění. ![]() ![]() ![]() Teď se asi divíte, proč jsem použil nadpis zajímavé zbraně, když tady potom píši o úplně obyčejných zbraních. Je to tím, že tou hlavní zbraní, podle které se vlastně hra i jmenuje, je meč zvaný Soul Reaver. A není to jen tak obyčejný meč. Je to jediná zbraň, kterou lze používat v podsvětí, ale jeho hlavní sílá leží ve světě skutečném. Proč? Protože jedině v něm ho lze vylepšovat. Na začátku totiž máte obyčejný Soul Reaver a jak postupujete hrou, stále mu přidáváte nové a nové vlastnosti. Zajímavostí je, že tyto vlastnosti nikdy neumí všechny najednou, ale musíte jednotlivé jeho "stavy" obměňovat. Meč jako umělé osvětlení Možná vám není jasné, co jsem myslel tím slovem stavy. Vysvětlení je jednoduché - tento meč má, kromě té základní, ještě čtyři další psychické a jednu fyzickou formu, které získáte postupem hry. Takže pokud na začátku umí váš mečík jen sekat a střílet psychické vlny, ![]() Další vlastností tohoto meče je to, že s jeho pomocí 'odemykáte' některé dveře. Za zmínku stojí, že jednotlivé dveře lze odemknout vždy jen jedním určitým stavem meče. Tyto stavy lze samozřejmě měnit, ale ne libovolně kde se vám zachce, nýbrž na místech k tomu určených. To jsou takové kašny, ze kterých tryská vzhůru vždy barva toho kterého stavu. Toto opět hodnotím jako výborný nápad, protože meč musíte v těchto kašnách znovu nabít také vždy, když se vrátíte z podsvětí do skutečného světa (samozřejmě pokud vám stačí jen jeho základní verze, tak to dělat nemusíte). Pohyb a ovládání Jelikož je hra v podstatě totožná s verzí na PS2, projevilo se to i na ovládání. Na výběr máte dva způsoby, jak hru ovládat. Buďto pouze klávesnicí anebo kombinací klávesnice a myši. Mě se nejvíce osvědčilo oba dva způsoby kombinovat. Ovládání myší jsem používat skoro celou hru, protože samotná klávesnice je vcelku neohrabaná věc a hlavně při bojích se na ní skoro nestíháte otáčet. To ostatně nestíháte ani na myši a proto autoři přidali skvělou věc v podobě klávesy na zaměření protivníka. Její použití je velmi snadné - stačí ji stisknout, když jste k nepříteli zády a automaticky se k němu otočíte čelem. Díky tomu jsou boje víceméně přehledné a skoro neustále jste v kontaktu s útočníkem. Jestliže se myš hodí na klasické běhání a boj, tak klávesnici zase upotřebíte na pohyb pod vodou. Na myši totiž jen těžko udržíte správný směr, stále se potápíte a tak podobně. ![]() ![]() ![]() S pohybem velice úzce souvisí systém kamer. Naštěstí si na kamerách autoři dali náležitě záležet a tak se mi skoro nestalo, že by Raziel někde zakrýval výhled a já neviděl před sebe. Pokud stojíte, dá se kamera velice jednoduše ovládat myší. To samé platí i v případě, že bojujete. Stačí si kameru nastavit do mírného nadhledu a hned máte velmi dobrý přehled o tom, co se děje. To samé platí u všech dalších činností, které Raziel vykonává. Ať už se jedná o létání (ano, Raziel umí i létat nebo přesněji spíše plachtit, což mu umožňují křídla na zádech) nebo šplhání po zdech (šplhat umí jen po určitém povrchu, ne po všech zdech), vždy je kamera v co nejlepším úhlu a snaží se vám moc nezakrývat výhled. ![]() Jak jsem napsal, tak na boj se více hodí kombinace myši a klávesnice, protože veškeré potyčky probíhají v reálném čase a často nebojujete jen s jedním nepřítelem, ale hned s několika najednou. Velmi dobrý je i fakt, že mnoha bojům se jednoduše můžete vyhnout, tím že prostě utečete. Je to sice zbabělé, ale nečekaně účinné :) V pozdější fázi hry se však již neutíká tak snadno jako na začátku. Protivníci vás pronásledují nejen v jednom světě, ale klidně vás následují i do světa druhého, přičemž zranitelní jsou později jen v jednom z nich. Bohužel zde jsem narazil na menší nedostatek, který někomu vadit může a někomu zase ne. Jedná se o to, že nepřátelé se pokaždé objevují na stejných místech a útočí na vás v podstatě pokaždé stejným způsobem. Jejich umělá inteligence také není zrovna dokonalá. Něco jako nadbíhání nebo kooperativní útok je pro ně naprosto nemožný úkol. Alespoň, že se občas kryjí anebo alespoň shýbají. ![]() Grafické orgie Jako poslední jsem si nechal grafické zpracováním, které lze jedním slovem vystihnout snad jedině jako úchvatné. Na PIII se v rozlišení 1024x768x32 a při maximálních detailech ani neškubne. Všechno vypadá nádherně, kapitolou samo o sobě je zpracování vody a zvláště pak vodopádů, které musíte vidět na vlastní oči, protože slovy to ani popsat nejde. Fascinujcí je například průplav zatopenou jeskyní, kde se navigujete pomocí žlutě zářících krystalů. ![]() ![]() ![]() Nejen voda je však zpracovaná nádherně, i design jednotlivých prostředí je úchvatný. Herní lokace se stále mění, nic se neopakuje, takže se máte stále na co dívat. Chvilku se procházíte po zelené louce a hned na to jste až po kotníky v bažině (doslova). To samé platí i o interiérech, které oku jen lahodí. Animace vašich protivníků je také velmi zdařilá, při mluvení pohybují ústy a velmi stylově také umírají... Představte si klečícího vojáka, se sklopenou hlavou, který čeká na to, až mu ji setnete :) Stejně bych mohl psát i o efektech, kterých si užijete hlavně při bojích. Nepřátelské kreatury na vás posílají blesky a vy do nich zase bušíte svým mečem, až z nich cáká krev (nebo jakási zelená tekutina, záleží na tom, do koho bušíte). Další povedené efekty na vás čekají při přechodech mezi podsvětím a skutečným světem, kdy se všechno jakoby zavlní a vy sledujete, jak se okolí kolem vás deformuje. Stručně řečeno pastva pro oči. ![]() Stáhněte si: Demo (53 MB), Trailer (6 MB), Intro (14 MB) |
ABE připravil: jd |