Lost Planet - mega-recenze
8/10
zdroj: Archiv
Recenze

Lost Planet - mega-recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

15. 1. 2007 0:00 | autor: Redakce Games.cz |

Na sněhových pláních ztracené planety se pustíte do války s monstrózními mimozemšťany ve sci-fi akci, která se pyšní nevídanými efekty a pochází od tvůrců Resident Evila. Čtěte první recenzi nejzajímavější hry měsíce!

Autor: Martin Zavřel
Publikováno: 15.ledna 2007
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze: prodávaná/X360/evropská
Doba recenzování: 3 dny


Obrázek zdroj: Archiv Lost Planet: Extreme Condition patřila k nejočekávanějším titulům pro Xbox 360. Přispěla k tomu nevšední strategie tvůrců, kteří vypustili singleplayerové demo (dojmy) s třičtvrtěročním předstihem před dokončením hry, aby ji následně mohli upravit podle reakcí a přání fanoušků. Ještě více však hype okolo Lost Planet rozdmýchala skutečnost, že Capcom dával důrazně najevo svůj záměr stvořit novou ságu, hodnou next-gen generace konzolí – s odpovídajícími investicemi do výpravy a vývoje hry obecně. Vzhledem k jejich předchozímu portfoliu a nádherným ukázkám ze hry jsme nikdo nepochybovali, že to bude mimořádný kousek. Což také rozhodně je, ale bohužel ta divoká akční nádhera zbytečně trpí řadou více či méně problematických designových nedostatků.

 Síla nebo paměť
Budoucnost, lidé dobývají vesmír. Otrávená a zničená Země již není dobrým domovem. Naději přinese nová modrá planeta, jejíž drtivá většina je pokryta sněhem. Lidé se zde usadí a začnou stavět své základny, města… jenže pak se vynoří mimozemská rasa hmyzoidních příšer. Lidé ji pojmenují „Akrid“ a začnou bojovat. S narůstající záplavou monster jsou však postupně nuceni stáhnout se ze svých měst do bezpečnějších vojenských základen hluboko v horách. Nakonec zůstane jen hrstka přeživších. Uplyne 150 let. Na planetu se vrací nová generace dobyvatelů – tentokrát vybavených kráčejícími tanky přezdívanými „VS“ čili „Vital Suits“. Noví dobyvatelé ale považují původní zvlčelé kolonisty za piráty a tak navíc ještě vypukne válka mezi nimi.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek


Váš hrdina se jmenuje Wayne, patří k novým dobyvatelům a hned v úvodu hry přijde během těžké série bojů o svého otce - toho zabije gigantický Akrid, přezdívaný trefně „Green Eye“. Těžce zraněný Wayne zůstává ležet ve sněhu, aby jej našla skupinka sněžných pirátů. Když se Wayne probere k životu, chybí mu drtivá většina vzpomínek. Zná jen své jméno a ví, že musí pomstít smrt otce likvidací „Green Eye“. Zůstaly mu vojenské reflexy včetně toho, jak se ovládá kráčející tank. S podporou nových přátel (avšak ne doslova, vždy bojuje sám proti všem) se Wayne vydá na křížovou cestu napříč planetou, vraždíce monstra hnízdo po hnízdu.

Během toho odhalí nebezpečný plán nových kolonistů na teraforming planety a také skutečnost, že otec mu zanechal poněkud zvláštní dar zabudovaný přímo ve Waynově těle. Pokud se ale Wayne rozhodne tuto tajemnou zbraň využít, bude riskovat, že za získanou sílu zaplatí opětovnou ztrátou všech vzpomínek. Včetně toho, kdo jsou jeho přátelé a kdo jej naopak zradil.

Příběh Lost Planet je vyprávěn filmovými animacemi mezi jednotlivými misemi, vše je přitom renderováno v herní grafice, takže si přitom uvědomíte její špičkovou kvalitu. Ačkoliv úvodní zápletka není špatná, zhruba od poloviny se bohužel začne měnit v absurdní šílenost, kterou nepochopí ani ten největší japanofil – příběh prostě najednou ztratí logiku a zvrhne se v plácání frází či poněkud křečovité akční scény (stejná postava je v jednu chvíli zrádce, pak zase přítel, pak ho nikdo nechápe, pak si to on sám rozmyslí jinak… místy budete mít pocit že sledujete tu nejzoufalejší mexickou telenovelu). Díky tomu jde o jednu ze složek hry, která ji posunuje od silného dramatu mezi hry bez hlubšího smyslu.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Něco na zahřátí
Srdcem hratelnosti Lost Planet je neustálé klesání vašeho tělesného tepla (= poněkud nelogicky také uvnitř budov či sopky), udržovaného za pomoci energetického obleku. Jakmile tento ukazatel klesne na nulu, začne vám klesat také ukazatel života. Naopak dokud máte zásobu tělesného tepla, pak se zranění a úbytky vašeho zdraví léčí odečtením ze zásoby tepla. Zásoba na začátku každé úrovně vám v žádném případě nevydrží do jejího konce, takže ji musíte během postupu doplňovat. To lze činit aktivováním majáků se zabudovanými zdroji tepla po cestě (čímž se vám také doplní mapa okolí a světlo majáku se rozsvítí ve směru vašeho dalšího cíle), těch je nicméně málo. Proto se budete muset poohlédnout po dalším zdroji tepla: vašich nepřátelích.

Z každého zabitého mimozemšťana, z každého zabitého lidského nepřítele či dokonce ze zničených strojů a případně také ze speciálních kontejnerů vypadávají kousky žhnoucí oranžové plazmy, kterou si můžete doplnit svoji zásobu tepelné energie. Samozřejmě je množství plazmy přímo úměrné velikosti bytosti/věci, ze které vypadlo – což je skvělá motivace pro zuřivé boje s některými většími příšerami, kolem kterých byste jinak nejspíš raději proběhli dále (vzhledem k místy neskutečně vysokém počtu rojících se nepřátel na obrazovce není občas útěk špatnou taktikou). Oproti Starship Troopers jsou zde příšery nereálnější a mnohem větší, prostě japonská fantazie, takže boss vypadá třeba jako obří mozek s tunou čelistí všude po těle.

 Pěšky nebo tankem?
Během jedenácti misí, které příběhový režim hry nabízí, budete postupovat herními mapami z jedné strany na druhou - buďto hezky po svých a nebo pilotujíce jeden z mnoha mechů, připravených na vhodných místech. Ačkoliv start a cíl je v každé misi jasně daný, vše mezi tím je čistě na vás (můžete postřílet vše sniperkou z dálky, vyhodit to do vzduchu palbou ze statického těla či prohnat se tam robotem atd.). Variabilita je přitom větší, než by se mohlo zdát: především díky výrazně odlišným účinkům jednotlivých střelných zbraní, ale také díky odlišným schopnostem kráčejících tanků. VS jsou rozděleny na několik typů, z nichž určité dokáží skákat či se chvíli vznášet ve vzduchu, jiná se umí přepnout do režimu regulérního tanku na pásech a s dělem, další zase může sloužit jako hodně rychlá sněžná motorka. Všechny přitom mají možnost přepnutí do „tradičního“ kráčejícího módu.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Na palubě VS ovšem nelze používat jeden z nejdůležitějších nástrojů ve hře: vystřelovací kotvu s lanem, se kterou se můžete tak trochu jako Batman bleskově vytáhnout na vzdálená nebo vyvýšená místa (stačí jen namířit na jakýkoliv předmět v dosah lana a stisknout tlačítko X). Přitahování se kotvou často poslouží i jako úhybný manévr, obzvláště proto, že vaše postava je jinak nepříjemně pomalá. Pomalu běhá a pomalu bohužel i míří nebo se otáčí (sníh na to nemá vliv). Připočítejte k tomu ještě fakt, že se zastaví při přepnutí jedné zbraně na druhou (zároveň můžete nést pouze dvě)…

Zdaleka nejhorší je ale spadnutí na zem po každé explozi. V masivních bitvách s mnoha nepřáteli nebo s mohutným bosem se budete na zemi válet opravdu nezdravě často a než se vaše postava zvedne, přijde o dost cenného zdraví, tepla a času. Pocit neohrabanosti ještě zvyšuje nemožnost mířit kolmo vzhůru (zbraní i kotvou), takže místy budete bojovat s nepřátelsky pomalým ovládáním stejně divoce jako s roji nepřátel (tím víc zarazí, že míření odstřelovačkou je zde velmi citlivé).

 Arkádový nářez
Výše popsaná dřevěnost vaší postavy je o to horší, že Lost Planet se po úvodních relativně realistických úrovních mění v docela tradiční arkádovou jízdu, srovnatelnou s hrami Contra nebo R-Type. Budete se probíjet misemi zamořenými tunami nepřátel za pomoci fantaskních ničivých zbraní (samopaly, brokovnice a odstřelovačky ze začátku hry nahradí v této fázi plazmové pušky, brutální raketomety a samonaváděcí lasery), přičemž na konci každé mise se musíte v uzavřené aréně postavit obřímu bossovi, příšeře s více nebo méně chytře schovaným slabým místem, na jehož likvidaci a současné přežití se budete muset soustředit. S neohrabaným ovládáním je to občas skutečně záběr pro vaši trpělivost. Ze soubojů s bossy byl pro mě nejlepší ten, kde po ustřelení jednotlivých chapadel obřího nepřítele musíte zabíhat do tunelů po nich a trhat jeho orgány uvnitř těla.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Dojem arkády ze staré školy dále zvyšuje například fakt, že můžete odmontovat masivní zbraň z VC a nést/používat ji rukama (tyto zbraně jsou většinou větší než vy). Pokud jde o výzbroj pro kráčející tanky, každý z nich má možnost nést dvě různé zbraně a dle potřeby je měnit (zbraně se hojně válí v prostředí). Střílet můžete z obou zároveň (nezávisle za pomoci pravého a levého shiftu), pokud jste na palubě VC – pěšák může používat vždy jen jednu zbraň z těch dvou, co právě nese.

Přestřelky s ozbrojenými protivníky jsou obecně o kus zajímavější než likvidace příšer, jelikož fyzikální engine Havok umožňuje destrukci řady překážek, za které se vaši nepřátelé schovávají (případně můžete zbourat celou strážní věž). Aby těch arkádových prvků nebylo málo, v každé misi je schováno několik písmen, které máte najít a sestřelit (jsou schované více nebo méně - úměrně zvolené obtížnosti, kterou hrajete). Dalším arkádovým prvkem je barevný obrys, rámující zbraně ležící v herním prostředí, abyste je nepřehlédli.

 Teple se oblečte
Protože grafika hry je natolik podařená – obzvláště co se sněhu týká – že vám při hraní pravděpodobně bude opravdu zima. Sněhové bouře, stopy za vaší postavou brodící se závějemi, oslepující odrazy slunce na sněhové pláni (díky HDR)… to je pouze začátek. Pak si prohlédnete své první město zasypané závějemi, s moderní i lehce gotickou architekturou pokrytou vrstvou ledu. A po vstupu do první příšerami zamořené jeskyně vám poklesne čelist na podlahu z jejího nasvícení a celkového dojmu, vytvořeného nespočetnými roji příšer v uzavřeném prostoru. Přitom nahrávání nové lokace trvá vždy pouhých pár vteřin.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Za vrchol grafického zpracování považuji exploze. Takové oblaky ohně a kouře prostě ještě v žádné hře nebyly – jsou gigantické, detailní a jejich animace je ďábelsky rychlá, živá. Občas je jich nicméně až moc (obzvláště pokud kráčíte v tanku a máte namontovány dva raketomety), takže může být problém přes všechny ty exploze vůbec něco vidět. Až na nějakou tu extrémní výjimku během souboje s obřím bossem přitom zůstává hra plynulá, což platí i pro multiplayer, v němž nedochází k žádnému zhoršení grafiky (jako tomu je například u Gears of War nebo Rainbow Six Vegas). Přehnané vizuální efekty sami tvůrci označují za „hollywoodskou realitu“ a budují nadšené dojmy také za pomoci přehnaně teatrálních akrobatických piruet zasažených/umírajících lidských nepřátel.

Veškeré animace postav jsou naprosto skvělé, což ještě zesiluje dobrý dojem z návrhu hlavních hrdinů. Mezi mé oblíbence patřil kromě drsného Japonce s anglickým jménem v hlavní roli také třeba Yuri, očividně inspirovaný Michaelem Scofieldem ze seriálu Prison Break nebo věčně usměvavá a krásná Luka, nápadně připomínající Aeris z Final Fantasy VII. Kvalitní dabing také zaslouží uznání, byť se asi herci museli hodně divit zmatené druhé půlce scénáře a místy opravdu dětinským dialogům.

 Multiplayer
Jelikož každá z jedenácti misí ve hře trvá zhruba 30 minut (ukládání je rozumně rozmístěno mezi misemi), měl jsem Lost Planet dohráno již po pěti hodinách. Rozčarování jsem si pak vyrazil léčit do multiplayerových bitev. Bohužel je v Lost Planet hra pro více hráčů pouze online záležitostí, nicméně rozhodně stojí za vyzkoušení. Pokud snad nemáte přístup, najdete v krabičce s hrou poukázku na 48 hodin Xbox Live Gold služby zdarma. Po připojení na internet si hra stáhne první patch – další s vylepšenou podporou multiplayeru prý mají následovat, stejně jako nové mapy. Samotná hra obsahuje osm různě velkých map, na kterých se můžete utkat až s 16 lidmi.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Herní módy pro multiplayer zahrnují „Elimination“ a „Team Elimination“, což je prostě boj všech proti všem v jednotlivcích nebo týmech. Dále „Post Grab“ obnášející bitvu o stanoviště a čtvrtým módem je „Fugitive“, v němž jeden hráč musí unikat ostatním lovcům. Žádný z módů není sám o sobě něčím výjimečným, nicméně co z nich dělá skvělou zábavu je možnost divokých bitev v kráčejících tancích. Právě díky nim a díky široké paletě značně rozdílných zbraní mne multiplayer bavil o trochu víc než v Gears of War – byl prostě pestřejší. Samozřejmě, multiplayer GoW také trpí tím že jej řada lidí nehraje takticky jak byl zamýšlen, ale prostě jen pobíhá sem a tam pálíce z brokovnice na všechny strany.

Zvětšit zdroj: Archiv Lost Planet má navíc velmi podařené mapy, s vysutými mosty nad kaňony, bunkry nebo otočnými statickými děly schopnými smést tank na obzoru. V nabídce je možnost hrát multiplayer jen tak pro zábavu a nebo zaznamenávat získané body a postupovat na vyšší úroveň, kde se vám odemykají nové modely postav nebo kostýmy. Bohužel se také zde nepříjemně projevuje pomalé běhání postavy, díky němuž je pěší překonání kusu mapy na místo, kde se něco děje, docela utrpení. Během hraní online jsem potkával prakticky pouze americké nebo italské hráče a všichni používali headset, takže místy na bojišti vznikal slušný jazykový chaos, ze kterého rozeznáte jen nadávky zabitých a škodolibý smích jejich vrahů.

Za zapůjčení hry děkujeme firmě Megami.

Stáhněte si: Trailery...

Související články: Dojmy z dema, Novinky...

Martin Zavřel
autorovi je 27 let, pracuje v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech Brněnských Otaku






 
 
Martin Zavřel

Verdikt:

Lost Planet je především ohromující podívaná a to jak díky vysoce detailní grafice narvané speciálními efekty, tak díky nápaditému designu zbraní, herního světa, tanků a především mimozemských příšer. Hra je pestrá a vysoce zábavná v duchu klasických japonských arkádových stříleček, včetně obřích hejn nestvůr nebo bossů. Bohužel jde ale o krátkou záležitost slepenou zmateným příběhem, kterou navíc znepříjemňuje hrst designových nedostatků především v ovládání. Lost Planet nabízí o něco prkennější hratelnost než třeba Call of Duty 3, ale zase oproti ní vyniká nápady a unikátním prostředím, takže pro někoho může být zajímavějším zážitkem.

Nejnovější články