Výsledky hledání pro: ascension to the throne

Flashpoint Campaigns: Red Storm - recenze

16. 11. 2013 | Tomáš Jung

Jako hráč odkojený Steel Panthers, který je tělem i duší odevzdaný poctivým válečným strategiím, jsem v posledním roce trpěl. Vypadalo to, že jsou válečné hry na ústupu a nikdo už nikdy nevydá nic, co by pohovkové generály chytlo za virtuální výložky a strhlo do víru bitev.

MotoGP 13 - recenze

15. 7. 2013 | Ondřej Švára

Licencované sportovní hry to mají u kritiky vždycky těžké. Co mohou kromě aktualizovaných soupisek nabídnout, aby se daly hodnotit jako nové zboží? Některé se o inovace snaží alespoň v nepravidelných vlnách. Například letos bychom se po dlouhém čase mohli dočkat dvou zcela parádních fotbalů s novou fyzikou.

Splatterhouse - recenze

17. 1. 2011 | Jiří Škrampal

Pokud jste si mysleli, že víte, co je to krvavá hra, potom jste zřejmě ještě neměli co dočinění s maskovaným hrdinou ze Splatterhouse. Namco se v remaku osmibitové klasiky vůbec nedrželo zpátky, a tak světlo světa spatřila hra plná létajících vnitřností, odhalených poprsí a heavy metalu.

Cities: Skylines - recenze

31. 3. 2015 | Jan Smejkal

To bylo ještě tenkrát za komára, kdy s prvním SimCity pronikl do herního světa nový žánr (simulátor plánování, stavění a řízení města) a půlce světa málem pukla hlava z poznání, že hry umí spojit edukaci a zábavu. Až do roku 2003, kdy vyšlo SimCity 4, bylo možno mluvit o monopolu značky. Jenže pak přišla doba temna PC hraní a další SimCity se dostavilo zpět na místo činu až o deset let později - sociální, online, sešněrované v zájmu "specializace měst", po krk utopené v Originu, juchající, blikající a chválící hráče za každé kliknutí jako správný skinner box. Přitom Maxisu stačilo udělat to, co zvládli tvůrci Cities: Skylines - postavit hru na základech, na nichž žánr prosperoval dobrých 15 let. A je to opravdu otázka filozofie herní, nikoliv technické. Cities má totiž funkčně blíž k novému SimCity, zatímco nabízí podobný zážitek z hraní, jako dodnes milované tituly v maxisovské sérii.

Battletech - recenze

9. 5. 2018 | Jakub Kovář

Když jsem Battletech poprvé spustil, těšil jsem se na dokonalou strategicko-taktickou nirvánu. Vždyť kde lépe uplatnit různorodé taktiky než při bitvách obrovských strojů, kde by mělo záležet především na dobrém manévrování a umístění zásahů tak, abyste své nepřátele co nejvíce zničili? Se slzou v oku jsem vzpomínal na MechCommander, kde se konstantní boj proti přesile dal řešit spoustou vhodných manévrů, z každého ukořistěného mecha se člověk neuvěřitelně radoval, a hlavně každý z typů mechů měl své výhody, nevýhody a účel. Battletech sliboval být tím, kdo tuto radost opět přinese v moderních kulisách. Plnění slibu je ale mnohem těžší než letmé odkázání se na minulost.

Etherium - recenze

15. 4. 2015 | Ladislav Loukota

Cože jsem to psal před čtvrt rokem v recenzi Grey Goo? Že se žánr real-time strategií motá v kruzích recyklované nostalgie? Ačkoliv na to mnozí odpovědí "No a co?", rovněž další novinka v RTS vodách s názvem Etherium (homepage) tento trend potvrzuje se snad až přílišnou vervou. Jenže, kde Grey Goo jako "duchovní remake" StarCraftu nabízela alespoň obstojnou zábavu, Etherium bohužel svůj inspirační zdroj kopíruje podivně a vlastně zcela zbytečně. Alespoň pro ty hráče, které nebaví simulace armádního zásobování.

Forza Horizon 2 - recenze

25. 9. 2014 | Václav Rybář

Nad tempem, kterým Turn 10 chrlí další a další Forzy lze jenom smeknout klobouk, případně sebrat čelist ze země. Nejde ani tak o pásovou výrobu, kterou samu o sobě každý vnímá negativně, jako spíš o chytré rozložení zdrojů. Forza Horizon 2, opět především v režii Playground Games, si půjčuje to nejlepší z páté Forzy a na Xbox One platí nejen za jednu z nejhezčích, ale také nejnávykovějších her. A to nemusíte zrovna spát s volantem pod polštářem nebo poznat podle sluchu Ferrari od Lamborghini.

Nidhogg - recenze

26. 1. 2014 | Lukáš Grygar

„Líbí se mi, jak umělec pracuje s modrou barvou,“ zazní v jednom mém oblíbeném filmu. Líbí se mi, jak Mark Essen alias Messhof pracuje s modrou barvou, respektive jak s modrou barvou pracuju já, respektive jak s modrou barvou pracuje můj meč, respektive jak s modrou barvou pracuje můj meč v hrdle modrého protivníka. Na to, že před koncem prvního odstavce už jsem v recenzi stihnul třikrát „respektive“, se s modrým panákem moc nerespektujeme a jdeme si nejenom po tom krku. Jenže takhle už to v Nidhogg chodí: zleva doprava, zprava doleva a vždycky proti šermíři opačné barvy.

Rayman: Fiesta Run - recenze

1. 12. 2013 | Adam Homola

Je to už něco přes rok, co na mobilních platformách vyšla parádní hopsačka Rayman Jungle Run. Ostatně Pavel Dobrovský dal hře v recenzi devítku a já jsem ji tehdy s chutí několikrát dohrál. Ubisoft navíc na mobilního Raymana po vydání nezanevřel a přidal zadarmo spoustu nových levelů. Rok ale utekl jako voda a nedávno vyšel další díl povedeného mobilního hopsání. Nese název Rayman Fiesta Run, žádnou revoluci nepřináší, ale evoluce je to parádní.

Surgeon Simulator 2013 - recenze

1. 8. 2013 | Václav Rybář

Různé slevy nejsou ani zdaleka jediným důvodem, proč občas zabloudit na Steam. Přiznejte si, že jste občas z těch áčkových her unavení a chcete se odreagovat u něčeho bizarního. Simulátor metaře jste vyzkoušeli loni, kombajnování ve Farming Simulator už vás nebaví, ale někde vzadu v hlavě klíčí pocit viny, že jste se vydali na dráhu programátorů, ekonomů, právníků a dalších materialistických oborů, místo abyste prokázali světu službu a stali se lékařem. Naštěstí to můžete napravit alespoň virtuálně. Po seznámení se Surgeon Simulator 2013 budete příště sestřičku na sále prosit, aby vám to anestetikum píchla pro jistotu dvakrát.

Decisive Campaigns: Case Blue - recenze

26. 1. 2013 | Tomáš Jung

O Decisive Campaigns: Case Blue lze napsat, že slouží jako studijní pomůcka. Za tohle tvrzení uvedené na Games.cz, který se zabývá hlavně zábavou, bych asi zasloužil lámání v kole. Většinu normálních hráčů, virtuálních střelců a drakobijců, to zaručeně odradí od dalšího čtení. Jenomže vy čtete tuhle recenzi protože jste jiní, přemýšliví, hloubaví a máte zájem se nechat provést změtí podivně vyhlížejících čtverečků pohybujících se po strohé mapě, protože tušíte, že tohle by mohla být nejen dobrá strategie, ale také zábavné poznávání historie. Nejste daleko od pravdy, však to dokázal již předchozí díl.

F1 2012 - recenze

21. 9. 2012 | Ondřej Švára

Vím, že v Anglii chutná všechno trochu jinak a gurmánství tam zrovna nefrčí. Angličané prostě smíchají a sežerou cokoliv. Vždycky jsem se chechtal, co chechtal, prostě jsem řval ze všech těch octových chipsů a hovězích koláčků a vím, že legendy nelžou. Ale F1 2012, to je kulinářským žargonem řečeno děsivý žvanec i pro Albion. Tahle hra je jako Peprníkova pomazánka s obsahem, co by dohnal a zabil krtka. Je to taková malá biobomba ze zapadlého rohu laciného hypermarketu. Neodvážili byste se pro ni ani sehnout. Ale já musel. A dostal jsem do ruky kompaktní atomovku, jakou bych od Codemasters ještě před nějakými pěti lety nečekal.

E.Y.E: Divine Cybermancy - recenze

19. 9. 2011 | Lukáš Grygar

Chce to díl odvahy a dva díly drzosti, dát do své hry úkol: “Objevil se Deus Ex Machina. Zab ho.” Co na tom, že v Božské kybermancii má bůh ze stroje podobu dvoupatrového robotického samuraje, který by tykal spíš kyberdémonům, než bratrům Dentonovým – ten vzkaz v druhém plánu je jasně čitelný. Kde Human Revolution dupe jako vysokorozpočtový Goliáš, na dvaceti kolenou lepená E.Y.E dychtí být svéhlavým Davidem. Její prak? Ambice, nastřelené daleko za možnosti skromného týmu. Troufne si někdo sázet, že to znovu dopadne jako v knize Samuelově?

Duke Nukem Forever - recenze

14. 6. 2011 | Dan Vávra

V roce 1996 jsem stopoval s kamarádem někde v Úlibicích u Jičína, u sebe měl Score s recenzí Duke Nukem 3D a nadšeně mu vykládal jak neuvěřitelná hra to je: „Jde v ní dělat úplně všechno! Seš ve velkým městě, můžeš chodit do obchodů, prohlížet si tam časopisy, čuřit na záchodě, hrát kulečník, používat bezpečnostní kamery, zhasínat a rozsvěcet světla, nebo jít do pornokina! Navíc je to strašná prdel!“ Nadšení bylo pochopitelné. V době, kdy kraloval Doom II a jeho všemožné deriváty, se jednalo o splněný sen každého hráče. Konečně hra, která místo anonymního hrdiny a generických bludišť nabídla reálné prostředí a postavu, která měla koule!

Overwatch - recenze

21. 6. 2016 | Aleš Smutný

Jaký je recept na skvělou hru? Všechny ingredience asi nejde vyjmenovat, protože každý žánr se vaří jinak, ale ve všech bude jako jedna z hlavních přísad fungovat daleko před vším ostatním zábava. Kolem Overwatche už se toho namluvilo a napsalo spoustu a velmi často padá otázka, proč je tak oblíbený, a čím si vysloužil takovou pozornost. Ne, není za tím „hajp“ Blizzardu, ani líbivá grafika. Důvod je prostý, Overwatch je zkrátka pekelně zábavná a ne jen v prvních dnech kvůli okouzlení, ale dlouhodobě, i po měsíci intenzivního hraní.

Pagan Online – recenze

3. 10. 2019 | Jan Hanáček

Akční online RPG Pagan Online vzniklo v srbském studiu Mad Head Games, které si pod svá křídla vzala společnost Wargaming.net. Tu znáte jako provozovatele World of Tanks a jeho všemožných derivací. Vývojáři nejsou nováčci a jejich portfolio je nezvykle rozsáhlé na to, že studio bylo založeno teprve před osmi lety. Jen na Steamu najdete pod jejich hlavičkou kolem pětadvaceti her... Jenže většinou jde o hidden object adventury.

Rage 2 – recenze

14. 5. 2019 | Jan Slavík

Je v pořádku, když doutník chutná jako doutník. Stejně tak je v pořádku, když se ve střílečce jenom střílí. Nepotřebujeme vanilkové doutníky a FPS řežby s přes koleno lámaným přesahem do jiných žánrů. Pokud se hra zaměří na jedinou věc, je pak samozřejmě nutné, aby byla zpracovaná bravurně, ale z konceptuálního hlediska to problém není. Něco podobného by bývalo slušelo Rage 2. Jenže ta se bohužel vydala jinou cestou – tvůrci vzali velmi povedenou akci a obalili ji zbytečným, obtěžujícím balastem.

Dirt Rally 2.0 – recenze

20. 3. 2019 | Patrik Hajda

Závodní hry patří mezi mé nejoblíbenější herní žánry, proto se DiRT Rally 2.0 dostalo do úzké trojice her, které jsem si letos chtěl rozhodně zahrát. Tři roky stará jednička mi dokázala, že žílami Codies stále teče ta stará dobrá benzinem obohacená krev s příchutí pořádného rally, která se z arkádové série DiRT lehce vytratila (aby se v posledním díle zase vzepjala). Od DiRT Rally 2.0 jsem očekával hodně a díky výbornému zpřevodování ve vývoji jsem to naštěstí i dostal.

Apex Legends – recenze nastupujícího krále battle royale

14. 2. 2019 | Adam Homola

Najednou mám pocit, že to takhle mělo vždycky být. Poté, co se pánové ve zlém rozešli s Activisionem, poté, co jim vyšel Titanfall jen na dvou platformách a poté, co Titanfall 2 tak trochu zapadl mezi Call of Duty a Battlefieldem, studio Respawn konečně dostálo svému jménu. Jeho znovuzrození sice proběhlo už před lety, ale na vrcholu je teprve teď. A zaslouženě.

New Star Manager – recenze

2. 11. 2018 | Jan Hrdlička

To se může stát každému, že se ve hře, která ho většinu času trápila, něco přehodí na jinou kolej a všechny mechanismy nakonec vyústí v moc pěkný, zábavný zážitek. Když jsem přebíral vládu nad New Star United, věci nevyhlížely vůbec povzbudivě. Klub živořil na samém existenčním dně a nezdálo se, že si na lavičce posedím bůhvíjak dlouho. Procesem drobných kroků jsem si však své odkroutil. O pár sezón později jsem už porážel v senzačních duelech nejlepší celky světa, penězi nešetřil a nemám v úmyslu v tom i přes několik rozmrzelých ušklíbnutí ustat.

WWE 2K19 – recenze

18. 10. 2018 | Lucie Jiříková

Herní série WWE si po převzetí společností 2K Games v roce 2013 udržuje svůj zajetý standard. Kvalit WWE SmackDown! vs. Raw sice podle mého názoru nedosahuje (ačkoliv přiznávám, že tady může hrát roli i jistá dávka nostalgie), ale každoročně přináší velmi kvalitní zpracování toho vůbec nejbrutálnějšího videoherního zápasení, které ve skutečnosti vlastně ani zápasením není. To je docela obdivuhodné, protože tato hra nemá žádnou přímou konkurenci (nejbližším příbuzným je asi UFC, ale ta je o poznání jinde), a tak vývojáře v podstatě nic netlačí, aby ji vylepšovali.

Aggressors: Ancient Rome – recenze české strategie

6. 9. 2018 | Ondřej Švára

Zopakovat si dějiny, anebo je přetvořit? To je, oč běží ve strategiích s historickým aranžmá, jako je Aggressors: Ancient Rome. Tentokrát je v sázce nadvláda nad Středomořím v řecko-římské etapě starověku. Směsice Civilization a Europy Universalis pobaví dobře zpracovanou kombinací války a diplomacie v autentické atmosféře, a i když nemá ambice přispět do žánru 4X strategií něčím skutečně revolučním, chytře usazuje známé prvky do nového kontextu. Na druhou stranu trpí nedotažeností některých prvků. Naštěstí i tak nabídne příjemné herní zážitky.

World of Warcraft: Battle for Azeroth – recenze – část první

5. 9. 2018 | Pavel Skoták

Uplynulo s bídou něco přes dva týdny od celosvětového vydání nejnovějšího rozšíření pro stále ještě neumírající World of Warcraft, a už tu máme první utržený rekord. S 3,4 miliony prodaných kopií během jediného dne se totiž Battle for Azeroth vyhoupnul na první místo v prodejnosti všech datadisků k WoW. Jestli právem, je pořád ještě trošku brzo soudit, ale po prvních dvou týdnech hraní je nutné Blizzardu přiznat, že to pořád umí.

Unravel Two - recenze kooperativní logické hopsačky

20. 6. 2018 | Adam Homola

Z Unravel si nepamatuju skoro nic. Roztomilá a povedená plošinovka s panáčkem z příze, víc ze mě nedostanete. A už teď tuším, že z dvojky mi v hlavě zůstane to stejné plus coop. Jen na ni nebudu vzpomínat tak rád jako na první díl. Unravel Two bylo jedním z těch příjemných a ihned vydaných překvapení letošní E3, jenže podobně milé zjevení jako v případě jedničky se bohužel nekoná.

State of Decay 2 – recenze

30. 5. 2018 | Lucie Jiříková

Už pár měsíců je jasné, že zombie infikovaní hráči před sebou tento rok nemají hezké vyhlídky. Poté, co se slehla zem po Dead Island 2 a projekt Days Gone byl o rok odložen, se zatím jedinou vakcínou na jejich nepřemožitelné krvelačné choutky stává State of Decay 2. A ta je, abych to řekla kulantně, něco jako původní díl State of Decay ve verzi 1.5.

Civilization VI: Rise and Fall – recenze

23. 2. 2018 | Václav Pecháček

Vždycky je fajn číst si o hrách, které jsou buď naprosto výborné, nebo příšerně špatné. Bezbřehé nadšení umí být nakažlivé, nad nemilosrdnou kritickou popravou se zase člověk rád zlomyslně zasměje. Rise and Fall, první velký datadisk k Civilization VI, bohužel nespadá ani do jedné kategorie. Kdybyste mi přikázali, ať své pocity shrnu do jedné věty, odpověděl bych: „Je to fajn…?“ Ano, s třemi tečkami a otazníkem.

PlayerUnknown’s Battlegrounds – recenze

12. 2. 2018 | Václav Pecháček

PlayerUnknown’s Battlegrounds. Když jsem tohle podivné jméno poprvé slyšel, ani ve snu by mě nenapadlo, že se z téhle multiplayerové střílečky stane taková supernova. Kdybyste mi řekli, že okrajový žánr battle royale díky ní exploduje do olbřímích rozměrů, asi bych se nuceně zasmál a v kapse vytáčel číslo na Chocholouška. A už vůbec bych vám nevěřil, že tahle vyvraždovačka bude bavit mě samotného. Vyráží mi dech, že je to všechno pravda. Vyráží mi dech, že je PUBG tak skvělá.

American Truck Simulator: New Mexico - recenze

13. 12. 2017 | Pavel Válek

Stalo se to již tradicí, že se na konci každého roku dočkáváme rozšíření pro jeden ze dvou velkých projektů SCS Software. Letos je pro nás však připraven speciální dárek v podobě rozšíření pro každou z obou her (American Truck Simulator, Euro Truck Simulator 2) a jako první přišel na řadu mladší bratříček ze země neomezených možností a jeho Nové Mexiko.

Outcast: Second Contact - recenze

29. 11. 2017 | Pavel Skoták

Plnoletost je krásná. Můžete dělat beztrestně tolik věcí, ale zároveň jsou na vás kladeny mnohem vyšší nároky. Přitom je osmnáct let, tedy alespoň v herní branži, dostatečně dlouhý časový horizont na to, aby se na vás zdárně zapomnělo a byli jste přehlušeni mnohem slavnějšími kamarády a sourozenci. Podobný osud do jisté míry potkal i Outcast. Jelikož ale doba přeje remakům starých her, došlo i na něj v Second Contact.

Football Manager 2018 – recenze

21. 11. 2017 | Václav Pecháček

Každý rok, když pár dní hraju nový ročník Football Manageru, mě napadá ta samá myšlenka. Jak jsem vůbec mohl hrát loňský díl? Jak jsem se dokázal obejít bez spousty drobných i větších dodatků, které prohlubují věrnost simulace a zpříjemňují každodenní manažerskou práci? Svědčí to o dobré práci studia Sports Interactive, které se vážně ze všech sil snaží nesklouznout k pouhému updatování soupisek, a ona dobrá práce naštěstí pokračuje i v nejnovějším díle originálně nazvaném Football Manager 2018.

Recenze