Football Manager 2018 – recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Football Manager 2018 – recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

21. 11. 2017 19:00 | Recenze | autor: Václav Pecháček |

Každý rok, když pár dní hraju nový ročník Football Manageru, mě napadá ta samá myšlenka. Jak jsem vůbec mohl hrát loňský díl? Jak jsem se dokázal obejít bez spousty drobných i větších dodatků, které prohlubují věrnost simulace a zpříjemňují každodenní manažerskou práci? Svědčí to o dobré práci studia Sports Interactive, které se vážně ze všech sil snaží nesklouznout k pouhému updatování soupisek, a ona dobrá práce naštěstí pokračuje i v nejnovějším díle originálně nazvaném Football Manager 2018.

V jednoduchosti je síla

Loni se v marketingové kampani hodně skloňovala simulace brexitu, letos si pro sebe záři reflektorů ukradl nový systém Squad Dynamics neboli Týmová chemie, o němž se zmíním později. Nejdřív bych totiž chtěl vypíchnout dvojici prvků, které mi oproti minulým ročníkům nejvíce zpříjemnily zážitek z komandování přeplacených primadon, a obě vylepšení se shodou okolností zabývají tím, jak hráči ušetřit trochu času a předložit před něj rovnou důležitá rozhodnutí namísto tupého plnění nezajímavých povinností.

Tím prvním je zápasová obrazovka, kterou si vzal do parády nějaký chytrý designér a vylepšil ji dle mého odhadu asi tak o dvanáct set procent. Už jen řada upravitelných tabulek s různými informacemi, které na vás vyskočí, kdykoli se na hřišti nic zásadního neděje, mi za onen týden intenzivního hraní přijde naprosto nepostradatelná. Výborné je i nové zjednodušené zobrazení taktiky, v němž bez cavyků vystřídáte hráče nebo poštelujete zápasovou strategii.

Nestřílejte!

Data a ovládací prvky, k nimž jste se museli v minulosti složitěji proklikávat – a i jedno kliknutí navíc je důležité vzhledem k tomu, kolik času v zápasech strávíte – jsou teď přístupné snáz a intuitivněji. Na dosah je i tabulka analýzy, která by tedy přece jen mohla být ještě přehlednější a informativnější. Absenci dostatečné zpětné vazby dlouhodobě považuju za asi největší problém celé série, a tvrzení vývojářů, že bych měl každý zápas sledovat po skutečnou dobu 90 minut, vůbec neberu jako argument.

Ale aspoň vám váš asistent přehledně naservíruje své (občas pěkně stupidní) taktické rady doplněné o ilustrační obrazovky. „Máme málo střel na bránu, šéfe!“ povídá a ukazuje vám schéma čistě zeleného trávníku protnuté jedinou smutnou červenou čárou zmařené šance. „Co s tím?“ chce se mi otráveně zavrčet. „Musíme více střílet z dálky,“ praví osvíceně asistent a ignoruje fakt, že naši polochromí svěřenci ještě za celou sezónu nevsítili ani jednu branku zpoza vápna. Ale abych na něj nebyl moc přísný, musím uznat, že jednou za uherský rok se jeho taktické nápady osvědčily.

zdroj: Archiv

Korejci jsou blázni

A stejně tak se osvědčil nápad pořádně sáhnout do toho, jak fungují skauti. Ti jsou v novém ročníku mnohem samostatnější, a to je jedině dobře. Místo toho, abyste se osobně probírali desítkami až stovkami hráčů a zírali, kolik jim vaši lovci talentů nadělili hvězdiček, vám skautský tým na základě předem stanovených kritérií doporučí konkrétní borce a svou volbu patřičně okomentuje.

Mnohem větší role se také dostalo loni prakticky irelevantním datovým analytikům, z nichž se, mohu-li si zahrát na fotbalového prognostika, do budoucna stane klíčová součást Football Manageru. Běžní skauti cestují po světě, očumují zajímavé hráče a doporučí vám ty, co na ně udělali dojem v nějakém zápase. Analytici vám naopak pošlou e-mail ve stylu: „Šéfe, v korejské lize je týpek, co během deseti zápasů nastřílel dvacet gólů a sedmkrát se stal mužem zápasu, možná bychom měli poslat někoho, kdo na něj mrkne.“

Problém mám snad jedině s tím, že v rámci skautského týmu nelze snadno delegovat to, co má kdo kdy dělat. Abych svůj zvláštní zájmenný výplod trochu upřesnil: představte si, že máte k dispozici dva skauty. Jako priority jim nastavíte najít mladého brankáře, zkušeného útočníka a kreativního záložníka, a k tomu ještě sledovat příštího soupeře.

Ale oni si při téhle konfiguraci úkolů vyberou jen úvodní dva, zatímco ty ostatní se octnou na čekací listině. A co je horší, když najmete další dva skauty, neobsazené úkoly se jim automaticky nepřiřadí, takže je musíte naklikat znovu. Je to zvláštně neohrabané řešení ve hře, která se už naučila většinu podobných problémů řešit s elegancí vídeňského sňatkového podvodníka.

Pro někoho je fotbal třeba i chemie

Skauti vám tedy poskytují spoustu cenných informací, stejně jako zápasová obrazovka, a to samé platí o již zmiňovaném systému Squad Dynamics. Díky němu můžete podrobně sledovat stav vaší kabiny. Například se dozvíte, kdo jsou její lídři, které se v žádném případě nevyplatí nakrknout. Když si ve Slavii řekne Milan Škoda o lepší plat, no tak mu prostě dáte lepší plat, sic vás stihne zloba půlky kádru.

V kabině se navíc tvoří různé sociální skupiny. Pakliže jste si do klubu natáhli enklávu Brazilců, je jasné, že se budou shlukovat a po zápase trénovat capoeiru. A když naštvete jednoho, dost snadno můžete ztratit i zbytek. Kromě národnosti může při formování skupin hrát roli i osobnost, věk nebo doba strávená v klubu – například „mladí ambiciózní hráči, co v klubu hrají teprve pár sezón“.

Hledání smyslu

Díky tomu všemu jste schopní mnohem lépe odhadnout, proč ve vaší kabině v dané chvíli panuje spokojenost či nespokojenost místo toho, abyste jako dřív vůbec netušili, proč se z vašich statečných lvů rázem stali depresivní staří jezevci, co se bojí každého dalšího zápasu. Jenže je bohužel nutné položit si zásadní otázku: je vám to jakožto trenérovi k něčemu dobré?

Nabídnu vám na ni poněkud méně zásadní odpověď: ano i ne. Na jednu stranu je fajn mít k ruce co nejvíc informací úplně o všem, co se kde v okolí vašeho stadionu šustne. Na stranu druhou je pak dost frustrující, když si myslíte, že máte o všem přehled (a třeba ho i vážně máte), a stejně nejste schopní s problematickou situací cokoli udělat.

Opruzené dětičky

Opět poslouží příklad. Přijde za mnou mladý útočník s tím, že by chtěl víc hrát. Díky Squad Dynamics jasně vidím, že má v kabině dostatek vlivných přátel na to, abych si ho mohl dovolit jen tak odmávnout jak obzvlášť otravný ofsajd. Jenže co mu mám říct? „Bojuj o svoje místo, chlapče!“ může zafungovat, ale taky nemusí. „Nasadím tě v poháru, chceš?“ je ta samá historka. A nějak podobně to funguje i s „Můžeš zkusit naskočit do zápasu z lavičky“, případně s tím, když požádáte kapitána, aby rebelovi domluvil.

Jediným neprůstřelným řešením takové situace je onoho forvarda vážně nasadit, jenže to není dobrá dlouhodobá strategie, zvlášť pokud se týmu daří. Nemůžete neustále rozbíjet úspěšný celek, jen aby si někdo nestěžoval, a tak se občas dostanete do zvláštní loterie, při níž nevíte, co vám hráč odkýve a co ho naopak k smrti urazí.

zdroj: Archiv

Červená je dobrá

Nebo zkusme jiný soudek. Hrál jsem zápas za mistrovskou Slavii proti zoufale špatnému Brnu a vůbec se mi nedařilo. Jednoznačně jsem na analytické obrazovce viděl, že moje křídla nemají svůj den, že se jim nedaří centry, že kombinace ve středu pole vázne, a když už jsem se dostal do šance, kapitán Škoda ji spálil a její popel zadupal do země. Ale co s tím? Hýbání s taktikou nepomohlo, můj tým hrál stále stejnou tužku, a všechny vědomosti mi byly k ničemu.

A pak přišel klíčový moment. Jeden z mých záložníků, mladý Slovák Jakub Hromada, se dětinsky ohnal loktem po soupeři a oprávněně se musel oddat předčasné sprše. Čekalo mě 40 minut hry v oslabení, a to v zápase, v němž se mi nedařilo ani s jedenácti hráči na hřišti. Výsledek? Jednoznačné vítězství 4:0.

Pozor, šílený Kamerunec!

Rád bych vám řekl, že šlo o nějaký geniální tah z mé strany, ale ve skutečnosti netuším, k čemu vlastně došlo. Vím jen, že můj stoper Michael Ngadeu-Ngadjui se naprosto zbláznil a zničehonic nasázel hattrick. Bohužel jsem se za onen úspěch ani nemohl cítit příliš zodpovědný. To samozřejmě není kritika týkající se výhradně letošního ročníku – na hřišti se mnohdy dějí stěží vysvětlitelné věci a zápasy můžete prohrát prostě tím, že se vaši hráči špatně vyspí nebo mají blbý den.

Přijde mi jen, že v novém ročníku vidíte pod kapotu onoho chaotického přístroje do větších detailů, a proto je ještě o něco více frustrující, když ho nejste schopni svým mechanickým šťouráním přimět k předení dle vlastních představ. Ano, občas se něco povede, hlavně očividné věci – vidíte, že soupeřovi na beku hraje stoper, co lajnu zatím viděl jenom v drogovém dramatu, tak na něj nasadíte svého nejlepšího křídelníka a vesele sledujete, jak přes onu stranu padnou všechny góly. Ale častější je drbání se na hlavě a otázka: „Jsem taktický génius/nýmand, nebo jsem měl štěstí/smůlu?“

Ovšem jak říkám, tahle úvaha je vlastně stejně snadno aplikovatelná i na předešlé díly a nechce se mi osmnáctku hanět za to, že vám nabízí větší množství informací. Koneckonců, pokud vám jde především o realistickou simulaci života fotbalového trenéra, vlastně to asi ani nemůže být jinak. Mourinho od fotbalového boha po každém zápase taky nedostane papírek se zprávou: „Gratuluju, brachu, dneska jsi vyhrál, protože jsi nasadil Fellainiho. Kdyby tam byl Herrera, dostali byste klepec!“

zdroj: Archiv

Pozdravuje vás pan Pecháček!

Ještě bych rád věnoval pár slov zápasovému enginu, který se dočkal drobných vylepšení, především nových animací, ale pokud stejně jako Petr Poláček a velká část hardcore FM komunity preferujete placatá kolečka honící se po 2D hřišti, asi vás ke změně nepřesvědčí. Stále ještě musíte 3D akci před sebou brát jako znázornění, jako hrubou reprezentaci.

Když váš útočník ve stoprocentní šanci nepochopitelně mine, zkrátka si musíte domyslet, že nejspíš uklouzl na obtížném povrchu nebo něco podobného. Druhou možností je začít v menu a tabulkách hledat položku nájemných vrahů, a ta tam není. Věřte mi, kvůli Tomáši Necidovi a jeho neproměněné penaltě v zápase s Liverpoolem jsem po ní pátral opravdu pečlivě.

Fajnšmekři by mi asi neodpustili, kdybych se aspoň nezmínil o nových individuálních hráčských rolích. Tak tedy, ze všech novinek – invertovaného krajního záložníka, carrilera či segundo volante – jsem si oblíbil jen jednu, ale zato mohutně. Mezzala, neboli falešné křídlo, je typ středního záložníka, který si moc rád zabíhá k lajně a odtamtud podporuje ofenzivu. Sice se moc nevěnuje bránění, ovšem když chcete přetížit jednu stranu hřiště, o níž předpokládáte, že by s ní soupeřova obrana mohla mít problém, použití mezzaly je vynikajícím způsobem, jak toho docílit.

Vylidněné kancly

Letos je pro mě možná nejzažranější skvrnou na tradičně skvělém manažerském zážitku přítomnost různých bugů. Myslím, že kdyby hra strávila ještě dalších pár týdnů na testech, užil bych si ji v den vydání mnohem víc. Chyby zahrnují například vypadávání zvuku během zápasů, lišty, které zůstávají, kde nemají a nejdou odkliknout, a další drobnosti.

Horší je to pak s těmi problémy, které drobnostmi nejsou. Jednoho vskutku bizarního jsem si všiml v české lize. Slavia neměla vůbec žádné skauty, datové analytiky, zkrátka žádný náborový tým! Podíval jsem se na obrazovku zaměstnanců, kde se skvěla vážně užitečná poznámka: „Vedení klubu si myslí, že je potřeba nový hlavní skaut.“ Ano! Ano, souhlasím, gentlemani. A taky 5 běžných skautů, jeden hlavní datový analytik, pár jeho podřízených, sportovní ředitel…

Nakonec jsem zkrátka vybrakoval nejlepší možné zaměstnance chudším týmům z české ligy, takže jsem Jana Nezmara nevědomky přivedl do Edenu ještě o něco dřív než ve skutečnosti, a všechno jsem to doplnil bývalým skautem Manchesteru United, čili to pro mě vlastně dopadlo dost dobře.

zdroj: Archiv

Malými krůčky k nebesům

Zdaleka nejhorším bugem se tak prokázalo být zamrznutí, které vám na konci zápasu sdělí, že se hráči rozcvičují. „Ehm, cože?“ podivil jsem se, když na mě hláška vyskočila. Pak jsem ji chtěl odkliknout… jenže to nešlo. A tak mi nezbylo než celou hru natvrdo vypnout a přijít tak o celý poslední zápas. Bohužel nejsem jediný, komu se něco takového stalo – naštěstí tedy jen jednou za mnoho hodin hraní, ale stejně je dobré mít na paměti, že nový Football Manager není v úplně dokonalém technickém stavu.

Ale jak všichni dobří manažeři ví, technika není všechno. Někdy může být mnohem důležitější mentalita, a buďte si jistí, že FM 2018 vaši mentální stránku prověří dokonale. Nechá vás kráčet po vratké lávce fotbalového managementu, občas s ní pořádně zaklepe sérií zranění, jindy vás zase ofoukne silný vichr hráčů, co s vámi nechtějí mít nic společného… Ale málokdy, málokdy vám tahle hra hodí klacek pod nohy. Svým rozhraním a ochotou vám pomoci – třeba díky vylepšeným zaměstnancům – naopak zpod vašich chodidel pár klád odebere.

Rozhodně existují další vrcholy, ke kterým můžou ve Sports Interactive vzhlížet. Dál upravit zápasový engine, vylepšit zpětnou vazbu, zpřehlednit trénink, konečně něco provést se stále stejnými tiskovými konferencemi, které už snad lezou na nervy úplně všem… Není toho málo, a i kdyby snad příští ročník všechny tyhle problémy vyřešil, fandové si stejně najdou další vysněné vzdušné zámky a vývojáři se jich zas a znova pokusí dosáhnout. Je zábava tuhle cestu za dokonalostí sledovat. A je zábava hrát hry, které z ní vzejdou, včetně té nejnovější.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Pokrok? Ale jistě. Nic příšerně dramatického, co by pohnulo fotbalově herním světem, ale jak do nového ročníku jednou skočíte, zpátky k tomu minulému se dobrovolně určitě nevrátíte.

Nejnovější články