Pavel Dobrovský

Hledání injekcí a útěk před monstrem - první dojmy ze sci-fi hororu Phantaruk

Není to tak dlouho, co vás Aleš seznámil s polským sci-fi hororem Phantaruk. Osamělý muž bez identity v něm pátrá po odpovědích na palubách násilně vyklizené vesmírné těžařské lodi. Samota je ubíjející, ale není absolutní: Občas se zjeví bytost, která je také osamělá, ale ve vagónu pražského metra byste s ní jet nechtěli. Zabíjí totiž všechno, co se pohne. Jediným řešením je útěk a ten budete provozovat hodně často. Aleš od hratelnosti čekal variaci na Alien: Isolation. Po zahrání ukázkové verze můžu dodat, že inspirace přichází také ze SOMA a kdo bude pátrat, ten najde i pomrknutí na System Shock a Dead Space.

Phantom Touch je český projekt rukavice pro augmentovanou realitu

Mirek Burkoň pracuje už nějaký čas na ovladači, který vypadá jako cyklistické rukavice. Uvnitř je ale elektronika, která přiblíží uživatele rozšířené reality k onomu „jé, to dělal Tom Cruise v Minority Report.“ Čtvrt miliónu dolarů, které chce na Kickstarteru, hodlá Burkoň investovat nejen do vývoje rukavice Phantom Touch, ale především do rozvoje operačního systému Phantom OS. Pro vyvolání zájmu o rozšířenou realitu si nemohl vybrat lepší dobu. Planetu zachvátilo šílenství Pokémon GO a každý jeho hráč by přece chtěl chytit Psyducka do vlastní ruky. A i když třeba takové přání nemáte, měli byste číst dál.

Chuchel - představení nové hry od autora Botaniculy

A co že je s Plachým Trpaslíkem? Nikdo nevěděl. Bojí se chodit mezi lidi, říkali jedni. Nene, namítali jiní, odstěhoval se do Španělska. Další se domnívali, že pracuje na pokračování Botaniculy a našli se i tací, kteří dávali ruce do medu za to, že ho hry prostě omrzely. Byly slyšet i hlasy, že prý začal vařit pivo a v ničem jiném budoucnost nevidí. Ve skutečnosti si nikdo nebyl jistý. A jestli někdo něco věděl, tak si to nechal pro sebe. Čtyři roky po vydání své autorské herní prvotiny Botanicula však Jaromír Plachý vystoupil na akci GameDay během Anifilmu v Třeboni, zasmál se a odhalil hru Chuchel.

Hudbu z Final Fantasy si během pražského koncertu poslechne i Nobuo Uematsu

Kdykoliv jindy bych zmínku o Final Fantasy začínal slovy „zejména fanoušci Final Fantasy budou nadšení / se mohou těšit / uvítají,“ ale v případě koncertu hudby ze slavné RPG série se na to musí jinak. Zejména příznivci kvalitní herní hudby se mohou těšit na 1. dubna. V pražském kostele sv. Šimona a Judy vystoupí smyčcový ansámbl New World Players a společně s klavíristou Benyaminem Nussem pod vedením dirigenta Arnieho Rotha předvedou slavné skladby z Final Fantasy. A v první řadě bude sedět Nobuo Uematsu, který za to všechno může. Když hodně zaplatíte, můžete si s ním udělat selfiečko. Ale to už asi nestihnete, protože VIP lístky jsou podle organizátorů beznadějně vyprodány. Tak velký skladatel Uematsu je.

Firefly Online - zmizela nadobro, nebo ještě letí?

O Firefly Online se poprvé začalo mluvit před třemi lety na Comic-Conu v San Diegu. MMORPG z prostředí space westernového prostředí kultovního seriálu? Všichni hnědokabátníci šli do pozoru! A vůbec nevadilo, že mělo jít také o mobilní hru. V pašeráckém škuneru unikat aliančním křižníkům, plnit mise na desítkách planet, žonglovat s morálkou nad ziskem - to prostě znělo skvěle. A stále zní, i když... Již několik měsíců nepřišla žádná gorraminformace o postupu vývoje. Na mobily a PC sice zavítala minihra Cortex, ale jinak je ticho po pěšině. Podívali jsme se tedy celému projektu na reaktor. Spoiler alert: Nevyhasl! Děje se toho v něm víc, než se zdá.

Megalomanský sci-fi projekt The Mandate chce být vším a zatím se to daří

Kickstarterový The Mandate od studia Perihelion se dá popsat jako velmi atraktivní cvičení změny měřítka. Cože? Ano! Od vývoje vlastního hrdiny přeostříte do skupinové taktické strategie na palubách obřích vesmírných lodí, následně se odpoutáte k epické mezihvězdné bitvě a přiblížíte se k domácí základně, na které trénujete kapitány svých lodí a vyrábíte nové zbraně a lodě. Neustále budete měnit makro za mikro, omezené komorní bojiště za vesmírné pláně nebo intimní RPG život hrdiny. The Mandate se tak pohybuje na pomezí 4X strategií, RTS a RPG. Skoro bych napsal, že je zrůdně megalomanská, kdyby podle ukázek nebylo jasné, že je... zrůdně megalomanská.

Dojmy z hraní diablovky Eitr aneb smrt číhá v pixelech

Teprve po deseti minutách mi došlo, že v temných koridorech pixel-artových dungeonů nezní hudba. Namísto ní uslyšíte skřípání oceli o štít, bolestné výkřiky, hekání a agresivní řvaní nepřátel. Komorní kvarteto hrůzy pro jednu hrdinku s mečem. Ne, prý to není chyba v prezentační verzi hry, přispěchal s vysvětlením Tobi Harper ze studia Eneme. V Eitr zní hudba jen během animací, při soubojích nebo prozkoumávání nikoliv. Mnohem lépe se tak ukotvuje atmosféra nebezpečí, které skutečně číhá za každým rohem. Klíčová slova: Dark Souls, Diablo.

Elex: Sci-fi Gothic po konci světa

Jedna věc se musí Björnu Pankratzovi nechat: Je upřímný. „Elex je vlastně Gothic nebo Risen, jen jsme ho zasadili do postapokalyptického světa.“ Myslel tím, že hra bude rozlehlá, otevřená, plná úkolů a s RPG systémem vycházejícím z posledních her Piranha Bytes. Jenže řekněte: Mohli jste v nich házet granáty? Anebo se vznášet na speciálním jetpacku? Procházeli jste mezi zničenými dálničními mosty a používali magii nebo plazmové pušky? Ne. Nejen proto je Elex jiný. Ve vývoji je posledních 8 let, reálně se na něm pracuje poslední rok a půl a za další rok a půl vyjde.

Samorosti z Prahy - pohled pod pokličku pětiletého vývoje Samorost 3 od Amanita Design

Viděl jsem pracovité čerty, poctivé mnichy, beatboxující mloky, skřehotající papoušky, učitelské duchy, zádumčivého mravenečníka, svědomitého čajovníka, vesmírného draka, kosmickou krakatici, zmatené kraby; vystřelil jsem měsíc na nebe, zajamoval s podivnými bytostmi, prošel podzemní říší plnou ohně, ztratil se mezi houbami; navštívil jsem žlutou, rudou, termití, sopouchovou a domácí planetu a další nebeská tělesa a nakonec se zeptal Jakuba Dvorského: „Jak se ty planety jmenují?“ Šéf studia Amanita se zatvářil zaskočeně a odvětil: „Nemají jména.“ To mě u hry, která vybuchuje fantazií a je ve vývoji pět let, překvapilo. Všechno je propracováno do detailu, na obrazovce se hýbou tisíce animací a každý pixel je tam, kde má být. Informace, že ve vesmíru Samorost 3 jsou bezejmenné planety? To je prostě k nevíře. Zbytek vlastně také, ale hlavně kvůli tomu, jak skvěle vypadá.

Představení soubojů z českého dungeonu Brány Skeldalu 3: Sedm mágů

Praštit palicí po hlavě, nebo seslat fireball? Obklíčit nepřátele ze všech stran, nebo podporovat bojovníky zezadu? V tahových soubojích krokovacího dungeonu Brány Skeldalu: 7 mágů máte překvapivě hodně možností, jak bitvu vyřešit. Na rozdíl od obskakování nepřítel po čtvercích v Legend of Grimrock je nutné uvažovat takticky a šetřit energií. Alespoň to tak vypadá podle prvního videoupdatu z vývoje.

Phantom Doctrine - recenze

Největší výzva pro tvůrce her? Sladění všech systémů tak, aby ani jeden neoslaboval hratelnost nebo naopak nevytlačoval ostatní na okraj pozornosti. Na poli tahových strategií v tomto směru zvítězily třeba Invisible, Inc. nebo XCOM. Špiónská Phantom Doctrine od studia CreativeForge (tahovka s kovboji a démony Hard West) cílí na tu samou metu perfektní tahové hratelnosti. Na jednu stranu chce oslovit fanoušky XCOM posunováním figurek po bitevním poli a taktizováním na mapě světa, na straně druhé chce bábovičky studia Firaxis rozmetat. Využívá k tomu řadu dodatečných systémů a nápadů, které dělají z tahové studené války něco podivného - hybrida extrémně zábavné a nudné hratelnosti.

Ghost of a Tale - recenze

Po pěti letech od zafinancování na Indiegogo vystupuje trubadúr Tilo z Ghost of a Tale ze stínu early accessu do světla plnokrevných titulů. Přináší vypointované stealthové dobrodružství, ve kterém se prolínají žánrová klišé s neotřelou stavbou prostředí a dechberoucí prezentací. Nenechte se ale oklamat vizuálem. Tilo svými vousky, ušima a velkými kukadly pouze naznačuje, že je protagonistou jednoduché, pohádkové a roztomilé zábavy. Ve skutečnosti vás zavede hluboko do světa, kterým lomcuje rozklad, dekadence a nepěkná společenská krize – krysy jsou všude a myškám nejraději zasekávají halapartny do hlavy. Zvlášť, když jsou na útěku z hradního vězení.

Cinco Paus – recenze

Při hledání informací o Michaelu Broughovi jsem napůl očekával, že na mě vyskočí fotka člověka s okurkou místo nosu, chapadly v uších, a v očích že mu budou jako na orloji defilovat zástupci hmyzu, postavičky Walta Disneyho a karbanátky. To, že autor propracovaných a nadmíru nehezkých her vypadá zcela průměrně, mě nakonec překvapilo. Normální chlap. V časopise Wired to asi cítili podobně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Já se o něm dozvěděl až loni skrz tahovou strategii Imbroglio. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi.

Thimbleweed Park - recenze

Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.

Diluvion - recenze

Steampunkové ponorky v postapo oceánu. Není moc jiných kombinací, které by instantně upoutaly moji pozornost v záplavě nových her. Když k tomu přihodíte marketingové hlášky „inspirováno Julesem Vernem“, „podmořské Dark Souls“ a „otevřený svět“, je jasné, že se hlubinami rozkmitaným songem Aqua z Archimedean Dynasty pohybuje něco ambiciózního a mohutného. Není to Moby Dick, je to Diluvion, výpravné ponorkové dobrodružství, které ale zběsilou honbu za nenaplněným snem místy připomíná. Není divu. Čtyřčlenné kalifornské studio Arachnid má zatím na kontě propiskou nakreslenou skákačku Ballpoint Universe, a na jejich nové hře se to podepsalo.

The Dwarves - recenze

Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.

Karma. Incarnation 1 - recenze

Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.

Candle - recenze

Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.

Caravan - recenze

Exupéry. John Cale. Orient. Sešity s dobrodružnou literaturou. Hedvábná stezka. Štěkající psi. To jsou asociace, které mi naskáčou po vyslovení slova karavana. Videohra mezi ně nepatří. Přitom skupina velbloudů a lidí uprostřed pouště jako by přímo volala po zpracování do hororu, survival, adventury nebo strategie. Zprůměrovat to vše dohromady napadlo německé studio It Matters Games, které má za sebou tituly DogHotel, My Dolphin Show nebo Salmon Race pro mobilní platformy. V PC debutu Caravan se zaměřuje na svízelný život vůdce karavany v džiny obydlených pouštích Arabského poloostrova.

Space Rangers: Quest - recenze

Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.