Digitální hranice PC tuningu
Co pro nás znamená Tron? Avantgardní film Stevena Lisbergera z '82.? Dvouhodinový videoklip Daft Punk od Josepha Kosinského coby režiséra známých reklamních klipů k videohrám jako Gears of War či Halo? Zábavnou hru od Monolithu? Evoluční nudu Propagandy? Cytron od Lunaticů z '92. pod hlavičkou Psygnosis? Ehm, to už sem asi nepatří, ale právo téhle amigácké hře fakt upírat nehodlám – už pro ten krabicový art .
SpyParty z vás udělá skutečného špióna za 15 babek
Nezávislý tvůrce s kouzelným jménem Chris Hecker spustil ranou betu svého nového projektu SpyParty, do kterého se za 15 dolarů (zhruba 259 Kč) může přidat kdokoli; testování hry bylo tak vůbec poprvé umožněno lidem zvenku, předtím si projekt mohli vyzkoušet akorát blízcí Chrise Heckera nebo těch pár šťastlivců, co se dostali na veřejnou výstavu.
No Time To Explain aneb je čas si to vysvětlit
„Vždyť to ani nedává žádný smysl!“ křičí se z nejnovějšího traileru přesně ve chvíli, kdy se snaží stejná hláška probít naší hlavou. No Time To Explain dává sice jasně najevo, že na nějaké vysvětlování se nám může vyprdnout, ale my jí to dáme sežrat tím, že si tuhle plánovanou nezávislou zběsilost hezky a v klidu vysvětlíme; snad nám za to za barákem nevybouchne atomová bomba?
Hotline Miami – recenze
Je třeba si předem vyjasnit jednu věc: Hotline Miami JE retro. Teď se dobrá polovina z vás zase může sbalit a odejít si někam k modernímu umění. My zbylí si následujícím textem pojďme předat, proč je ta hra tak zatraceně dobrá.
The Legend of Zelda: Skyward Sword – recenze
Zpátky do krásné minulosti a minulost představit současnosti. Po pěti letech vývoje Nintendo vydává nové dobrodružství Linka a Zeldy, a tím tak oslavuje 25. výročí videoherní značky, jež okouzlila bezmála celý svět. Jenomže Link tenkrát byl poplatný své vlastní době. Dnešní hráči spíše očekávají modernější přístup japonských vizionářů tam, kde trojrozměrná Zelda bloudila, zakopávala a rušila. Oddaným fanouškům série se dá Skyward Sword přiblížit jinými slovy: je to stará dobrá Zelda se všemi svými pro a proti. Některé věci se však donekonečna omlouvat nedají.
Jamestown: Legend of the Lost Colony – recenze
Rok 2011 a já si u střílečky poprvé v životě postesknu: „Je to boží! Jen mě mrzí, že až tohle odehraju, už se do světa Jamestownu nikdy nedostanu. A je to taková škoda! Tolik nevyužitého materiálu; těch možných příběhů; kolik ztvárnění by se dalo na tenhle skvělý svět vymyslet!“ Jenomže stesk se musí potlačit, poněvadž stejně nikam nevede, pak sestoupit zpátky na zem a jen tiše doufat, že BioShock Infinite či Dishonored se možná… možná podaří přiblížit divokým představám, jaké se mi hlavou – v případě Jamestownu – honí.
