Svět deskových her je turbulentní proud, kde se spolu mísí hráči a autoři, funkční i nefunkční mechanizmy, neotřelé nápady s těmi starými cizelovanými k dokonalosti. A je jen dobře, že mé unavené novinářské já je s železnou pravidelností zadupáváno do země svěžími a neotřelými nápady, které mi připomenou, že zázraky se stále dějí. Dice Forge mezi ta svěží překvapení rozhodně patří.

Vítám vás u třetí a zároveň závěrečné části seriálu o hrách místní provenience. Zatímco předchozí díly se věnovaly – řekněme si to otevřeně – veskrze seriózní zábavě (viz Objevujeme české deskovky – část I. a Objevujeme české deskovky – část II.), dnešní díl si bere na paškál odlehčené karetní a párty zábavičky. No, i když, párty…

Pavoučí síť, která v prvním díle tohoto seriálu zachytila několik deskových her, se zaměřila na kusy prodchnuté fantasy a fantazií. I v této části mají všechny hry jednu věc společnou – prověří vaši inteligenci. Se svými soupeři svedete především intelektuální bitvy, při kterých zaposilujete zejména v dutinách lebečních.

Našlapujete-li v bažině deskových a karetních her častěji než běžný vzorek místní populace, těžko jste mohli přehlédnout gigantický přetlak novinek, které ziskuchtivě vycucávaly finance nás nebohých hráčů! A to jste se ani nemuseli poohlížet za hranice našeho dvorečku. Ale neurodily se pouze zahraniční tituly, které prošly překladem a lokalizací. Herní poličky se totiž začaly plnit – zejména ve druhé půlce loňského roku – hrami českých autorů. Duše patriota musí zaplesat, když zjistí, kolik původních her u nás vyšlo a do kolika různých žánrů se tvůrcům podařilo zahryznout. První část našeho trojdílného seriálu se podívá do fantasy a prostě fantazie.

Johohó

Už je to pár měsíců, co se banda 182 tisíc návštěvníků vypravila poctít svojí přítomností hráčskou Mekku, veletrh Spiel v Essenu. Bude to chtít nějaký hřmotný argument, abych se po takové době mohl vytasit s článkem ohlížejícím se do takhle dávné minulosti. Jenže já k tomu samozřejmě důvod mám; síly a rázu Thórova kladiva! Jedna ze zajímavých věcí, kterou se deskové hry od svých počítačových protějšků výrazně liší je setrvačnost. Videohra vyjde. Fanoušek stižený chorobnou nespavostí ji schroustá do druhého dne, ještě o to natočí video a jdeme si dát další kousek. U deskových her je to ovšem proces poněkud obtížnější.

Když farmáři válčí

Vědecky pojatá deskovka

Jak dlouho přežijete bez vody?

Jednou za čas na osazenstvo Fight Clubu směřuje dotaz typu: „Jaký film byste rádi viděli zpracovaný do podoby počítačové hry.“ Za film lze samozřejmě dosadit knihu, divadlo atp. Pokud by na mě dopadl podobný dotaz, jaké videohry bych se rád dočkal v deskové podobě, odpověď mám už léta připravenou. Za prvé je Heroes of Might and Magic III. Některé deskové hry čerpají inspiraci v této letité sérii. V roce 2012 dokonce vznikla stejnojmenná hra a přestože se nejedná o špatný kousek, rozhodně se hře nepodařilo vyplnit sny hráčů videoher křížených s hráči her deskových. Druhou vysněnou hrou je dvojka Master of Orion. Zábava a hratelnost byla ještě větším vysavačem hodin původně určených k spánku. Naštěstí přenést epické vesmírné bitvy, intriky, technologický vývoj, správu kolonií i nespočet mimozemských ras na stůl lze už mnoho let prostřednictvím hry zvané Twilight Imperium.