Vzpomínáme: Battlezone byla před 22 lety stejně svěží jako dnes
Možnost koukat na virtuální bitevní pole optikou pěšáka napadla na přelomu milénia vícero vývojářů. Z některých takových ideí později vzešly legendární hry jako Operace Flashpoint, jedním z prvních podobných titulů byla ale hybridní akce/strategie Battlezone. Její kouzlo mě vlastně netrklo při pohledu na explodující bojiště, ale až v okamžicích, kdy jsem si uvědomil, jak strašidelně rozlehlé jsou zdejší mapy. Battlezony zůstávají stejně pozoruhodné i 22 let poté, co vyšla první z nich: 28. února 1998.
Báječná léta: Škola hrou aneb paření v učebnách informatiky
Počítačová technologie nás dnes přímo obklopuje. Děti s ní vyrůstají od kolébky, ale pro nás, když jsme sami byli dětmi, představovala podivuhodný svět, do kterého jsme nesměle vstupovali v učebnách informatiky. Výjimečnost oněch magických místností z našich škol dávno odvál čas, ale snad právě proto se na „školu hrou“ z prvního desetiletí po sametové revoluci příjemně vzpomíná.
Vzpomínáme: Mirror's Edge přinesl krásnou dystopii, která se neuchytila
Vzít ve hrách do ruky kvér a proklestit si cestu levelem, to bylo vždy populární. Ale nešlo by to i jinak? Existuje formulka na dynamickou akční hru, v níž ale více méně nikdo neumírá? Najít odpověď na tuto otázku se před 11 lety pokusilo studio DICE. Mirror's Edge, vydaný 13. ledna 2009, je odpovědí jenom poloviční – ale originalitu mu dodnes nelze upřít.
Vzpomínáme: Sid Meier's Alpha Centauri byl nejlepší díl Civilizace
Upravitelné jednotky? Složitá diplomacie? Fantastické technologie budoucnosti? Nikoliv – když jsem kdysi v minulém miléniu četl Rybkovu recenzi na Sid Meier’s Alpha Centauri, nejvíce mne zaujala možnost anihilovat pomocí superatomovky Planet Buster celou krajinu tak mocně, až na místě detonace zbylo jen moře! Je to jistě dětinská volba, ale nejlépe ilustruje svobodu, která s Alpha Centauri souvisela – a také podtrhává důvody, proč je hra, která vyšla před 21 lety, 12. února 1999, dodnes nepřekonána.
Vzpomínáme: Giants: Citizen Kabuto se pokusil skloubit akci a strategii
„Originalita se nevyplácí.“ Nějak tak znělo na přelomu milénia poučení, které jsem si odnesl z Giants: Citizen Kabuto. Nečekaně kreativní mix akční hry, strategie, komedie a umění, který navazoval na tradici MDK i Battlezonu, a dokonce nabídl na svou dobu nebývale kvalitní grafiku, totiž tehdy málokdo hrál a dnes je jeho odkaz těžce undergroundový. Přitom tenhle nenápadný klenot, vydaný 22. prosince 2000, není ve své třídě dodnes překonaný.
Vzpomínáme: The Sims je tou nejméně pochopenou hrou dějin
Přiznám se bez mučení: ani jeden díl The Sims jsem nehrál tak, jak nejspíš Will Wright chtěl, aby je lidé hráli. Jenže se zároveň domnívám, že většina lidí, kteří kdy k The Sims usedli, je hrála stejně jako já. Totiž jako simulátor mučení. Série, kterou její autoři zamýšleli úplně jinak, je s námi už 20 let a jeden den. První The Sims vyšli 4. února 2000.
Vzpomínáme: Duke Nukem 3D byl dětskou hrou pro dospělé
Existovaly hry zábavnější a rozhodně i hry lepší. Pokud jste však vyrůstali během 90. let a měli přístup k počítačům, stejně na vašem disku nejspíše po nekřesťansky dlouhou dobu pobyla právě hra tato. Duke Nukem 3D, který vyšel před 24 lety, 29. ledna 1996, totiž (tak trochu smutně) platil za hru, která svého času učila omladinu, jak vypadají dospělácká témata.
Herní engine jako byznys: Enginy třetích stran
Hodláte-li vyrobit hru, neobejdete se bez technologie. Musí to být buď vaše vlastní, nebo stažená z internetu. Jakmile ji máte, můžete se pustit do tvoření. Jednoduché, že? Teoreticky ale také můžete přeskočit barikádu a vyrábět herní engine pro jiné tvůrce. Svého času šlo o lukrativní byznys, dokonce výnosnější než hry samotné. Na zlaté období licencované third party technologie si nyní zavzpomínáme.
Jak herní enginy nastartovaly zábavu
Vyrobit hru kdysi trvalo jednomu člověku pouhé týdny, někdy dokonce jenom pár dní. Nápad se cenil více než obsah, kterého se ostatně za nehet vešlo. S moderními hrami je to jiné. Kvůli jejich ohromnému rozsahu a složité technologii za nimi stojí velký kapitál, více odpovědnosti a také armády vývojářů. Nebýt však herního enginu, i tak by hry vznikaly nesmírně dlouho a obtížně. Ponořte se spolu se mnou do historie a významu revoluční technologie, která pomáhá tvůrcům i celému hernímu průmyslu.
Remaster Kingpin: Reloaded se vrací k brutální, sprosté střílečce Kingpin: Life of Crime
Střílečka Kingpin: Life of Crime měla stejně jako její hlavní postava velmi drsný život. Na svou dobu byla inovativní v mnoha ohledech, včetně míry brutality a jazyka, který rozhodně nepatří do kostela. Ale protože vyšla pouhé dva měsíce po masakru na střední škole Columbine v Coloradu, spousta obchodů od ní dala ruce pryč a její studio v den vydání přestalo existovat. I přes tyto nesnáze měla spoustu kvalit, které vám letos připomene remaster Kingpin: Reloaded.
Vzpomínáme: Resident Evil 4 zradil svou sérii tím nejlepším možným způsobem
Obliba série Resident Evil byla v našich vodách vždy o fous menší než v případě zbytku světa, navzdory barvitým reklamám. Ale i tak jsme všichni věděli, že Resident Evil znamená zombíky, Raccoon City a fixní kameru. Jenže pak 11. ledna 2005 vyšel čtvrtý díl, který zničehonic přehodil výhybku a jen tak mimoděk definoval další dvě generace third-person titulů.
Vzpomínáme: The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth ukázala krásu her podle filmů
Bývaly časy, kdy si člověk nemohl strategii splést s RPGčkem. Možná, že to má každý jinak, ale pro mě tyhle časy skončily 15 let nazpět s vydáním The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth, na nějž došlo 9. prosince 2004. Famózní SAGE engine tehdy (alespoň v maximálním rozlišení promo fotek) převedl do jedniček a nul svět populární Středozemě s takovou věrností, až byla výsledkem jedna z nejlepších „prstenových“ her.
Jak jsme vyvíjeli Commandos 3 – a jak nás zastavila až politická korektnost
Za každý splněný sen jich Osud, ten šklebící se podvraťák, minimálně deset vyhodí do přeplněné, páchnoucí popelnice, a dnešní článek je toho dalším důkazem. Je to připomínka bezelstné dětské naděje, která nikdy nepřežije kontakt s dospělostí. Dospělostí nesoucí tvář staré paní družinářky, zarputilé antifašistky. Někdy si říkám, že by bylo lepší, kdyby toho Adolfa měla ráda.
Vzpomínáme: Oddaná komunita simulátoru Falcon 4.0 vytrvala – a zvítězila
Překomplikovaný, příliš ambiciózní, nehratelný. I takovými přízvisky byl častován jeden z nejlepších simulátorů herní historie jménem Falcon 4.0. Pokud jste v 90. letech aspoň trochu ujížděli na letadlech, bylo skoro nemožné nevnímat tuhle hru jako ultimátní evoluci celého žánru – jenže z vrcholu vedla další cesta jen směrem dolů. Alespoň tehdy to tak vypadalo. Falcon 4.0 nakonec zůstává relevantní i 21 let od svého vydání 12. prosince 1998.
Hellgate: London: Smrt a zmrtvýchvstání pekelného nástupce Diabla
Když v prvních letech nového tisíciletí bývalí tvůrci Diabla začali připravovat nové vlastní hack’n‘slash RPG z anglického pekla, nepředstavovali si ani zdaleka současné pořádky. Žádný brexit, rozhádaná sněmovna, skandály v královské rodině. Jejich představa smrtícího chaosu byla mnohem přímočařejší: záplava démonů v Londýně. To nemůže selhat! A tak se zrodil Hellgate: London, zamýšlený první dílek mnohem větší skládačky.
Náckové se třesou hrůzou. Pracuje se na novém dílu Commandos
Zelený baret se s nožem v ruce plíží kolem Eiffelovky, připravený odečíst z armádních seznamů dalšího národního socialistu. V Japonci okupované Barmě si odstřelovač za svoje hnízdečko zvolil dutou sochu Buddhy. A potápka hází kudličky po všem, co se hýbe. Komu tyhle momenty nic neříkají, ten nejspíš z následujícího oznámení jásat nebude. Vy ostatní ale vězte, že se někde v útrobách Kalypso Media pečou noví Commandos!
Vzpomínáme: Quake III Arena byl milníkem v herní grafice
Na ty screenshoty jsem čuměl jako nebývale vyjevený puk, když jsem v roce 1998 ve Score z veřejné knihovny poprvé nalistoval preview jakéhosi Quake III Arena. Hra „od tvůrců Dooma“ se na nich pyšnila naprosto maniakálně vychytanou grafikou, která musela každému tou dobou připadat prakticky neuvěřitelná. Dané to sice bylo i tím, že většina české herní populace byla pár let pozadu za nejnovějšími trendy, ale ve srovnání s Doomy byl vzhled Quake III Arena, který vyšel před 20 lety, 2. prosince 1999, doslova magický.
Vzpomínáme: První Thief dal tvář stealth hratelnosti
Většina her z 90. let hráče motivovala spíše k tomu, aby své oponenty co nejrychleji zmasakroval, než aby se jim vyhýbal. Thief: The Dark Project byl však odlišný. Mít před sebou rozsáhlou virtuální vilu plnou panáků, to jsme dobře znali – úkol uvnitř nezabít žádného z civilních pucfleků ovšem byla poměrně zásadní novinka! Thief dával pocítit opojnou příchuť čehosi zakázaného. Hra, která (spolu)vynalezla stealth hratelnost, spatřila světlo světa před 21 lety, 30. listopadu 1998.
Wrath: Aeon of Ruin potěší fanoušky stříleček ze staré školy
Retro frčí. Ať už jste se v devadesátkách měli líp, nebo ne, současnému bažení po nostalgii můžete jen těžko uniknout. Tomuhle trendu jde na ruku i Wrath: Aeon of Ruin, temná fantasy střílečka na původním Quake enginu z dílny KillPixel Games. Oproti době před 25 lety dnes ovšem všichni máme funkční internet, proto si můžou herní firmy dovolit výstřelky typu early accessu, kam děsivé přízraky právě teď míří.
Diablo nemuselo vyjít, tvůrci šli málem do vězení, remaster dvojky nejspíš nebude
Otcové Diabla, David Brevik a bratři Max a Erich Schaeferové, se na ExileConu 2019 rozpovídali o vzniku legendární značky. Přidali pár zajímavých a občas lehce mrazivých historek z vývoje. Zdá se, že to (zejména v úplných začátcích) byla docela divoká jízda, co také místy vůbec nemusela dopadnout dobře.
