Vzpomínáme: Battlezone byla před 22 lety stejně svěží jako dnes
zdroj: Archiv

Vzpomínáme: Battlezone byla před 22 lety stejně svěží jako dnes

28. 2. 2020 17:30 | Téma | autor: Ladislav Loukota |

Možnost koukat na virtuální bitevní pole optikou pěšáka napadla na přelomu milénia vícero vývojářů. Z některých takových ideí později vzešly legendární hry jako Operace Flashpoint, jedním z prvních podobných titulů byla ale hybridní akce/strategie Battlezone. Její kouzlo mě vlastně netrklo při pohledu na explodující bojiště, ale až v okamžicích, kdy jsem si uvědomil, jak strašidelně rozlehlé jsou zdejší mapy. Battlezony zůstávají stejně pozoruhodné i 22 let poté, co vyšla první z nich: 28. února 1998.

Pokud jste měli na konci 90. let rádi real-time strategie (což jste asi měli, protože šlo o mainstreamový žánr), Battlezone rozhodně působila jako zjevení. V éře, kdy řada studií zkoušela sesmolit strategii ve 3D enginu, jenom aby výsledek vypadal esteticky a zábavně asi jako špína pod gaučem, Battlezone reálně našla cestu kupředu. Stačilo skloubit first-person chození a ježdění vozidly, která si hráč vyrobí, s možností či nutností stavět budovy. A hle – hratelný kříženec obou žánrů byl na světě!

Tehdy to vypadalo jako předzvěst budoucnosti, ale jak víme, real-time strategie v dalším desetiletí ustoupily ze světla reflektorů a dnes jde o minoritní žánr. Drtivá většina jeho zástupců je stále ovládána v nějakém druhu pohledu shora, takže lekce her jako Battlezone (popřípadě Hostile Waters, Sacrifice a hrstky dalších) zjevně přišla vniveč.

Co si budeme, zdejší strategická vrstva nebyla zas tak moc komplexní. V zásadě se omezovala na postavení co nejsilnější mašiny, pár stejně vybavených wingmanů a následném rozkrájení nepřátelské základny...

Přesto působil přízemní pohled na bojiště, které jste sami dirigovali, velmi netradičním dojmem. I nejmenší pláň smrděla průšvihem a terén sám o sobě byl výzvou. Battlezony možná nepředpověděly budoucnost strategií, ale rozhodně ukázaly budoucnost některých akcí – důkazem mohou být střílečky od DICE nebo Bohemia Interactive.

Právě rozměrné pojetí map v Battlezone předběhlo dobu a trendy herního průmyslu. Battlezone totiž byla jednou z prvních her zasazených do otevřeného světa... nebo aspoň do světa o kapku otevřenějšího, než bylo tehdy obvyklé.

Battlezone zdroj: Activision

Jasně, v onom světě nebylo moc co dělat, tedy kromě krájení nepřátelských jednotek. A uznávám, že třeba v leteckých simulátorech byly mapy už dávno větší. Battlezone samozřejmě otevřené světy nevymyslela ani nestála předlohou všem následovníkům. Rozhodně nechci tvrdit, že vývojáři Morrowindu nebo Operace Flashpoint si v roce 1998 zahráli Battlezone a řekli: „Nojo, to musíme vykrást!“

Vykrást asi ne, inspirovat se možná ano. Battlezone byla jednou z prvních her, které nabízely rozsáhlá a relativně interaktivní prostředí. Myslím, že podvědomě jsme všichni už tehdy tušili, že takhle nějak by mohly vypadat hry zítřka, ale že zatím tahle formulka ještě zdaleka není hotová.

Ty nejlepší okamžiky v obou dílech Battlezone připomínaly právě pozdější útěkářská dobrodružství z flashpointovského Everonu nebo podzimní tíseň zamlženého Morrowindu. Při hraní Battlezone mi čelist klesla poté, co jsem se pokusil v kampani přecházet mezi úkoly pěšky a na stroje se vykašlat. Namísto poměrně konstantní akce se ze hry najednou stal ASMR simulátor a mě šokovalo, jak moc dovede zážitek z žánru změnit pouhé nafouknutí herní plochy.

Ačkoliv Battlezony samy neuměly z velké mapy vykřesat tolik, co pozdější vývojáři, onen základ tam rozhodně byl.

  Battlezone zdroj: Activision

Za zmínku stojí i zdejší story o „tajné“ válce Američanů a Sovětů na pozadí vesmírných závodů, stejně jako skutečnost, že Battlezone z roku 1998 využívala značku bezpochyby slavnější arkádové Battlezone z 80. let. Obojí je u téhle hry ovšem tak nějak podružné. Kampaň byla sice fajn, ale šla jedním uchem dovnitř a druhým ven, a arkády u nás docení jen málo hráčů.

Vizionářský byl multiplayer, který v podstatě předpověděl rozvoj her jako Battlefield 1942 či C&C Renegade. Jenže na přelomu milénia člověk na LANce musel ostatní do Battlezone donutit zapáleným bičem, protože by se napřed museli naučit základní principy a Counter-Strike s Quakem III Arenou byly prostě přístupnější...

Ochutnat Battlezone můžete i dnes. Na jaře 2016 vyšla na Steamu remasterovaná verze kompatibilní s moderními systémy, která je obvykle v nabídce za pár šušňů. V roce 2020 je však herní průmysl diametrálně odlišný a otevřené světy dnes nabízí i každá druhá hra pro telefony. Takže ve výsledku tahle hra z roku 1998 nemůže moderního hráče kopnout do slabin tak solidně jako kdysi.

Na druhou stranu, historický neúspěch mixu RTS a FPS vlastně znamená, že Battlezone je dnes stejně svěží jako dvě dekády nazpět. Právě proto, že tenhle žánr neměl mnoho skutečných následovníků, neměl ani mnoho konkurentů. I mladiství hráči Battlefieldů tak v případě, že jim hru někdo vnutí, můžou objevit řadu trestuhodně zapomenutých hybridních konceptů.

Kdo ví, třeba inspirativnost Battlezone ještě neskončila. Třeba se budoucí multiplayerové akce inspirují strategickými prvky, kterými se mohla pochlubit už tahle 22 let stará hra.

Nejnovější články