Ve World of Warcraft vzplála poslední bitva o Azeroth
Vzplála poslední bitva o Azeroth. Konečně! Zatím poslední rozšíření World of Warcraft spěje ke svému konci pod taktovkou Starých bohů a patche 8.3, který na evropské servery vstoupil 15. ledna. Jestli toho nabídne dost na zachránění celkového dojmu z nepříliš zdařilého datadisku, je stále ještě ve hvězdách, ale už teď můžu s čistým svědomím říct, že se přinejmenším opravdu snaží.
Dojmy: Nová hrdinka ve Slay the Spire je nebezpečná sama sobě (a ještě zajímavější než ostatní)
Brilantní karetka Slay the Spire příští čtvrtek oslaví své první výročí. 23. ledna 2019 oficiálně opustila předběžný přístup a okamžitě začala rozdávat neskutečnou radost milionům hráčů. Zároveň začala získávat jedno ocenění za druhým, od nás rovnou čtyři – 3. místo v kategorii nejlepší strategie, 3. místo mezi nejoriginálnějšími hrami, 2. místo v překvapení roku a 7. místo v celkové hře roku. Tvůrci se teď všem svým fanouškům odvděčují vydáním čtvrtého hrdiny a věřte, že je o co stát.
Outlanders: Masivní patch transformoval Dotu 2
Valve se do Doty 2 s železnou nepravidelností zahryzává pomocí masivních updatů. Často se zjeví noví hrdinové a změní rozložení mapy. Úpravy rozhraní a počtu životů věží? S tím se tak nějak počítá. Pro laika nezajímavě označený update 7.23 ovšem narazil přímo do základových pilířů, a přestože je úplně nerozbořil, rozhodně do budoucna pohne se zavedenými principy.
Futuristická Neo Cab o poslední řidičce ve městě se neštítí politického komentáře
Blízká budoucnost plná samořiditelných aut, politický aktivismus a multikulturní neonová společnost jsou hlavními klíčovými slovy adventury Neo Cab. Taxikářka Lina přijíždí do města, které ovládla robotizace a automatizace, kamarádka, s níž měla bydlet, záhadně zmizela a řízení aut bude lidem brzy zapovězeno, protože jsou na silnicích příliš nebezpeční. Co jí v bezvýchodné situaci zbývá jiného, než si povídat s pasažéry a zpoza volantu vyvolat revoluci?
Crying Suns vypadá jako důstojný nástupce FTL, vyjde za 14 dní
FTL – Faster Than Light nás v roce 2012 naučilo, jak nesmírně, závislácky zábavné může být poletování skrz vesmír ve vlastní lodičce, zoufale se vyhýbat všudypřítomnému nebezpečí a pořád, v jednom kuse umírat. Tuhle formulku se od té doby snažila replikovat celá řada roguelike her, ale žádná z nich si nezaslouží nálepku „nástupce FTL“ tak jako Crying Suns. Plná hra dorazí za chvilku, ovšem i nové demo stojí za to.
Dojmy z Gamescomu: Svoboda 1945 mnou otřásla
Attentat 1942 je jednou z nejlepších českých her posledních let, která posbírala ocenění nejen u nás, ale i v zahraničí. Nesmírně se mi líbilo její spojení dokumentárního vypravování s živými herci a dobových, černobíle kreslených miniher, které mě zadusily temnou atmosférou protektorátního života. Neberte tak vůbec na lehkou váhu moje slova, když řeknu, že Svoboda 1945 vypadá ještě mnohem líp.
Dojmy z Gamescomu: Sandboxové RPG Project Witchstone nešetří superlativy - oprávněně
Když vám vývojáři představují vlastní hru, umějí být pěkní tlučhubové. Naslibují nám hory doly, vychválí nezajímavé, obyčejné mechanismy do nebes, udělají vše pro to, abyste uvěřili, že právě tenhle jejich projekt je něčím výjimečným. A vy pak uvidíte hru v běhu a hodně rychle vychladnete. Project Witchstone není takový případ. Až neuvěřitelné sliby jsem viděl v běhu a dokořán otevřená ústa ne a ne zaklapnout.
Dojmy z Gamescomu: Blacksad není příští The Wolf Among Us, ale jen špatná detektivka
Příběhovým adventurám ve stylu studia Telltale bych zákonem nakázal dodržovat jedno základní pravidlo: Nezačínejte nepřeskočitelnou cutscénou plnou quick time eventů! Zločince by čekala mírná pokuta, ale v případě obzvlášť ohyzdného porušení bychom mohli přistoupit i k přísnějším trestům. Blacksad: Under the Skin by z fleku dostal elektrické křeslo.
World of Warcraft: Battle for Azeroth 8.2: Válka je strašná věc, hlavně pro příběh
Profesionální gilda Method se po dvanácti dnech aktivního raidování v komentovaném streamu dočkala. Desítky tisíc lidí průběžně sledovaly boj o prvenství v souboji s královnou Azsharou v nejnovějším raidu, který přistál v zatím posledním datadisku pro World of Warcraft. Battle for Azeroth si dala na chvíli pauzu od vykreslování válečného konfliktu mezi Hordou a Aliancí, aby se hráči se svými hrdiny mohli zaměřit na mnohem aktuálnější hrozbu, kterou představovala královna podmořských nag. A pozor, budou tu spoilery.
Dojmy: Hearthstone se soustředí na singleplayer a návrat ztracených hráčů
Proč bych se vracel k Hearthstonu? Na tuhle otázku jsem za poslední měsíce nenašel uspokojivou odpověď, a tak jsem raději zůstal u karetní kombinace Magic: The Gathering Arena a Slay the Spire. Jenže nové plány, které mi zástupci Blizzardu přestavili na mítinku v Paříži, mi několik velice pádných důvodů poskytly.
Diablo III: Eternal Collection - dojmy z hraní Switch verze
Herní průmysl se mění a Blizzard s ním. Dávno neplatí doby, kdy by firma vydávala hry pouze na dvě platformy. K PC a Mac verzi Diabla III přidali v roce 2013 i PlayStation a Xbox. A právě to stejné Diablo se ještě letos objeví už na sedmé platformě: Nintendo Switch. I když zrovna v případě Diabla používat slovo „to stejné“ je zavádějící, protože aktuální Diablo je výrazně jiné než to, které jsme hráli v roce 2012.
World of Warcraft: Battle for Azeroth - dojmy z bety
Šťastná sedmička. Právě tohle pořadové číslo připadá na další z řady datadisků pro, zdá se, nesmrtelný World of Warcraft, který odchoval celou generaci hráčů MMO her. Své nejlepší období má za sebou, ale ještě po čtrnácti letech na trhu dokáže oslovovat hráče a přivádět nové. Nalijme si proto hned na začátek pořádný pandarenský pohár piva. Revoluce se nekoná ani letos, ale stále je o co stát. Datadisk Battle for Azeroth vypadá po desítkách hodin v betě dobře.
V bláznivé kooperaci Overcooked 2 si ukuchtíte suši – dojmy z hraní na E3
Že je Overcooked definicí gaučové párty hry, vám dokáže náš ztřeštěný čtyřčlenný GamesPlay ze začátku letošního roku. Člověk by si nepomyslel, kolik zábavy v sobě ukrývá pouhé připravování restauračních pokrmů v malém, nenápadném titulu studia Ghost Town Games. Jednička slavila úspěch, díky kterému se kromě počítačů, PlayStationu a Xboxu podívala i na Switch. Dvojka vyjde na stejných platformách 7. srpna.
Slay the Spire – dojmy z hraní výtečné roguelike karetky
Roguelike žánr se rozpíná stejně rychle jako karetní hry. V obou případech narazíte na skvosty i na vyložené katastrofy, na hloupé kopírky i originální projekty. Slay the Spire na první pohled vypadá dost neoriginálně, prostě další karetka, kde vám náhoda ukončí celou hru. Ale stačí pár tahů a zjistíte, že před sebou máte opravdu povedený a velice návykový mix obou populárních žánrů.
Pillars of Eternity II: Deadfire - dojmy z hraní
Po získání důvěry náčelníka vesnice Tikawara jsem nechal ostrov daleko za sebou a spolu s posádkou, a především podivným klíčem si razím cestu nekonečným mořem. Naším cílem je tentokrát posvátná půda Poko Kohara. Co nás tam čeká? To ví jen sami bohové. Takhle vypadá malinkatý výřez z druhého dílu Pillars of Eternity s podtitulem Deadfire, který hráče posílá prozkoumat malebné souostroví téhož názvu. Tropický ráj je na dosah ruky.
Dojmy z hraní: čtvrtý Posel Smrti v sobě nezapře předchůdce, ale přináší i řadu novinek
K oznámení nového Posla Smrti došlo krátce před výstavou Gamescom. Společnost THQ Nordic tak jednou provždy rozsekla dohady o avizovaném nástupci původem české série. Čtvrtý díl nese prostý název Black Mirror (aby se to mohlo plést s prvním dílem) a vzhledem k datu vydání na konci listopadu nebyla hratelná ukázka na Gamescomu překvapením. Mají se fanoušci nač těšit, nebo už mysteriózní odkaz povedeného prvního dílu z této série vyčpěl nadobro?
Dojmy z hraní: Stukov umí svou aktivní podporou s nepřáteli v Heroes of the Storm pořádně zamávat
Blizzardí MOBA Heroes of the Storm přivítala nedávno svého 68. hrdinu, 12. supporta a 15. hrdinu ze StarCraftu. Viceadmirál Alexei Stukov se poprvé objevil skoro před dvěma dekádami v datadisku Brood War a teď dorazil se svou velkou pazourou i do Heroes. A minimálně u mě se hned po pár hrách zařadil mezi nejzábavnější supporty v celé hře.
RimWorld - dojmy z early access verze
Ačkoliv jsou to už víc jak tři roky, co vyšla alpha verze sci-fi simulátoru kolonizování pusté planety s názvem RimWorld, definitivní datum vydání této perly je stále v nedohlednu. Titul, který byl podle IndieDB svého času nejlepší nezávislou hrou roku, by proto mohl neoprávněně zapadnout u těch, kteří mu v době po vydání nevěnovali větší pozornost. To by však byla chyba. RimWorld totiž už v early access verzi skvěle baví.
GDC 2017: kyberpunková akce Ruiner drtí hráče obtížností, ale je férová a návyková
Čas letí. Jeden rok o hře napíšete, že podle záběrů na videu atraktivně kombinuje brutální souboje s kyberpunkem, a za dvanáct měsíčků už si můžete svá tvrzení ověřit v praxi. Jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát …jsem bídně v jedné fázi dema chcípal, protože jsem pokaždé zapomněl použít některou z moc hezky navržených herních mechanik typu štít, bleskový přesun, granát zpomalení a tak dále. Byla to ale moje chyba – tělo odvyklo brutální akční výzvě, kterou Ruiner nabízí hned po několika proběhnutých metrech úvodní lokace, kde jde vlastně ještě o tutoriál. Ani v něm se ale hra s nikým nemazlí, zatímco jej bez čekání obalí parádní brutální atmosférou, o kterou se starají efekty, ale hlavně dotažená stylizace a pulsující soundtrack. Ruiner připomíná šikovným grafikem opečovanou verzi Hotline Miami,, ale nejde o klon – ve většině prvků si tvůrci Ruiner kráčí moc hezky vlastním směrem.
GDC 2017: Tacoma vzbuzuje příjemné vzpomínky na nepříjemné zážitky ze System Shock 2
Tvůrci z Fullbright Company si díky walking simulátoru Gone Home vybudovali úspěšnou, ale kvůli tématu hry pro značnou část herní obecně i kontroverzní, reputaci. Bez ohledu na to, jestli první hru studia považujete tematicky za poplatnou době, nebo za progresivní kus videoherního umění, nelze zpochybnit jednu věc: Steve Gaynor a spol. umí vyprávět příběhy, které vzbuzují emoce. Příběhy, které mají pointu. Příběhy, které zdánlivě popírají klasickou strukturu vyprávění, ale zároveň jsou pečlivě řízené a dokáží hráče oslovit. Další projekt studia, sci-fi adventura Tacoma, pod výše uvedené nejenom přidává podpis, ale hlavně snahu studia o vyprávění osobních příběhů rozvádí a doplňuje o minimálně jednu herní rovinu. Když to zjednoduším, Tacoma je mnohem více klasická hra než Gone Home. Zároveň jde ale o stejně silný zážitek, jako Gone Home. Díky postavám. Díky prostředí. Díky nelineárnímu vyprávění. Díky atmosféře. Díky herním systémům. Díky ovládání. Díky …a tak dále.
