Puzzle střílečka Superhot změní váš pohled na možnosti akčních her
Originální puzzle střílečka Superhot staví na zajímavé premise, kdy čas plyne normální rychlostí jen když se pohybujete. Když stojíte, stojí vše okolo vás. Pokaždé tak máte dost času na to, abyste jako správný superhrdina prokličkovali mezi nepřátelskými střelami, sami odpravili nepřátele pečlivě odměřenou dávkou olova a na závěr si dali skleničku Martini. Ve spojení s černobíločerveným vizuálním stylem (typickým třeba pro Londýn) tak vzniká naprosto unikátní titul, který přináší i jinde tolik omílaný „svěží vítr.“ Na rozdíl od jiných „větrů“ je však tento osvěží nejenom vizuálem, ale především se velice dobře hraje.
První dojmy z reinkarnované střílečky Star Wars: Battlefront
Anaheim, slunečno, teploty u třicítky a burgery za deset babek. Zatímco kolem švitoří zahajovací den Star Wars Celebration, hlouček novinářských supů (a supic) přešlapuje před válcovou konstrukcí, oblepenou výstrahami o nefocení a embargu, stanoveném na páteční půl osmou večerní našeho času. Do prezentace Star Wars: Battlefront zbývá deset minut, které si krátíme čím jiným, než rozebíráním druhého teaseru na film Síla se probouzí.
Battlefield Hardline - dojmy ze singleplayer kampaně
Od singleplayer kampaně Battlefield Hardline jsem nečekal nic zázračného, ale zároveň jsem doufal, že zrovna tvůrci z Visceral nabídnou díky svým zkušenostem s příběhovými hrami zážitek, nad kterým nepůjde jen tak mávnout rukou. A doufal jsem marně. Visceral Games vzali étos i principy Battlefield her a v Hardline s tím vším vytřeli podlahu. V singleplayer kampani nabízí spíše podivný restart seriálu Miami Vice v herní podobě a zároveň i nepovedenou parodii Metal Gearu. Na vině ale není záměna vojenské tématiky za policejní, kdepak.
Hráli jsme Battlefield Hardline a rozhodně nejde jen o přeskinovanou čtyřku
Sedíme s přibližně další dvacítkou novinářů z celé Evropy v britské centrále Electronic Arts a přemýšlím, co nám Visceral Games ukáží, aby vyvrátili můj dojem, že Battlefield Hardline se na poli multiplayeru bude muset hodně ohánět, aby se odlišil od čtyřky. O kampaň, kterou jsme si bohužel tentokrát nezahráli, strach nemám, ale multiplayer doposud příliš připomínal zážitek, se kterým přišel Battlefield 3 a navázal na něj Battlefield 4. Nicméně, o pět hodin a několik kol v trojici módů na trojici map si říkám „Ale jo, to by mohlo fungovat.“
Dojmy z hraní: Interstellar Marines připomíná nádherné technologické demo
Trh s akčními hrami a obzvláště pak se střílečkami z pohledu první osoby je jedním z nejvíce konzervatiních segmentů herní scény. Když už někdo prorazí vedle velkého dua Call of Duty – Battlefield, většinou sází na jednoduchou hratelnost a vyšší obtížnosti, popřípadě neotřelý námět. Interstellar Marines se pokouší prosadit přesně v tomto prostoru a volí si i totožné zbraně. Štěstí to ale zatím nepřináší.
Dojmy z hraní: Battleborn od Gearboxu je spíš týmová střílečka než MOBA
Když sleduji záběry z mise v Battleborn, začínám chápat, proč šéf vývoje Randy Varnell zdůrazňuje, že nová hra od Gearboxu „není jen MOBA“ a nepřímo se tak distancuje od současného boomu her tohoto žánru. Protože popis Battleborn opravdu nemůže být zredukovaný jen na jeden žánr. Ostatně, díky tomu mi Battleborn přijde zajímavý, jak se ukázalo během prezentace, na kterou si Gearbox sezval třicítku novinářů z celé Evropy.
Halo televize a drobná ochutnávka Master Chief kolekce
Halo univerzum má ve Spojených státech prominentní postavení a Microsoft k němu s tímto vědomím přistupuje. Proto mě nijak nepřekvapilo, když výkonná producentka Halo zahájila prezentaci na letošním Gamescomu představením zcela nového produktu, který nás všechny jistě zajímá víc, než nějaké záhadné Halo 5: Guardians. Oním produktem je Halo Channel.
E3 dojmy: kooperativní rubanice Hunt od Cryteku je zdarma, ale má velké ambice
„Děláme tříáčkovou hru, za kterou normálně dáte v obchodě plnou cenu. Jenže ta naše je zadarmo.“ Úvod E3 prezentace hned zkraje připomněl sliby o Českém snu. Zněl až příliš dobře. Něco na něm přitom bude a obecenstvo muselo uznat, že na poměry free to play vypadá Hunt: Horrors of the Gilded Age překvapivě slušně.
Adrenalinový Titanfall nabízí jiný druh multiplayerového zážitku
Můj titán hoří, kontrolky ječí a mám jen několik vteřin na katapultování. Třísknu do tlačítka E, kokpit se rozdělí a letím vzduchem vstříc... protivníkovu titánovi, který mého poslal do křemíkového nebe údery pěstí. Chytám se jeho těla, odervu kryt robotického mozku a rychle do něj vypálím dva zásobníky. Teď už řvou kontrolky mému soupeři a má pár vteřin na katapultování. Bohužel se mi zamotaly prsty na klávesnici a místo elegantního seskoku jen sleduji, jak mě zabíjí přehřáté jádro explodujícího titána. Takže respawn...
Arma 3: Adapt - druhá kampaňová epizoda není pro slabochy
O Arma 3 jsme toho už napsali hodně – od původní recenze přes dojmy z první kapitoly singleplayerové kampaně až po výběr (v té době) nejlepších fanouškovských misí. Opakovat vše napsané nemá valného smyslu, mimo toho nejdůležitějšího: přes drobné chyby Arma 3 představuje to nejlepší z Arma série a vyrovná se i Operaci Flashpoint.
Test aplikací Battlelog a Commander pro Battlefield 4
Nová generace, technický pokrok a moderní trendy přinášejí nejen nové konzole, ale také dosud poměrně nevídanou věc. Mobilní zařízení, konkrétně tablety, jsou svým výkonem schopny nabídnout hry s takovou grafikou, která před lety byla nemyslitelná i na PC. Přicházejí však i další, snad i zajímavější počiny – tzv. Companion Apps (také jako Second Screen Apps). Jejich cílem je obohatit zážitek z první, hlavní obrazovky, kde se odehrává hlavní část celého pomyslného představení.
Dojmy z bety Battlefield 4 aneb Jak jsem zničil Šanghaj
Během psaní těchto řádků DICE kutí přechod z exkluzivní bety Battlefield 4 na zcela otevřenou (nyní už běží, zapojit se můžete také), a já se mohu ohlédnout za pár dny a několika hodinami, které jsem na mapě Siege of Shanghai strávil. Myslím, že pro demonstraci několika novinek (paradoxně ne těch největších) to byla celkem slušně zvolená mapa, na rozdíl od Metra u bety Battlefield 3.
Dying Light je adrenalinový parkour o život
V poznámkách k předváděčce Dying Light mám napsáno jediné slovo: „Jů.“ Ne snad proto, že bych byl líný psát, ale protože jsem měl plné ruce práce se zdrháním před stovkami zombíků. Byl to epický závod, ve kterém nemůžete být druzí. V Dying Light buď zvítězíte, nebo ztrácíte vše. Miloš vám z E3 již reportoval o denní hratelnosti a na Gamescomu jsme si prožili tah nočním městem. Znáte to: kluby, tanec, taxíky a nonstopáče... tu nejsou.
Pozor na Deadfall Adventures! Je to past.
Strávil jsem půl hodinu v Deadfall Adventures, protože se mnou spadlo letadlo. Bylo dvoumotorové a řachlo do džungle někdy kolem roku 1930. Potkal jsem spoustu mayských mumií s ustřelenou hlavou, řešil hádanky v mayských ruinách, probudil mayského boha pomsty nebo čeho a seznámil se s Jennifer.
World of Warplanes: Útok z nebes
Stačilo mi vidět trailer oznamující odhození pásu betacudnosti z World of Warplanes, abych v uších uslyšet zpěv andělů během střemhlavých náletů a chechtot démonů při potupných nárazech do skal a proděravění palivových nádrží. World of Warplanes bude mezi běžnými smrtelníky (s nekonečným počtem životů) za měsíc a co mě zajímalo nejvíc při obdivování multiplayerové řežby na stánku Wargaming bylo, zda je připravené ovládání i pro letecké ovladače. „Můžete ovládat prakticky jakýmkoliv známým ovladačem, ale u propracovaných specializovaných kniplů všechny funkce nevyužijete,“ odpověděl Vladimir Belozerov.
E3 2013 dojmy: Velkolepé Destiny připomíná Halo i Borderlands
Rukopis Bungie se jen tak nevygumuje. Již první kroky v Destiny skýtají daleké výhledy a stavby monumentálních rozměrů, které dávají vzpomenout na proporce Halo a naznačují, že tady vzniká něco velkého. Papírově jde o projekt bezprecedentních ambicí – Activision Blizzard se s Bungie rovnou dohodli na desetileté spolupráci a hned několika hrách z jednoho obřího, zbrusu nového univerza. Destiny je tedy jen začátkem.
Dojmy z bety Rising Storm nás nutí řvát "Banzai!"
Na světě není moc her, které by vás u sebe dokázaly udržet víc jak stovku hodin. Multiplayerovou střílečku Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad před sebou valím už skoro 170 hodin a rozhodně nemám dost. Naopak! Stále tady je dostatek prostoru k udržení zábavnosti. A s vydáním samostatně hratelného přídavku Rising Storm zkysnu v téhle válečné vřavě minimálně dalších sto hodin. Test betaverze to jasně dokázal.
Call of Juarez: Gunslinger je western jako od Tarantina
Call of Juarez patří mezi mé oblíbené značky a nic na tom nezměnil ani nemotorný a nepovedený přenos do současné doby v CoJ: Cartel. Vzhledem k tomu, že jiní si ale nepovedený díl k srdci brali, bylo třeba vrátit značce původní punc kvality. Výsledkem je cel shadingem hýřící, nadsazený a velmi příjemně vyhlížející titul Call of Juarez: Gunslinger, s jehož preview verzí jsem strávil pár hodinek.
PlanetSide 2 - první dojmy
Když je člověk fandou multiplayerových stříleček a má možnost zdarma vyzkoušet a teoreticky i celou dobu hrát PlanetSide 2, byl by hřích toho nevyužít. Takže jsem také nasedl do rozjetého tanku hry a výsledkem jsou první dojmy po páru desítek hodin strávených ve hře. Když pominu velké problémy s evropským launchem, kdy hra nejela několik hodin, je samotný start hry břitký a rychlý. Mám na výběr jednu ze tří stran a neomylně volím revolucionáře z NC, protože mi evokují ty nejlepší z nejlepších - SVER z MAGu. Co jsem pochopil, řídí se tím, že nevadí, jak moc zbraň kope, hlavně, když rána z ní bolí víc, než ta zženštilá laserová ukazovátka od Vanu. Žádná úprava vizuálu postavy, prostě hop a už letím v modulu na nějaké bojiště.
Halo 4 multiplayer pod drobnohledem
Multiplayer v Halo hrách byl vždy jistým měřítkem kvality pro podobné tituly v rámci stejného žánru. K nováčkům, kteří naskočili do dávno vydané hry, byl ale krutý, protože sázel víc na um hráče, než na výbavu. Pamatuji se, jak jsem s přetékajícím sebevědomím z hraní prvního Modern Warfare nastoupil do multiplayeru Halo 3 a jen jsem nešťastně zíral na kolem poskakující postavy, které znají každý centimetr mapy a při výskocích mi zvládají dávat headshoty. Byla to drsná škola. Na druhou stranu je třeba říci, že bylo velmi uspokojující sledovat, jak se na základě mnoha tvrdých lekcí sami zlepšujete. Bungie zkrátka multiplayer uměli.
