Když sleduji záběry z mise v Battleborn, začínám chápat, proč šéf vývoje Randy Varnell zdůrazňuje, že nová hra od Gearboxu „není jen MOBA“ a nepřímo se tak distancuje od současného boomu her tohoto žánru. Protože popis Battleborn opravdu nemůže být zredukovaný jen na jeden žánr. Ostatně, díky tomu mi Battleborn přijde zajímavý, jak se ukázalo během prezentace, na kterou si Gearbox sezval třicítku novinářů z celé Evropy.

Halo univerzum má ve Spojených státech prominentní postavení a Microsoft k němu s tímto vědomím přistupuje. Proto mě nijak nepřekvapilo, když výkonná producentka Halo zahájila prezentaci na letošním Gamescomu představením zcela nového produktu, který nás všechny jistě zajímá víc, než nějaké záhadné Halo 5: Guardians. Oním produktem je Halo Channel.

„Děláme tříáčkovou hru, za kterou normálně dáte v obchodě plnou cenu. Jenže ta naše je zadarmo.“ Úvod E3 prezentace hned zkraje připomněl sliby o Českém snu. Zněl až příliš dobře. Něco na něm přitom bude a obecenstvo muselo uznat, že na poměry free to play vypadá Hunt: Horrors of the Gilded Age překvapivě slušně.

Můj titán hoří, kontrolky ječí a mám jen několik vteřin na katapultování. Třísknu do tlačítka E, kokpit se rozdělí a letím vzduchem vstříc... protivníkovu titánovi, který mého poslal do křemíkového nebe údery pěstí. Chytám se jeho těla, odervu kryt robotického mozku a rychle do něj vypálím dva zásobníky. Teď už řvou kontrolky mému soupeři a má pár vteřin na katapultování. Bohužel se mi zamotaly prsty na klávesnici a místo elegantního seskoku jen sleduji, jak mě zabíjí přehřáté jádro explodujícího titána. Takže respawn...

Nová generace, technický pokrok a moderní trendy přinášejí nejen nové konzole, ale také dosud poměrně nevídanou věc. Mobilní zařízení, konkrétně tablety, jsou svým výkonem schopny nabídnout hry s takovou grafikou, která před lety byla nemyslitelná i na PC. Přicházejí však i další, snad i zajímavější počiny – tzv. Companion Apps (také jako Second Screen Apps). Jejich cílem je obohatit zážitek z první, hlavní obrazovky, kde se odehrává hlavní část celého pomyslného představení.

Během psaní těchto řádků DICE kutí přechod z exkluzivní bety Battlefield 4 na zcela otevřenou (nyní už běží, zapojit se můžete také), a já se mohu ohlédnout za pár dny a několika hodinami, které jsem na mapě Siege of Shanghai strávil. Myslím, že pro demonstraci několika novinek (paradoxně ne těch největších) to byla celkem slušně zvolená mapa, na rozdíl od Metra u bety Battlefield 3.

V poznámkách k předváděčce Dying Light mám napsáno jediné slovo: „Jů.“ Ne snad proto, že bych byl líný psát, ale protože jsem měl plné ruce práce se zdrháním před stovkami zombíků. Byl to epický závod, ve kterém nemůžete být druzí. V Dying Light buď zvítězíte, nebo ztrácíte vše. Miloš vám z E3 již reportoval o denní hratelnosti a na Gamescomu jsme si prožili tah nočním městem. Znáte to: kluby, tanec, taxíky a nonstopáče... tu nejsou.

Strávil jsem půl hodinu v Deadfall Adventures, protože se mnou spadlo letadlo. Bylo dvoumotorové a řachlo do džungle někdy kolem roku 1930. Potkal jsem spoustu mayských mumií s ustřelenou hlavou, řešil hádanky v mayských ruinách, probudil mayského boha pomsty nebo čeho a seznámil se s Jennifer.

Rukopis Bungie se jen tak nevygumuje. Již první kroky v Destiny skýtají daleké výhledy a stavby monumentálních rozměrů, které dávají vzpomenout na proporce Halo a naznačují, že tady vzniká něco velkého. Papírově jde o projekt bezprecedentních ambicí – Activision Blizzard se s Bungie rovnou dohodli na desetileté spolupráci a hned několika hrách z jednoho obřího, zbrusu nového univerza. Destiny je tedy jen začátkem.

Na světě není moc her, které by vás u sebe dokázaly udržet víc jak stovku hodin. Multiplayerovou střílečku Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad před sebou valím už skoro 170 hodin a rozhodně nemám dost. Naopak! Stále tady je dostatek prostoru k udržení zábavnosti. A s vydáním samostatně hratelného přídavku Rising Storm zkysnu v téhle válečné vřavě minimálně dalších sto hodin. Test betaverze to jasně dokázal.

Call of Juarez patří mezi mé oblíbené značky a nic na tom nezměnil ani nemotorný a nepovedený přenos do současné doby v CoJ: Cartel. Vzhledem k tomu, že jiní si ale nepovedený díl k srdci brali, bylo třeba vrátit značce původní punc kvality. Výsledkem je cel shadingem hýřící, nadsazený a velmi příjemně vyhlížející titul Call of Juarez: Gunslinger, s jehož preview verzí jsem strávil pár hodinek.

Když je člověk fandou multiplayerových stříleček a má možnost zdarma vyzkoušet a teoreticky i celou dobu hrát PlanetSide 2, byl by hřích toho nevyužít. Takže jsem také nasedl do rozjetého tanku hry a výsledkem jsou první dojmy po páru desítek hodin strávených ve hře. Když pominu velké problémy s evropským launchem, kdy hra nejela několik hodin, je samotný start hry břitký a rychlý. Mám na výběr jednu ze tří stran a neomylně volím revolucionáře z NC, protože mi evokují ty nejlepší z nejlepších - SVER z MAGu. Co jsem pochopil, řídí se tím, že nevadí, jak moc zbraň kope, hlavně, když rána z ní bolí víc, než ta zženštilá laserová ukazovátka od Vanu. Žádná úprava vizuálu postavy, prostě hop a už letím v modulu na nějaké bojiště.

Zlaté osmdesátky jsou nenávratně pryč a hrdinové mého dětství už dávno vyměnili svalové stimulátory za botoxové injekce. Ano, Expendables jsou docela fajn, ale duch hitovek jako Komando nebo Rambo II je v nich cítit jen pomálu. O to víc mě překvapilo, že asociace na výše zmíněné filmy mi začaly v hlavě naskakovat hned od prvních minut prezentace Crysis 3 na letošní E3. A když jsem pak po zhruba půl hodině odcházel ze stánku EA obohacený i o pár minut hraní, jen těžko jsem brzdil nadšení...

Před mnoha lety vyšla série fotografií z podzemek. Byly v ní vyfocené stanice metra z velkých měst, od klaustrofobních londýnských koridorů až po barevné haly v Ulanbátaru. Jednoduchým porovnáním architektury z různých končin bylo jasné, že stanice metra v zemích bývalého Sovětského svazu jsou těmi nejprostornějšími na celém světě – komunista prostě kopal a budoval velké věci. I proto se může Metro: Last Light odehrávat po Metru 2033 znovu v tunelech moskevského metra - tak spletité a nekonečné bludiště vystačí ne na dvě, ale klidně na deset her. (Pozn. - V článku najdete i video s naším rozhovorem s tvůrci hry.) Bojíte se tmy?Každá prezentace má jedno slovo, které jí dokonale vystihuje. V případě Last Light je to „ponurost“. Nejen kvůli pocitům osamělosti a úzkosti ve vybydlené a zničené Moskvě, kterou se prohánějí smečky mutantů-démonů, ale především kvůli výrazům pánů z THQ. Ať už jim někdo zalil obličej zmražovadlem mimických svalů anebo jsou opravdu tak smrtelně vážní, vyvolávají dojem, že pod zem v Last Light nechcete ani nakouknout. A to byste přišli o hodně. „Naše hra je ve fázi, kdy je kompletně hratelná, vše v ní funguje a můžete jí projít od začátku do konce se všemi příběhovými animacemi,“ tvrdí jeden z vývojářů. Snad mu nějaký neviditelný démon drží pařát na tepně, protože dokáže v rámci ponurosti ještě mluvit rychle jako kulomet. „Vylepšili jsme všechny části hraní. Střílení, prozkoumávání, stealthování i RPG,“ snaží se zaujmout hrstku novinářů. Po tří minutovém monologu ponuře sjede publikum pohledem a s vážností funebráka se odebere za dveře. Obrazovka se rozsvítí, prezentace začíná. Vítejte v metru, dveře se zavírají. Galerie #14151

Malou chvíli zvažuju různé varianty, ale nakonec pošlu krysy, aby za mne poslední stráž před cílem mise vyčistily rychle a bez hluku. Bylo to moje „poprvé“, co se právě krys týče, přestože jsem měl za sebou prakticky celý level v Dishonored a zrovna tuhle schopnost jsem v akci viděl nejméně po páté. I když, tentokrát jsem ji konečně nejenom viděl, ale měl ji plně pod kontrolou. Pouhých pět měsíců před vydáním jsem se poprvé dostal k hraní jedné úrovně Dishonored a neměl po ruce ani Harvey Smithe ani Rafa Colantonia, aby mi ukazovali, co je pro danou situaci nejlepší dle jejich vývojářských srdcí.

Datum vydání Killzone 3 se blíží a recenze také (už hru hrajeme :). Opět jsme se rozhodli separátně rozebrat singleplayer a multiplayer. Jenže právě mulťák, to je běh na delší trať a přinášet vám jeho zhodnocení po pár hodinách by nebylo fér. Zároveň vás však nechceme nechat příliš dlouho čekat. Použili jsme tedy veřejnou betu a v článku vás seznámíme s obsahem hry pro více hráčů, se změnami od druhého dílu a samozřejmě i s tím, jak se to celé hraje.