Když se u nás chlapi poperou...
Hned úvodní zprávu jsem svěřil své novinářské spojce, jež si přezdívá „dzi“. Ta pro vás připravila vhled do nezávislé diablovky Dungeon King: Dreadstorm Keep. Nutno podotknout, že dzi většinou na akční RPG moc není. To, co přišlo poštou, mě proto překvapilo – čtěte se mnou: „Novozélandský tým tří nezávislých vývojářů BulletProof Arcade po téměř ročním úsilí konečně vypustil do světa Dungeon King: Dreadstorm Keep. ,Brutálně akční RPG‘ se nezatěžuje zdlouhavým vysvětlováním předchozích událostí. Skočíte přímo do děje, nebo lépe řečeno do řeže – prostě sekec mazec, a to pořádnou sekerou; vlastně ani během hry se toho moc nenamluví.
Obludy, pavouky, všelijakou podivnou havěť a zombíky musíte rozsekat na krvavou kaši, jinak se na vlhké dlažbě budete válet právě vy. Odměnou vám budiž zlaťáky, které z mrtvol vypadnou. (Případně z té vaší, pokud se neoháníte sekyrou rychleji než nenechavé pracky podzemních oblud.) Za vybojované dukáty si můžete odskočit na rychlý nákup a vylepšit tak své virtuální já pomocí prstenů či amuletů. Zřejmě dostanete zánět šlach z neustálého klikání, neboť každé seknutí hrdiny je podmíněno vaším kliknutím. Plnou verzi si pořídíte za vlastní zlaťáky, je však dostupná i demoverze. Tak vzhůru do klikání!“
Každé seknutí hrdiny pochopitelně není podmíněno kliknutím – dzi je akorát hardcore a jinak už to prostě neumí. Osobně mám však k Dungeon King: Dreadstorm Keep chladnější vztah. Rozhodně jí ale nemůžu upřít old school přístup; možnost zahrát si delší kus před samotnou koupí hry; a velmi, velmi hezké obrazové zpracování, zcela nepochybně napodobující styl blížícího se Diabla III, s příjemným zvukem. Hra navíc pohodově běhá v prohlížeči, což je prostě fajn. Při hraní jsem si vzpomněl na kluky z BeerDeer, a na to, jak nakonec dopadne jejich mnohem ambicióznější akční RPG Nyrthos. Dungeon King: Dreadstorm Keep proto beru jako velmi chutný předkrm hlavního chodu.
zdroj: Archiv
...tak si pak odletí do vesmíru
V březnu vyšla verze 0.51a vesmírné hry Starfarer. Co to znamená? Že si počkáme ještě jednou tolik, než nám Fractal Softworks ty vesmírné hody nadělí. Na co se můžeme těšit? Především tedy na vesmírnou operu v hodně otevřeném světě. Budeme moct bojovat, obchodovat, hrát si na Rambiče s pouhou jednou raketkou a vším se prostřílet nebo se třeba vypracovat až na admirála a velet obří letce. Už teď hra operuje s vlastní úpravou lodí, zbraní a pancéřování, zrovna tak s posádkou a jejími charakteristickými rysy a nabytými zkušenostmi... Snad si všichni dokážete představit, jaká to nakonec může být pecka, až se všechny tvůrčí nápady umně zrealizují.
Fractal Softworks spoléhají na modderskou komunitu a vychází jí vstříc tím, že Starfarer k budoucím modifikacím uzpůsobují – což je jednoduše správný směr, jaký by si měli vytyčit všichni videoherní vývojáři. Milý je i fakt, že mimo očekávanou verzi pro Windows se nám dostane i verzí pro Mac OS a Linux. Co vzkázat starým vesmírným vlkům? Kdo miluje Star Control nebo Master of Orion, ten bude nadšen.
zdroj: Archiv
Zahrají si šachmaty...
V poslední době zažíváme návrat k tradičním herním žánrům: Tim Schafer, Ron Gilbert a další kutí adventurku jako ze staré školy; Brian Fargo již nepochybně pilně promýšlí (a my s ním), jak naplno uspokojit naše hardcore duše lačnící po taktickém izometrickém RPG; Trent Oster a další lidi z Beamdog pro změnu ohlásili rozšířené verze prvních Baldur's Gate (včetně datadisků) na léto 2012. Jestli se má skutečně naplnit mayské proroctví o „konci světa“, bude mi to srdečně jedno – tenhle rok se u mě jako boží už zapsal. Abych ale moc neodváděl pozornost: VooFoo Studios společně s nezávislými vydavateli z RebelPlay plánují v dubnu letošního roku vydat na PlayStation 3 a PS Vitu Pure Chess. Přesně tak: šachy.
A aby byly co nejtradičnější, tak si vývojáři nastudovali šachové figurky z ostrova Lewis. Ačkoliv jsou figurky původně z 12. století, našly se až ve století 19. na západním pobřeží skotského ostrova Lewis ve Vnějších Hebridách, jež kdysi patřily Vikingům. Šachové figurky se na ostrov Lewis dostaly buď z Norska, nebo z Islandu. Tento unikát, vyřezán z mrožích klů a velrybích kostí, je dodnes vystaven jak v Královském (Edinburgh), tak v Britském (Londýn) muzeu. A my hráči si je brzy budeme moct aspoň virtuálně osahat. (Taky mám nastudováno.)
Šachy obecně nepatří do žánru, jenž by trhal prodejní rekordy – pro mnohé jsou šachy stále dost hardcore na to, aby před nimi měli respekt; a já se vůbec nedivím. Uvidíme tedy, jak s námi pohne Pure Chess coby „tahový multiplayer až pro osm hráčů“. Podívejte se na skvostnou upoutávku s hudbou, jež mi velmi silně připomíná Jeremyho Soula a jeho Neverwinter Nights – což není nikdy špatné znamení!
zdroj: Archiv
...a zmasakrují mimozemský svět
Následující projekt rovněž potvrzuje domněnku návratu herních tvůrců k „tradičním hodnotám“. A oproti předchozím báječnostem jde ještě o kus dál: vývojáři z NG:DEV.TEAM totiž jednoznačně křísí Turricana, jehož navíc plánují vydat na Neo Geo a Dreamcast! Pokud si říkáte: „Co?“ pak jste buď příliš mladí hráči nebo už hledáte odkaz, kde si GunLord předobjednat.
Žánrově se GunLord skutečně řadí mezi run 'n' gun tituly, tedy hry „furt běžím, furt střílím“, tituly, jež byly klíčové a masově oblíbené v pozdních osmdesátkách a v 90. letech. Bohem, jenž podnítil kult, se u nás stal Turrican – naprosto šílená akce s krásnou grafikou a chytlavými hudebními linkami, jaké se dělaly jen tenkrát; Chris Hülsbeck to sice není, ale i tak Rafel Dyll odvádí skvělou řemeslnou práci plnou nostalgických vzpomínek.
GunLord nabídne přes 45 nepřátel rozlezlých do devíti obřích světů viděných z boční 2D perspektivy. Kdy? 26. března by měla vyjít verze na automatové Neo Geo MVS, 14. června pak na domácí verzi (AES) a na Dreamcast. Hra se bude prodávat coby cartridge – logicky si tak připravte naditou peněženku: taková MVS verze bude stát okolo 8 000 korun, AES dokonce 10 760. Retro jak má být! Majitelé Dreamcastů hru mají o něco levnější: 2 451 korun. Je zapotřebí vypíchnout, že za tučný objem peněz hráč dostává kvalitní a stylovou krabičku, jaká se těm moderním může z fleku vysmát. Dostupné jsou pochopitelně i verze s přidanou hodnotou v podobě soundtracku. GunLord je pro sběratele jako dělaná.
zdroj: Archiv
Pak si daj’ flák masa a v poklidu hledí
Kdo pravidelně sleduje internetový portál design3, ten ví, že dokáže být mocným pomocníkem a skvělým rádcem na válečné stezce herního vývojáře. I lidem z druhé strany, hráčům, může posloužit jako vynikající vhled do vývojářské problematiky. My, co rádi píšeme o nezávislých hrách a rádi nezávislé hry hrajeme, si tu taky přicházíme na své – poslední dobou se na stránkách design3 objevují báječné video-rozhovory s indie vývojáři, kteří odkrývají své tvůrčí duše, s osobností a lidskostí jim vlastní. Nedávno tu přibyl i Edmund McMillen – půlka Team Meat a tvůrce kontroverzní The Binding of Isaac. I přes svou magickou stopáž (95 minut a 59 vteřin) je rozhovor neskutečně informačně nabitý. Edmund McMillen se odpovídání dotazů zhostil naplno a dokázal tak, že je velmi bystrým a inteligentním člověkem, zároveň však plným nevídané pokory. Vypíchněme si proto několik jeho slov:
„Když, lidi, začínáte s hrama, tak nejběžnější, největší a úplně nejvíc nejhorší chybou, jakou vůbec můžete udělat, je začít dělat velkou hru. Nikdy nezačínejte na hře, která zabere víc jak dva měsíce času. Nikdy, protože ji nedokončíte. Byl by to pak příšernej pocit, protože by to byla vaše první hra. První hra vždycky stojí za hovno. Tohle si je třeba uvědomit – první hra prostě dobrá nebude. A pokud nějakým zázrakem dobrá bude, pak z vás časem bude dobrej herní návrhář. Postupně se všecko naučíte, ale první indie titul vždycky stojí za hovno. Pokud na hře strávíte jeden, dva, tři roky, pak je to spousta promarněnýho času. Nikdy si toho nenakládejte víc, než jste sami schopni unýst, nikdy nebuďte extra ambiciózní. Začínejte pomalu, tvořte jednoduchý věci, abyste se na nich mohli učit. Prvních pět her je jen o učení. Získat zkušenosti a učit se.
Nepřemýšlejte o tom, že byste na těch hrách zbohatli. Nezbohatnete. Jestli je to váš cíl, pak si rovnou založte firmu – jestli vám jde o prodej, pak nemá cenu, abyste byli nezávislí. Každej může vydělat mrtě peněz, když se rozhodne, že udělá další... víte, co myslím... jak se ta věc kurva jmenuje? Další FarmVille! Jako co je na tom!? Je to jen čistě obchodní model. Ten se nemusí vymýšlet od úplnýho začátku! Sám vím, jak u lidí vypěstovat závislost na hře! Co je na tom?! Je to touha po hazardu, a ta je snadná u lidí vyvolat. Ti obchodníci to taky ví, proto netvoří nic vlastního, ale jedou dle obchodního modelu, protože chtěj’ vydělat prachy. Pokud si takhle chcete vydělávat peníze, můžete. Nemá to však s herním návrhářstvím nic společnýho... nemá to vlastně ani nic společnýho s hrou jako takovou. Je to obchodní struktura. Pokud skutečně chcete tvořit hry a chcete v tom být dobří, pak se o peníze nestarejte – starejte se akorát o to, abyste se furt učili a zlepšovali. Jestli v tom vytrváte, peníze časem přijdou.“
Edmund McMillen vůbec razí heslo: miluj, co děláš. I když rozumím tomu, že to ne vždycky jde, pak osobně věřím, že kdyby se všichni řídili touto filozofií, bylo by na světě zas o něco líp. McMillen v rozhovoru dále osvětluje omyl a u mnoha hráčů zkreslené vnímání úspěchu nezávislých vývojářů: „Nikdo si nevšímá neúspěchů a proher. Každý jenom vidí, jak Notch udělal svou první hru [Minecraft, pozn. autora] a jak na ní vydělal kurevský prachy.“ Edmund sám si musel před úspěchem Super Meat Boy oddřít „desítku“ her, než to konečně klaplo. Život nám zadarmo prostě nic nedá.
Když už McMillen nakousl Super Meat Boy, nemohl se pan novinář nezeptat – z pohledu dnešního zhýčkaného hráče – na vysokou obtížnost jeho her: „Proč jsou moje hry těžký? Protože náležitá odměna si žádá náležité obtíže. A stejně jako v životě je tohle i u her dost důležitý. Kdyby všechno bylo snadný, pak by ses nikdy necítil tak dobře,“ vysvětluje Edmund a dodává domněnku: „Dneska už nikdo nechce hrát hry jako na NES. Všichni chtěj’ akorát vysolit 50 babek a podívat se na finální video. Taky přece nehraješ šachy, abys pokaždý vyhrál!“
Pěkná jsou i čísla a zákulisní historky, jež Edmund pustil ven. Dovíte se tak, že z celkového počtu hráčů (přes 1 100 000), již si koupili hru Super Meat Boy, ji skutečně dohrálo pouhých 8 procent; polovina z oněch 8 procent se může považovat za opravdu hardcore, jelikož hru prošmejdila na 100 procent a pokořila každou její výzvu. Vtipné je i zjištění, že plánovaný obří přídavek k The Binding of Isaac staví svůj původ na faktu, že Edmundova manželka hru skrz naskrz prolezla a dohrála a chce tedy nášup.
Edmund McMillen se v rozhovoru pouští i do trollů (zdravíme ty naše!) a vůbec „nelidského“ chování leckterých individuí na internetu. Vytáhl historku, jak ležel v nemocnici s vážnými zdravotními problémy, což bylo v době, kdy McMillenovi nebyli dvakrát při penězích. Jeho manželku však napadlo vyvěsit na internetových stránkách „donation“ na 50 000 dolarů, aby se operace pro Edmunda dala zaplatit.
Peníze se vybraly, zdravotní operace se vydařila na výbornou a Edmund se posléze vrátil domů za svou ženou. Dověděl se o jejím nápadu a sbírce peněz, což pro něho byla neskutečně emotivní životní chvíle. A pak se schválně podíval na TIGSource, že si přečte nějaké články a komentáře, aby následně zjistil, že si tam spousta lidí přála, ať „chcípne“. Dneska se takovýmto lidem směje, ale tenkrát ho to dost sebralo. Za jistých okolností neškodná slova mohou mít za jiných jistých okolností naprosto zdrcující účinek. Snad všichni jsme si takovou věc alespoň jedenkrát v životě prožili – není to nic pěkného, ale život jde dál. A pokud jde o internetovou verbež, známou pod označením trollové, tak k té snad jenom dva odkazy: jeden od Edmunda a druhý od Kevina Smithe.
A co že teď Edmund McMillen chystá? S největší pravděpodobností by to měl být roguelike. Pyšní se, že to bude „nejhezčí hra, jakou dosud udělal“ a význam slova „nejhezčí“ v tomto případě znamená: ne až tak hardcore s pohodovým herním tématem. Těšme se!
Co se všechno odehrálo, zatímco jste hráli
Máte i vy nějaké nezávislé tipy? Jakékoliv: nedávno zakoupené indie hry, jež byste chtěli doporučit, nebo naopak tituly, od kterých byste rádi čtenáře odradili, nově objevené stránky „zapadlých“ nezávislých tvůrců, tipy na videoherně-filmový / hudební / divadelní / prostě umělecky underground, cokoliv. Pak se je nestyďte napsat do diskuze. Prozraďte rovněž, jakou hru budete v nejbližší době hrát a na jakou další se těšíte?