Za starých dobrých časů, před érou štědrých refundů a nekonečného zástupu her zdarma, bývalo zvykem, že si člověk nové hry zkoušel pomocí demoverzí. A to leckdy nejen jednou, stávalo se nám i to, že jsme některé kousky hráli pořád dokola, znova a zas, do zblbnutí.

Na některé z nich si dnes zavzpomínáme, protože jistá dema v nás zanechala daleko hlubší stopy než mnohé plné verze, které jsme dohráli až do konce. Ale ne zas tak hluboké stopy, abychom si pamatovali, na jakou hru nás vlastně lákala, jak se dozvíte, pokud článek dočtete až do konce...

Pavel Makal: Jagged Alliance II

zdroj: tisková zpráva

Oblíbených demoverzí, které jsem prošel nesčetněkrát, bych dokázal vyjmenovat spousty. Na mysl tane třeba první Hitman a jeho masakr v čínské restauraci s kmotrovskou možností schovat pistoli na záchodě, z podobné doby pochází i marocký masakr v demu prvního No One Lives Forever (mimochodem, nechtěl by někdo agentku Archerovou znovu přivést k životu?).

Na nejvyšší příčce nicméně nemůže stát nic jiného než Jagged Alliance II. Demo je excelentní hned z několika důvodů. Jedním z nich je třeba už prostý fakt, že obsahuje oblast přímo pro něj stvořenou, která se ve finální hře neobjevuje. Nese název Demoville a skládá se z vrakoviště, základny záporáků a podzemních laboratoří.

Skvělý je i výběr postav, kromě drsných bijců Ivana a Shadowa totiž váš pětičlenný ansámbl obsahuje i sličnou Vicky Watersovou a burana Gasketa. Tyto dvě postavy pojí velmi nesourodý vztah, on ji totiž miluje a ona jej z duše nenávidí, což vede k množství zábavných dialogů mezi žoldáky. Tým pak uzavírá Dr. Q, který je sice vynikajícím medikem, o jeho střelecké impotenci by se ale daly psát celé ságy.

Demoville nabízí zábavu na mnoho hodin, můžete si tu vyzkoušet množství přístupů, bohatá je i nabídka zbraní a zejména podzemní část je na vyšší obtížnosti slušnou výzvou. A ten odstřelovač na střeše, ten mi nadělal pořádnou porci šedin!

Adam Homola: Resident Evil 2

zdroj: Capcom

Marseille v Tony Hawk’s Pro Skater II, nebo úvodní pasáž Resident Evil 2? Zatraceně těžká volba. V demu na druhý THPS jsem strávil snad i vyšší desítky hodin a celou Marseille jsem měl projetou na sto procent, ale možná mi v hlavně nakonec víc rezonuje Resident.

Pokud si to dobře pamatuju, začínali jste na samotném začátku hry, ale s časovým limitem. A kam jste se dostali, tam jste se dostali. V rámci dema nebyla samozřejmě k dispozici celá hra, vlastně tam toho bylo docela málo – jenže můj strach v kombinaci s nepříliš velkou schopností hrát takovéhle tituly zapříčinil, že mi demo RE2 vydrželo hodně dlouho.

Dodnes si pamatuju, jak jsem měl problém se v rámci šibeničního časového limitu dostat alespoň přes pár úvodních obrazovek. Mé mladé a nezkušené já bylo strachy bez sebe a všudypřítomní zombíci, kterých tam ale vlastně zase tolik nebylo, mi dělali velké problémy. 

Jenže netrvalo dlouho a já se naučil mezi nemrtvými kličkovat, rozdávat přesně mířené rány, věděl jsem, kde jsou všechny věci, kam jít nejdřív a kam až později... Zkrátka jsem se z pouhého dema stal natolik efektivním zabijákem, že bych klidně mohl dělat Capcomu testera!

Honza Slavík: One Must Fall: 2097

zdroj: Diversions Entertainment

Adam mi ulehčil výběr. Z mých tří favoritů zmínil rovnou dva – demo druhého Residenta na nás ve své době působilo tak intenzivně, že si pak celá čtvrtá třída o přestávkách hrála na zombíky a Leony. Opravdu, včetně holčiček. Které sice Residenta neviděly ani z vlaku, ale znáte to, peer pressure. A po tuctech hodin v demu druhého Tonyho jsem pak sám na poměrně dlouhou dobu začal jezdit na skateboardu. A pak že hry nás netvarují!

Třetí, ale rozhodně ne vzadu, je bojovka One Must Fall: 2097. Ve své době měla přímou konkurenci v podobě druhého a třetího Mortal Kombatu, takže si ji za favorita nevybralo zas tolik lidí, ale já měl jasno. Souboje obřích robotů, z nichž po úderech létají plechy a šrouby, spojené s jednoduchým RPG systémem mě prostě vzaly za srdce.

Demo nabízelo jeden jediný turnaj a omezený repertoár pouhých tří robotů. Hrál jsem ho tak moc, že jsem všechny tři roboty nagrindoval na maximální úroveň vylepšení. Což je výkon zhruba srovnatelný se slavným southparkovským levelem šedesát na prasatech, protože RPG systém v demu nebyl nijak upravený – počítal s turnaji z plné verze, v nichž se pak získávaly násobně větší odměny. Bylo mi to jedno.

Den, kdy se skrze křivolaké cesty osudu kamarád dostal k plné verzi a já si ji pak nesl domů na dvanácti disketách, zářící radostí a štěstím, si pamatuju tak živě, jako by to bylo včera. A 2097 jsem používal jako PIN na telefon ještě dlouhé roky poté.

Vašek Pecháček: Pomozte! Nemůžu si vzpomenout!

zdroj: tisková zpráva

Na rozdíl od svých kolegů vám nemůžu nabídnout jednu konkrétní hru, jejíž demo mě na týden vyřadilo z provozu kvůli čelisti zlomené o podlahu. Tedy, já bych vám ji nabídl rád, jenže si vůbec nemůžu vzpomenout, jaká hra to vlastně byla. Ale třeba mi pomůže internetové kolektivní vědomí a konečně rozřeší záhadu, která mě trápí už 15 let.

Základním vodítkem je skutečnost, že jsem kdysi, v dobách PlayStationu 2, dostal cédéčko s demy od PlayStation Magazínu. A protože hry byly tehdy v naší domácnosti vzácnější než delfíni na Sahaře, všechna dema jsem samozřejmě hrál milionkrát. Bylo tam nějaké rallye, byla tam hopsačka s klukem, co jako zbraň používal podivné jojo…

A byla tam moje tajemná hra. Hra, o které si pamatuju v podstatě jen dvě zásadní věci. Zaprvé: Měla naprosto čarokrásnou hudbu v úvodním menu nebo na načítací obrazovce. Zadruhé: Když se člověk podíval na noční nebe, zastavil se mu dech, protože bylo přenádherné – poseté absurdním množstvím hvězd, zářivé a temné, až oči přecházely. 

Častokrát jsem celé demo strávil jen tím, že jsem zíral vzhůru a nemohl uvěřit tomu, co vidím, protože takovéhle nebe jsem nikdy neviděl nejen v Praze, ale ani na venkově, ani nikde jinde na naší planetě.

Noční nebe a muzika, ze které by člověk plakal melancholií. A já, myšlenkový marnotratník, zapomenu, jak se to jmenovalo! Pokud si někdo z vás vzpomene, pokud si uvědomí, že jsem právě popsal zážitek, který se kdysi přihodil i jemu, a má lepší paměť než já, prosím, napište mi do komentářů, na Discord, nacpěte dopis do lahve a pošlete ji po Vltavě, je mi to jedno. Za odměnu přísahám, že si obtížně smazatelnou fixou napíšu na čelo vaše jméno... a dokreslím k němu krásnou hvězdičku.