Kdo neskáče, není... Čech? Ne, není hráč! Jak ukázal rok 2012, hopsá celá planeta. Poskakování, vyskakování, uskakování, odskakování, naskakování a proskakování prožívá zlaté časy, a to nejenom kvůli nekonečnému přílivu nezávislých plošinovek v retro stylu. Ty jsou sice všude a mohou být možná už únavné, jenže mají svůj smysl: na jejich ramenou stojí majstrštyky, které vítězily jak v hodnocení recenzentů, tak v srdcích hráčů. Trumfy, které drží v ruce, jsou především uhlazená hratelnost, líbivá a moderní 2D grafika a poutavé a dlouho (nebo nikdy) neviděné prvky.

Ten robot si evidentně užíval nejvýznamnější funkci v podniku. Střežil tlustá okovaná vrata, co vedou odnikud nikam. Seděl ve své sluji, záda shrbená, lokty skoro protlačené do stehen a usrkával čaj z decentního servisu. Ten milý pitoreskní kontrast mi utkvěl v mysli. Plechový bourák se špičatou helmou jak z vilémovského Německa dělal ťuk-srrr-ťuk-srrr a hezky si na stráži hověl. Skoro jsem si chtěl uvařit vodu.