Listopad 2000. Američané si za svého příštího prezidenta zvolili George W. Bushe, zemřel Emil Zátopek, Sony začala v Evropě prodávat PlayStation 2. A taky vyšla nepříliš očekávaná hra jménem Hitman: Codename 47 od neznámého dánského studia IO Interactive.
Agent s pořadovým číslem větším než James Bond zamíchal kartami čerstvého stealth žánru a pomohl ho definovat. První Hitman vyšel 21. listopadu 2000 a my se za touhle sérií dnes stručně ohlédneme. Optikou mých místy chatrných vzpomínek doplněných o dobové verdikty recenzí z Games.cz.
Hitman byl pro tehdy pořád ještě nový stealth žánr zajímavou vzpruhou. Více či méně akcentované stealth prvky můžeme najít i v řadě her z 80. let, nicméně byl to až rok 1998, který tenhle specifický subžánr jasně definoval v moderních konturách. Dva roky před vydáním prvního Hitmana totiž vyšlo Tenchu: Stealth Assassin, Metal Gear Solid a Thief: The Dark Project. Tahle trojice definitivně položila základy žánru ve 3D a Hitman, společně s řadou dalších, na nich stavěl. A stavěl na nich skutečně skvěle.
Posunul žánr kupředu například ve své době inovativním systémem převleků a s ním spojené vrstevnatosti úrovní. V dnes už ikonickém černém obleku s červenou kravatou byste se daleko nedostali. Přes stráže to po dobrém nešlo, takže zpátky na ulici a místo zbraní zapojit mozek! Co to zkusit třeba bokem? Ahá, tamhle do uličky si chodí kuchař dávat pauzu na cigáro. Stačí vymyslet, jak ho odlákat ještě kousek za roh, tam ho sejmout, půjčit si jeho věci, a protože šaty dělají člověka, bez mrknutí oka napochodovat do kuchyně a tvářit se, že víte, co přesně dělá sous chef.
Ano, technicky vzato Hitmana s podobným principem o pár měsíců předběhl Messiah. Jenže v téhle stylové podivnosti od Shiny na mě ovládání nic netušících lidí působilo spíš jako gimmick, zatímco v Hitmanovi jako skutečně promyšlený a dobře zpracovaný prvek.
Hitman byl zároveň jednou z prvních velkých 3D her, kde byl stealth jen možnost. Ano, ta hlavní, primární, naprosto klíčová a v některých situacích i jediná, ale přesto (většinou) jen možnost. Když se vám zachtělo, mohli jste se k cíli prostřílet. Bylo to těžké, riskantní a osobně bych vám to doporučil asi jako prostřílet se úrovní v Commandos (opovažte se!), ale šlo to.
Střelbou jako takovou ale nikdy žádný Hitman nevynikal. Od prvního dílu až po nedávnou dvojku byl nejsilnější stránkou stealth. Ten, ruku v ruce s chytrým designem úrovní a většinou logicky nastavenými pravidly, způsobil, že při „správném“ hraní byla z Hitmana vždy spíše logická puzzle hra. Jen se odehrávala v kulisách vážně působící dramatické stealth akce.
Museli jste totiž vymyslet, jak se k cíli nepozorovaně dostat, jak se kdy za koho převléknout, kdy co použít, kam schovat těla a jak poskládat jednotlivé díly hádanky, aby vám z toho vyšlo to, co potřebujete. Pro rychlé reflexy či plné zásobníky nebylo v téhle sérii nikdy místo. Místo toho tu šlo vždy spíše o pečlivé plánování a trpělivost. A všechno tohle začalo přesně před dvaceti lety.
Hlavní série
Hitman: Codename 47 (2000)
zdroj:
IO Interactive
První hra, zakladatel série a evoluce stealth žánru v jedné dobře oblečené osobě. Hitman: Codename 47 vyšel před dvěma dekádami a pomohl redefinovat žánr stealth her. Skrze trochu neohrabané ovládání a z dnešního pohledu silně omezenou svobodu najednou ukázal, že stealth jde dělat zase trochu jinak.
Najednou jste se mohli převlékat a tím se dostat tam, kam by vám to bylo za normálních okolností zapovězeno. Zároveň jste ale pak nemohli mít u sebe třeba žádnou zbraň, takže důkladná příprava před vstupem na místo činu, nebo naopak dobrá improvizace a rychlé myšlení, byly klíčové.
Osobně si dodnes pamatuju jednu z úvodních misí v čínské restauraci a pozdější misi v džungli. A uvědomuju si, jak lineární, předpřipravené a vlastně dost nesvobodné to všechno bylo. Jenže tehdejšíma očima šlo o naprosté zjevení, které iluzi svobody prodávalo na výbornou. Škoda snad jen toho krkolomného ovládání a těžkopádného střílení.
První Hitman byl z dnešního pohledu taky značně nekompromisní – na ukládání během misí jste mohli zapomenout, takže jediná chybička, a jelo se znova. Díky tomu byly finální momenty každé mise o nervy. Stačil jeden přešlap, a pak to bylo na vašem bleskovém postřehu a rychlém použití střelných zbraní. To ale často vedlo k průšvihu, smrti a restartu mise.
Dobový verdikt (recenze) Games.cz, hodnocení 8/10, autor „MB“: „Zajímavý nápad s dobrým grafickým zpracováním a vynikajícím hudebním doprovodem. Bohužel dolů ho výrazně sráží nemožnost ukládání pozic během hry a pitomé ovládání. Prostě hra pouze pro hodně vytrvalé hráče nebo fanatické fanoušky Thiefa. Ostatní to asi brzo přestane bavit. Na ovládání si každý člověk dokáže zvyknout, jen se musí trochu snažit. Jinak je ale Hitman asi opravdu hra jen pro skalní příznivce žánru.“
Hitman 2: Silent Assassin (2002)
zdroj:
IO Interactive
Pro mě osobně tehdy absolutní pecka a jedna z nejlepších her nejen roku 2002. Dodnes je pro mě Hitman 2, společně s Assassin’s Creed II, tím největším skokem mezi jedničkou a dvojkou. V obou případech na mě působila jednička dobře a zábavně, ale místy trochu nedomyšleně, nedodělaně a zkráceně. Jako by se její tvůrci nemohli pořádně nadechnout a zařvat a jen to tak nesměle zašeptali. Jenže v případě Hitmana 2 (i AC2) se nadechli naplno a z plna hrdla vyjekli tak, že je už herní průmysl nemohl ignorovat.
Hitman 2: Silent Assassin byl oproti jedničce výrazně vylepšený ve všech směrech. Měl konečně lepší ovládání, podstatně lepší a zábavnější level design a třeba střet s nindži na konci si pamatuju dodnes. Celé to poháněla velice pohledná grafika a naprosto epický hudební doprovod tomu dodával správnou dávku osudovosti.
Navíc se tu začal pomalu otevírat prostor pro alespoň nějakou kreativitu a improvizaci. Pořád značně omezenou, ale už nešlo jen a pouze o striktně nalajnovanou sérii překážek. Improvizace se přitom měla v budoucnu jen zvětšovat a dnes je to jeden z hlavních taháků nových Hitmanů.
Dobový verdikt (recenze) Games.cz, hodnocení 9/10, autor „Frix“: „Relativně krátká hrací doba, některé nedomyšlenosti v umělé inteligenci a pár drobných chybek - to je tak vše, co můžeme Hitmanovi 2 vytknout. Po všech dalších stránkách jde o špičkovou hru, která chvílemi připomíná spíše velmi dobrý akční thriller. Dovede vás do sebe vtáhnout a nepustí, dokud jej nedohrajete.“
Hitman: Contracts (2004)
zdroj:
IO Interactive
První ze tří Hitmanů, kterého jsem nikdy nehrál. V hlavě mi utkvěla jen dobová kritika mé tehdejší bubliny: Contracts je prý příliš krátký a působí spíš jako datadisk než plnohodnotné pokračování. Některé mise se prý také recyklují z předchozích dílů, nemá to žádný pořádný příběh a vůbec to prostě není ten Hitman, kterého chci hrát.
Vzal jsem je za slovo a Contracts jsem, navzdory pozitivním recenzím, nehrál. I přes velmi kladné ohlasy kritiků je Hitman Contracts dílem, který by na špičku série pasoval asi jen málokdo. Dvojka totiž nastavila laťku tak vysoko, že ji tahle krátká směsice nesourodých misí nemohla nikdy překonat.
Dobový verdikt (recenze) Games.cz, hodnocení 8/10, autor „Frix“: „Vcelku krátká hra, která je spíše velmi hutným datadiskem než plnokrevným pokračováním. Díky skvělé atmosféře a hratelnosti však stále představuje špičku v žánru stealth akcí, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít.“
Hitman: Blood Money (2006)
zdroj:
IO Interactive
Vrchol původní šablony? Za mě určitě. Blood Money byl skvělý díl, který z původního konceptu vyždímal maximum a přinesl na světlo světa minimálně dva dodnes ikonické levely: operu a předměstí. Moc dobře si vzpomínám, jak jsem obě úrovně hrál pořád dokola a zkoušel v nich všechno možné a nemožné. Zjišťoval, co všechno mi tvůrci dovolí, což už nedovolí a kam až můžu ve svých experimentech a tak trochu i speedrunech zajít.
I ostatní mise byly ale povedené a moc dobře si vzpomínám, jak jsme měli tehdy všichni otevřenou pusu z těch neuvěřitelných davů na festivalu v Mardi Gras. A kdo by mohl zapomenout na slavnou scénu v rakvi... Technologická kouzla v kombinaci s chytrým designem a zábavnými misemi měla za následek, že se na Hitman: Contracts velice rychle zapomnělo a že Blood Money kraloval a byl dlouho považován za ten vůbec nejlepší díl série. Já ho na krále pasoval taktéž, než mu korunu sebral Hitman z roku 2016, ale o tom až o kousek níže.
Hitman: Blood Money konečně do původní formulky přidal dostatečné množství možností a s nimi spojený prostor pro hráčovu kreativitu, přičemž se šlo úrovněmi pořád prostřílet. Zároveň si pamatuju, jak jsem si tehdy říkal, že tohle je konečná. Že dál to takhle nemůže pokračovat a že Hitman 5 bude muset být výrazně jiný. Herní průmysl se začínal zase trochu měnit a Hitman musel v dalších letech držet krok s dobou, jinak mu hrozil propad do zapomnění.
Dobový verdikt (recenze) Games.cz, hodnocení 9/10, autor Jiří Lavička: „Konkurence tlačící na pilu Hitmanovi nepochybně prospěla. Vypadá nádherně, jeho rozsah a věrohodnost poskočily o notný kus dopředu a jeho nejnovější dobrodružství vás chytne za uši a nepustí, dokud ho nedohrajete. Nečekejte převratné novinky, jen velmi, velmi pečlivou práci s pilníkem, která z Blood Money udělala víc než zajímavé pokračování.“
Hitman: Absolution (2012)
zdroj:
IO Interactive
Pro mě stejný případ jako Hitman: Contracts. Tehdy jsem byl od hry odrazen tak razantně, že jsem se k ní nikdy nedostal. Zase navzdory recenzím, které byly opět velmi pozitivní.
Změna po Blood Money naštěstí přišla, jenže byla bohužel taková... ne zrovna žádaná. Vývojáři se tu vydali směrem, který působil v rozporu s jádrem toho, co dělá dobrého Hitmana dobrým Hitmanem. Absolution se povedl, ale cestou za novými hráči zapomněl na ty staré, oddané fanoušky série a vymstilo se mu to.
Hra se jednoduše vydala kontroverzní cestou: Úrovně nebyly dostatečně flexibilní, hlavní slovo měla linearita a podivná „filmovost“ a prostě to nebylo ono. Ve výsledku tak možná šlo o kompetentní a kvalitní stealth akci, ale mně, coby tehdejšímu nadšenci do Silent Assassin a Blood Money, to nestálo ani za vyzkoušení. Možná by mi Absolution sedl, možná ne, to už nikdy nezjistím. Nic to ale nemění na tom, že recenzentům se hra líbila, jak ostatně dokládá i dobový text na Games.
Dobový verdikt (recenze) Games.cz, hodnocení 8/10, autor Ondřej Švára: „Nový Hitman splnil předsevzetí. Je důstojným soupeřem pro Corva z Dishonored. Ještě žádná stealth akce neměla tak fantastickou prezentaci a filmové pojetí. Hratelnost je téměř tak dobrá jako dřív, jenom škoda slabého příběhu, zrychleného závěru a nepřesvědčivé umělé inteligence.“
Hitman (2016)
zdroj:
tisková zpráva
Tam, kde byl Hitman 2: Silent Assassin ukázkovým posunem k lepšímu a špičkovou evolucí původní hry, byl Hitman z roku 2016 znamenitým příkladem toho, jak se restartuje série. Hitman se totiž před čtyřmi lety zvládl vrátit ke kořenům a zároveň do sebe zakomponovat řadu moderních prvků. Ovšem na rozdíl od Absolution to dokázal citlivě, po svém a tak, aby to jádro hry jen pozvedlo.
Vývojáři přitlačili na pilu otevřenosti, úrovně a možnosti v nich byly větší než kdy dřív, improvizace a sandboxovost tu jela na maximum a do toho nechyběl ani humor postavený na naprosto bizarních situacích. Ten byl v sérii tak nějak náhodou přítomen už nějakou dobu, ale teprve tady ho tvůrci oficiálně přijali a šli mu trochu naproti.
Výsledkem jsou absurdní situace, kdy v naprosto úchylném převleku s podivnou „zbraní“ sejmete vysoce postavený cíl. Ano, opeřený maskot v Blood Money je samozřejmě klasika, ale Helmut Kruger, Santa, bubeník, kouzelnický upír a další libůstky opět navyšují laťku. A to nejen díky převleku samotnému, ale i díky dialogům s ním spojeným a kontextu. Hra zkrátka ví, jak bizarně občas působí.
Za zmínku stojí i inovace v podobě Elusive Targets, kdy se jednu dobu celý internet předháněl v tom, jak se komu podaří na jeden pokus zabít daný cíl. Ano, Elusive Targets jsme mohli najít už v Absolution, ale teprve tady se jim dostalo adekvátní péče, hráči na to taky odpovídajícím způsobem zareagovali a dělali svá vlastní pravidla a mise. Hitman najednou ožil víc, než jak se o tom vývojářům vůbec kdy snilo.
V rámci jednoho velmi specifického LongPlaye jsme s Vaškem celého Hitmana odehráli způsobem, jaký vám můžeme vřele doporučit: Sázejte se s kamarádem, kdo zvládne za konkrétních podmínek sejmout daný cíl. A podmínky si vylosujte v Hitman Roulette. Dodnes jde o jedno z mých nejoblíbenějších videí tady na Games a o nejoblíbenější díl celé série.
Dobový verdikt (recenze) Games.cz, hodnocení 7/10, autor Jan Olejník: „Nová dobrodružství holohlavého nájemného vraha se sice neobejdou bez několika nepříjemností technického rázu, ovšem bohatost obsahu a široké možnosti nastavení dělají z nového Hitmana hru pro nováčky i hardcore fandy – překvapivě bez větších kompromisů.“
Hitman 2 (2018)
zdroj:
IO Interactive
Hitman 2 měl nelehkou úlohu a ze své pozice vlastně ani nic radikálně odlišného přinést nemohl. Hra tak byla logicky spíše decentní evolucí předchozího dílu než čímkoliv jiným. Hitman 2 vycházel z „jedničky“, přidal pár nových mechanik, upravil uživatelské rozhraní a zavedl Agenta 47 do nových koutů světa.
Osobně mi úrovně v Hitmanovi 2 přišly malinko slabší než v jeho předchůdci. Ten se totiž může chlubit prakticky dokonalou módní přehlídkou v Paříži, a ať přemýšlím, jak přemýšlím, myslím, že ani Sapienze není moc co vytknout. I přesto jsou ale všechny úrovně ve dvojce zábavné a žádná vyloženě špatná tam není. Pořád tak jde o velice kvalitní titul, který by ve sbírce žádného milovníka stealth žánru neměl chybět.
S Vaškem jsme odehráli i Hitmana 2, a pokud jste ho neviděli, můžete se na celý LongPlay podívat tady.
Dobový verdikt (recenze) Games.cz, hodnocení 8/10, autor Pavel Skoták: „Malé porce, ale hodně chodů. Druhého Hitmana budete procházet zas a znovu, budete objevovat nové způsoby likvidace cílů v krásných sandboxových lokalitách a po většinu času se u toho budete bavit. Nic převratného se nekoná.“
Hitman 3 (2021)
zdroj:
Sony
Završení aktuální trilogie vyjde 20. ledna 2021. Tvůrci tak 20. výročí série nestihnou jen o pár měsíců. Pokud se trojka povede a nebude nijak výrazně odlišná od předchozích dvou dílů, což nejspíš nebude, budu si příští rok připadat stejně jako po dohrání Blood Money. Že série ve své aktuální podobě dosáhla vrcholu, že už není kam dál jít a že příští Hitman bude muset nabídnout něco nového.
Spin-offy
Hitman GO (2014)
zdroj:
tisková zpráva
Dnes už asi trochu zapomenutý, nicméně velice povedený vedlejší díl série. Když nad tím přemýšlím, je Hitman Go vlastně čirá esence Hitmana. Namísto zmateného pobíhání po prostředí a řešení náhodných věcí tu děláte jen a pouze to, co je jádrem série: Řešíte ten hlavní vražedný puzzle.
Tedy jak se dostat k cíli, jak to udělat, aby vás nikdo neviděl a jak cíl zneškodnit tak, aby vám to celé prošlo. A celé je to natolik povedené, jak po herní, tak po vizuální stránce, že vám mohu Hitman GO s čistým svědomím doporučit. Ostatně Hitman byl vlastně první hra formátu „GO“. V jeho stopách následovaly mobilní puzzle variace na Tomb Raidera i Deus Ex a v obou případech šlo o velice solidní mobilní puzzle hry.
Dobový verdikt (recenze) Games.cz, hodnocení 8/10, autor Lucie Jiříková: „Hitman se na mobilní platformu vydal jako tahová strategie, která se bude líbit fanouškům série, ale i hráčům, co s agentem 47 neměli doposud tu čest. Stylové zpracování si podává ruku s odladěným herním systémem a výsledkem je hra, díky níž vám cesty do práce nebo školy uběhnou až nepříjemně rychle.“
Hitman Sniper (2015)
zdroj:
tisková zpráva
Třetí a poslední Hitman, kterého jsem bohužel nehrál. Osobně mě používání sniperek v žádném z dílů moc nebavilo. Bral jsem je skoro jako určitou formu cheatu, kterou se dobrovolně okrádám o to nejzábavnější: řešení klíčového puzzlu „jak se dostat k cíli“.
Recenzi na Hitman Sniper na Games nemáme, tudíž mi nezbývá než se obrátit na Metacritic, kde vidím solidních 76 bodů ze 100.
Filmy
Hitman se může pyšnit hned dvěma celovečerními adaptacemi. První s prostým názvem Hitman spatřila světlo světa v roce 2007, tedy krátce po vydání Blood Money. Druhá, tentokrát s jiným představitelem hlavního hrdiny a názvem Hitman: Agent 47 se zjevila v roce 2015, tedy rok před velkou renesancí herní série. A protože já viděl jen jedničku a už si z ní téměř nic nepamatuju, poprosil jsem o pomoc filmového odborníka a znalce, Mr. Hlada z MovieZone. Hlade, je to tvoje.
Mr. Hlad:
Natočit film podle hry Hitman by mělo být jednoduché, ne? Do značné míry je to klasický akčňák, jen místo střílení je potřeba spíš přemýšlet, plánovat, sehnat správný převlek, proklouznout k cíli a potichu ho zlikvidovat, ne? Jo. Tohle by však ve filmech nefungovalo.
Tím nechci hitmanovské filmy jakkoliv obhajovat, jen je potřeba si uvědomit, že nejklasičtější argument odpůrců obou filmů „moc se tam střílí a Hitman o střílení není“ do značné míry nedává smysl. Je to pravda. Ale koukat se na holohlavého hrdinu, jak se dlouhé minuty schovává ve skříni, pak uškrtí číšníka, v jeho uniformě dojde otrávit drink záporákovi a potichu uteče, by pro diváky nebyl bůhvíjaký zážitek. Jenomže oni ti filmoví Hitmani mají své vlastní problémy.
První filmová adaptace z roku 2007 měla celkem velké ambice a tvůrci do ní lákali Vina Diesela. S tím se nakonec nedomluvili, a tak dostal šanci Timothy Olyphant, na kterého se pak snesla největší vlna kritiky. Byl prostě chudák nejvíc vidět, ale asi si to moc nebral.
Po letech přiznal, že na roli kývl jen proto, aby mohl zaplatit nově pořízený dům a když ho lákali do dvojky, s díky odmítl. Před kamerou si občas na toho „herního Hitmana“ hraje a dojde na pokusy o infiltraci mezi lumpy v ukradeném oblečení a podobně, nakonec to ovšem skoro vždycky stejně skončí velkým střílením. V tom lepším případě, v horším dojde na šermířské souboje…
zdroj: 20th Century Fox
Zklamání herních znalců se dalo očekávat, film však i tak utržil hodně solidní peníze. Je tedy otázka, proč se na pokračování Hitman: Agent 47 čekalo osm let. Původně se v něm měl objevit Paul Walker, ovšem po jeho tragické smrti ho nahradila hvězda seriálu Ve jménu vlasti Rupert Friend. A tvůrci ještě před premiérou řekli, že se snaží být hře věrní, ale že asi bude bavit víc ty hráče, kteří preferují agresivnější přístup. Což znamenalo, že se bude zase spíš střílet.
Můžeme být naštvaní? Můžeme. Jenomže s tím asi nic nenaděláme. Hitman, stejně jako všechny filmy podle počítačových her, totiž musí cílit na širší publikum, než jsou samotní hráči. A široké publikum doopravdy neocení, že musí sledovat hlavního hrdinu, jak patnáct minut bloudí po hotelu v nějaké exotické lokaci a vymýšlí, jak vypnout elektřinu, aby přestaly fungovat kamery a on mohl proklouznout za zády ochranky.
zdroj: 20th Century Fox
Na druhou stranu, naděje umírá poslední. Streamovací služba Hulu před třemi lety oznámila, že pracuje na hitmanovském seriálu a psát by ho měl scenárista Johna Wicka Derek Kolstad. Seriálová podoba by Hitmanovi mohla sednout víc než filmy a přístup „jeden díl – jedna mise“ by mohl tvůrcům dovolit pomalejší tempo, a tím pádem i akci, která by se víc podobala hře. A i když je okolo projektu podezřelé ticho, můžeme doufat...
I will leave you to prepare
Tak, a já, Adam, se teď vrátím zpátky ke hrám. Nejbližší budoucnost Hitmana je jasná. Nese název Hitman 3 a půjde o završení celé nové trilogie přezdívané World of Assassination. Jenže co dlouhodobá budoucnost? Dostaneme remake, nebo něco fungl nového?
Nabízí se hned několik možných směrů, stejně jako se nabízí, aby si dali tvůrci v IO Interactive od Hitmana chvíli pauzu a zkusili něco nového. Což ostatně taky dělají, jak dokládá čerstvě oznámený a zatím tajemný Project 007. Já bych se třeba za další rozšíření dobrého konceptu Mini Ninjas vůbec nezlobil, ale budiž, na Project 007 jsem taky zvědavý.
Každopádně blížícím se třetím Hitmanem plešatý zabiják rozhodně nevěší sako na hřebík. Na to je Agent 47 příliš populární, světoznámý a úspěšný. Mohl by se klidně vydat do velkého otevřeného světa či multiplayeru. S oběma koncepty už tvůrci experimentovali, jenže ani jeden nedotáhli do konce. V nových dílech jsou mapy už opravdu velké, byť mají pořád nějaké jasně definované mantinely. Přidalo se také na sandboxovosti a minimálně za mě je to ku prospěchu věci.
Osobně si tak nějaký velký otevřený svět představit dokážu, klidně v kombinaci s RPG prvky, které se sérii pořád tak nějak vyhýbají. Kdyby k tomu tvůrci přistoupili vkusně a s respektem k jádru hratelnosti, tak vlastně proč ne? Hitman ve velkém otevřeném světě by pořád mohl zachovat víceméně stejnou strukturu, jen by tvůrci museli vymyslet, co dělat mezi klíčovými lokacemi a hlavními misemi. Jít do lesa škrtit pět prasat strunou jen proto, abych někomu přinesl pět kůží a ochotné NPC mi z nich ušilo hezčí pouzdro na pistoli? Zrovna takhle bych si ten otevřený svět opravdu nepředstavoval.
Stačí se ale podívat, jak bravurně zvládl stealth v otevřeném světě Phantom Pain, maličko se inspirovat, a to by bylo, aby to v IO nezvládli. Série se musí chtě nechtě někam posunout, přešlapovat v rámci mustru World of Assassination ještě jednu trilogii by se asi s velkým pochopením nesetkalo.
Ať už se Agent 47 vydá jakoukoliv cestou, někudy jít musí. A klidně může přestat být tak čistokrevnou stealth hrou, když se ke stealthu postupně přiklánějí jiné série. Stealth je sice v řadě her volitelný, jenže často vás do něj tvůrci motivují a pak vás za ukázkový tichý postup chválí a odměňují. Podobně funguje i celý Hitman, kde máte k dispozici pomalu víc zbraní než v leckteré akční hře, jenže je používat spíš nechcete.
Každý druhý titul má dnes v sobě aktivní prvky stealthu (a ostatně i RPG) a třeba takového Assassína, Ghost Recon, Far Cry nebo The Elder Scrolls si už bez stealthu představit nedokážu. A to částečně i díky Hitmanovi a jeho vlivu na celý herní průmysl.
Bonus na konec
Pokud vás Hitman zajímá alespoň trošičku, rozhodně nenechte ujít výborný dokument o jeho vývoji i o studiu IO Interactive od Dannyho O’Dwyera, respektive jeho YouTube kanálu Noclip. Tam najdete hned několik zajímavých videí o vývoji konkrétních her. A jednou z nich je právě Hitman.
Ve videích sice dojde řeč i na prvních pět dílů, ale Danny se z většiny věnuje Hitmanovi z roku 2016. Je to výborná práce, u které pochopíte, proč je pro úspěch aktuálních Hitmanů tak důležitý kontroverzní Absolution. Dannyho sérii (nejen) o Hitmanovi můžu vřele doporučit i těm, kterým Agent 47 nic neříká a spíš chtějí nahlédnout za oponu herního vývoje.
Noclip o Hitmanovi:
