Nemnoho možností

Syndicate nepatří mezi hry, které by vás zahltily hromadou nejrůznějších posuvníků a přepínačů na zapínání či vypínání všeho možného a nemožného. Na druhou stranu mají přítomné položky znatelný vliv na plynulost hry, což je podstatné. Pokud se nechcete štelováním hry zabývat, můžete si samozřejmě zvolit i přednastavenou konfiguraci.

Separátní nastavení je zde pro kvalitu prostředí, rozlišení textur, kvalitu stínů, ambientní okluzi a anti-aliasing. Příjemné je, že v horním rohu je k dispozici ukazatel zaplnění grafické paměti, který vám dá přibližnou představu o tom, zda už náhodou nejsou vybrané hodnoty poněkud přestřelené.

zdroj: tisková zpráva

Kvalita prostředí ovlivňuje prvky, které nejsou součástí hratelnosti. Nemusíte se tedy bát, že by vám ze hry zmizely například stromy nebo lampy, po nichž lze šplhat. Na nejnižší nastavení si všimnete především ořezaného LOD (Level of Detail), tedy že vzdálenější objekty se budou rychleji přepínat na nízkopolygonové modely. Na mé sestavě se rozdíl mezi minimálním a maximálním nastavením v podstatě nijak na výkonu neprojevil.

Zvolená kvalita textur se na prostředí odrazí výraznějším způsobem. Na nejnižší nastavení jsou objekty vyloženě ošklivé a to, co kdysi bývalo cihlovou zdí, je nyní jakýmsi hnědočerveným flekem – což je ovšem v pořádku, je vidět, že posuvníky v Options nejsou jenom pro parádu. Nastavení textur budou řešit především majitelé grafických karet s dvěma a méně gigabajty grafické paměti (i když teoreticky by WDDM ovladače ve Windows 10 mohly pomoci). Assassin’s Creed Syndicate je obecně hladová hra, co se týče videopaměti. Jakmile vyšroubujete textury na maximum a přidáte anti-aliasing, rázem budete potřebovat výrazně více než 4 GB VRAM.

  zdroj: tisková zpráva   zdroj: tisková zpráva
Minimální a maximální detaily

Žrouti výkonu

Assassin’s Creed Syndicate jsem testoval na třech konfiguracích. Základ tvořila sestava Intel Core i7 4770k, 16 GB RAM a GeForce GTX 980 Ti, kde jsem následně grafickou kartou vyměnil za Radeon 380X. Třetí sestavu jsem vytáhl spíš jen pro zjištění, jak je to s těmi skutečnými hardwarovými nároky. Konkrétně se jednalo o Intel Core i5 2500k, 8 GB RAM a starou GeForce 550 Ti s 1GB VRAM.

Jako největší žrouti výkonu se projevily tři položky: ambientní okluze, kvalita stínů a pochopitelně anti-aliasing. V rozlišení 1440p byl rozdíl mezi vypnutou okluzí a naopak nejlepší možnou HBAO+ Ultra v některých místech až 12 fps. Jak tato technologie ovlivňuje vzhled scény, si můžete prohlédnout na animovaném gifu. Pokud chcete pár frejmů ušetřit, zůstaňte u HBAO+, vypadá dostatečně dobře a ubere zhruba 6 snímků za vteřinu.

zdroj: tisková zpráva Rozdíly mezi různými druhy ambient occlusion

Podobně je to i s nastavením stínů. Na nejnižší je kvalita stínů zřetelně viditelná a vypadá opravdu hrozně. Na řadě míst se setkáte s ošklivými kostičkovanými stíny. Při tom, když přepnete na vysoce detailní stíny, sice ztratíte kolem pěti snímků za vteřinu, výměnou ale dostanete podstatně hezčí vzhled. Na grafických kartách řady nVidia pak můžete zapnout i velmi náročné PCSS (Percentage-Closer Soft Shadows), které vypočítávají měkkost stínů v závislosti na vzdálenosti od předmětu, který stín vrhá. Avšak rozdíl mezi nízkým a PCSS Ultra nastavením je masivních 24 fps, hlavně v hustě zalidněných oblastech. Opět tedy platí, že pokud mermomocí nepotřebujete maximální možnou kvalitu (kterou občas budete muset hledat téměř s lupou), pak si vystačíte s nastavením „High“, nebo v případě přebytku výkonu můžete zkusit PCSS stíny.

Nakonec tu máme anti-aliasing, tedy vyhlazování hran. Je tady jak základní post-processingový FXAA, tak i klasický MSAA (2x a 4x v kombinaci s FXAA) a TXAA (opět 2x a 4x s FXAA). Nejlépe samozřejmě vypadá nejnáročnější vyhlazovací metoda. Čtyřnásobný TXAA v kombinaci FXAA vás ale obere o zhruba 17 fps. Na druhou stranu, v Syndicate se anti-aliasing opravdu vyplatí, protože městská architektura oplývá bohatými detaily, po kterých se ale při vypnutém vyhlazování prohánějí ošklivé zuby sem a tam.

zdroj: tisková zpráva

Jak to běhá?

Syndicate bohužel neobsahuje vestavěný benchmark, takže naměřená čísla nebudou stoprocentně přesná. Jedno je však jasné: ACS je náročná jako ďas. Pokud vyšponujeme všechno na maximum, pak i GeForce 980 Ti se podlamují kolena a v rozlišení 1080p se bude potácet někde kolem 40 fps. Jak je ale uvedeno výše, položky PCSS Ultra a HBAO+ Ultra neposkytují zas až tak zásadní skok ve vizuální kvalitě, abychom je museli mít nutně zapnuté. Pokud se spokojíme se stíny na vysoké nastavení a s ambientní okluzí na HBAO+, rázem jsme na stabilních 60 fps i se zapnutým 4x MSAA + FXAA.

Stabilních 60 fps v 1080p lze dosáhnout i na Radeon 280X. S nastavením musíte ještě o ždibec níž kvůli 3GB VRAM a především je potřeba zvolit FXAA anti-aliasing. Pak si můžete užít zcela plynulé hraní. A jaká je situace na GeForce 550 Ti? Nepříliš překvapivá – hra je na této kartě zcela nehratelná, framerate se často propadá pod 20 fps i na nejnižší nastavení grafiky při rozlišení 720p.

A pokud byste náhodou měli chuť na Syndicate v superjemném 4k, pak vězte, že je to realizovatelný cíl. S vypnutým anti-aliasingem a sníženými stíny na hodnotu „High“ se na GeForce 980 Ti budete pohybovat někde kolem 40 fps, což je dostačující hodnota. Vysoké rozlišení tu navíc má skutečně smysl, protože především oblečení postav je vyvedeno do nejmenších detailů, jak ostatně dokazuje i následující screenshot.

zdroj: tisková zpráva Srovnání rozlišení 1080p vs 4k

Drobné vady na kráse

Trochu zamrzí, že Ubisoft nevyužil většího výpočetního výkonu stolních počítačů a nenabízí možnost nastavit hustotu virtuálního obyvatelstva. Oproti Unity ulice v Syndicate působí tak trochu prázdně, což jde navíc i proti snaze vývojářů zakládat si na historii – viktoriánský Londýn zažíval přece populační boom.

Druhým problémem, kterého bych si však nejspíš jen tak nevšiml, je renderování fyziky oblečení při 30 fps nezávisle na tom, jak plynule běží „zbytek“ hry. Všimnete si toho po trošku zkoumání hlavně u Evie, jejíž róby jsou přece jen honosnější než Jacobovy kabáty. Není to však nikterak zásadní prohřešek, který by srážel celkový dojem ze hry. Navíc je dost dobře možné, že vývojáři vydají patch, který tento limit odstraní.

Ovládání je samozřejmě opět tak trochu kamenem úrazu. Assassin’s Creed bude v mých očích asi navždy hrou, která se nejlépe hraje s gamepadem. V základním nastavení je především řízení kočárů vyřešeno poněkud nešikovně, ale naštěstí si lze upravit rozložení kláves separátně pro běh, boj a řízení povozu. Přesto se vám nejspíš bude stávat, že postava tu a tam vyběhne někam, kam jste nechtěli, protože parkour ještě stále potřebuje doladit.

  zdroj: tisková zpráva   zdroj: tisková zpráva
Minimální a maximální detaily

Debakl se neopakuje

S potěšením lze ale kvitovat, že si Ubisoft vzal z minula ponaučení, a i když je Syndicate hardwarově velmi náročná hra, není na tom po technické stránce vůbec špatně. Ubylo sice lidí na ulicích a není tu tolik přístupných interiérů, na druhou stranu se nemusíme bát mizejících obličejů a tuny nejrůznějších glitchů (i když jich tu pár pořád je).

Celkově lze Syndicate hodnotit jako povedený přírůstek do rozsáhlé série, který se sice stále nedokázal vymanit ze zrádných tenat v podobě opakujících se úkolů a provařených herních prvků, na druhou stranu stále vypadá skvěle, potěší dvojicí sympatických hlavních postav a zajímavou příběhovou linkou. Nakonec technický stav hry je takový malý zázrak.

zdroj: tisková zpráva

Po dlouhé době tu tedy máme Assassin’s Creed hry, která se poměrně úspěšně blíží asi nejpovedenějšímu druhému dílu. Názor odpůrců série nejspíš Syndicate nezmění, ostatní v něm však mohou najít zábavnou akční adventuru v otevřeném prostředí.