Tajemství mistra Leonarda - recenze
7/10
zdroj: Archiv
Recenze

Tajemství mistra Leonarda - recenze

Datum vydání:
12. května 2006
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

22. 10. 2006 0:00 | autor: Redakce Games.cz |

V době, kdy spousta lidí shlédla film a přečetla knihu Dana Browna, přišla adventura Zapovězený rukopis, která s nimi nemá moc společného. Nahlíží totiž na dílo Da Vinciho z úplně jiného pohledu - z toho lidského.

Autor: Michigan
Publikováno: 22.října 2006
Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 2 týdny

Zvětšit zdroj: Archiv
Da Vinciho dílo zajímá mnohé. Některé natolik, že o něm napíší knihu. A některé dokonce až tak, že o něm natočí film. Ačkoliv by se tak dalo předpokládat, nemá hra společný děj ani s jedním z toho. Proto nečekejte žádné intriky ani drama na motivy knihy Dana Browna. To, co v této hře prožijete, bude výlet do renesančního světa, kde mistr Leonardo strávil poslední chvilky svého života a kde jeho revoluční vynálezy ožívají.

Tajemství mistra Leonarda: Zapovězený rukopis, u nás vycházející s českými titulky, má na svědomí francouzské studio Kheops, které vytvořilo například Return to Mysterious Island či Echo: Secrets of Lost Cavern. Děj se odehrává během tří zářijových dnů roku 1522, tři léta po Leonardově smrti. Zhostíte se mladíka jménem Valdo, který si na čistém svědomí moc nepotrpí. Neznámá osoba si ho najme, aby pro ni nalezl ztracený Leonardův deník. Nic však není tak jednoduché a panství Cloux (Chateau du Clos Lucé), kde Da Vinci žil, nyní obývá sličná Madame Babou de la Bourdaisiére (zkráceně jen Madame Babou) spolu se svým věrným sluhou Saturninem. Aby se vyhnul podezření, vydává se Valdo za učně Leonardova svěřence. Příběh je plný napětí a nabízí i několik zvratů, čímž si dokáže udržet pozornost až do konce hry.

Začínáme
Hned po příjezdu zjistíte, že cestu k cíli dláždí mnoho hádanek a tajemství. Dům má plno místností a v každé se nachází něco zajímavého. Většina je lemována detailními Da Vinciho obrazy a kouzlo, které z nich vyzařuje, mě občas donutilo na chvíli přestat v hraní a jen tak obdivovat jejich krásu. Samotné grafické ztvárnění panství a jeho okolí je přímo dechberoucí. Není divu - na projektu se podílel člověk, který panství Clos Lucé spravuje a možná i díky tomu je budova téměř přesnou kopií originálu (však si schválně zkuste název zadat do Googlu a porovnat s okolními screenshoty).

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Všemu, co se během hraní děje, se dá lehce uvěřit a sám jsem začal uvažovat, mohlo-li to tak být i ve skutečnosti. Například Madame Babou v Clos Lucé opravdu nějaký čas po smrti Da Vinciho žila a také Leonardova pozvánka do Francie byla od tehdejšího krále Francoise I. Postav sice nepotkáte moc, ale jejich nízký počet je vyvážen propracovaností – každá je svým způsobem originální a každá má svá tajemství.

Více než jedna cesta k cíli
Zvětšit zdroj: Archiv Velkým plusem hry je nelinearita, díky níž si můžete dělat a chodit, až na určité omezení, kam chcete a řešit věci, jak vás zrovna napadne. Jedné věci lze skoro vždy dosáhnout několika možnými způsoby. Jako příklad uvedu moment, kdy se potřebujete dostat do Da Vinciho studovny - buď vejdete do místnosti s ní sousedící, kde objevíte propsaný papír, který po přejetí uhlem odhalí význam čtyř symbolů. Ty jsou vodítkem k odhalení skrýše s dalším papírem udávajícím polohu klíče, který studovnu odemyká. Anebo můžete sebrat na zahradě žebřík, v dílně rozříznout tyčku, z níž vyrobíte chybějící příčky a vylézt do oné místnosti oknem. V podobném duchu se odvíjí celá hra – papír potřebný na psaní si můžete koupit nebo udělat, přes řeku se dostanete buď schovanou loďkou nebo po opraveném mostě a stráž lze omráčit nebo jen oklamat.

Předměty, deníček a portfolio
Připravte se na inventář PLNÝ nejrůznějších předmětů. Vyvolává se pravým tlačítkem a k dispozici je v něm na pěti stránkách celých 105 pozic. A že je zhruba ze tří čtvrtin opravdu využijete. Vzhledem k jejich počtu je doporučuji srovnávat podle účelu. Naštěstí se věci nedají kombinovat mezi sebou a vše je přísně logické, jinak by občasné používání všeho na všechno bylo asi nevyhnutelné. Pixelhunting se tu bohudík nekoná, tedy až na jeden předmět, jehož nalezení mi dalo opravdu hodně zabrat.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Všechny sebrané dokumenty se automaticky vkládají do inventáře, kde jsou přehledně seřazeny a to jsem rozhodně uvítal; je to o hodně lepší, než kdyby bylo nutné si prohlížet každý zvlášť (podobným způsobem se ukládají zlaté mince, za které si lze u Saturnina kupovat různé věci). V inventáři se dokonce řeší i některé hádanky. Navíc je k dispozici i diář, kam se v průběhu hry zaznamenává všechno podstatné a také to, co máte udělat. Konečně adventura, kde jsem si nemusel dělat poznámky na papír :) Novinkou, kterou jsem v jiné adventuře neviděl, je okénko postavy. Nejen, že je možné Valda navléknout do různých obleků (jsou důležité pro některé úkoly), ale zobrazuje se tu i to, jaký vztah k vám Madame Babou právě chová.

Zvětšit zdroj: Archiv  Hádanky pro všechny
Splnění puzzlů je většinou následováno flashbacky do minulosti, zachycujícími samotného mistra v různých situacích. Tyhle animace fungují jako posun děje. Většina ostatních hádanek je lehkých a logických, jedná se převážně o různé stroje a vynálezy, které je nutné zprovoznit. K těm nejtěžším patří jeden posouvací v závěru hry a ten mi za žádnou cenu dlouho nechtěl vyjít tak, jak měl. Naštěstí se mi ho po strastiplném zápolení pokořit podařilo. Pouze míchaní ingrediencí může být problematické - vzhledem k tomu, že některé můžete sebrat několikrát. Jakmile je totiž dáte do misky, nejdou z ní vyndat. Je lepší proto počkat, až získáte konkrétní recept.

 Máte čisté svědomí?
Otevřít uvítací dopis a dozvědět se, kdo je tajná osoba, která si vás najala na tento podivný úkol nebo ho nechat zapečetěný? Chování hlavní postavy zčásti ovlivňujete vy a vaše rozhodnutí. Lhaní a kradení zvyšuje vaší ďábelskost, zatímco poctivé skutky a pravdomluvnost překlápí misky vah na andělskou stranu. Zní to sice nadějně, kdyby to však fungovalo...

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Během hraní totiž získáváte za každý vyřešený problém body a těmi můžete své svědomí korigovat. A to tomuto systému spíše škodí, než pomáhá. Jak jsem totiž zjistil, nejlepší je zlatá střední cesta, kdy máte na výběr nejvíce možností. Pokud se tedy chystáte na tuto hru, zkuste tyto bonusové body ignorovat. Na konci cesty vás čekají hned čtyři možná zakončení ovlivněná právě vaší volbou a chováním během hry, škoda ale, Zvětšit zdroj: Archiv že se liší jen doprovodným textem; závěrečná animace zůstává víceméně pořád stejná.

 Technická stránka věci
Engine zůstal totožný jako v minulých hrách studia a pokud jste viděli některý díl série Atlantis, už jste určitě doma. Neměli-li jste to štěstí, vězte, že se pohybujete v pohledu z vlastních očí po předem daných vyrenderovaných lokacích, ve kterých se můžete myší rozhlížet o celých 360 stupňů. Oproti svým herním předchůdcům tu však jednotlivé scény netrpí nízkým rozlišením, vše je pěkně detailní a ostré, téměř fotorealistické. Navštívíte nejrůznější místa, ať už je to samotný dům, zahrada, holubník pro 500 holubů, staré podzemí či vodní mlýn.

Postavy jsou vyrenderované velmi dobře, jen je patrná určitá strnulost v jejich pohybu, hlavně v obličeji při řeči, kdy se víceméně hýbou jen ústa (a to mnohdy pouze nepatrně). Říkám si, že když už si autoři dali takovou práci s jejich psychologickým vykreslením, mohli to podpořit i lepší mimikou. Hlasy herců jsou kvůli tomu občas reálnější než samotné obličeje. Dabing je dle mého zdařilý a každá postava má svůj osobitý styl projevu.

Zvukových efektů sice není moc, přesto se vždy rozezvučí, jakoby do dané scény patřily. Ať jsou to kroky služebnictva uvnitř rezidence či ržání a klapot kopyt koní, vše navozuje tu správnou atmosféru šestnáctého století. Stejnou funkci plní i hudba, na níž je sice patrné, že vznikala na syntetizátorech, ale pocit napětí či ohrožení dokresluje na výbornou.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší galerii

Záporům se bohužel nevyhneme, nebýt jich, měli bychom teď před sebou dokonalou hru. Některé jsem nakousl již v předchozím textu, pár zbylých zmíním zde. Přišlo mi třeba, že ne všechny otázky jsou po dohrání zodpovězeny. Hra je také místy hodně tmavá, hlavně první den v noci a v podzemních prostorách. Gammu v menu bohužel nastavit nelze. Někomu by mohla vadit i relativní krátkost, i když mě osobně se to nezdálo. Vše bylo jinak dobře odladěné a stabilní.

Zvětšit zdroj: Archiv Forbidden Manuscript si nejspíše nezahraji znova, neboť alternativní cesty ani systém svědomí mě k tomu nijak nemotivují. I přesto však mohu říct, že mě hraní bavilo. Studio Kheops má rozhodně našlápnuto velmi dobře a pokud bude v podobném trendu pokračovat, dočkáme se od nich brzy nějaké perly.

Stáhněte si: Trailer...

Související články: Novinky, Návod

Michigan
editor: jd






 
 

Verdikt:

Poctivá adventura na tři večery pro každého, kdo má rád tajemství, s oblibou řeší hádanky a nevadí mu pár let starší grafický engine. Chcete-li se dozvědět něco o samotném Da Vincim a o době, ve které žil, máte teď možnost poodhalit kousek jeho osobnosti.

Nejnovější články