Fable: The Lost Chapters - mega-recenze
7/10
zdroj: Archiv
Recenze

Fable: The Lost Chapters - mega-recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

6. 9. 2005 0:00 | autor: Redakce Games.cz |

Pohádkové RPG, ve kterém za každý čin ponesete jeho následky a kde s hrdinou strávíte celý život od dětství až po stáří. Je ale Fable skutečně takovou bombou, jak vypadá? Nahlédněte s námi pod slupku až k jádru věci.

Autor: Frix
Publikováno: 6.září 2005
Verze hry: finální/anglická pro PC
Doba recenzování: 1 týden


Obrázek zdroj: Archiv Peter Molyneux bývá považován za vizionáře a snílka, jehož fantazie nezná mezí a každé nové dílo je dopředu označováno za revoluci. I z tohoto důvodu bylo původně Xboxové RPG Fable obestřeno nezvykle silným množstvím úžasných slibů (viz preview z roku 2001, kdy se ještě měla jmenovat Project EGO), měli jsme se dočkat nejotevřenějšího RPG všech dob, jednoduše revoluce. Konzolisté mají Fable již dávno za sebou, na PC se jeho obohacená verze s podtitulem The Lost Chapters dostává s ročním zpožděním nyní a před námi leží otázka, zdali se skutečně Lionhead Studios povedlo splnit všechna předsevzetí.

 Podívej, jak se blyští!
Rozbor Fable je nelehkým úkolem hned z několika důvodů. Podobně jako u Black & White si dali autoři velice záležet na wow-efektu, tedy syndromu prvotního ohromení hrou, které může vydržet pár minut, ale u někoho svým způsobem klidně po celou dobu hraní. Dá práci se prokousat až k jádru Fable, protože je obalené mnohovrstevnou slupkou různých detailů, hrátek a barvitých plodů fantazie, které z něho skutečně na první pohled dělají aspiranta minimálně na RPG roku. K pomyslnému i doslovnému jádru se dostaneme až za chvíli, ještě bych rád zmínil jiné zjištění – že si Fable bere inspiraci ve hrách jako jsou The Sims nebo Grand Theft Auto a můžete strávit dlouhou dobu doslova hraním si se hrou, k dispozici je hned několik nečekaných vsuvek a ozvláštnění, že skoro až jde zapomenout ono jádro.

Začínáte coby maličký capart, který musí narychlo sehnat dárek pro svoji sestru, na jejíž narozeniny jako každoročně zapomněl. Bez velkých cavyků vlastně na hráče čeká první zhruba dvě hodiny obsáhlý tutoriál, který mi sice přišel vzhledem k relativní jednoduchosti hry přehnaně důkladný, ale na druhou stranu si Fable bude moci zahrát asi i člověk, který vidí počítač prvně v životě. Pomalu se seznamujete se všemi vlastnostmi hry, jako je dělání dobrých a zlých skutků, boj na dálku i na blízko, používání kouzel, upravování vzhledu a dovedností postavy, přičemž se začíná odvíjet příběh.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

 Členem Cechu hrdinů
Příběh se mi na poměry běžných RPG a také některých akčnějších odnoží zdál neucelený a bez pointy. Vaši rodiče i sestra byli vyvražděni během nájezdu banditů, ale poté se vás ujme Cech hrdinů, který jej vycvičí v, eh, hrdinu, jehož cílem je nalezení údajně přeživší sestry a také obligátní záchrana světa. Nedivte se častému použití slova hrdina, během hraní Fable jej uslyšíte prakticky neustále – hlavní postava je totiž bez osobnosti, nelze jí přiřadit jméno, nemluví, nikterak na nic nereaguje, v zásadě máte v ruce beztvarou plastelínu. S tou se můžete v mnoha směrech výborně pobavit, ovšem z plastelíny nejde vykouzlit hloubka, Zvětšit zdroj: Archiv která mi v ději Fable citelně chybí.

Cech hrdinů nad vámi drží vládu po celou dobu, jelikož pro plnění veškerých hlavních a většiny vedlejších úkolů se v něm budete muset stavit pro tzv. Quest Card. Pojetí úkolů je jednotvárné, vedle několika výjimek se samozřejmě jedná o boj provázený různými důvody, čas od času je pro změnu třeba hledat po světě předměty pro různé osoby, jako třeba houby na tvorbu léčivého nápoje.

Rozlehlost mapy je bohužel minimální a kromě toho se při každém přechodu nahrává nová oblast, přičemž projití jedné z nich často trvá jen pár desítek vteřin. Kdo si stěžoval na časté nahrávání u Half-Life 2, měl by si pro srovnání zkusit Fable, v průběhu několika úkolů totiž skutečně strávíte více času nahráváním lokalit, nežli hraním. Díkybohu, že tvůrci dali možnost využít teleportů, které se objevují zhruba v každé třetí mapce a dovolují mezi sebou volné přesuny téměř kdykoliv.

 Náplň úkolů
Do hry je začleněn suchý britský humor, který pomáhá atmosféře, ovšem úkoly samotné snad ani větší množství klišé nemohly pojmout – ochrana karavan, vybití potvor v dané oblasti, vyčištění jeskyně od goblinů, čas od času boj s nějakým silnějším protivníkem. Zde tedy nečekejte nějaké novátorské originální zážitky, ty se nám pokoušejí Molyneux a spol. servírovat v dalších částech hry, tu s menším, tu s větším úspěchem.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Za splněné úkoly získáváte automaticky zkušenost, z mrtvých nepřátel ovšem vypadnou jen podivné zelené kuličky, které za chvíli zmizí a bez nich se vám zkušenost nepřičte. Z již tak chaotických bojů se pak stává vyloženě nestíhatelná záležitost, kdy člověk neví, kam dřív skočit a v prstech na klávesnici praskají klouby. Dalším způsobem, jak získat zkušenost, je ukazování trofejí z mrtvých bossů okolostojícím lidem, na získání bodů však musíte překonat své stávající maximum (pokud jej tedy dosáhnete příliš brzy, jste nahraní a trofeje ztratí smysl).

 Souboje, kámen úrazu
Zvětšit zdroj: Archiv Dostávám se k bojům, které považuji za největší nedostatek hry. Autoři v nich podle mého názoru promrhali obrovský potenciál několika rozhodnutími v konceptu – boj nelze zapauzovat a udělit rozkazy (což se výtečně osvědčilo v KoTOR), musíte se bít v reálném čase. To by ještě nebylo tak špatné, ovládání je ovšem tak zmatečné, že se mi z něj protáčely panenky. Lionhead stvořil uživatelské rozhraní, které se tak snaží být příjemné a jednoduché, že se přehouplo na druhou stranu spektra a kvůli přemíře zjednodušení se často stává hra doslova neovladatelnou. Abyste totiž někoho trefili, je třeba na něho upnout pozornost postavy klávesou, tím si ovšem zcela odříznete možnost reagovat na útoky dalších nepřátel. Boje jinak vypadají vizuálně úžasně a máte během nich řadu akčních možností, například lze vystřelit šíp, okamžitě vyslat kouzlo a poté jít s mečem tělo na tělo. Někomu to může vyvhovovat, ovšem já tak frustrující soubojový systém už dlouho nepamatuji.

Zajímavostí, která si rozhodně chválu zaslouží, je způsob, jakým Fable hráči přiděluje zkušenost ve sférách boje, dovednosti a magie. Kromě obecné zkušenosti, kterou dostáváte za splněné úkoly, se hrdinovi průběžně přičítají i bodíky za používání schopností během boje – bijte se mečem, přibudou body u síly, za používání luku k dovednosti a za kouzla k magii. Je to rozhodně novátorská myšlenka, která férově určí zaměření vaší postavy, ačkoliv v začátcích by se hodila větší benevolence.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Kouzla jsou opravdu účinná až na vyšších úrovních, hodilo by se mít možnost je posílit a přitom si na to vydělat třeba válečnou sekyrou. Mimochodem, u bojových kouzel není uvedena jejich účinnost, musíte tedy s pomocí rychlého postřehu sledovat obláčky s počtem hitpointů, které se po zásahu u postav ukazují.

 Svatba, rybaření, stárnutí...
Podobně jako v GTA můžete kupovat domy, flirtovat s dívkami a dokonce se s nimi oženit, Jako minihra je to dobrý nápad, ovšem pouze na jedno použití. Přítelkyně v San Andreas jsou oproti tomu regulérní herní složkou, která nabízí zábavu navíc (a tím teď nemyslím HotCoffee mod). Rybaření vám zase poskytne zadarmo potravu na doplnění zdraví (k tomu ovšem lépe poslouží lektvar), ale možná vás z kmitání vlascem budou bolet prsty. Nápadů je ve Fable fůra, ovšem dle přísloví devatero řemesel, desátá bída, povětšinou mne rychle omrzely a raději bych přivítal, kdyby tvůrci investovali více času do prohloubení hlavní úkolové linie.

Pohrobkem původních ambicí hry je hrdinovo stárnutí. Efekt času měl původně být znát úplně na všem, zůstala však jen hlavní postava. Stárnutí probíhá poněkud zmateně, dvacetiletý chasník je z vás za pár minut, poté ještě několikrát bleskově zestárnete a po zbytek hry se držíte na úrovni zhruba šedesátiletého starce, nic z toho ovšem neovlivňuje ani v nejmenším rychlost pohybu nebo bojové schopnosti. Vzpomínáte ještě na úvodní povídání o slupce a jádru?

Zvětšit zdroj: Archiv

 Je vražda dobrý nebo špatný skutek?
Co se týká formování hrdiny dobrými a zlými skutky, autoři Fable zřejmě vidí svět černobíle a totéž aplikují na hráče. Zabíjejte bandity a pomáhejte NPC, dostanete pozitivní body, zabíjejte nebo jinak škoďte NPC, dostanete negativní body. Systém přesvědčení je opravdu hodně jednoduchý, skoro by se hodilo říci na úrovni předškolních dětí.

Hry jako KoTOR, Deus Ex nebo Splinter Cell vás nutí dělat závažná rozhodnutí, jejichž výsledek není dopředu jasný a na svatouškovské jednání se tu moc nehraje, zatímco Fable vám umožní farmářovu rodinu ochránit před nájezdníky, nebo ji povraždit a farmu vykrást. Jasoňové mají nad hlavou doslova svatozář a kolem nich poletují éteričtí motýlci, drsoňové vypadají jako Darth Maul s krvavě rudými oky a rohy na čele.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Nejedná se o nějakou chybu, která by významně srážela dolů hratelnost. Spíš se mi to jeví jako nevyužitá příležitost, která hratelnosti mohla značně pomoci a hráči umožnit alespoň nějaké sžití se s hrdinou. Dvojrozměrnost tohoto systému podtrhuje snadnost, s jakou lze v mžiku změnit přesvědčení postavy – zbijte párkrát nějaké nevinné a jste za největšího sviňáka široko daleko, obětujte peníze bohu Avo a svatozář je na světě. Kromě toho se přesvědčení nijak neodráží na vývoji příběhu, což ostře kontrastuje s reakcemi NPC. Obchodník sice začne křičet strachy, když uvidí rohatého démona, to mu ovšem nebrání v udělení questu s ochranou vlastní karavany.

JE TO RPG, NENÍ TO RPG?
Autoři Fable toho naslibovali opravdu hodně, ostatně Molyneux se brzy po vydání hráčům sám omluvil za nesplnění slibů, jako je růst stromů v reálném čase. Neomlouval se již však za polovičaté splnění dalších věcí, jako je nelineární rozvoj hry. Reklamním heslem Fable je „za každý čin jeho následek“, v praxi je ovšem z honosného RPG, které by mělo být konkurentem Morrowindu nebo Gothicu spíše akční adventura. Několikrát jsem si během hraní vzpomněl na Beyond Good & Evil, oproti němuž nabízí Fable více akce a rozvoj schopností postavy, jinak jsou si ale tyto hry opravdu hodně podobné. To není chyba, BGE byla výtečná hra a Fable také stojí za hřích, pouze považuji za nutné včas upozornit ty z vás, kteří čekají na zhodnocení konkurenta výše zmíněných RPG legend, že se nekoná.

Zvětšit zdroj: Archiv

Fable je amorfní hra a proniknout do ní je prakticky nemožné, nabízí zároveň nic i všechno, můžete se do ní ponořit na týdny i být po pěti hodinách hotoví. RPG znamená role playing game, tedy vžití se do role v dané hře. Fable dává v tomto směru hráči zdánlivě veliké množství prostoru, ovšem ve výsledku zapadá hlavní postava pod vším ostatním. Srovnání je nasnadě v Knights of the Old Republic, v němž dostane hráč, slovy reklamy, důkaz místo slibů a skutečně si může postavu upravit v nespočtu směru, což poté ovlivní i směr děje.

 Krk je prd hrdelní
Najdou se i nezvyklé možnosti, které fungují lépe. Můžete používat různé formy neverbální komunikace, které se postupem času doplňují a jsou někdy opravdu legrační. Můžete odehnat otrapu v hospodě prděním a krkáním, získat si respekt zatančením kozáčka, flirtovat se ženami nebo se prostě jen na lidi smát. Jíst nemusíte, ale pokud budete touto formou doplňovat zdraví, naroste brzy hrdinovi po tučných pokrmech pořádné panděro. Mimochodem, tvůrci ohodnotili jedení tofu jako dobrý skutek (souhlasíte někdo? :) Dále je tu řada možností úpravy vzhledu, od oblečení přes účesy až po tetování, ačkoliv nejvalnější vliv na vzhled má hrdinovo přesvědčení.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Rozdíly oproti konzolové verzi
K dokončení dějové části stačí splnění přibližně dvaceti úkolů v čase kolem sedmi hodin včetně tutoriálové části (nicméně lze hrát opakovaně a být tím zlým). Krátkost byla Fable často vytýkána, protože i po prošmejdění všech zákoutí a splnění všech úkolů dosáhla užitná doba maximálně 20 hodin, což je na RPG poměry opravdu málo. Naštěstí je PC konverze obohacena o několik nových oblastí, ve kterých se objevují noví nepřátelé, máte k dispozici více zbraní a samozřejmě se zvětšil i počet nepovinných úkolů o rovných 16. Tato část hry je přístupná i po dohrání děje, což je rozhodně dobře. Neodpustím si ovšem rýpnutí do autorů, po dokončení je hráč nucen sedět a čekat u bez nadsázky čtvrt hodiny dlouhých závěrečných titulků, jež nelze přeskočit a v nichž je děkováno všem domácím mazlíčkům nebo uveden počet pizza donášek, které Lionhead během tvorby hry spotřeboval.

Když už jsem u změn oproti konzolové verzi, hodí se zmínit systém ukládání, který nepochybně některým z vás hne žlučí podobně, jako mně. Hru si nemůžete uložit během plnění úkolu, ať je sebedelší. Uloží se vždy pouze statistiky vašeho hrdiny a jeho poloha na mapě, úkoly je ovšem třeba plnit v celku. Vznikají tak problematické situace třeba ve spojení s nočním hraním, ale především nechápu, proč autoři bazírují na Zvětšit zdroj: Archiv zachování konzolového save systému.

 Vítězství formy nad obsahem
Když odmyslíme příliš časté nahrávání lokalit a vysokou náročnost na hardware (samozřejmě v případě, že si chcete vychutnat hezčí efekty, jako je shader model 3.0, jinak lze hrát i na starších PC, ovšem za cenu znatelně horšího vzhledu), Fable je po technické stránce skutečná lahůdka. Všechno je detailní, neuvěřitelně barvité, pohádkové a jednoduše krásné. Najdou se samozřejmě i chudší oblasti, ale po většinu času je rozhodně na co se dívat.

Animace postav jsou komiksově přehnané a roztomilé, den plynule střídá noc a přestože je cyklus snad až moc rychlý, atraktivita mu nechybí. Největším zážitkem je ovšem proměna hrdinova vzezření v závislosti na tom, po jaké stezce se jej rozhodnete vést. Nepatřím mezi hráče, kteří by na grafice zakládali celý svůj požitek, ve Fable ovšem vzhled bez debat platí za obohacující prvek.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

Malé varování pro ty z vás, kteří jsou už přejedení v poslední době extrémně populárního bloom efektu – ve Fable je naprosto všude a často v až groteskním množství, například slepice vypadají, jakoby uvnitř sebe měli gigawattovou zářivku a pokud na sobě má hrdina bílé oblečení, svítí jako pouťová atrakce. Stejně skvělé jsou zvuky, zvláště pak orchestrální hudba nemá chybu a bude vás mile provázet každým momentem. Efekty i dabing jsou rovněž excelentní, milovníci britského akcentu si přijdou na své.

 Shrnutí
Zvětšit zdroj: Archiv Hodnotit Fable je opravdu těžký úkol, snadno by totiž šlo uletět příliš vysoko i nízko. Pokouší se nabídnout hráči obrovské spektrum možností, ve výsledku se mi však zdá, že bohužel skoro nic z toho nefunguje pořádně. Jako by autoři vymysleli spoustu receptů na ty nejlepší koktejly, ale potom je smíchaly jen z některých ingrediencí. Zábava to rozhodně není špatná, ale je z ní zřetelně cítit nedostatek chuti. Jen se pod sladkou, vypiplanou slupkou skrývá jádro, o kterém už konečně mohu přiznat, že není ničím výjimečné a s trochou neopatrnosti vám může zhořknout na jazyku. Fable je zkrátka líbivou, pro příležitostné hráče skoro ideální hrou, která ovšem rychle ztrácí fazónu a dává najevo, že revoluce se odkládá na neurčito.

Stáhněte si: Trailer, Video, Cheaty...

Související články: Anglický návod, Preview (5/2001), Novinky

 
Frix
autorovi je 19 let, píše pro Tiscali Games, Level a Playmobil, po třech letech ve Finsku se vrátil do ČR, kde studuje Angloamerican College v Praze; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a hry Warrena Spectora, vedle hraní patří mezi jeho hobby lezení po skalách, bowling a cestování






 
 
Frix

Verdikt:

Jako RPG je Fable zklamání, které nabízí často frustrující souboje, malou hloubku příběhu i postav, kratší herní dobu a nezvykle lineární svět plný nevyužitých ambicí. Pokud však Fable pojmete místo hry spíše jako hračku, se kterou budete experimentovat, užívat si perfektní grafiky, hudby a příjemných, i když ne úplně dotažených zvláštností, zábava se najít dá. Není jí ohromující množství a nevydrží na dlouho, ale existuje a Fable si rozhodně zaslouží nadprůměrné hodnocení.

Nejnovější články