| Autor: Ivan Kratochvíl Publikováno: 10.prosince 2006 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze hry: prodávaná/X360Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Herní doba je opět rozdělena na čtrnáct imaginárních dní, přičemž každý se skládá pouze ze tří částí – ráno, poledne a večer. V praxi to znamená, že jste schopni stihnout obvykle jen tři aktivity. Zahrajete si nějakou minihru, pak třeba zkusíte navázat virtuální přátelství s další slečnou a navečer krátce zalenošíte u bazénu. Den končí, čeká vás už jen kasino, nebo můžete jít rovnou spát. Všechno probíhá strašně rychle, přičemž každou akci prokládají loading obrazovky. Ačkoliv byste si rádi zkusili něco více, kupříkladu natrénovat vybranou minihru, nemáte šanci. Před skončením dne si ještě postopadesáté vyslechnete hlášku, jak jste si to skvěle užili a počkáte si na další svítání. Ve finále se ocitnete v bludném kolotoči zbytečných prostojů a zbytečných opakování stále stejného klišé, aniž byste si opravdu pořádně zahráli. 
zdroj:
tisková zpráva
Nutností zůstalo budování vztahů s jinými ženami na ostrově, protože ačkoliv slovíčko „Volleyball“ vypadlo z názvu hry, stále zůstává důležitou součástí herní náplně. A jak určitě víte, bez partnera si volejbal nezahrajete. Získání partnera, lépe řečeno přítelkyně, je ovšem nesmírně komplikovaný proces. My muži ovšem ženám do hlavy nevidíme a proto je asi nechápeme. Jen tak lze vysvětlit, proč ani korunka za 300 tisíc a plavky za rovný milión nepřesvědčily spoluhráčku, aby zůstala v mém týmu :)Nejhorší ovšem je, že přes veškeré naléhání se japonští tvůrci znovu nenamáhali udělat ukazatele toho, jak se vyvíjí vaše snažení - tedy nemáte přehled o sympatiích dalších holek vůči vaší osobě. Jediným vodítkem je nastudovat si záliby každé z dívek a snažit se hledat pro ně ty správné předměty, které je uspokojí. Srozumitelněji řečeno, musíte posílat dárky a to hodně dárků. K dispozici je skutečně nevídané množství věcí – od užitečných kolekcí plavek a dalšího oblečení, po nejrůznější boty, stužky, šperky nebo kosmetiku, až po relativně zbytečné jídlo, hračky nebo hudební nástroje. Problém ovšem je, že nakupování těchto věcí je pekelně drahé a neustálá potřeba získávat finance vás přinutí poohlédnout se po způsobu, kde se dají vydělat. Tím jsou samozřejmě již zmíněné minihry, ovšem jejich přínos je v tomto směru nevalný. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Nejsnazším a nejjistějším způsobem, jak přijít k penězům, jsou závody vodních skútrů, snad jediná opravdová novinka hry, která je navíc zábavná. Proháníte se po vytyčených tratích na skvěle ztvárněné mořské hladině doplněné o několik akrobatických překážek. Skáčete přes vlny, které vytváří i jízda soupeřek, zkoušíte různé triky a pochopitelně se snažíte dojet na prvním místě, za které dostanete relativně slušný balík peněz. Opravdu jen relativně, protože na většinu plavek bude potřeba absolvovat podobných závodů několik, což vám v kombinaci s neustálým čekáním na loading dat brzy půjde na nervy. Nejlepší odměnou jsou ovšem opakované záběry, kde si prostě nemůžete nevšimnout smyslně se pohupujících ňader všech závodnic. 
zdroj:
tisková zpráva
Svůj standard si zachoval plážový volejbal, který nenabízí nic převratného, ale za podívání rozhodně stojí. Bohužel, jediný úhel kamery nedovoluje správně odhadovat vzdálenosti, takže často se pokusíte zahrát míč, který bere vaše spoluhráčka a naopak. Pouze dvě ovládací tlačítka pak prozrazují, jak komplexní simulaci plážového volejbalu asi můžete čekat. Volejbal a jeho provedení v DOAX2, to jsou nebe a dudy. A ty dudy bych zdůraznil, s dovolením :)Zbývající možnosti jsou veskrze primitivní. Hopsání po barevných plovácích v bazénu je ještě jakž takž zábavné coby oddechovka. Bohužel, přetahovaná s lanem, sprint na pláži, jízda na tobogánu nebo lechtivě pojmenovaná „zadečková bitva“ jsou nesmyslně obtížné kratochvíle, které už nezachrání ani ta všudypřítomná prsa. Nevyčítal bych tvůrcům přehnaně vysokou obtížnost. Mám rád obtížné hry. Ale bývá dobrým zvykem vybrat si svou úroveň, pokud zjistím, že na tohle prostě nemám. Zvláště, když ani nedostanu pořádnou šanci si něco vyzkoušet. Pokud investuji peníze do hry, kterou si prakticky ani nezahraji, nebo jen s vypětím všech sil, pak jde veškerá slušnost stranou. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Hry od Team Ninja byly vždy obtížné a často jsou kvůli tomu podrobovány kritice. V Ninja Gaiden Black jsem měl dojem, že si to vývojáři uvědomili, ale zřejmě jsem se mýlil. Z DOAX2 jsem byl natolik zoufalý, že jsem poprosil pár známých, aby zkusili některé ze zmíněných miniher - všichni bez výjimky mi s tím po pár minutách snažení praštili. Tím se již tak omezený počet miniher redukuje jen na ty hratelné, protože pokud nedisponujete přesností Robocopa a rychlostí Terminátora, nebudete se moc bavit. Kvantita zvítězila nad kvalitou a zábavou tak zůstává pouze sledování fyzikální akce a reakce některých partií ženských těl. •Rozčarování čtvrté - kasino 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
•Fanfáry první…a poslední 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii •Závěr |
| Ivan Kratochvíl | |
| autorovi je 32 let a pracuje jako designér v Illusion Softworks; psaní do herních magazínů bere jako hobby; preferuje akční hry a automobilové závody, ještě větší přednost však dává autům opravdovým |
