Máme za sebou víkendovou betu multiplayeru Call of Duty: Black Ops Cold War, a protože se jí zúčastnili jak Pavel, tak i Aleš, mohli si povyprávět o tom, jak se vlastně nové CoD hraje.

Na jedné straně mladý, pravidelný hráč Call of Duty v podobě Pavla, na druhé starý, sešlý kmet, který na vše reaguje slovy: „Jóóó, to za časů Modern Warfare...“ a poklepáním hůlky o podlahu. Tak jdeme na to!

Pavel

Jen na úvod doplním, že ačkoli moje mladistvá, pečující kosmetikou udržovaná tvář může mást, se sérií Call of Duty žiju od jejích skoro dvacet let starých začátků, a kromě milované dvojky mám na éru PS3/X360 ty nejhezčí vzpomínky z celé dlouhé ságy. V multiplayeru Modern Warfare 2 jsem strávil doslova nechutné množství času a celá vášeň kulminovala v prvních Black Ops.

Cokoli přišlo potom, už v mých očích mělo velmi kolísavou kvalitu, byť třeba WWII nebo loňský Modern Warfare podle mě dokázaly usadit sérii do správných kolejí. A rovnou řeknu, že Black Ops Cold War v nich k mé radosti dál pokračuje.

Aleš

„Jóóó, to za časů Modern Warfare, to byla jiná…“ Dobrá, teď už vážně. Svoje multiplayerové ostruhy jsem si vybrousil na PC u Battlefieldu 1942, na konzoli pak u CoD Modern Warfare a mám nezdravou chuť s nimi všechno porovnávat. Takže jsem ke Cold War přistupoval se zdravým despektem skoro čtyřicátníka, který poslední díly CoD moc nechytal a za etalon moderní multiplayerové střílečky pořád považuje Battlefield 1.

Od Cold War jsem očekával „clusterfuck bez špetky taktiky“ a minimálně první hodinka, dvě tenhle můj předsudek docela naplňovaly. Zuřivé pobíhání týmů bez myšlení a strategie, spawnování před nepřátelské kulomety, občasný base rape… Ale nutno říct, že tohle se s každou hodinou a levelem začalo zlepšovat.

zdroj: Activision

Pavel

První osahání moderních dílů CoD bývá pro nováčky bolestivé, nejcitelněji jsem to pociťoval třeba u Black Ops III nebo Infinite Warfare, kde netrénovaný člověk vidí jen rozmazané šmouhy bleskově se pohybujících protivníků a většinu času se válí v krvi. Black Ops Cold War je samozřejmě pořád velmi rychlou akcí, ale i starší a pokročilí velební kmeti v něm mají možnosti zazářit, jak se během naší společné seance několikrát ukázalo.

Vezměme to ovšem od základu, co říkáš na mapy? Beta ukázala, že je Treyarch pořád umí a díky zasazení hry se odehrávají v řadě lákavých prostředí, zároveň ale platí, že ne každá mapa je vhodná pro každý herní mód.

Aleš

Jo, souhlasím. Jak co do kvality, tak toho, že některé mapy jsou pro některé módy blbost. Nejdřív negativum. VIP Escort je zábavný a rychlý mód, ale umístit ho na mapu Crossroads společně se sněžnými skútry je nesmysl. Výsledkem je opravdu rychlé a bizarní hraní, kdy chráněné VIP vesele odletí jen proto, že prostě celý tým bleskově obsadí jeden bod a obránci nemůžou reagovat, protože rozdělení sil (hlídání obou bodů) jaksi nepomáhá.

Jakkoliv je ovšem VIP Escort zábavná odbočka, gró hry pro mě leží v módech Combined Arms: Assault a Domination. A tady musím říct, že s výjimkou Cartelu, ke kterému mám osobní antipatie, mapy fungují skvěle a dá se na nich i taktizovat. Ne, není to Battlefield (to ani nikdo nechce), ale není to ani chaotický kolotoč WWII.

Jakmile se člověk mapy naučí, může se rozhodnout, kde aplikovat jakou strategii a loadout. Za mě asi vede fakt povedená námořní Armada, kde se vyřádí všechny typy hráčů: snipeři, run-and-gunneři i zavilí ničitelé techniky. Co u tebe, nějaká mapová láska?

Pavel

Hodně jsem si oblíbil Miami, která je kromě lákavého vizuálu velmi vhodná jak pro VIP Escort, tak třeba i pro Domination. Baví mě ale i pouštní mapa s troskami družice, kde si člověk užije frenetickou akci v soutěskách a nějaké to odstřelování v okolních dunách.

Jakkoli souhlasím, že režim Combined Arms by měl být jakousi výkladní skříní multiplayeru (podobně jako Operations v tebou zmiňovaném Battlefieldu 1), jeho problém tkví jako obvykle v lidském faktoru: Nejvíce zazáří v případě, že proti sobě budou hrát dva komunikující a sehrané týmy. Příliš často se i tento úkolový režim zvrhává v prostý frag hunt, kdy většina hráčů absolutně kašle na plnění mise a chce zkrátka nalovit co největší množství skalpů, a to navzdory tomu, že bodové odměny za zabití jsou marginální.

Možná i proto jsem si při sólovém hraní bety více užíval prachobyčejný Team Deathmatch nebo jeho ozvláštněnou variantu Kill Confirmed, kde je spolu se zabitím protivníka pro skórování ještě potřeba sebrat jeho psí známky. I tady se ale ukazuje, že hráči rádi střílejí, s tím sbíráním si už mnohdy hlavu nelámou. A ještě musím zmínit mód Domination na skvělé moskevské mapě, kde je především centrální zóna umístěna tak chytře, aby se o ni vedly ty nejlítější holomajzny.

Aleš

Souhlasím s tím, že někteří spoluhráči mají tolik inteligence jako ta kuřata na mapě Cartel (ano, jdou zabít). Na druhou stranu doufám, že se tohle výrazně zlepší s tím, jak budu v plné hře postupovat levely a vše nebude viset na tom, že si chtěl Toníček hodně zastřílet a nepochopil, že v Domination to není ta hlavní činnost.

Opravdu hodně, hodně mě těší, že se Treyarch snaží všemožnými způsoby podporovat v těchto módech hraní na úkoly a ne na poměr smrtí a zabití. Vy ho sami vidíte, ale pokud vím, v tabulce výsledků týmu už jsou jenom nahrané bodíky a to, kolik vlajek hráč obsadil. Takže místo K/D shamingu může nastoupit „Co takhle nekempit a taky něco obsazovat?“ shaming. Ale možná to vidím až moc optimisticky.

Každopádně, mně úkolový styl vyhovuje. a to i přes fakt, že se mi dařilo držet K/D v průměru někde kolem 1, což je, věřte mi, na můj styl hraní opravdu hodně. Jenže sebelepší headshot se nevyrovná pocitu, když se mi v Domination podaří nějaký záludný manévr a já vyfouknu soupeři jeden z bodů.

A tady tkví základ toho, proč vlastně po těch několika hodinách vidím Cold War jako hru, kterou budu chtít hrát i v multiplayeru. Vyvolává totiž ve mně ty správné vzpomínky na zlatý věk CoD, kde jsem si užíval přesně tenhle druh satisfakce. Což tedy neznamená, že nemám výhrady, a pořádné... Ale nejdřív nechám salvu kritiky na tobě, Pavle.

Pavel

Asi největší porce negativity z mé strany bude mířit na to nejdůležitější kořeníčko každé střílečky: zbraně. Dlouhodobě se totiž sérii Call of Duty nedaří byť jen přiblížit konkurenčnímu Battlefieldu v samotném pocitu ze střelby. Nástrojům zkázy chybí robustnost, pocit zpětného rázu a mimo jiné i kvalitní nazvučení.

Ačkoli se zbraně samozřejmě svými účinky, silnými a slabými stránkami výrazně liší, nemohl jsem se při hraní ubránit dojmu, že je vlastně skoro jedno, co zrovna držím v ruce. Loňský ročník pod taktovkou Infinity Ward na tom přitom byl o něco lépe.

Samotnou hratelnost kritizovat prakticky nemůžu.

Musím ale ocenit, že postupné odemykání zbraní, jejich levelování a zpřístupňování nových možností úprav je stále velmi odměňující a motivující, potěšil mě i fakt, že od alfy došlo k podstatné úpravě účinnosti sniperek, které navíc zaplať pámbu signalizují pozici střelce odrazem z hledí.

Samotnou hratelnost kritizovat prakticky nemůžu, myslím, že Cold War následuje vytyčenou stezku velmi dobře a těším se, až se pustím do hraní plné verze. Tobě ale hodně vadí aim assist, viď?

Aleš

Strašně. Neskutečně. Když mi poprvé přiskočil kolimátor ke sprintujícímu nepříteli, přemýšlel jsem nad tím, jestli mě šálí zrak, nebo kontrolu přebírá jiná část mozku. Takhle prostě ne. Nechci, aby mi hra jakkoliv pomáhala, protože pak se nezlepšuju. A stejně tak samozřejmě nechci, aby pomáhala soupeři, protože k čemu mi je pečlivě vymyšlený přesun, když na mě hra upozorní tím, že trhne soupeři se zaměřovačem?

Pro jistotu vysvětlím, že nejde o autoaim jako z her od Rockstaru, tady zaměřovač doskočí pár pixelů, pokud máte směrem k nepříteli zaměřeno. Ale i to stačí na to, aby se plíživý přesun změnil na respawn. Prostě ne, fuj, zlo, kacířství!

Co se týče zbraní, jsem zvyklý na to, že tady si prostě nebudu vybírat jako v Battlefieldu podle toho, jak moc mi sedí rychlost projektilu a jeho drop, je to jiný typ hry. Ale taky je fakt, že minimálně ve sféře útočných pušek je většina z nich, z hlediska pocitu ze střelby, zoufale zaměnitelná, což je ale dlouhodobý problém série.

Minimální zpětný ráz chápu, tady bych chtěl dělat z CoD něco, na co fanoušci nejsou zvyklí. Trochu se ale bojím zařazení brokovnic do sekundárního slotu (stejně jako pistole), protože samonabíjecí brokovnice je v uzavřených prostorách prostě král.

Ale to už zabrušuju do věcí, které hře vlastně nevyčítám. Když pominu občas nesmyslný spawn a zmíněný autoaim, hrála se mi Cold War překvapivě příjemně. Ve skutečnosti už pak mnohem víc záleželo na taktickém odhadu, znalosti mapy a strategickém uvažování než na tom, kdo rychleji zmáčkne tlačítko, zabije toho druhého a sprintuje dál. Čemuž napomáhá i fakt, že celkově byla snížená účinnost zbraní, a tak hráčův avatar vydrží o jednu, dvě rány víc. Ono se to nezdá, ale i půlvteřina představuje obrovský rozdíl.

zdroj: Activision

Pavel

Chápu výtku na aim assist, na druhou stranu musím říct, že pro mě se v konzolové verzi zejména s přihlédnutím k tempu hratelnosti stal naprosto samozřejmou součástí a prakticky ho v Call of Duty už ani nevnímám.

Jinou věcí jsou občas haprující hitboxy a i tebou lehce nakousnuté vyvážení účinnosti zbraní. Abych do někoho nasypal dávku z útočné pušky, lehce ho škrábl a následně byl sesvačen ránou z brokovnice, to je velmi frustrující a naprosto běžná situace.

Na druhou stranu je svižný respawn a rychlý návrat zpátky do centra masomlejnu skvělou motivací, proč hru zapnout i v situaci, kdy nemáš třeba dvě hodiny volna. A to pro takový Battlefield moc neplatí.

Aleš

Neplatí, souhlas. Rád bych tu měl mód ve stylu Operations, ale to prostě není pro Call of Duty vhodné. Už tak musím říct, že velikost map je vlastně pro mě zcela odpovídající náplni hry a nejsou tak absurdně namačkané a mrňavé jako v jiných dílech.

Já se na tu hru těším. Nejspíš to bude můj multiplayerový oddech, když zrovna nebudu chtít řešit příběhové RPG nebo bojovku, a tak můžu tuhle betu hodnotit jako úspěch. Krom kampaně, která mě láká kvůli dobovému zasazení, ve mně po dlouhé době vzbudil zájem i mulťák!

Pavel

Takže jsme na tom stejně. V tom případě nezbývá, než aby sis to pořídil na Xbox a mohli jsme spolu vytvořit dvoučlennou údernou jednotku. Uvidíme se na bojišti!