zavřít

Commandos Strike Force exkluzivní dojmy

- Dojmy z hraní autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Preview-verze nás v pěti misích zavedla do Francie, mrazivého Norska a zpustošeného Ruska. Otestovali jsme hraní za všechny tři postavy i novinky způsobené změnou žánru ze strategie na týmovou first-person akci.

Autor: Warlock
Publikováno: 11.ledna 2006
První české dojmy ze hryVerze hry: preview-verze
Doba testování: 5 dnů


Už je tomu pár let, co se na obrazovkách monitorů proháněla šestice neohrožených členů speciálního komanda a snažila se zachránit svět přes nacistickou zlovůlí (viz recenze Commandos 2&Commandos 3). Vydání dalšího pokračování této strategie by podle tvůrců bylo nošením dříví do lesa. Studnice nápadů je už prázdná a proto přišel čas na změnu. Provedla se menší redukce týmu postav, z nichž každá umí pár nových kousků. Nazmar nepřijde ani několik známých zbraní pro boj s plechovými přilbami nepřátel. Tou nejdůležitější změnou je ale přechod celé hry do žánru FPS. Nadobro je pryč doba relativně bezpečného pohledu shůry. Nastal čas pořádné akce, kterou si prožijete na vlastní oči. Přesto tvůrci nezapomněli na předchůdce, kde byste to s pravidlem „když to nejde silou, musí to jít větší silou“ dotáhli leda na místní hřbitov. Anebo je to celé trochu jinak? Čtěte naše exkluzivní dojmy z novinářské preview-verze.

Hlavními devizami Strike Force v boji proti konkurenci jako Call of Duty 2 nebo Brothers in Arms je možnost přepínání mezi postavami, různé způsoby řešení jedné mise a speciální schopnosti u každého ze tří charakterů. Jeden nebo dva z nich jsou vám do každé mise automaticky přiděleni bez možnosti výběru. V druhém případě lze mezi nimi při hraní svobodně přepínat (ten neaktivní vždy zůstane na svém místě a po zasažení umí opětovat palbu). Nicméně v průběhu celé mise můžete ještě dostat pod kontrolu třetí postavu, takže třeba v úvodu hrajete za X a Y, zatímco později máte pouze Y a Z. Coby příznivce původní série Commandos jsem byl každopádně zvědav, co zbylo z původního konceptu, a proto jsem se rozhodl začít trochu netradičně. Pustil jsem se tou nejjednodušší cestou do řešení úkolů a čekal, jak bude hra reagovat...

 Hrubá síla na scéně
První mise mě zavedla do malé vesničky kdesi ve Francii s možností ovládat odstřelovače. Ten ze střelných zbraní umí zacházet pouze se svojí věrnou sniperkou a za pasem schovanou pistolí. Před sebou jsem měl skupinku asi deseti německých vojáků rozmístěných ve všech částech opuštěného statku. Nezabýval jsem se dlouhým hledáním vhodného vyvýšeného stanoviště, zaměřil jsem první plechovou přilbu a stisknul spoušť. Zbytek vojáků zahájil kulometnou palbu a v mžiku odlétla dřevěná bedna, za kterou jsem měl doposud útočiště. Pomalu jsem začal váhat ohledně vhodnosti zvolení nejtěžší obtížnosti při tomto stylu hraní. Jako správný hrdina jsem se ale nekrčil v koutě a šel vstříc svému osudu. Po krátké přestřelce, vyhlášení poplachu a ubrané sotva čtvrtině zdraví jsem se vydal osvobodit zajaté partyzány.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Obdobně to vypadalo i při infiltrování německého velitelství, tentokrát v kůži špiona. Po tichém zabití prvního nešťastníka jsem si vzal do rukou jeho samopal a mašíroval jsem si to hlava nehlava vstříc vstupní bráně. Myšlenka na využití ukořistěné uniformy byla brzo utišena sérií výstřelů. Na nádvoří už na mne čekaly dvě desítky po zuby ozbrojených vojáků. Jeden po druhém padali k zemi, přestože se přikrčovali a kryli za všechno, co bylo kolem, nebylo jim to stejnak nic platné. Jejich malá agresivita a částečně i hluchota (možná způsobená neúplnou vybalancovaností bety?) mi dala prostor k téměř bezproblémovému vyčištění celého prostranství v klasickém rambo stylu. V jedné z budov jsem nalezl heslo nutné pro nyní již bezpředmětné ošálení stráží hlídajících za perfektně zvukotěsnými dveřmi a mohl jsem pokračovat v osvobozování vězněných společníků.

Po krvavém průchodu pěti misemi jsem se rozhodl opět zapojit mozkové závity a dát si repete hezky podle pravidel série Commandos. Plněním každého úkolu jsem při takovém stylu hraní strávil skoro třikrát více času, mnohem více se bavil a daleko častěji využíval kombinaci tlačítek pro uložení či nahrání hry. Došlo také na rozbalení prvního kartónu s cigaretami (pro odlákávání pozornosti strážných) i vyzkoušení, jak mi padne německá uniforma při hře za špióna.

 Radar místo výseče pohledu
Marně byste ve Strike Force hledali známé výseče, podle kterých se v předchůdcích definovalo, co daný voják vidí. Tuto funkci v pokračování zastává radar v levé dolní části obrazovky, jež kromě šipek (označujících jednotlivé nepřátele a směr, jakým se právě dívají) navíc obsahuje vepsanou kružnici, která je hranicí mezi tichým postupem a možností odhalení. Nachází-li se nepřítel na vnitřní straně, během několika okamžiků vás zpozoruje a vyhlásí poplach. Stejnému nebezpečí se vystavujete, pokud nejste skrčeni a kdekoli na radaru se objeví cizácky vyhlížející šipka. Za předpokladu, že budete využívat terénní překážky a pohybovat se v nepokrytých úhlech, můžete jako ve stealth akcích doslova leštit vojákům přilby bez toho, aniž by si vás vůbec všimli. Radar využijete především na otevřených prostranstvích, kdy si přesně nejste jisti, jak daleko můžete nepozorovaně zajit. Oproti tomu z CS ma zdejší radar trochu jiný charakter a v interiérech je v podstatě nanic.


Výše zmiňované šipky mění podle vašeho konání barvu – od klidové zelené, přes vyplašenou žlutou, až po červenou, která po vás bude aktivně pátrat. Musíte si tedy dávat pozor na stav kolečka, které se objeví nad hlavou každého vojáka ve chvíli, když se ukážete vy nebo mrtvý kolega v jeho zorném poli. To platí i v případě, že uslyší výstřel či jinou podezřelou událost. Vždy ale máte několik chvil, než si nepřítel uvědomí, co se vlastně děje a začne jednat. Se znalostí radaru jsem se vrátil k misi popsané v úvodu a tentokrát jsem jí řešil naprosto odlišným způsobem...

Cesta na velitelství podruhé
Vybral jsem si opět prvního vojáka, který mi přisel pod strunu. Ten mi kromě v této chvíli nepotřebného samopalu přenechal svoji uniformu, s níž začal můj postup v armádním hodnocení. Hodnost vojína by mi ale byla z dlouhodobého hlediska k ničemu. I obyčejné hlídce začalo být při bližším pohledu něco podezřelého. Narychlo získané kamufláže jsem tedy využil k hlubší infiltraci do týlu nepřítele a získání potřebných frček.

Přes uniformu poddůstojníka, se kterou jsem již nemusel chodit kanály, jsem se po pomyslném žebříčku vyškrábal až k důstojnickému úboru. Ani ten ale nezaručil naprostou volnost pohybu. Jednak jsou zde ještě daleko vyšší šarže v podobě příslušníků gestapa nebo generálů, ale především je uniforma pouze lepším prostředkem k likvidaci protivníka. Nezávaznou konverzací stačilo narušit načasování jinak perfektního krytí patrolujících vojáků a poté pouze kousek po kousku rozebírat jednotlivé části obrany.


Celá hra za špióna by neměla chybu, kdyby ovšem šlo hýbat s mrtvými těly, na které může narazit vracející se hlídka. Právě toto byla jedna z nejdůležitějších schopností několika vyvolených z vašeho původního týmu a z nepochopitelného důvodu není ve Strike Force obsažena. Chabou náhražkou zůstává bezděčné zmizení těla po třiceti vteřinách.



Škrty ve starém konceptu
Kromě schovávání mrtvol do skříní se můžete rozloučit i s dalšími oblíbenými vlastnostmi vašich svěřenců. Již se nebudete moci zakopávat před pronásledovateli, umisťovat rušičky na odlákání vojáků ani tu nenastražíte medvědí past. Největší ztrátou bylo rozhodně vyškrtnutí poloviny dřívějšího týmu a čistka mezi schopnostmi pozůstalých členů. To, co z nich zbylo, si můžete prohlédnout v tabulce a nezbývá než doufat, kéž by finální verze přinesla více schopností.

POSTAVY
Američan Frank O’Brien neboli zelený baret se hodí na všechno, k čemu je potřeba síla. Mezi jeho vybavením byste našli výbušné i kouřové granáty, nůž, který je poslední záchranou při nedostatku munice, a granátomet. Umí ovládat daleko více zbraní než ostatní a samopaly využije i v páru (podivné mi ale bylo, že dobíjecí cyklus trval poloviční dobu v porovnání s pouze jednou zbraní). Perličkou zůstává ještě práce s brokovnicí, která se příliš často ve hrách z druhé světové války neobjevuje.

Odstřelovačka, u které lze zpřesnit střelbu zadržením dechu (jakýsi bullet-time), se stane hlavní pomocnicí snipera, nadporučíka Billa Hawkinse. Cinknutí mince využívá na chvilkové odlákání pozornosti vojáků a poté si to s nimi vyřizuje za použití nože. S ním dokáže zacházet jak na blízko, tak i na dálku. V druhém případě smrtelně zasáhne protivníka také na relativně velkou vzdálenost. Bohužel více zbraní neovládá. Stejně jako jeho kolegové umí léčit sebe i spřátelené jednotky a šmírovat klíčovou dírkou.

Špión v podání plukovníka George Browna je ze všech členů týmu nejšikovnější. K infiltrování za použití ukořistěných uniforem využívá strunu nebo pistoli s tlumičem. Mince nebo cigarety slouží opět k odlákání pozornosti strážných. Pro zlikvidování větší skupinky nepřátel vhodí do místnosti plynový granát a poté bezpečně projde s nasazenou maskou. A pro stav nouze má vždy pod kabátem schovaný samopal.

Spolu se snížením počtu schopností se razantně zmenšilo množství různých postupů k eliminaci protivníka. Vždy se kromě obyčejného střílení jedná o nepozorované vplížení za záda nepřítele a jeho odpravení za použití nože nebo struny. Ze zeleného bareta se navíc z tichého stroje na zabíjení, s nímž samotným šly v původních Commandos vyřešit skoro celé mise, stal příliš hlučný společník. Veškerá jemná ruční práce zbyla na špióna a odstřelovače, který se o ní zasloužil díky dobrému zacházení s noži.

Perfektní souhra v boji?
Kromě všech těch plížících se misí obsahuje preview-verze i jednu určenou pro milovníky rychlé akce, ve které je cílem uchránit přicházející spojenecké posily před doslova nekonečnými zástupy nepřátel.



Poprvé jsem si vyzkoušel týmovou spolupraci a přepínání mezi jednotlivými postavami. Se zeleným baretem jsem začal uprostřed kulometné palby a okamžitě jsem se kryl za nedaleký traktor. Rázem jsem se ocitnul v kůži odstřelovače, který měl na celé pole a přilehlé okolí náležitý rozhled. Odpravil jsem zakopaného kulometčíka a zpět v roli drsného Američana jsem bránil první výsadek.

Znenadání se otevřelo samostatné okno informující o příjezdu obrněného pásového vozidla. Znovu jsem se přepnul do nedalekého stavení s odstřelovačem a se zadrženým dechem zasáhnul malý průzor na plechovém kolosu. Voják rozsévající kulky všude okolo padnul k zemi. Dříve, než se někdo stačil chytnou spouště, veškerý odpor zase zlikvidoval zelený baret. Umístění náloží na most s krytím od odstřelovače bylo již snadné a k bezpečnému ústupu poté posloužil stacionární kulomet.


Mrazivá cesta na sever
Mimo již zmiňované Francie zavítáte i do Norska, kde budete spolu s partyzány bránit Němcům ve výrobě atomové zbraně. A do Ruska, kam se vypravíte s cílem získat zpět artefakt nevyčíslitelné hodnoty. Finální verze by měla čítat 14 obsáhlých misí, které se budou ještě dělit na menší části. Na francouzském venkově budete například postupně hrát za všechny tři postavy a připravovat vhodné podmínky pro spojenecký výsadek.


další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

Grafická stránka hry trošku pokulhává například ve srovnání s Call of Duty 2, ale najdou se i světlé výjimky v podobě úžasného norského přístavu (viz screenshoty). Tam jsem si vyzkoušel i jízdu na člunu, jediném ovladatelném dopravním prostředku, do kterého se mi podařilo za celou dobu hraní nasednout. Ačkoli je ještě trochu předčasné mluvit o konečných hardwarových nárocích, zatím to vypadá, že upgrade svého počítače budete moci znovu odložit. Na v dnešní době průměrné sestavě (Sempron 2600+, 1GB RAM, Radeon 9800) jsem hrál bez problémů s vypnutým vyhlazováním a na střední až vysoké detaily v rozlišení 1024x768. Už teď ale musím skutečně pochválit skvělou hudbu v podání Bratislavského symfonického orchestru a jeho chóru, která se spustí vždy v ten správný moment, aby ještě více přidala na tempu a atmosféře.

Orientace na masové publikum

Pyro Studios přenesli do Strike Force pouze základní kostru, která se ve strategických Commandos rozrůstala až do monstrózních rozměrů. Bohužel se s tím i razantně zmenšil prostor pro kombinování. Není potřeba mít natolik pevné nervy jako dříve, a v případě, že vám přeci jenom rupnou, není problém celé okolí vystřílet a pokračovat dále jako by se nic nestalo. Zatím mám takový dojem, že spíše než fandům původní série se Strike Force zalíbí příznivcům taktických akcí typu Brothers in Arms. Podle release-listu Eidosu bychom se plné verze hry měli dočkat již 15.3.2006. Dodá ji k nám Cenega rovnou s českými titulky, jejichž ne úplně dokonalá beta byla již obsažena v testované preview-verzi.

Stáhněte si: Videa, Trailery...

Související články: Novinky, Commandos 3 recenze, Commandos 2 recenze


 
Warlock
autorovi je 19 let, chystá se na maturitu a kromě Counter-Striku se zaměřuje na strategie všeho druhu, především pak na sérii „Age of“; nepohrdne ani kvalitní adventurou / RPG / NFS; kromě hraní na PC se věnuje karetní hře Magic the Gathering a programování



 
 
Warlock

Novinky na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.