zdroj: tisková zpráva Úvodní text: Snad každý kdo se pustí do hraní Gobliiins 4, dřív nebo později narazí. Ne že by snad hádanky byly příliš obtížné, popřípadě ne zrovna logické, ovšem častokrát je k jejich vyřešení zapotřebí uvažovat jako goblin ;) Většinu zákysů přesto způsobí akce, při nichž je nutná vzájemná spolupráce a přesná kooperace skřetího trojlístku. Podařilo se nám získat zápisník detektiva Hejbala, hlavy celé pátrací skupiny, do nějž si během cesty dělal svoje poznámky. Nezdržoval se zbytečnými akcemi a nezaobíral se ani matoucími vzkazy, předměty a objekty, které pro úspěšné zdolání každého z levelů nejsou nezbytné… vedl zkrátka skupinu přímo k cíli.

Zbývá už jen upozornit, že poznámky se vztahují k české verzi hry (jména osob, názvy předmětů…) a kromě úspěšného vypátrání hrbáče Drápka, respektive zdolání všech herních obrazovek, naleznete s jejich pomocí i všechny zlaté zuby. Jedině tak lze získat přístup do skryté bonusové úrovně, zprostředkující setkání se samotným stvořitelem. Obrázky jsou pouze ilustrační.

První díl návodu s 1.-5. levelem (detektivní agentura, želva, drak, královský hrad, král)

Pokračujeme s návodem na 6.-8. level:

• Drápkův pokoj (6. level)
zdroj: tisková zpráva Vůbec nejdřív jsem vzal figurku Hejbala (no tohle?) a klíček na zemi, kterým jsem pak natáhnul velkého modrého medvěda. Mechanický plyšák se hned rozpovídal, lépe řečeno přehrál zprávu od Drápka. Vydal se prý na cestu kolem světa a pro nás zanechal hádanku, jak ho najít. Nápovědě „hvězda se rovná jedné“ ale zatím neporozuměl nikdo. Použil jsem klíček ještě na velkou krabici nalevo, z níž vyskakoval pajdulák. Kromě pobavení nám to ovšem nepřineslo žádný užitek. Možná kdyby si Troup vlezl na kostku domina a Cherubín ho spolu s ní nadzvednul, dostal by se tak na vršek krabice? To je nápad, já pak klíčkem krabici aktivuju a tradá, Troup stane na levé polici.

Jenže nahoře Troup nezmohl víc, než jen pěstí inzultovat medvěda (vypadl z něj lísteček – další nápověda) a problém naopak byl jak dolů. Zkusili jsme obrácený postup s pajdulákem (já ho znovu vyvolal a Troup měl snahu po něm slézt) to však nezafungovalo. Ale získali jsme tak alespoň další zlatý zub. Nakonec se Troup sklouznul dolů po nakloněném kusu prkna v polici. Vylézt na poličku vpravo bylo už mnohem jednodušší, díky kouzlu a jím prodlouženému krku žirafy. I v tomhle případě byl ovšem Troupův průzkum spíše zklamáním, dokázal jen pohnout obrazem krále na zdi. Naštěstí se ukázalo, že se za ním skrývá trezor.

Byl nejvyšší čas, abych se nějak na obě police dostal také já, Hejbal. A jedinou možností se zdála obří kniha v rukou medvěda. Za přispění kouzelníka z ní opět byl provizorní výtah, díky němuž jsem mohl vzít šachovou figurku. Nezapřel se ani můj instinkt detektiva, ještě než jsem totiž slezl, stihl jsem omrknout obraz na stěně – nu a z malého flíčku na něm se s pomocí lupy vyloupnul další vzkaz, „květina se rovná sedmi“. Teď už nebylo pochyb, že tyhle kódy mají něco společného se symboly na koberci. Musíme ale nalézt všechny nápovědy a dát je dohromady. Lísteček ležící na koberci hlásal „vír se rovná šesti“, jeho kolega v knize na pravé polici zase že „O je rovno dvěma“.

zdroj: tisková zpráva Možná bych měl dodat, že na druhou polici mi pomohla zase obří kniha (spolu s Troupovým boxerským tréninkem na medvědově břiše) a že kromě lístečku jsem prozkoumaj i sejf a zkonfiskoval figurku Troupa. Posléze se objevila i mini-postavička našeho kouzelnického kolegy, stačilo jen postavit šachovou figurku na hrací plán. Jenže co s našimi mini-já, k čemu nám budou dobré naše vlastní figurky? Snad jedině zkusit je rozestavit po koberci, na písmena podle našich jmen? Troup = T, Cherubínus je C, Hejbal přijde na velké H… výsledkem toho bylo co jiného než další vzkaz. Obsahoval kód k sejfu, kam jsem se vydal okamžitě. Střežený obsah (obyčejná tužka?) však zrovna nenadchnul.

Indicií stále nebylo dost a my se jali hledat další. Jedna byla napsaná pod nafukovacím míčem (nadzvedl ho kouzelník), další jsem dost šťastně objevil v rozbité láhvi. K incidentu se sice nikdo nepřihlásil, ale podle mého na ní Cherubínus zrovna zkoušel ty svoje čáry, když jí během vnášení se sestřelil Troup, v téže chvíli kopající si s míčem. Jo, takhle nějak to asi bylo. Ze zdi mimochodem spadnul i Drápkův obraz a i na něm byla nápověda - ten blázen to tady zkrátka počmáral všechno. Konečně já mám tu tužku z trezoru v kapse a poschovávané zprávy zdá se začínají zapadat do sebe. Když pospojuji obrazce na koberci podle nápověd, bude hned jasno. Zakreslená šipka ukazovala na dlaždici v podlaze (nadzvedl jsem ji lžičkou) pod níž byla skryta tajná chodba! Tak takhle tedy Drápek utekl.

• Chodba (7. level)
Sklouznul jsem se dolů po svahu a za pomoci prkna co leželo opodál vyrobil na kládě improvizovaný katapult. Ten jsem také hned vyzkoušel a nechal se od Troupa (házel seshora na prkno kameny) vystřelit k další ceduli se zprávou. Bylo jasné, že stejně se za mnou dostane i Cherubín, mezitím se ovšem Troup trochu unáhlil tím, že se vydal za námi. No alespoň vytáhnul ze skály zaseknutý kus lopaty a pak už zase putoval (díky plochému výtaho-kameni a našemu kouzelníkovi) zpět k šutrům. A zatímco já zkoušel holí sebrat klíč u pavouka, katapultem vymrštěný Cherubín mne dohnal a než jsem se nadál, už se spouštěl dolů průrvou. Načasování nemohlo být lepší, klíč mi totiž upadl a nezbylo než aby mi ho za pomoci magie doručil zpět.

zdroj: tisková zpráva Slezl jsem po příčkách zase ke kládě a pokusil se klíčem odemknout starou skříň, co tu stála. Samozřejmě pasoval a objevený padák dával naději, že s trochou štěstí se i já dostanu na dno průrvy. Takže znovu na katapult, mávnout na Troupa, potom padák na záda, zavřít oči a… Tedy představoval jsem si ten let a hlavně přistání hladší. Ale co, kosti mám celé a konečně můžu prozkoumat další část jeskyně. Kromě násady jsem ovšem nenašel nic užitečného a kovovou trubkou (jejíž poklop nadzvedlo kouzlo našeho mága) a po příčkách se raději vrátil zpět na začátek. Bylo vcelku zřejmé, že pro další postup se budu muset nějak vypořádat se zatarasenou chodbou.

S lopatou (doplněnou o násadu) by to asi neměl být problém, jenom si raději přelezu (znovu katapult a padák) a budu kopat z druhé strany. Hromadu haraburdí jsem vykopal docela rychle a to jsem ještě zhruba uprostřed tunelu našel zlatý zub. Zaběhnul jsem se pochlubit za Troupem (ano, i já se svezl na plochém kameni, postrčen kouzlem) který pořád vartoval na samém začátku u kamenů. A jelikož lopata byla stále v mých rukou, uvolnil jsem ještě také zatarasenou díru pod ním. V noře přebýval starý krtek a na Drápka si pamatoval – ale až potom, co uviděl jeho obrázek. Věděl kde je, máme prý pozdravovat, a daroval nám i semínko. Tradičně jsem ho zasadil do půdy pod schody a opět díky kouzlu bleskurychle vyrostlo. Tentokrát z něho byla houba, vlastně spíš trampolína, co nám pomohla ven.

• Krtčí stanice (8. level)
zdroj: tisková zpráva Stanice metra nás docela překvapila, vypadala zanedbaně. Vzal jsem povalující se dlaždici a zašel za přednostou stanice. Moc sdílný nebyl, lístky prý mají u přepážky a u té (potom co jsem si dovolil zazvonit na zvonek) mne zase odbyl informací, že krtčí metro jezdí každou hodinu. Ještě chvíli jsem zvonil, otravoval… a vyplatilo se, slíbil že když pomůžeme s nakrmením metro-červa (zřízenec onemocněl) lístky dostaneme. Nedaleko postávající Cherubín si všimnul nedosedající dlaždice vedle přepážky, zvedl ji… a rázem jsme byli o jeden zlatý zub bohatší. A pak že nerostou. Bohužel jsme se v tu chvíli moc nevěnovali Troupovi, který tak dlouho pobíhal po stanici, až zapadl do bláta v kolejišti. Pokud by tedy tohle metro koleje potřebovalo.

Ven zůstala trčet pouze jeho rohatá helma, sloužící v tu chvíli jako malý ostrůvek. Přeskočili jsme tak s kouzelníkem na druhou stranu a já na konci nástupiště vyrobil z dlaždice další výtah. Cherubín nás oba vyvezl nahoru a poklopením desky opřené vzadu byla připravena cesta pro Troupa k nám. Předtím ale musel znovu do bláta a já přes jeho helmu znovu na druhou stranu stanice. Společnými silami jsme následně nad schodištěm, hned vedle strojku na jízdenky, vztyčili náš přenosný žebřík a konečně se oba pohodlně přesunuli k Cherubínovi, potažmo k automatu na jídlo. Byl mimo provoz, naštěstí mu chyběl pouze zdroj energie. Troup tak skočil na elektrokolo, šlápnul do pedálů… a já pákou napustil pořádnou červí dávku do krmítka.

zdroj: tisková zpráva Čekat hodinu na příjezd červa jsme věru nemohli, ovšem tohle se dalo obejít posunutím velkých hodin nad tunelem. Ozval se gong (zvláštní, ani jsem ho nemusel holí pobízet) a červ dorazil do stanice. Obsloužit ho lopatou z krmítka zabralo jen okamžik, zbývalo už pouze vyzvednout si jízdenky u okýnka. Chvíli na to jsme se shromáždili všichni u strojku na jízdenky, já sbalil náš žebřík… jenže ouha, strojek nefungoval! Vymysleli jsme proto na přednostu krtka malou lest a zatímco mu Cherubín předváděl své kouzelnické schopnosti (tím, že ho nechal levitovat) já strčil jízdenky na krtka (tedy metro) mezi dva chleby na stole, krtčí to svačinky. Přednostovy tesáky označily lístky velmi věrohodně a my je konečně mohli použít před vlakem na nástupišti.

Pokračování příště...

Stáhněte si: Demo (mirror, 103 MB)

Související články: Recenze, První část návodu, Novinka, připravujeme návod