Uff, ještě že jsem ten Breakpoint nemusel recenzovat
zdroj: Archiv
Komentář

Uff, ještě že jsem ten Breakpoint nemusel recenzovat

6. 11. 2019 17:30 | autor: Adam Homola |

Metacritic se ustálil kolem šedesáti, u nás v recenzi padla šestka a já se královsky bavím. No dobře, možná ne královsky, ale Ghost Recon Breakpoint si upřímně užívám. Zároveň tímto děkuji Davidu Rynešovi, který si na záda naložil recenzní kříž a já tak nemusím řešit hloupý příběh, stereotypní mise, uši trhající dabing, polovičaté survival prvky, triviální obtížnost a obecnou monotónnost. Místo toho se prostě jen bavím. Víte proč? Protože mám čas a chuť.

Nemusím, nemusím

Muset odehrát Breakpoint během týdne, jsem naštvaný, znuděný, napařím tomu šestku s odřenýma ušima a s pachutí na klávesnici to hned po dopsání recenze odinstaluju. Tomuhle osudu jsem se naštěstí vyhnul. Breakpoint zapnu jednou za dva dny, dám tomu hodinku dvě, spokojeně to vypnu a jedeme dál.

Pro „běžného hráče“, kterým v tomto konkrétním případě jsem, je Breakpoint zábavný. Hra mi vydrží několik měsíců a s přibývajícími updaty mě bude bavit víc a víc.

Přiznám se, že jsem natolik specifický případ, že mě tu dostatečně uspokojuje základní hratelnostní smyčka (hezky česky „core gameplay loop“): přijít k základně, většinu nepřátel proscoutovat dronem, zbytek dalekohledem. Vytáhnout sniperku, pár jich odstřelit, přepnout na samopal, sejmout pár nepřátel ze střední vzdálenosti, nakonec tasit pistoli a dořešit zbytek z blízka. 

Základnou chodím jako smrtící duch, johnwickovsky rozdávám jeden headshot za druhým a nikdo o ničem neví. Snažím se o maximální stealth a v tomhle mi hra žádné klacky pod nohy nehází.

Perfektně pročištěnou základnu vylootuju, přesunu se na další, dám si opáčko a hru vypínám. Třetí zaměnitelnou misi takhle rychle po sobě už nechci, děkuji. Breakpoint zapínám za další dva tři dny, dám další dvě základny a nazdar, čas hrát něco jiného. Rozsévat stealth headshoty v přístupné military arkádě, která mě staví na piedestal jako absolutního alfa borce, mě prostě baví. 

Možná je to trochu guilty pleasure, ale je mi to fuk – já si tam nakonec to „pleasure“ našel. Z velmi nedokonalé hry si jako u švédského stolu vyzobnu jen to, co mi chutná, vytěžím to na maximum, dávkuju kapátkem a jdu zase o launcher dál.

zdroj: Archiv

Sám sobě designérem

Podobně jako Wildlands při vydání je i Breakpoint v tuhle chvíli až směšně jednoduchý, což zážitek taky kazí. Co si člověk neudělá sám, to nemá, ovšem v Ubisoftu mají naštěstí OCD na maximální svobodu v nastavování všeho možného i nemožného. Stačí se tak jen ponořit do Options, pohrát si s přepínátky a vynořit se jako pravý muž.

Můžete si totiž „jen“ nastavit nejvyšší obtížnost a vypnout interface i hudbu (podle ní poznáte, kdy jste základnu dočistili a kdy ještě někdo zbývá). Následně si pak musíte na sebe uplést bič přímo během hraní a zakázat si používání dronů, granátů, gadgetů, fast travelu, obchodu a garáže. K tomu si přidejte povinnost léčit se jen v tábořištích, nutnost pravidelně jíst, pít, odpočívat, měnit oblečení a maskování podle terénu a situace a hned jste k náročnému survivalu blíž než Breakpoint k devítkové hře.

Je to přísné, je to drsné a je to na vás. Ale mě to takhle baví. Breakpoint takovýhle roleplaying umožňuje, tak proč ho nevyužít. Na objektivních kvalitách hry to samozřejmě nic nemění, ale na tom, jak si ji já užívám, ano.

zdroj: Archiv

K sedmičce a ještě dál

Divní hráči jako já Ubisoftu samozřejmě nestačí a všudypřítomná kritika vývojářům ego asi úplně nenačechrala. Proto budou změny. Tvůrci si postavili hlavu a řekli, že z Breakpointu udělají lepší hru. Jestli má totiž někdo bohaté zkušenosti s dlouhodobou podporou her, co nevkročily na trh zrovna pravou nohou, je to Ubisoft.

Všechny možné základní stavební kameny tam mají, nechybí ani podpora vedení, budget a čas. Není proto důvod, aby třeba za dva roky nebyla z Breakpointu hra, která bude bavit nejen mě. Mezitím si ale tenhle divný kočkopes víc jak šestku nezaslouží. A teď mě omluvte, jdu vyčistit další nepřátelskou základnu.

Nejnovější články