Recenze

Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze 2. epizody

V první epizodě se Cognition vyprofilovala jako klasická point-and-click adventura, která je cílená na širší hráčské publikum. Najdete v ní slušné množství filmových momentů a dobře nastavenou obtížnost. I přesto se však lidé z Phoenix Online Studios nebáli trochu zariskovat a zakomponovali do hry i několik netradičních prvků, kterými se jim povedlo daný žánr obohatit. Nevyplýtvali však tvůrci všechny dobré nápady hned na rozjezd – zbylo jim něco do dalších epizod?

The Cave - recenze

Představte si takového mile šíleného profesora v tajné podzemní laboratoři. Postavil si v ní komorní urychlovač herních žánrů s cílem najít Higgsovu hru. V jednom z experimentů hodil do urychlovacího válce skákačku s adventurou a stiskl červené tlačítko START. Ale co se nestalo, urychlovač měl zrovna slabou chvilku, místy urychloval, jindy zpomaloval a nakonec vybuchl. Profesor stihl na poslední chvilku hru zachránit. Nebyla sice Higgsova, ale nezbylo nic jiného, než s ní jít na trh. Profesor se jmenuje Ron Gilbert. Hra se jmenuje The Cave.

Sonic & All-Stars Racing Transformed - recenze

Modrý ježek Sonic je synonymum rychlosti. Možná i proto mu na první pohled sluší posadit se do závodního auta, sezvat kamarády ze všech možných her od Segy a dát si závod o to, kdo první protne cílovou pásku. Tak nějak by se totiž dala shrnout hlavní myšlenka Sonic & All-Stars Racing Transformed (dále jen Transformed), hry, ke které jsem zprvu přistupoval s lehkou nedůvěrou, aby mě během několika málo minut pohltila a ukousla si z mého volného času spoustu hodin.

Stealth Bastard Deluxe - recenze

Stín, to je povedený parťák člověka. Dovolí mu házet lavičky do kašen, sledovat, jak se ženský převlíkaj a o páteční noci, kdy je hospodským hej, maskuje dočasný pokles inteligence při hledání domovních dveří. Stín zkrátka pomáhá anonymitě, což se hodí mnoha lidem v mnoha situacích. Například i tichošlápkům s černou kuklou, co uvízli v jakési podivné továrně protkané lasery a kamerami, kde být sledován znamená brzy umřít. Že fantazíruji? Stealth Bastard je důkazem, že nikoliv. Zase už se v temném rohu pochechtává do kožených rukavic.

Call of Duty: Black Ops 2 - recenze

Když jsem v závěru recenze Medal of Honor: Warfighter psal, že i díly Call of Duty od Treyarchu jsou o stupeň a někdy i o dva lepší, než Warfighter, v kontextu to vyznělo jako lichotka, i když jsem v zápětí dodával, že se v žádném případě nejedná o zázraky. Treyarch totiž opakovaně v historii CoD dokázal, že jeho příspěvkům do série prostě něco chybí. Něco, co by je dělalo zábavnými a zajímavými.

Civilization V: Gods & Kings - recenze

Blbě se recenzuje hra (v tomto případě datadisk), která se od preview verze liší jen v tom, že mě nechala sebe samu dohrát. Nicméně co platí v prvních dojmech, když se předjímá, nemusí platit v praxi. A přesně to se částečně stalo. Dlouho jsem přemýšlel, jak napsat totéž s drobnými obměnami a definitivními stanovisky, aniž bych zabředl do mnou nenáviděné formy zaníceného vyprávění příběhu mých virtuálních svěřenců. Přesto pro vás jeden kraťoulinký příběh mám.

Diablo III - recenze

Uplynulo dvacet let a Zlo s velkým Z opět povstalo. Na Nový Tristram padla hvězda a zabořila se do katakomb místního kláštera, což samozřejmě nevěstí vůbec nic dobrého. Vy, coby hrdina bez bázně a hany, se na místo velké události jdete podívat. Záhy zjistíte, že malé městečko je obléháno hordami nepřátel a tyhle stvůry mají na svědomí i zmizení místního mudrce, nám ne úplně neznámého Deckarda Caina. Je jasné, že spojení s tímhle chlápkem nebude znamenat nic jiného, než že osud říše je opět v rukou jednoho bezejmenného bojovníka.

Alan Wake - recenze PC verze

S výrazy typu „kultovní“ nebo „legendární“ by se mělo šetřit, jinak se jejich silný význam devalvuje. Pravdou je, že se toho moc nedržíme a mnohdy se podobnými výrazy oháníme jako tržišti. Alan Wake, hra finského studia Remedy, která před dvěma roky spatřila světa na konzoli Xbox 360, se nyní po delším čekání objevuje graficky vylepšená na PC. Mělo to vůbec cenu? Proč se k tomu vývojáři vlastně odhodlali? Protože Alan Wake je opravdu kultovní dílko. No a jsme u toho.

Jagged Alliance: Back in Action - recenze

Velmi nevděčný úkol pojali na svá bedra vývojáři z bitComoser a Coreplay při tvorbě Jagged Alliance: Back in Action. Už samotný fakt, že si u herní předělávky pomáhala dvě studia, znamená cosi výjimečného. Na výjimečné výzvy totiž nikdy nemůžete být sami. Zvlášť na Back in Action. Stačí si jen připomenout peripetie se zaváděním a opětovným rušením řady herních funkcí tak, aby se remake (nakonec nepřiznaný) třináct let staré herní legendy nezpronevěřil tradicím, ale zároveň nevypadal jako předražené retro.

Star Wars: The Old Republic - recenze

Tak jak to je? Je Star Wars: The Old Republic revoluční? Evoluční? Devoluční? Luční? Odpověď na tuhle otázku si budete muset zjistit sami, protože jestli něco není jednoduché, či spíše, jestli něco je prakticky nemožné, pak je to zhodnotit univerzálně něco: a) tak rozmanitého, b) tak dynamicky se vyvíjejícího, c) tak mohutného, jako MMORPG. Počitadlo čistého času, který jsem v tomto světě strávil, je ale momentálně někde za 140 hodinami a určitě na této metě neskončí.

Lord of the Rings: War in the North - recenze

Pán prstenů se po zdařilé filmové adaptaci Petera Jacksona proměnil ve výdělečný artikl, který stále dokáže nést zlatá vejce. Dlouhá řada herních titulů to jen dokazuje. Pravdou však zůstává, že kromě The Lord Of The Rings Online těch opravdu dobrých her mnoho nebylo. Je příjemným zjištěním, že Pán prstenů s podtitulem War in the North k těm dobrým po zásluze patří.

Hard Reset - recenze

Pojem střílečka je z dnešního pohledu zprofanovaný. Udělat akční hru, kde se kymácí uprostřed monitoru nějaká bambitka, vůbec neznamená, že v daném titulu půjde hlavně o střelbu. Každý rozumný vývojář vám totiž řekne, že když už začne něco takového vytvářet, musí přinést něco svého, jiného a zvláštního, co hru žánrově „odliší“ od původních stříleček, i kdyby to objektivně nemělo mít na hratelnost žádný vliv. Tvůrci polské akční řežby Hard Reset si však s tímto postojem vůbec hlavu nelámali a ono to kupodivu zafungovalo.

Dungeon Siege III - recenze

Svět už není, co býval. Roky dané jistoty a základní pravidla berou za své a mizí kdesi v nenávratné historii herního průmyslu. Prosím vás, tuhle větu si zapamatujte a opakujte si ji u každého dalšího odstavce. Dohráním třetího a bez uzardění lze říci, že i dlouho očekávaného pokračování autor tohoto článku rozhodně nevyřešil dilema, zda strávil čas u naprosto fantastické RPG mlátičky, anebo u dalšího pokusu herních vývojářů snažících se přiblížit hry lidem, kteří zrovna včera narazili v magazínu o životním stylu na inzerát propagující PS3 nebo Xbox360.

Fallout: New Vegas - recenze (PC)

Fallout! Legenda, jejíž první dva díly se nesmazatelně zapsaly do herní historie a srdcí mnoha fanoušků jako jedna z nejlepších herních sérií, jaká kdy byla stvořena. Fallout! Série, která šla ke dnu spolu s krachujícím vydavatelem. Fallout! Hra, která byla před dvěma lety znovuzrozena v dílnách jednoho z nejprestižnějších vývojářů RPG a trhala prodejní rekordy. Ovšem bez účasti kohokoliv z původních tvůrců. Fallout: New Vegas! Ztracený syn, který se navrátil zpět do náruče otce. Nebo alespoň jeho synů. Možná tak trochu adoptovaných...

inFamous: Second Son - recenze

Úspěšné série jsou základní ingrediencí každé konzolové generace. Čtvrtý Playstation těch opravdu exkluzivních zatím nabízel poskrovnu, ale s příchodem inFamous: Scond Son se to mění.

L.A. Rush - recenze

"Hej kámo, Lidell Rey ti totálně vybílil barák a vzal si všech třicet vytuněnejch aut! Fakt nevím, s čím chceš vyhrát ty závody. Jo a volala Mia, že se odstěhovala do Rockport City, kde si prej našla někoho daleko lepšího..."

Kohan II: Kings of War - recenze

V názvu má číslo 2, jedná se však už o třetí díl. Je to fantasy, trpaslíky a elfy tu ale nenajdete. A i když velíte velkým armádám, nemusíte odrovnat svou myš. To vše je Kohan II, svěží vítr v zatuchlé kobce tuctových RTS.

Deus Ex 2: Invisible War - recenze

Roku 2000 se zrodil nový milník v historii. Jmenoval se Deus Ex a pro řadu lidí zůstává nejlepší hrou vůbec. Napjatě očekávané pokračování je tady... Povedlo se uchovat perfektní hratelnost jedničky i za cenu mnoha zjednodušení a kompromisů kvů

Ronin - recenze tahové (!) plošinovky

Invenčních plošinovek není nikdy dost. Nové možnosti v tvorbě arkádové zábavy se rozhodl hledat i polský vývojář Tomasz Wacławek a výsledek jeho nevšední práce se jmenuje Ronin. Odvážné spojení plošinovky s tahovou akcí přináší spoustu pozitivních překvapení, přestože si komplikovaný koncept vybral i svou daň v podobě ne zcela pohodlného ovládání. Ronin má své chyby, ale vše dohání zábavnou originalitou.

Lucius II: The Prophecy - recenze hororu s malým Satanem

Existuje spousta špatných her. Některé se vybarví postupně, což je škoda, neboť u nich zbytečně strávíte svůj drahocenný čas. Jiné naopak dokážete prokouknout prakticky na první pohled. Lucius II: The Prophecy je zářným příkladem právě druhé zmiňované skupiny. Od první minuty tušíte, že jste si vybrali špatně a tenhle horor klopýtá na hranici snesitelnosti.

Lords of Xulima - recenze hardcore RPG ze staré školy

Lords of Xulima od španělských Numantian Games slibuje klidně i stohodinový zážitek. Ohání se hardcore obtížností, nesmlouvavou hratelností, obrovským světem ke zkoumání a dokonce i vlastním originálním univerzem. Docela dost ambicí na nezávislé vývojářské studio, co říkáte? Jakmile se ale do Xulimy pustíte, zjistíte, že ne všechny sliby se okolo ní rozpouští jak PR pára nad hrncem.

Out There - recenze

Vesmír je pro člověka velice nehostinné místo. Za hranicemi oběžné dráhy Země čeká na odvážné astronauty spousta nepříjemných nebo dokonce život ohrožujících komplikací. Může dojít kyslík, může dojít palivo, může se porouchat vesmírná loď nebo můžete potkat nepřátelský druh jako nešťastníci z filmu Vetřelec. A právě tím, jak přežít podobné nástrahy se zabývá mobilní strategie Out There.

Insurgency - recenze

Naposledy jsem si vojenskou střílečku užil… Vždyť já už si to vlastně ani nepamatuji! Nejspíše šlo o nějaké starší Call of Duty, ale muselo to být pěkně dávno. Nevím jak vám, ale mně už „standardní“ akce se vší tou velkolepostí a každoroční snahou zase o něco hloupěji inovovat bezvadně fungující koncept lezou krkem.

Beyond: Two Souls - recenze

Dá se říct, že ve vztahu k osobě Davida Cage jsem dlužníkem. Nebýt debutu Cageova studia Quantic Dream, velkolepé hybridní adventury Omikron: The Nomad Soul, možná bych se nikdy nenadchnul pro Davida Bowieho, nikdy neprošel vztahem, ke kterému mě Bowieho muzika přivedla, a nikdy se od ní neodpíchnul k tuně dalších zájmů.

Rayman Legends - recenze

Pokud existují univerzálně zábavné hry, Rayman Legends mezi ně suverénně patří. Pestrý svět s dechberoucími barvami a roztomilými bytostmi si užije zarputilý fanoušek krvavých stříleček i milovník vojenských strategií nebo fantasy adventur. Raymanovské legendy vyvolávají jen pozitivní pocity i ve chvílích, kdy už podesáté začínáte ze stejného místa. V Raymanovi je totiž všechno fajn, dokonce i umírání.

Gunpoint - recenze

Nad hlavní třídou se smráklo a déšť začal hrát na střechy. Tohle je večer jako stvořený pro jednoho muže, jeden televizní program a čtyři příjemně vyhřáté cihlové zdi činžáku. Nestěžuju si. Jako bych ale věděl, že tenhle večer klidně neskončí. Kožené křeslo mě najednou strašně pálí do zad a chystám se odejít. Prostě tuším, že brzy nastane chvíle, kdy budu muset zbavit svět dalšího lumpa.

Eador: Masters of the Broken World - recenze

Eador: Masters of the Broken World je něco jako dort, který si v jedné z klasických českých pohádek od Josefa Čapka vařili pejsek s kočičkou. Na rozdíl od cukrářského výrobku z pohádky je však Eador produkt chutný. Pokud ho tedy budou hrát ostřílení stratégové, kteří mu prominou několik technických chyb a dost neintuitivní uživatelské rozhraní.

LittleBigPlanet 2: Cross-Controller Pack - recenze

Arkádová série LittleBigPlanet patří k těm exkluzivním titulům, kvůli kterým by hráčům doma neměla chybět herní konzole od Sony, ať už jde o mateřskou PlayStation 3 nebo handheldy PSP a PlayStation Vita. Hadroví panáčci se nadobro usadili v miliónech hráčských srdcí, ze kterých je po letech jen tak někdo nedostane.

Cortex Command - recenze

Čím to je, že si srdce fanoušků čím dál více a častěji získávají hry, o něž by před lety, v době překotného vývoje herních technologií, neměl nikdo zájem? Nebo by zájem byl, ale nebyl způsob, jak je k lidem dostat? Spíše bych vsadil na druhou možnost. Každopádně, Cortex Command je typickým příkladem takové hry.

Torchlight II - recenze

O Torchlight se v žertu říkalo, že jeho největší přeborníci se rekrutují z řad nemocných Parkinsonovou chorobou. Zuřivé klikání myší těmto lidem prý sedne nejlépe. Jasně, je to trochu černý humor, ale pokud si myslíte, že druhý díl přišel s nějakou převratnou novinkou, tak se šeredně pletete. Jenže jinakost by nikdo dvojce nepřál a zároveň neodpustil.