Recenze
80 Days - recenze PC verze
25. 10. 2015
|
Ladislav Loukota
Radost z cestovatelství v krystalicky čisté podobě - to slibuje oceňovaný digitální gamebook 80 Days od studia Inkle. Mobilní verze hry výrazně uspěla na iOS a Android platformách, ale nedávno vydaná PC verze vyvolává otázku, nakolik je kouzlo stovek variabilních příběhů pro počítače vhodné.
The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D - recenze
8. 7. 2011
|
Vilém Koubek
Pokud se o nějaké hře na Nintendo 3DS dá bez přehánění říct, že si kvůli ní nemalé množství lidí koupilo samotný handheld, pak je to The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D. A to i přes fakt, že se vlastně jedná o remake více než deset let staré hry. Kult Zeldy se v tomto případě spojil s vydatnou porcí nostalgie, která je navíc podepřená až neuvěřitelným hodnocením na Metacritic, které se zastavilo na devadesáti devíti ze sta. Z vlastní zkušenosti ale vím, že některé hry není radno vykopávat z nostalgického hrobu. Ne zřídka se mi totiž potvrzuje, že zkreslené vzpomínky jsou lepší jak hra samotná. Je to i případ znovuzrozené Zeldy?
Feist - recenze
18. 11. 2015
|
Jan Vrobel
"Fist" nemusí znamenat jen pěst. Nechme stranou scórácké fórky na téma fisting a panzerfaust, koneckonců na stránkách Games.cz nemají své místo, a raději se vzdělávejme – "fist" je totiž i německé označení pro malého naštvaného pejska. Právě z němčiny také pochází anglické slovo "feist", které patří někomu, kdo je snadno k rozdurdění. Náladu stejnojmenné hříčky od švýcarské partičky vývojářů Bits & Beasts to vystihuje celkem patřičně.
NHL 2004 - recenze
24. 9. 2003
|
Redakce Games.cz
Loňský ročník NHL se EA Sports mimořádně nezdařil a i díky demu bylo očekávání toho letošního mezi virtuálními hokejisty o to napjatější. Hra totiž přináší poměrně dost zásadních změn a úprav, jako třeba nový systém ovládání a soubojů nebo manažerský Dyna
Alone in the Dark - mega-recenze
24. 6. 2008
|
Redakce Games.cz
Ambicióznost pátého pokračování dnes už klasické hororové série dalece přesahovala hranici běžných projektů, stejně jako téměř pětiletá doba vývoje. Jak dopadlo?
Yonder - recenze kombinace Zeldy a Stardew Valley
26. 9. 2017
|
Patrik Hajda
Dostali jste se někdy do životní fáze, kdy jste si uvědomili, že toho násilí ve hrách je už nějak moc? Najednou vám zabíjení desítek, stovek a tisíců virtuálních nepřátel přišlo jaksi cizí, zbytečné a nesmyslné? Pokud je vaší odpovědí hlasité „ANO!“, pak možná naleznete útěchu v mírumilovném putování, které nabízí Yonder: The Cloud Catcher Chronicles.
Age of Empires II: Dawn of the Dukes – recenze rozšíření s Janem Žižkou
16. 9. 2021
|
Václav Pecháček
Jednooký trnem v oku krále
Herald: Book I and II - recenze
14. 3. 2017
|
Ondřej Švára
Herald je mořeplavecká adventura s duší, kterou stojí za to objevit. Hra o dvou epizodách (další díly se chystají) balancuje mezi kostýmním dramatem a mikropovídkou. Asi jako kdyby Nezkrotnou Angeliku políbil Hercule Poirot. Mimořádně elegantní dílo nicméně přináší více emocí než poctivého hraní a místy se proměňuje v trochu ospalý interaktivní film.
Maize - recenze
3. 2. 2017
|
Jan Slavík
Co by se stalo, kdyby vědci tajného armádního výzkumného střediska nepřesně pochopili rozkaz a namísto blíže nespecifikované zbraně vytvořili odrůdu kukuřice, schopnou rozumného uvažování? Nejspíš byste se probrali a pobaveně šli sdělit na sociální síť, co se vám to zdálo za zhůvěřilost. V realitě first person adventury Maize k tomu nicméně opravdu došlo.
Else Heart.Break() - recenze
17. 11. 2015
|
Ondřej Švára
Zajímavou herní všestrannost vyznává novinka Else Heart.Break(). Chvíli je klábosivou adventurou, jindy zase logickým rychlíkem a občas dokonce překvapí jako sandbox, v němž lze cokoliv dělat i nad čímkoliv přemýšlet. Tahle hra je zkrátka vždy taková, jakou si ji uděláte - v dobrém, ale i negativním slova smyslu. Přijmete takovou výzvu?
Stasis - recenze hororové sci-fi adventury
3. 10. 2015
|
Ladislav Loukota
Když se hrdina hry probouzí ze spánku na zpustošené vesmírné lodi, jde obvykle o signál zajímavého herního a často i akčního zážitku. Zdání ale v případě sci-fi hororu Stasis klame. Co se totiž na první pohled může jevit jako izometrická akce nebo RPG, je ve skutečnosti tradiční point and click adventura.
Emergency 4 CZ - recenze
24. 3. 2007
|
Redakce Games.cz
Zdravotníci, hasiči a policisté nasazují už počtvrté krk, aby zachránili životy ostatních v nevšední hře plné přírodních katastrof a nešťastných sledů událostí. Jakou novou výbavou tentokrát disponují?
Cossacks II: Battle for Europe - recenze
24. 7. 2006
|
Redakce Games.cz
Horečné nabíjení pušek, útoky na bodáky, střelba z děl a správně zvolená taktika. To vše hráči Cossacks důvěrně znají a nejinak je tomu v pokračování, které rozšiřuje hratelnost dříve trochu zanedbaného singleplayeru.
Ori and the Blind Forest - recenze
16. 3. 2015
|
Ondřej Švára
I mezi nezávislými hrami existují obrovské rozdíly. Hrát můžete díla bez výrazného stylu, pokročilé technologie i líbivého kabátku, zkrátka bez ambic. A pak jsou tu projekty jako Ori and the Blind Forest, které svoji kvalitou překonávají mantinely vlastního žánru. Přestože plošinovky již dávno patří alternativě, Blind Forest v sobě nese znaky mainstreamové velkorysosti a snad i proto si hru okamžitě zamilujete. Nadchne vás výtvarná uměleckost, velkoryse pojaté herní prostředí, atmosféra plná emocí, svůdná hratelnost, zkrátka všechno. Tahle hra se může stát nejlepší plošinovkou letošního roku.
The Binding of Isaac: Rebirth - recenze
2. 3. 2015
|
Vilém Koubek
Patříte-li mezi masochisty, kteří mají rádi roguelike herní styl, první inkarnace The Binding of Isaac vám jistě neunikla. Zalíbení v její specifické úchylnosti našla hromada hráčů i videoherních kritiků – já nejsem výjimkou. A když na scénu vtrhly konzole se svou „novou generací,“ rozhodli se tvůrci v čele s Edmundem McMillenem, že přišel čas mučit Isaaca znovu a to v titulu nazvaném s dávkou černého humoru The Binding of Isaac: Rebirth.
The Order: 1886 - recenze příběhové střílečky
19. 2. 2015
|
Jan Olejník
Je tomu už několik hodin, co se podzemními chodbami viktoriánského Londýna rozlehl poslední výstřel. Ale jeho dozvuk mi stále rezonuje v hlavě a vyrušuje mě od přemýšlení nad tím, jak vlastně potenciálnímu zákazníkovi přiblížit hru, od které jsem věru mnoho nečekal, ale nakonec mě příjemně překvapila. Je to úkol o to složitější, že se The Order: 1886 dostalo v posledních dnech poněkud nechtěné pozornosti díky prapodivnému "skandálu" kvůli prý nedostačující délce hry. Určitě se bude hovořit o nastavování zrcadel dnešní době, o mainstreamu, cenách her a očekávání hráčů. Já vám ale chci nejprve povědět o Řádu.
Halo: The Master Chief Collection - recenze
7. 11. 2014
|
Miloš Bohoněk
Halo už není jen hra či herní série, ale fenomén. Halo je tím nejcennějším, čím zábavní divize Microsoftu disponuje (byť Minecraft nyní zdatně konkuruje) a má nemalý podíl na úspěchu konzole Xbox. Halo dalo vzniknout románům, komiksům i seriálům a s šedesáti miliony prodanými kusy jde o jednu z nejúspěšnějších sérií v historii zábavního průmyslu. Obrněný protagonista Master Chief se, zejména za velkou louží, stal symbolem celé herní branže a zná jej už i běžný „civilista“. Halo je zkrátka ohromná věc. A Halo: The Master Chief Collection je jedna zatraceně ohromná kompilace. Doslova.
The Vanishing of Ethan Carter - recenze
2. 10. 2014
|
Pavel Dobrovský
Tři hodiny. 180 minut. Uteče to jako voda. Tedy v případě, že hrajete The Vanishing of Ethan Carter. Pak zůstanou nad klávesnicí rozklepané prsty a v duši touha vědět a hlavně vidět víc. Ve vyvolání pocitu nenaplněnosti debut studia Astronauts exceluje: naznačí smysluplný otevřený svět a rozsáhlé možnosti detektivní práce, ale pokaždé před nimi práskne dveřmi. Nenahlédnete za ně a s každým dalším bouchancem padáte vstříc simulátoru chůze. Přitom spoustu věcí dělá The Vanishing of Ethan Carter dobře, ba přímo mistrovsky.
Valiant Hearts: The Great War - recenze
7. 7. 2014
|
Jakub Kovář
Válka je pořád stejná, alespoň ve hrách. Většinou ji tvůrci prezentují jako poměrně zábavnou kratochvíli, v níž hlavní roli hrají rychlé reflexy a heslo: „Střílej, střílej, poslouchej svého pána.“ Nebo vám ve strategiích někdo vrazí maršálskou hůl a řekne: „Nás mnógo, hlavně sejmi nepřítele a vyhraj.“ Valiant Hearts oproti tomu svěří hráči do rukou osud čtyř hrdinů a jednoho psa, přičemž se snaží vykreslit působivé drama, které se zamýšlí nad tím, jak je válka zbytečná, nehrdinská a ve své podstatě odporná.
MXGP: The Official Motocross Videogame - recenze
7. 4. 2014
|
Ondřej Švára
„Na plnej plyn“ se v počítačových hrách obvykle jezdí se čtyřmi koly pod zadkem. Zřídkakdy se moderní vývojáři pustí do rizika a zkusí štěstí s jednostopou zábavou. A pokud to udělají, kladou si za cíl pouze pobavit, ne se nimrat v realističnosti. Donedávna proto motocyklová zábava de facto začínala a končila s akrobatickou sérií Trials. Kdovíjakými příznivci motocyklové zábavy nebyli ani italští Milestone, mistři virtuálního volantu a autoři kde čeho (bohužel), co zavání benzínem.
Deadly Premonition: The Director's Cut - recenze
19. 11. 2013
|
Ondřej Švára
Uplynuly už skoro čtyři roky od chvíle, kdy současná generace konzolí zažila cosi jako softwarovou revoluci. Byla to chvíle, kdy se díky jedné jediné akční adventuře změnil náš pohled na moderní hraní a v duších nám zůstaly hluboké rány, ale i nevýslovné pocity štěstí. Jestliže má být každá vlna zábavního hardwaru charakterizována výjimečnou a nenapodobitelnou hrou, tak ta poslední pochází z února 2010 a hledejme ji mezi psychologickými horory. Jmenuje se Deadly Premonition...
The Walking Dead: 400 Days - recenze
5. 7. 2013
|
Miloš Bohoněk
Pane Carmacku, jak že to bylo s tím srovnáním příběhu ve hrách a v porno filmech? Může být příběh natolik důležitý, až pomalu vytlačí samotné hraní? Že ne? V případě adventurní série The Walking Dead rozhodně ano. Komiksově zabarvená adventura od Telltale Games loni vypálila rybník nejednomu vysokorozpočtovému titulu a ukázala, že když je hra dobře napsaná a osazená, hráči ji odpustí i takové věci, jako že si v ní vlastně moc nezahrají.
The Walking Dead: Survival Instinct - recenze
18. 4. 2013
|
Aleš Smutný
Walking Dead je v těchto měsících fenomén. Z dobrého komiksu se vyklubal kvalitní seriál (ano, druhá řada byla do dvou třetin utrpení, ale ricktatura to snad vynahradila) a bylo jen otázkou času, kdy se objeví hry, které by ze seriálu Walking Dead vycházely. Dočkali jsme se tedy adventury Walking Dead od Telltale, a ačkoliv ji nehodnotím tak vysoko, jako skalní fandové, za zpracování předlohy ji rád pochválím.
Joe Danger 2: The Movie - recenze
11. 10. 2012
|
Pavel Válek
Není to ani rok, co vyšla recenze Joe Danger: Special Edition a už tu máme regulérní pokračování. Jak samotný název naznačuje, Joe Danger 2: The Movie se již neodehrává na opuštěných tratích někde na venkově, kde se Joe snaží získat zpět svoji ztracenou slávu. Tentokrát si jej právě díky všem šíleným kouskům z minulého dílu vyhlédl režisér těch nejakčnějších filmů na světě, protože potřeboval někoho, kdo si bude ochoten s úsměvem na tváři polámat všechny kosti v těle jen pro naši zábavu.
Spirit Camera: The Cursed Memoir - recenze
25. 7. 2012
|
Jakub Kovář
Spirit Camera: The Cursed Memoir se snaží předložit poutavý hororový zážitek s využitím augmentované reality, která umožňuje do obrazu snímaného kamerou vkládat v reálném čase virtuální nepřátele a důležité předměty. Nebo při určitém stimulu přehrávat animace či oživovat stránky jednoho ošuntělého, fialového deníku, který naleznete v balení s hrou. A právě s ním si užijete nejvíce legrace.
Warlock: Master of the Arcane - recenze
20. 6. 2012
|
Jakub Kovář
Warlock: Master of the Arcane lze laikovi nejlépe popsat jako Civilizaci, která je překlopená do fantasy světa Ardanie, známého především ze série Majesty. Na první pohled je vše dost podobné – na hexové mapě, viděné z ptačí perspektivy, se rýsují pláně, pouště, džungle a sem tam nějaké to městečko, které postaví vaši nebo nepřátelští osadníci. Pod širým nebem se však producírují i roztodivné armády a dohromady to prostě vypadá familiérně, skoro jako Civilizace. Zdání ale klame.
The Walking Dead: Epizoda #1 - recenze
8. 5. 2012
|
Pavel Dobrovský
Zombie. Je na nich něco sexy. Příšerného a sexy. Vrací se do populární kultury jako bumerang, přestože by měly ležet dávno pod drnem přechodné módy. Jak dlouho to je od doby, kdy George Romero natočil Úsvit mrtvých? Třicet čtyři let. Od té doby se zombie objevují jako na běžícím páse. Ne snad, že by před Romerem nebyly - v historii se v té nebo oné podobě vyskytují stovky let. Možná je to proto, že nám v rozporu se všemi náboženstvími ukazují, jak otrhaně, primitivně a zoufale letargicky může vypadat život po životě. Intelektuálnější z nás v nich vidí kritiku konzumerismu, filozofické konstrukty a zhmotnění politických strachů. Skutečný důvod jejich neustálého výskytu ve filmech a hrách bude ale prozaičtější: prostě se do nich dobře střílí. S vážnou tváří.
Star Wars: The Old Republic - recenze
27. 1. 2012
|
Aleš Smutný
Tak jak to je? Je Star Wars: The Old Republic revoluční? Evoluční? Devoluční? Luční? Odpověď na tuhle otázku si budete muset zjistit sami, protože jestli něco není jednoduché, či spíše, jestli něco je prakticky nemožné, pak je to zhodnotit univerzálně něco: a) tak rozmanitého, b) tak dynamicky se vyvíjejícího, c) tak mohutného, jako MMORPG. Počitadlo čistého času, který jsem v tomto světě strávil, je ale momentálně někde za 140 hodinami a určitě na této metě neskončí.
Need for Speed: The Run - recenze
17. 11. 2011
|
Václav Rybář
Namachrované in-game filmečky, svázání herního světa jedním eventem, vynucené herní prvky, které řidiče posílají do vrtule a... nový engine, jenž nedosahuje vizuálních ani praktických kvalit svých předchůdců. V Black Boxu si prý řekli, že po rozpačitě přijatém NfS: Undercover vydají hru, na níž mohou být pyšní. Nevím, jestli je to PR citace na poslední chvíli, mizerný vtip nebo jen důkaz toho, že když se někdo snaží příliš, jsou výsledky tragické. Nové Need for Speed jsou ovšem takovou kumulací dobře míněných katastrof, až z toho jde hlava kolem.
The Elder Scrolls V: Skyrim - recenze
16. 11. 2011
|
Lukáš Grygar
“Prý je tu drak?” podivila se starší elfka, ale kovář ji okřiknul, že jsou to povídačky a ponořil rozžhavenou čepel do vědra s vodou. Jak to zasyčelo, vzpomněl jsem časy, kdy tyhle povídačky žily i ve světě před monitorem. “Prý je tam drak!” šířila se mezi hráči Daggerfallu zvěst, která ty zvědavé nutila znovu prolézat všechny zapomenuté kouty, ty zvědavější číst všechny knihy a ty nejzvědavější lézt do souborů hry ve snaze najít důkaz. Marně – draka sice v Daggerfallu potkáte, ale je to jen manifestace daedrického knížete Peyrita. Vypadá působivě, ale není to opravdový drak. Takový, jakého jsem viděl na vlastní kočičí oči.