Recenze

Sakura Wars – recenze

Zkusme si na chvíli představit, že by slučování ministerstev překročilo hranice průmyslu a dopravy a spojila se, dejme tomu, ministerstva obrany a kultury. O zábavu by se tak lidem starali vojáci i jiným způsobem než prostřednictvím vtipů o Pandurech a hráli by kupříkladu ochotnické divadlo. Tím bychom se mohli přiblížit k Sakura Wars, jejichž hlavní část se odehrává v prostředí tokijského divadla, kde sídlí speciální vojenská jednotka známá jako Flower Division.

Rune II – recenze

Vymyslet dobrou časovou smyčku, to není jen tak. Zvlášť pokud nejste autoři Outer Wilds, Save the Date nebo scenáristé Hvězdné brány. A autoři Rune II, překvapivě odkládaného a neméně překvapivě zpracovaného pokračování severského RPG s runami přímo v názvu, jimi rozhodně nejsou. Začíná Ragnarok, konec světa. A ne jenom jednou.

Wolfenstein: Youngblood - recenze

Akční hrdina BJ Blazkowicz zmizel ze scény, ale sága Wolfenstein pokračuje neobyčejně svěžím spin-offem Wolfenstein: Youngblood. Štafetu protinacistického odboje převzaly drsňákovy dcery Jess a Soph, s nimiž se do hry vklínil kooperativní multiplayer a špetka RPG žánru. Ve spojení s tradičním akčním nářezem čekejte špičkovou zábavu, i když zatím v poněkud problematickém technickém zpracování.

Valkyria Chronicles 4 - recenze

Původní Valkyria Chronicles pro mne představuje nejen jeden z nejlepších titulů, které vyšly na PS3, ale také jednu z nejoriginálnějších her, které se mi dostaly do ruky vůbec. Druhý díl na PSP měl dle mého pár mušek, trojka vyšla jen japonsky a odbočka jménem Revolution nemá s kouzlem Valkyria Chronicles nic společného. Takže oznámení čtyřky jsem bral jako skvělou zprávu a možnost vrátit se k výtečné hratelnosti na velkém monitoru.

Oddmar – recenze

Upozornění na úvod. Následující odstavce obsahují řadu aluzí a srovnání s Mariem, Raymanem či Donkey Kongem, tedy nejzásadnějšími představiteli žánru dnešních plošinovek. Vikinská skákačka Oddmar by totiž chtěla být tím, čím oni. Po všech stránkách vyladěným dobrodružstvím, a to ještě do kapsy. Nu, základy zvládla perfektně, ne neprávem to jsou ale v konečném důsledku bezkloubí hrdinové a opičáci, kteří si u hráčů udrží nejsilnější pozici.

Wolfenstein II: The Amazing Deeds of Captain Wilkins - recenze

Každé dobrodružství jednou skončí. Na bonusové epizody k Wolfenstein II: The New Colossus se ale nebude vzpomínat v dobrém. Série The Freedom Chronicles nepřesvědčila ani s posledním dílem The Amazing Deeds of Captain Wilkins. Masakr nacistů s vojákem na vysokých podpatcích má sice své kouzlo, ale kampaň z recyklovaného obsahu, s jepičí trvanlivostí je potvrzením zmaru celé trilogie, která je historicky nejhorším přídavkem do série Wolfenstein.

Wartile - recenze

Míchání deskovkového a videoherního světa je při zvolení správného žánru a adekvátním nastavení mechanik nejen funkční, ale hlavně zábavné – alespoň si to tedy myslí studio Playwood Project, jehož „tahová strategie“ Wartile dostala vlastnosti obou jmenovaných univerz. Výsledný mix nicméně potřebuje v mnoha ohledech dopilovat a spíše krátkodobě ohromí, než aby dlouhodobě bavil. 

Wolfenstein II: The Diaries of Agent Silent Death - recenze

Ve válečných zápiscích s podtitulem The Diaries of Agent Silent Death se odhalují další tajemství z okupované Ameriky. Pointa však chybí. Spíše se potvrdil podivný kurz bonusové série, která do akční pecky Wolfenstein II: The New Colosuss dodává recyklovaný obsah, krátkou herní dobu a čím dál nesmyslnější nápady, jak ničit nacisty. Po demoliční zábavě z minula se přihlásila stealth hratelnost, se kterou Machine Games ukázali, jak hluboko lze po tvůrčí stránce klesnout.

Wolfenstein II: The Adventures of Gunslinger Joe - recenze

Na likvidaci nacistů už dávno není B.J. Blazkowicz sám. Série Wolfenstein mu v posledních letech přisoudila roli týmového hráče, za kterého spoustu špinavé práce odvedou jiní. O týmovém, vlastně partyzánském, způsobu osvobozování Ameriky, kam až Třetí říše ve fiktivní historii dokráčela, vypráví trojice nových příběhových dodatků k Wolfenstein II: The New Colossus. 

Yonder - recenze kombinace Zeldy a Stardew Valley

Dostali jste se někdy do životní fáze, kdy jste si uvědomili, že toho násilí ve hrách je už nějak moc? Najednou vám zabíjení desítek, stovek a tisíců virtuálních nepřátel přišlo jaksi cizí, zbytečné a nesmyslné? Pokud je vaší odpovědí hlasité „ANO!“, pak možná naleznete útěchu v mírumilovném putování, které nabízí Yonder: The Cloud Catcher Chronicles.

Epistory: Typing Chronicles – recenze

Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohl propadnout výukovému programu psaní na stroji. Ale stalo se, protože pohádkový příběh Epistory - Typing Chronicles zpracovává výuku psaní na stroji kouzelným a netradičním způsobem.

VA-11 HALL-A - recenze

Můj život nikam nevede. Plácám se na místě a nevím, jak dál. Lidi nemám zrovna v lásce. Noci trávím v podivném baru, a když nevydělám dost peněz, asi mě brzo vystěhují. Pořád navíc potřebuju něco, co mě dokáže udržet při smyslech. To je život. Naštěstí teď nemluvím o sobě, ale o Jill. Hlavní hrdince kyberpunkové hry VA-11 HALL-A, která víc než cokoliv jiného připomíná interaktivní novelu se silně filosofickým podtextem.

Assassin's Creed Chronicles: Russia - recenze

Mrazivé Rusko v době okolo Říjnové revoluce. Proplétat se ulicemi a vyhýbat se pohledům bolševiků, eserů i menševiků. Tančit plamenem revolučního boje a sledovat své vlastní cíle, před jejichž důležitostí se mocenské bouře mohou jen sklánět. Zákaz vycházení, hlad a poklidně se snášející sněhové vločky, kterých se to vůbec netýká. To je zasazení, které je v herním světě jaksepatří neotřelé. A premisa by to byla opravdu zajímavá, jenom by ji musela zpracovat jiná hra než Assassin's Creed Chronicles: Russia.

XCOM 2 - recenze

XCOM 2 je nejlepší týmová strategie, kterou jsem hrál od časů Jagged Alliance 2, a hned vám povím proč. Respektive ne hned, bude to chvilku trvat. Kolik vyšlo za poslední dvě dekády vyloženě dobrých týmových strategií, Valkyria Chronicles? O té bych se zdráhal říct, že si mě získala. Vydláždila ovšem chodník, po kterém tvůrci z Firaxis nakráčeli s úmyslem přenést legendární UFO do jedenadvacátého století.

Assassin's Creed Chronicles: India - recenze

Po herně neslané nemastné Číně zavítal plošinovkový spin-off série Assassin's Creed do exotické Indie léta páně 1841. Není ale potřeba chodit kolem horké kaše, neotřelé prostředí je na Assassin's Creed Chronicles: India jediným opravdu zajímavým prvkem. Zbytek hry zvučí a drnčí přesně podle not, které roztřesenou rukou zapsalo do osnovy již předchozí čínské dobrodružství.

Valhalla Hills - recenze

Nerad píchám špendlíkem do nafouknuté bubliny hned ze začátku, ale je třeba říct, že navzdory počátečnímu dojmu Valhalla Hills není nový a jinak pojmenovaný díl Settlers. Snaží se, má nakročeno správným směrem, hře nechybí ani roztomilost, ale prostě to tam není. Přitom na Valhalla Hills pracuje několik tvůrců původních Settlers her, kteří na svůj mastrštyk z dob minulých navazují, ale je to návaznost asi taková, jakou v devětadevadesátém vykouzlil George Lucas. Skrytá Hrozba není pro obecné publikum špatná, ale pro fanoušky původní trilogie Star Wars to není ono. Pokud tedy patříte k opravdu zapáleným fanouškům The Settlers, specifické kouzlo oblíbené série ve Valhalla Hills neobjevíte. Neznamená to však, že by šlo o špatnou nebo průměrnou hru, naopak.

Jotun - recenze vikinské rubačky

Vikinská hra sem tam vyjde, ale herní dobrodružství přímo podle severských mýtů? To opravdu není tak běžný úkaz. William Dubé se svým studiem Thunder Lotus Games na Kickstarteru vybral přes 64 tisíc kanadských dolarů a nasliboval za ně hory doly, což už se s nadhledem bere jako jakási automatika. Jenže, světe, div se, pro jednou to všechno nebyla jen prázdná slova. Jotun je totiž od úplného začátku krásně osobitá hra.

Assassin's Creed Chronicles: China - recenze

Bratrstvo parkourových zabijáků se poprvé přihnalo v roce 2007 a od té doby neúnavně nabírá nové členy. K dnešnímu dni vyšlo již třináct (!) větších Assassin's Creed her, ke kterým je třeba přičíst několik mobilních odboček, knížek a komiksů. Ubisoft zkrátka vytvořil popkulturní fenomén a ždíme ho jako hadr, dokud na něm nezbyde nitka suchá. Důkazem budiž plošinovková trilogie Assassin's Creed Chronicles, jejíž první díl s podtitulem China nedávno vyšel.

The Order: 1886 - recenze příběhové střílečky

Je tomu už několik hodin, co se podzemními chodbami viktoriánského Londýna rozlehl poslední výstřel. Ale jeho dozvuk mi stále rezonuje v hlavě a vyrušuje mě od přemýšlení nad tím, jak vlastně potenciálnímu zákazníkovi přiblížit hru, od které jsem věru mnoho nečekal, ale nakonec mě příjemně překvapila. Je to úkol o to složitější, že se The Order: 1886 dostalo v posledních dnech poněkud nechtěné pozornosti díky prapodivnému "skandálu" kvůli prý nedostačující délce hry. Určitě se bude hovořit o nastavování zrcadel dnešní době, o mainstreamu, cenách her a očekávání hráčů. Já vám ale chci nejprve povědět o Řádu.

Valkyria Chronicles - recenze

Kdyby Valkyria Chronicles byla dívka, kterou jsem potkal někde na večírku a snažil se ji do nejmenších podrobností poznat, utkvěly by mi v mozku tyhle myšlenky: "Je tak krásná... tak zvláštní, zajímavá a zábavná... je tedy trošku hloupoučká." A nakonec "Musím být velmi trpělivý." Valkyria Chronicles je hra, která po svém vydání na PS3 před sedmi lety okouzlila kritiky i hráče. S prodeji už to nebylo tak slavné, ale na původní titul navázala pokračováním pro handheld, mangou a anime. Nedávno si nečekaně našla cestu i na PC, což je pro některé z nás moc dobrá zpráva.

Strider - recenze

Možná jste si toho nevšimli, ale nacházíme se v době, kdy se z recyklace stala každodenní realita. Velké vydavatelské domy namísto vývoje nových značek opakovaně sahají do rukávu a vynášejí trumfy, kterými nás bavily v devadesátých letech na arkádových automatech nebo starých konzolích. Vyjde to levněji a navíc ke hře přitáhnou pozornost pamětníků.

Book of Unwritten Tales: The Critter Chronicles - recenze

Adventura The Book of Unwritten Tales zažila skutečný herní happy end. Navzdory krachu prvního vydavatele si nakonec našla cestičku mezi hráče. A ti si ji okamžitě zamilovali. Není proto divu, že se jeho rodiče z vývojářského studia King Art chopili příležitosti a okamžitě začali pracovat i na jeho mladším bratříčkovi jménem The Book of Unwritten Tales: Critter Chronicles, který k nám vtrhl v předvánočním čase minulého roku. Vyrovnal se kvalitám prvního dílu?

Final Fantasy XIII-2 - recenze

Patřím k těm, kteří měli Final Fantasy XIII rádi. Mimo jiné i proto, že jsem dal hře opravdu šanci a shledal, že se plně, se všemi herními i příběhovými prvky, rozvíjí až tak po patnácté, dvacáté hodině hraní. Takže jsem nikdy nebral vážně odsudky lidí, kteří v ní strávili pár hodin. Byla to hra rozmanitá, s poutavým příběhem, vynikajícím soubojovým systémem a opravdu dlouhou trvanlivostí. Dal jsem jí kdysi 9/10 (ne tady na Games, ale na Hrej.cz) a rád se k ní vracel i dlouho po dohrání.

Xenoblade Chronicles - recenze

Konzole Wii od Nintenda má již hvězdné období zřejmě za sebou a směřuje do poslední fáze svého životního cyklu. Někdo bude dokonce namítat, že žádné hvězdné období nikdy neměla, že počet kvalitních titulů by se dal spočítat na prstech jedné ruky. A není úplně mimo mísu, co si budeme povídat. Ovšem předtím, než zahodíte své bílé krabičky do smetí, dejte jim šanci. A teď nemyslím chystanou Zeldu.

Red Faction: Armageddon - recenze

Víte, že dnes je lukrativnější domy bourat nežli stavět? Důkazy nám o tom dennodenně dává městská samospráva, když dohazuje spřáteleným demoličním firmám, nebo rovnou městským technickým službám, předražené zakázky. Tak třeba čtyřdenní demolice třech slepených malých domků z počátku dvacátého století stojí v malém okresním městě čtyři miliony korun. A to se ještě starosta chlubí, že cenu usmlouval z původních deseti. A když se ho zeptáte, kolik by stálo zbourat starou školu na náměstí, bez okolků vyplácne kulatou sumu čtyřiceti milionů. To je byznys.

Puzzle Dimension - recenze mozkolamu

Další sympatická nezávislá hra o zbloudilé kuličce ve víru labyrintu. Reminiscence na Spindizzy či Marble Madness je však jaksepatří moderní a technicky atraktivní.

White Knight Chronicles - recenze

Rozmáchlé japonské RPG od slavného vývojářského týmu, které bylo ve výrobě dobrých pět let a kombinuje tradiční příběhovou hru s online prvky. Přesto je výsledkem spíše zklamání.

Resident Evil 5 - recenze přídavků

Vadilo vám na původní hře denní světlo? Pak vám dvojice dodatečných misí Lost in Nightmares a Desperate Escape udělá radost, protože se vrací ke kořenům série.

Resident Evil Darkside Chronicles recenze

Řada fandů považuje druhý díl za nejkvalitnější a nyní mají šanci jej prožít v působivém remake. Pamětníci nostalgicky slzí dojetím a nováčky nadchne coop.