Recenze

Shovel Knight - recenze

Tlačení na pilu na nostalgie, doprovázené bezhlavým rozhazováním jmen kultovních klasik jako Castlevania, Mega Man, Super Mario Bros. 3 nebo třeba Ghosts ‘n Goblins, není ve videoherním průmyslu nikterak neobvykle. Hra s dostatečně přesvědčivou stylizací a adekvátně motivující video kampaní utáhne na staré dobré časy NESu klidně i kickstarterovou kampaň. Jedna věc je ale klasiku citovat a druhá vzít z ní to nejlepší a nabídnout hráčům přesně to, co jste jim slíbili. Vývojářům Shovel Knight ze studia Yacht Club Games se však něco podobného povedlo.

Valiant Hearts: The Great War - recenze

Válka je pořád stejná, alespoň ve hrách. Většinou ji tvůrci prezentují jako poměrně zábavnou kratochvíli, v níž hlavní roli hrají rychlé reflexy a heslo: „Střílej, střílej, poslouchej svého pána.“ Nebo vám ve strategiích někdo vrazí maršálskou hůl a řekne: „Nás mnógo, hlavně sejmi nepřítele a vyhraj.“ Valiant Hearts oproti tomu svěří hráči do rukou osud čtyř hrdinů a jednoho psa, přičemž se snaží vykreslit působivé drama, které se zamýšlí nad tím, jak je válka zbytečná, nehrdinská a ve své podstatě odporná.

The Last Tinker: City of Colors - recenze

Národní revoluce často získávají vzletná přízviska, jaká vůbec nereflektují napětí, kterým jsou v ulicích doprovázeny. Například Oranžová revoluce asi sotva připomene pravou barvu šrámů na hlavách protestujících, nehledě na to, že Ukrajinu tahle velká akce posunula jen k revoluci další (té současné) a ještě krvavější. Ale proč ten politický začátek - akční plošinovka The Last Tinker: City of Colors je ukázkový případ, kde barvy a zvolené téma opravdu sedí. I v Last Tinker totiž dojde k revoluci či spíše rovnou k občanské válce a bude se v ní bojovat o barvy, lépe řečeno barvy budou bojovat přímo mezi sebou.

Mario Kart 8 - recenze

Rachot motorů vytáčených do vysokých otáček, nestvůrka, co na prutu spouští hodiny s odpočtem do startu závodu a třicítka těch nejméně pravděpodobných soutěžících z celého Houbičkového království. Vedle Mario, Peach, Rosaliny, Yoshiho a dalších rolují na start záporáci včetně Bowsera a Waria, aby si užili jízdu plnou zábavy v novém dílu Mario Kart. Vůně benzínu a zničených přátelství už po osmé v řadě láká k zábavnému odpoledni všechny milovníky rychlých kol bez rozdílu věku.

Hitman GO - recenze

Hitman GO oznámili tvůrci jako tahovou strategii, která má se svou předlohou společného nejenom agenta 47 v roli ústřední postavy, ale též cíl hry v podobě infiltrace na nepřátelské území, zabíjení nepohodlných lidí a stealth pohyb po hracím poli. A je takřka neuvěřitelné, že všechny sliby tvůrci ze Square Enix Montreal vážně doručili.

Mario Golf: World Tour - recenze

Na letní olympijské hry se vrátí po 122 letech golf. Zarputilí sportovci kroutí hlavou, co že se tahle společenská radovánka cpe na největší sportovní událost roku 2016. Golf už ale není jen elitářskou zábavou. Široká veřejnost k němu již také přičichla, a pojme-li se šikovně, zaujme i totálního golfového analfabeta. Jen se podívejte na Mario Golf: World Tour, které chytlo i mě, člověka, jenž za vrchol golfové zábavy považuje drandění v elektrických kárkách.

Yoshi's New Island - recenze

„Plošinovka od Nintenda“ představuje stejný punc kvality, jako „hodinky od Švýcarů“ nebo „buchta od babičky“. Řemeslu skákání a hopsání ve hrách asi nikdo nerozumí lépe, ale i mistr tesař se někdy utne. Nebo jinak: mistr tesař občas ani netne a nechá za sebe tnout někoho jiného. Yoshi's New Island má na svědomí studio Arzest, které sice dlouhodobě spolupracuje s Nintendem, jenže výsledek značí, že roztomilého dinosaura vedení kolem Satoru Iwaty odsunulo na vedlejší kolej.

SteamWorld Dig - recenze

Nechybělo mnoho a SteamWorld Dig by vypadala jako Tenkrát na západě. Vžijte se do toho - ostré prérijní slunce se opírá do zpocených čel desperátů, Lola cmrndá jednu kořaličku za druhou a starý koloniálník vrací nazpátek vždycky jenom knoflíky. V zapadlém koutě vyprahlého světa jde prostě všechno trochu pomalu a jinak. Nebetyčná nuda, řekl by nezúčastněný pozorovatel. Ale on je to vždycky spíš jen klid před bouří.

Donkey Kong Country: Tropical Freeze - recenze

Nintendo je jako ta pověstná hydra. Když jí useknete jednu hlavu, narostou dvě nové. Všichni můžeme tvrdit, jaký že není Wii U propadák, o který někdo stěží zavadí prachovkou. Japonským mágům je to však jedno a navzdory nepřízni osudu jsou pořád schopni kralovat herním světům s neuvěřitelnou dávkou kreativity, nadšení a zcela zarážejícího zapálení, které by jim mohli závidět Sony i Microsoft dohromady. Důkaz? Zapomeňte na Maria, naprosto fenomenální návrat Donkey Konga tentokráte nechává oblíbeného instalatéra prodlévat ve stínu banánů.

Ryse: Son of Rome - recenze

Bude to velké, bude to skvělé, bude to exkluzivní, bude to na Xbox One a grafické pozlátko posichruje logo Cryteku na obalu. Tak nějak zněla marketingová omáčka nového hack and slash počinu Ryse: Son of Rome, od kterého si Microsoft bezpochyby sliboval konkurenta God of War. A že novinka nevypadala vůbec špatně.

Super Mario 3D World - recenze

Zatímco celý videoherní svět se momentálně hádá o to, zda je lepší Xbox One, nebo PlayStation 4, já si spokojeně hovím v obýváku na gauči a hraju skutečnou hru nové generace. Zatímco ostatní se honí za stále lepšími a lepšími technologiemi, grafikou a nesmyslnými pozlátky, já sedím na gauči a užívám si titul, který je navržen s citem pro dobu a dokáže nabídnout hodiny a hodiny nikdy nekončící a neuvěřitelně nápadité zábavy. Zatímco ostatní řeší Forzu a Killzone, já držím v ruce trošku otravný tabletoidní ovladač a užívám si Super Mario 3D World.

Donkey Kong Country Returns 3D – recenze

Zase mu ukradli banány! Sopka ve středu ostrova vyvrhla podlý kmen Tiki Taků, který začal hypnotizovat veškerou ostrovní zvěř za účelem akumulace žlutého bohatství. Což hrdinný opičák samozřejmě nemůže nechat jen tak být, jako že se Donkey Kong jmenuje.

The Wonderful 101 - recenze

The Wonderful 101 strašně klame tělem. Při prvním pohledu na obrázky se může zdát, že jde o hezkou hru pro děti, ve které akčně-adventurním způsobem řešíte jednoduché hádanky ve stylu populárních LEGO her. Jakmile však vezmete do ruky ovladač, zjistíte, že hra rozhodně lehká není, a přestože je všechno barevné, šílené a lehce infantilní, děti z ní nepochopí polovinu vtipů a ještě si na ní vylámou mléčné zuby.

Mario & Luigi: Dream Team - recenze

Ať už se Mario objeví v jakékoliv hře, vždy je jasné, že bude zachraňovat princeznu Peach ze špinavých pracek Bowsera, a že to bude na dlouhé lokte. Výjimkou není ani RPGčko Mario & Luigi: Dream Team, ve kterém Bowsera doplňuje netopýří král a celá hra trvá desítky, čtete správně, desítky hodin.

The Bureau: XCOM Declassified - recenze

E3 2010. Za zavřenými dveřmi mi tehdejší producent Martin Slater ukazuje first-person střílečku s prostým názvem XCOM. Ačkoliv už tehdy byl titul prezentován jako dítě 2K Marin („Od autorů BioShock 2“), Martinův oceánský přízvuk je hlasitou připomínkou toho, že původní koncept vznikl na pracovišti 2K Australia. Počítal s pohledem z vlastních očí, fotografováním, výzkumem technologií na základně… a také s vydáním v roce 2011.

Luigi's Mansion 2 - recenze

Mariův brácha Luigi kdysi (psal se rok 2002) na GameCube za pomoci vysavače lovil duchy a v Nintendu si řekli, že by nebylo špatné tuhle herní mechaniku oživit. Kníratý instalatér v zeleném tričku se proto nedobrovolně vydává zachránit Evershade Valley před nájezdem jindy mírumilovných duchů, kteří vlivem zlého kouzla zešíleli a páchají neplechu.

Sonic & All-Stars Racing Transformed - recenze

Modrý ježek Sonic je synonymum rychlosti. Možná i proto mu na první pohled sluší posadit se do závodního auta, sezvat kamarády ze všech možných her od Segy a dát si závod o to, kdo první protne cílovou pásku. Tak nějak by se totiž dala shrnout hlavní myšlenka Sonic & All-Stars Racing Transformed (dále jen Transformed), hry, ke které jsem zprvu přistupoval s lehkou nedůvěrou, aby mě během několika málo minut pohltila a ukousla si z mého volného času spoustu hodin.

Nintendo Land - recenze

Když jsem byl malý, existoval v pražských Holešovicích Park kultury a oddechu Julia Fučíka, socialistická verze amerického Disneylandu. Bylo tam všechno, co si malý kluk mohl přát. Střelnice. Strašidelné zámky. Řetízkáče. Horská dráha. Stánky s cukrovou vatou. Maringotky s videohrami. A spousta podivných lidí v prodřených džínsách opřených se znechuceným výrazem o kolotoče, na rtech jim visela skoro dokouřená startka a v ruce drželi lahvové pivo. Kolotočáři. Byl to jiný svět, vzrušující, tajemný a také slizký a umouněný. Návštěvy „juldy fuldy“ byly nezapomenutelné.

Karateka - recenze

Když o hře napíšu, že by ji šlo dohrát se zavázanýma očima, obvykle tím neskládám kompliment výzvě, kterou nabízí. Karateku jsem přitom nedokázal dohrát ani s očima dokořán, respektive dohrát ji v nejlepším možném z konců: vítězstvím pravé lásky.

Giana Sisters: Twisted Dreams - recenze

Zdá se, že v čistých plošinovkách má v poslední době navrch Mario a Rayman. Na velkých distributorech nezávislé sestry Giany však ukazují, že i velké ikony herního průmyslu se musí bát neotřelých nápadů a odvážných vývojářů stavících na penězích z Kickstarteru.

New Super Mario Bros U - recenze

Ke konci Sodovkové džungle měl Mario dvacet životů a spokojeně hopkal po plošinkách směrem k hradu s minibossem. A pak, na jednom ošemetném precizním skoku, přišel postupně o všechny životy a vrátil se na poslední checkpoint v polovině džungle.

NHL 13 - recenze

Už jsme si tak nějak zvykli naříkat na to, jak se dnešní hry neustále zjednodušují, zkracují a vůbec nabízejí méně obsahu a zábavy, než během „starých dobrých časů“. Nadáváme na nové střílečky, akční adventury i RPG, a v celé řadě případů máme pravdu. Pro jeden žánr ale podobné výtky neplatí. Sportovní hry.

Quantum Conundrum - recenze

Jmenujete-li se Kim Swift, každý správný geek by se vás měl pokoušet sbalit nebo vás aspoň pozvat na dort. Znamená to totiž, že se z vaší hlavy (spolu)zrodila myšlenka Narbacular Drop, potažmo Portalu, která dala vzniknout naprosto úžasné sérii. Na druhé straně z toho ale také vyplývá, že se na vaši další hru nebude nikdo dívat nezaujatě - právě naopak. Od Quantum Conundrum se čekalo mnoho, nebo možná ještě víc. Podařilo se hře navázat na kvality Portalu?

Mario Tennis Open - recenze

Tenis je pro Nintendo rozhodující sport. Právě on totiž nejlépe ukázal možnosti Wii a celý balík sportovních her pak neskutečně pomohl tomu, aby se konzole od Nintenda dostala málem do každé domácnosti. Stejný sport se teď dostává i na 3DS a samotné oznámení zrovna epické ovace nevyvolalo. Přeci jen jde o handheldovou hru a nikdo od ní revoluci neočekával. Když ale kníratý instalatér pozve všechny své přátele, nepřátele, ex-milence princezny Peach a další postavy ze svého světa, bývá z toho solidní mejdan.

Fez - recenze

Už ani přesně nevím, kdy jsem o Fez slyšel poprvé. Rozhodně to bylo dávno. Po konzultaci s internetovou wiki-paměti jsem moudřejší: Phil Fish oznámil Fez v červenci 2007. Následující roky dával neustále najevo, že až hra vyjde, tak bude tou nejlepší hrou vůbec. Rošádami s datem vydání zajistil Fezu přezdívku „nezávislý Duke Nukem Forever“ a nakonec to dotáhl až do dokumentu Indie Game: The Movie a na řadu konferencí, přestože Fez stále nevycházel.

Kid Icarus Uprising - recenze

Když Nintendo na E3 v roce 2010 odhalilo 3DS a vyvalilo herní line-up, pravděpodobně vás v něm uchvátily tituly jako Metal Gear Solid, Resident Evil, Star Fox, Mario Kart a jiné. Nejspíš jen těm největším nostalgikům uvízl v hlavě Kid Icarus Uprising bez ohledu na to, že to byla snad první hra, která se rozběhla na obrazovce tehdy nového handheldu. Třetí díl série, která začala už někdy v roce 1987 a mezi jejímž druhým a třetím dílem uplynulo dvacet let, nedávno konečně udeřil na regály obchodů a už po prvních minutách strávených s ním vám dá jasně najevo, že pokud jste ho kdysi přehlíželi, dělali jste zatraceně velkou chybu.

Naládujte si 3DS: recenze 10 zajímavých her z 3DS eShopu

Každý den píšeme o spoustě her pro PC a konzole a většinou ještě o těch větších a nablýskanějších. Průběžně se ale díváme i jinam, protože o zajímavé a často i skvělé hry se dá zakopnout kdekoli. Tentokrát jsme udělali krok úplně do tmy a začali prozkoumávat herní nabídku na 3DS eShopu, respektive DSiWare. A zjistili jsme, že majitelé handheldu 3DS (i DSi) vůbec nemusí spoléhat jenom na klasické velké hry v krabičkách. Za pár šupů si mohou přímo ze svého handheldu koupit řadu menších her, které ale nijak nehřeší na své nižší produkční hodnoty a nabízí skvělou zábavu. O některých z nich si můžete více přečíst v článku, který má za cíl vypíchnout to, co na 3DS eShopu stojí za pozornost. Třeba vám z té desítky her některá padne do oka.

Resident Evil: Revelations - recenze

Od vydání 3DS již brzy uběhne skoro rok a je třeba přiznat, že to tento handheld vůbec neměl a nemá jednoduché. Přitom potenciálu by bylo na rozdávání, jenže míra neschopnosti jeho využití byla dlouho až zarážející. Ale časy se díky hrám od Nintenda a konečně také i jiných firem mění a všichni posměváčci se mohou jít zahrabat. Jen se podívejte na Resident Evil: Revelations. Silná značka z „velkých“ konzolí dorazila na kartridže 3DS a po nanicovatém spin-offu v podobě Resident Evil: The Mercenaries dokazuje, že to jde – udělat výbornou a přitom obsahově původní 3DS hru.

Mario Kart 7 - recenze

Je to jeden z charakteristický rysů Nintenda, který jedna skupina nenávidí a druhá miluje. Každé vydání nového hardwaru s sebou přináší vlnu nových dílů profláknutých sérií. Můžete si o nich myslet, co chcete, ale je těžké se ubránit faktu, že kvalitu a vysokou míru zábavy se daří udržovat v mnoha z nich. Mario Kart patří ke stálicím již od doby Super Mario Kart z devadesátého druhého. Její hratelnost se za ta léta téměř nezměnila a jistým znovuzrozením pro ni byl příchod prvního handheldu DS. Nyní by měla pomoci třetím rozměrem obdařenému 3DS, které zatím žádným extra dlouhatánským seznamem skvělých her neoplývá.

Super Mario 3D Land - recenze

Mario by si tu svou princeznu měl už konečně uvázat někam na řetěz, pěkně si s ní sednout a hlídat ji, nejlíp s pořádným hasákem v ruce a kapsami plnými fireballů. Jinak se ten želvoidní dacan Bowser bude neustále vracet a unášet ji – podobně jako už Xkrát předtím a aktuálně i v Super Mario 3D Land.