Výsledky hledání pro: ascension to the throne

Mirror’s Edge Catalyst - recenze

8. 6. 2016 | Adam Homola

Pořád naživu. Značka Mirror’s Edge se probudila ze zimního spánku a chce být zase relevantní. V roce 2008 někoho překvapila a potěšila, jiné zase odradila a nebavila. Většina hráčů ji ale svými peněženkami ignorovala. Z jedničky se stal dnes už dobře známý případ masivně propagované nové značky, která komerčně neuspěla. I proto jsme museli čekat na pokračování dlouhých osm let. Nazývat ale Mirror’s Edge Catalyst pokračováním není úplně přesné. Nejde ovšem ani o reboot, prequel nebo remake. A zároveň trochu ano. Catalyst je od každého něco a říkat hře můžete třeba "preboot". Nebo druhý pokus. Nakonec je to ale vlastně jedno. Podstatné je, že „dvojka“ na první díl nenavazuje a její znalost pro hraní nepotřebujete.

Street Fighter V - recenze

10. 3. 2016 | Václav Rybář

Předem bych rád varoval, že následující recenze je plná rozporů a vnitřních soubojů. Street Fighter V je totiž po letech strávených v nejrůznějších variantách čtyřky jednoznačným posunem kupředu, co se týče herní mechaniky, vyvážení postav a dynamiky soubojů. Dokonce lze říct, že se Capcomu povedlo najít lék na řadu klíčových bolístek a vytunit Street Fightera tak, aby se líbil jak rekreačnímu button masherovi, tak profíkům, co počítají každý frame a v duelech spoléhají víc na taktiku než bezhlavé kombování. Na druhou stranu je pětka hrou nedodělanou, v mnoha ohledech rozbitou a poskládanou tak nějak narychlo. Je to mimořádně nešťastné, protože tohle vykročení do vzrušujícího nového světa elitní držkové není prezentované jako beta nebo early access, ale jako plnohodnotná hra.

Prison Architect - recenze

22. 10. 2015 | Václav Pecháček

Pamatuju si, že za mého útlého mládí člověk nemohl překročit práh domu, aniž by nezakopl o takový či onaký budovatelský simulátor - od Sim City až po nejrůznější Tycoony. Hluboce zastávám ideologický postoj, že kdo nehrál RollerCoaster Tycoon, jako by žil jenom napůl. Jenže v tomhle směru je teď v herním průmyslu tak trochu ticho po pěšině. Co si počít, když nemůžete stavět propracované zábavní parky rozdávající radost, smích a štěstí? Snadné. Vybudujte nedobytný betonový komplex, ze kterého se ani jediný malý panáček nedostane živý. Myslím to smrtelně vážně. Seberte se, kupte si Prison Architect a budujte.

Grand Ages: Medieval - recenze

9. 10. 2015 | Václav Pecháček

Když se člověk zamyslí nad tím, co mu obvykle nabízí běžná středověká strategie, obvykle mu z toho vylezou řady obrněných rytířů, jejichž stehna obepínají mohutné válečné oře a všude se blyští nejrůznější pichlavé nástroje války. K tomu může bez většího váhání přihodit smrduté sedláky, na které se stačí křivě podívat a oni prchnou z bojiště jako smečka pozoruhodně tupých zajíců. No dobře, to je přehnaná generalizace, kterou kladu na vrub své obsesi Medieval II: Total War. Ale navzdory tomu, že názvem a fontem jako kdyby mému oblíbenci z oka vypadl, Grand Ages: Medieval je úplně jiné zvířátko.

Spider-Man: Remastered – recenze

26. 11. 2020 | Patrik Hajda

Znovu a ještě o něco lépe

Call of Cthulhu - recenze

15. 4. 2006 | Redakce Games.cz

Tato hororová akční adventura se odehrává ve 20. letech minulého století v příběhu dle díla spisovatele H.P. Lovercrafta, ale nechvalně se proslavila roky odkladů. Jak moc se podepsaly na hratelnosti a temné atmosféře?

BfME2: Rise of Witch-King - recenze

15. 12. 2006 | Redakce Games.cz

Witch-King, boss prstenových přízraků a pravá ruka Sauronova, je pro účely RTS snad vůbec nejstylovější tolkienovskou postavou. Neudělali však autoři jeho postavením do popředí datadisku špatný krok?

Sifu – recenze výborného držkobití

7. 2. 2022 | Jan Slavík

Umím kung-fu

Yakuza 4 - recenze

9. 4. 2011 | Jiří Škrampal

Čtvrtý díl pestrobarevného herního mixu konečně dorazil i na starý kontinent. Skalní fanoušci zavýskali radostí, odpůrci japonské herní produkce prošli bez povšimnutí kolem a my ostatní se můžeme opět ponořit do pestrobarevného světa asijského podsvětí plného hustě potetovaných chlápků. Tedy pokud se neřídíte pravidlem třikrát a dost. První Yakuza v roce 2006 způsobila těžkou hlavu nespočtu recenzentů, kteří neměli tušení, do kterého žánru hru zaškatulkovat. Ani v roce 2011 a s posledním, čtvrtým dílem v mechanice PS3 nejsme moudřejší. Yakuzu (v originále Ryū ga Gotoku) je stále velmi obtížné zařadit do některého ze zavedených žánrů.

Endless Space - recenze

2. 8. 2012 | Jan Smejkal

Taky máte dojem, že se s vesmírnými hrami poslední dobou roztrhl pytel? Tedy ne, že by se snad velcí taťkové herního průmyslu jali oprášit historické velikány, to se jen indie scéna nachází v kreativním rozpuku, přičemž hledí ke hvězdám a do šuplíků, kde se jim válí krabičky Alpha Centauri, Masters of Orion, Wing Commander a bůhvíčeho ještě. Zažehl to vedle komunitního hladu po retru úspěch Sin of a Solar Empire? Dost možná. Nevím co si řekli klucí z Amplitude Studios, ale každopádně si dali do vínku heslo, dle nějž prý chtějí dělat ty nejlepší strategické hry pod sluncem. Je načase se jejich prvotině s názvem Endless Space podívat na zoubek.

Luigi’s Mansion 3 – recenze mariovské duchařiny

28. 10. 2019 | Adam Homola

Myslím si, že společným jmenovatelem řady her od Nintenda je v první řadě hravost, v druhé řadě radost a úžas z objevování: světů, mechanik, předmětů, možností i nových zážitků. A jsem přesvědčen o tom, že Luigi’s Mansion 3 splňuje oba jmenovatele na jedničku, přičemž je zvládá zabalit do neokoukaného prostředí strašidelného hotelu, který je stejně jako hra samotná bohatý na detaily.

War Hospital – recenze nekompromisně depresivního tycoonu bez stavění

13. 1. 2024 | Adam Homola

Vítejte v pekle

Armored Core VI: Fires of Rubicon – recenze úžasné akce od autorů Dark Souls

6. 9. 2023 | Pavel Makal

Rubicon je v plamenech, hořte s ním!

Watch Dogs 2 - recenze

15. 11. 2016 | Adam Homola

Přiznám se, že přesnou definici „mileniála“ jsem si musel vyhledat na Wikipedii. Až pak jsem zjistil, že jím vlastně jsem a čistě teoreticky bych měl být cílovka hry Watch Dogs 2. Po několika desítkách hodin mi ale přijde, že Ubisoft tuhle 18+ hru cílil na věkovou skupinu, u které je plnoletost spíše maximálním než minimálním doporučeným věkem. Pokud jste starší mileniál, budete u hry často obracet oči v sloup, ale přesto ovladač jen tak neodložíte. Pokračování pokusu o „hackerské GTA“ se totiž nebálo vyvodit důsledky z nemastného a neslaného prvního dílu a začít na čerstvě zformátovaném disku. Pryč je Aiden Pearce se svým kabátem, přivítejte Marcuse Hollowaye - mladého Afroameričana s nadáním pro hackování všechno možného i nemožného.

Forspoken – recenze prvního velkého propadáku letošního roku

31. 1. 2023 | Pavel Makal

Raději knihu

Dungeon: Faster & Deadlier – recenze české výpravy za dobrodružstvím

10. 3. 2023 | Pavel Skoták

Vzhůru do moravských kobek

Sixty Four – recenze automatizační strategie, která nefunguje

11. 3. 2024 | Jakub Malchárek

Těžíme kostičky

Stargate: Timekeepers – recenze Commandos ze světa Hvězdné brány

26. 1. 2024 | Michal Krupička

Hra, která se snaží být seriálem, a přitom na vlastní seriál zapomíná

Punch Club 2: Fast Forward – recenze manažerského simulátoru bojovníka

2. 11. 2023 | Patrik Hajda

Kyberpunkový ring čeká na svou další hvězdu

Ixion – recenze „Frostpunku ve vesmíru“

12. 3. 2023 | Pavel Skoták

Přežije vaše kolonie uprostřed ničeho?

Mario + Rabbids Kingdom Battle – recenze

4. 9. 2017 | Adam Homola

Mario je zkušeným harcovníkem různých her, ale v taktické tahovce jsme ho zatím ještě neviděli. Známá herní postava zatáhla do téhle žánrové premiéry i několik svých kamarádů, a všichni jejich fanoušci si mohou kolektivně oddechnout. Tvůrci z Ubisoftu totiž se svěřenou látkou naložili s péčí, před kterou se klaní i Šigeru Mijamoto.

Marfusha – recenze akční anime jednohubky

11. 4. 2023 | Jakub Malchárek

Krátká recenze krátké hry

Stasis - recenze hororové sci-fi adventury

3. 10. 2015 | Ladislav Loukota

Když se hrdina hry probouzí ze spánku na zpustošené vesmírné lodi, jde obvykle o signál zajímavého herního a často i akčního zážitku. Zdání ale v případě sci-fi hororu Stasis klame. Co se totiž na první pohled může jevit jako izometrická akce nebo RPG, je ve skutečnosti tradiční point and click adventura.

Capcom Digital Collection - recenze

10. 5. 2012 | Lucie Jiříková

Capcom Digital Collection je na první pohled docela výhodná kompilace osmi arkádových her vydaných (nejenom) na XBLA. Řadím se mezi lidi, kteří kompilace moc nemusí. Vždycky mi totiž přijde, že utrácím i za hry, které mě nebaví. Tohoto pocitu mě bohužel nedokázali zbavit ani lidé z Capcomu. Na DVDčku se tentokrát nachází: Super Street Fighter II Turbo HD Remix, Final Fight: Double Impact, Super Puzzle Fighter II Turbo Remix, 1942: Joint Strike, Bionic Commando Rearmed 2, Flock!, Rocketmen: Axis of Evil + přídavek Rocketmen: It Came From Uranus a Wolf of the Battlefield: Commando 3.

Sims 2: Open for Business - mega-recenze

19. 4. 2006 | Redakce Games.cz

Naplňovalo vás noční řádění v centru Simíkova, ale rádi byste tam řídili vlastní obchod? Pak rozhodně sáhněte po třetím a dosud nejlepším datadisku Ve světě podnikání, kde se můžete naplno realizovat. A přijde i robot!

Kenshi – recenze unikátního RPG

7. 2. 2019 | Jan Slavík

Když se člověk u titulů, co kombinují velké množství různých přístupů a možností, snaží přesně vystihnout, čím vlastně doopravdy jsou, skončí leckdy v úzkých. Stěžejní prvek bývá mlhavý, nejasný, s rozostřenými okraji. Ne tak v tomto případě. Kenshi, monumentálně obrovská hra, jejíž hotová verze spatřila světlo světa po dvanácti letech ve vývoji, je skrz naskrz RPG v nejčistším slova smyslu. Hrajete role. V místní postapokalypse jich existuje závratné množství, a které se ujmete, je jen a pouze na vás.

Recenze