Diablo IV: Vessel of Hatred – recenze fajn datadisku
Prastará nenávist v srdci džungle
Last Epoch – recenze akčního RPG lepšího než Diablo IV
Ďábel je mrtev, ať žije ďábel!
Diablo IV – recenze pekelného nářezu
Hrůza počíná Nenávist, Nenávist počíná Zkázu, Zkáza počíná Hrůzu
Lost Ark – recenze obřího hitu na poli MMORPG
Pro milovníky skvělých raidů
Wolcen: Lords of Mayhem – recenze
Vzpomínáte na Greedfall? To bylo povyku kolem epického RPG, které bylo tak skvělé, že o něm pro jistotu nebyla při udílení cen za loňský rok pořádně nikde ani zmínka. A co si budeme povídat, bylo to právem. Hra byla v mnoha ohledech nedodělaná, její kvality nevyrovnané a přehnané ambice ji srazily na kolena. A právě na Greedfall jsem si vzpomněl při hraní Wolcenu. Bohužel to není lichotivé přirovnání.
Darksiders Genesis – recenze
Studiu Airship Syndicate se nejprve podařilo úspěšně adaptovat komiksovou sérii Battle Chasers a hned se svým druhým projektem se nachomýtlo k mnohými milované sérii Darksiders. Nevydalo se ale cestou klasického čtvrtého dílu a nevystoupilo tedy ze své komfortní zóny. Zůstalo u žánru akčního RPG, kam se žádný Darksider předtím nevydal. Panovaly obavy i velká očekávání, ale odbočka Darksiders Genesis je nakonec velice příjemným překvapením, které nedělá své značce žádnou ostudu. Právě naopak – spíš zastiňuje loňské Darksiders 3.
Warhammer: Chaosbane – recenze nové diablovky
„Tak jaký to je?“ zeptal se mě jeden z kolegů po prvních dvou hodinách strávených ve fantasy světě Warhammeru. Tehdy jsem byl plný nadšení, překvapený z toho, že to nedopadlo katastrofálně. Jenže první dojmy jsou první dojmy a to, co mě ve Warhammeru: Chaosbane čekalo poté, bylo jen jedno obrovské zklamání.
Book of Demons - recenze
Na pojem early access dá dnes a denně házet neuvěřitelné množství špíny a jeho problematikou se zaobírá nejeden videoherní novinář. Přesto v tom nepřeberném množství titulů, které se vydávají do early access, existuje několik zářných příkladů reprezentujících zdravý vývojářský přístup a výbornou práci hráčské komunity. Prvním budiž letošní hit Dead Cells, dalším by mohla být právě Book of Demons.
Warhammer 40,000: Inquisitor – Martyr – recenze
Jsou tomu tři roky, co pověstný Van Helsing přestal ve svém diablovkovém dobrodružství kosit hordy zrůd, zatímco kolem něj poletovala zesnulá Katarina. Studio NeocoreGames během této doby nespalo a pilně pracovalo na další rubačce Inquisitor – Martyr, tentokrát dokonce z oblíbeného univerza futuristického Warhammeru, v němž se zařadíte do obávané inkvizice. Jak však záhy zjistíte, její práce není zrovna nejzábavnější…
Vikings: Wolves of Midgard - recenze
„Diablo mezi Vikingy. Proč ne,“ říkal jsem si, když jsem spouštěl Vikings: Wolves of Midgard. Kdyby hry uměly mluvit, tahle Slovenka od studia Games Farm by mě nejspíš okamžitě opravila s tím, že Diablo III, Grim Dawn, Path of Exile a další podobné hry sice možná na první pohled připomíná, ale ve skutečnosti s nimi má společného pramálo, protože její vzdálenou sestřenicí je spíš Gauntlet. Jenže hry mluvit neumí, a tak jsem k tomuhle zjištění musel dospět na vlastní pěst.
Grim Dawn - recenze
Ach, diablovky. Hned po pastičkách a kocourech největší postrach myší. Žánr, který světu přinesl nový druh hudby: tiché a nikdy neustávající “klik-klik-klik-klik-klik”, doplňované hlubokými tóny zuřivého klení pod vousy. A taky žánr, jehož dosud nepřekonaný vrchol podle mnohých přišel už před mnoha lety s prvními dvěma hrami série, které mu daly jméno. Udělat dobrou klikací mlátičku podle vzoru Blizzardu prostě není jen tak. Ani když opravdu jste Blizzard, o čemž hráče přesvědčilo Diablo III. Ale pokud vás už omrzelo po sto osmdesáté zachraňovat dědka z klece, neházejte zkrvavený obouručák do žita. Protože je tu Grim Dawn.
Kyn - recenze vikinského RPG
Vikinské akční RPG! Taky se vám okamžitě vybavilo něco na způsob Titan Quest, akorát z prostředí nelítostných severských zemí, kdy vám moc místo Dia bude propůjčovat Otec veškerenstva Odin? Nelítostná řež vousatých válečníků, malované štíty, bojový ryk a žízeň po krvi? Taková představa musí způsobovat svrbění v podbřišku každého fanouška hack'n'slash her, jenže Kyn se tomuto snu nepřibližuje, ani co by vrhací sekerou dohodil.
Victor Vran - recenze povedené diablovky
Ulice města jsou mimořádně pusté. Krámy zavřené, hospody prázdné, v kašnách na náměstí teče zkažená voda. Namísto rozveselených měšťanů postávají na nároží přízraky, upíři a magické běsy. Při tom tu bývalo tak hezky. Jenže pak se naplnilo prokletí - nemrtvé zrůdy opustily místa věčného spánku a přišel den zúčtování. Daň z přidaného života byla vybrána dokonale. A do ukončené bitvy přichází změna: Victor Vran, přezdívaný čistič Vrána, stojí s kosou v bráně na předměstí. Jde vrátit městu lidskou tvář. Je to jeho práce - jako krysař zbavuje města hlodavců, on je odborníkem na vykostění monster. Jakýchkoliv. Akce čisté ulice začíná!
The Incredible Adventures of Van Helsing III - recenze
Rok se s rokem sešel a NeocoreGames se vší radostí servírují světu třetí a zároveň poslední pokračování zábavného zabíjení monster s Van Helsingem v hlavní roli. Jak se ale dalo očekávat, příliš horlivé chrlení „plnohodnotných dílů“ se podepsalo nejen na kvalitách dvojky, ale mnohem citelněji na kvalitách trojky. Má tedy vůbec smysl si tohle rozuzlení trilogie pořizovat?
Deathtrap – recenze tower-defense s prvky diablovky
Démoni a další fantaskní kreatury chtějí zničit náš svět a vy se jim v tom snažíte zabránit. Takhle by se dala jednou větou shrnout hra Deathtrap od Neocore Games, tvůrců série Van Helsing, ale zjednodušení by v tomto případě bylo příliš velké. Klasickou strategicko-logickou formuli tower defense her ozvláštňují tvůrci prvky diablovky, v níž si to vaše alter ego musí s řadou nepřátel vyřídit v závislosti na volbě povolání osobně - prostřednictvím meče, kouzla či šipky.
Drakensang Online - recenze
Diablo je kultovní klasika, která založila subžánr takzvaných ..no diablovek. Podobnost se svým vzorem mají jednotlivé hry různou. Může to být izometrická kamera, může to být hratelnost zaměřená na vybavení a méně na jiné prvky RPG žánru, může to být identická grafika nebo může být daný titul v podstatě identický. Drakensang Online (homepage) spadá do poslední kategorie, a pokud máte nějaké Diablo za sebou (zejména pak třetí), budete se při hraní Drakensangu hry potýkat s výrazným pocitem déjà vu.
Diablo III: Reaper of Souls Ultimate Evil Edition - recenze
Mé první setkání s Diablo III se odehrálo teprve před několika dny a neslo se v poněkud rozpačitém duchu. Přece jen, když si představíte moloch jako Blizzard, do kterého tečou milióny dolarů každý den díky stále populárnímu World of Warcraft, očekáváte, že nástupce legendární série akčních RPG vás krátce po vložení disku do mechaniky zanechá sedět v němém úžasu s dokořán otevřenými ústy a extatickou slinou v koutku. Jenže Diablo III ne. Pořád mám v paměti slova Karla Drdy, když mi do telefonu popisoval původní PC verzi: „Jako je to fakt dobrý, ale…“
Diablo III: Reaper of Souls - recenze
Tak jsme se konečně dočkali, milované i proklínané Diablo III se dočkalo prvního velkého datadisku Reaper of Souls, který by měl spoustu věcí napravit, přidává mnoho nového obsahu včetně nového aktu i módu a také novou postavu - Crusadera. Takže, podařilo se tvůrcům uchlácholit některé popuzené fanoušky?
Van Helsing: neuvěřitelná dobrodružství - recenze
Studiu Neocore Games to trvalo řadu let a pár solidních hardcore strategií říznutých akčními RPG prvky (King Arthur, The Kings Crusade), než se vývojáři rozhodli udělat z pouhého doplňku plnohodnotný akční RPG titul.
