Trials Fusion přiveze adrenalinové závodění s triky a tučňáky navrch
„Máš pocit, že jsi se probudil jako úplně jiný člověk?“ ptá se vtíravý ženský hlas. Mám. Děly se mi věci, které nemůžu dostat z hlavy. Šikanovali mě tučňáci. Mával jsem křídly jako pták nad skokanským můstkem. Zima se náhle proměnila na havajskou party. Uprostřed planoucí hranice jsem oslavil vítězství a zemřel. Přitom jsem celou dobu seděl na motorce a snažil se přeprat fyzikální model kaskadérské arkády Trials Fusion. Na povrchu vypadá normálně, ale ponořte se trochu hlouběji a najdete něco hodně podobného ryzímu šílenství.
Tři hodiny hraní ukázaly dvě tváře Wolfenstein: The New Order
Říká se, že historie se opakuje a lidé se z ní nedokáží poučit. Proto je také ve většině případů tak nezáživná. Poslední Wolfenstein tohle pravidlo dokonale potvrdil: vrátila se známá značka a znechutila všechny, kteří čekali kvalitní hru. O to více mrzoutských řečí je slyšet ohledně The New Order. Prý to nebude tak skvělé jako Wolfenstein 3D (nebude). Prý to nebude tak super jako Return to Castle Wolfenstein (kdo ví). A prý je celá ta dnešní herní scéna na jedno brdo a Castle Wolfenstein byl nejlepší Wolfenstein vůbec, a kdo nemá potisk na triku z osmi a méně barev, ten by si měl zrevidovat životní hodnoty. Oč víc se toho napovídá, o to víc se pak člověk diví.
Adrenalinový Titanfall nabízí jiný druh multiplayerového zážitku
Můj titán hoří, kontrolky ječí a mám jen několik vteřin na katapultování. Třísknu do tlačítka E, kokpit se rozdělí a letím vzduchem vstříc... protivníkovu titánovi, který mého poslal do křemíkového nebe údery pěstí. Chytám se jeho těla, odervu kryt robotického mozku a rychle do něj vypálím dva zásobníky. Teď už řvou kontrolky mému soupeři a má pár vteřin na katapultování. Bohužel se mi zamotaly prsty na klávesnici a místo elegantního seskoku jen sleduji, jak mě zabíjí přehřáté jádro explodujícího titána. Takže respawn...
Dojmy z hraní bety Diablo III: Reaper of Souls
S Diablo III datadiskem Reaper of Souls jsem strávil týden a už byl připravený přilípnout na něj opravdu vysoké hodnocení. Tak nějak jsem ale zapomněl, že nepíšu recenzi. Dojmy z hraní, Karle! Zatím je datadisk teprve v betě, plná hra vyjde až v březnu příštího rok a říkám vám, je nač se těšit.
Test aplikací Battlelog a Commander pro Battlefield 4
Nová generace, technický pokrok a moderní trendy přinášejí nejen nové konzole, ale také dosud poměrně nevídanou věc. Mobilní zařízení, konkrétně tablety, jsou svým výkonem schopny nabídnout hry s takovou grafikou, která před lety byla nemyslitelná i na PC. Přicházejí však i další, snad i zajímavější počiny – tzv. Companion Apps (také jako Second Screen Apps). Jejich cílem je obohatit zážitek z první, hlavní obrazovky, kde se odehrává hlavní část celého pomyslného představení.
Dojmy z hraní Assassin's Creed IV - zábavný život námořníka
Devět mil a sedm pídí, čeká ještě před mou přídí, během plavby piju rum. Dobrá, ne zrovna rum, to dělají jen Včelí medvídci. Já během plavby piju kafe, svírám ovladač PlayStation 4 a vyděšeně pozoruji vlnu, která se rozhodla ukončit pouť mé lodi Jackdaw. Je to strhující souboj lidského vynálezu a živlu. Nejde o to, že v Assassin's Creed IV: Black Flag figuruje kocábka náram náram, ale o to, že námořní část zabírá podle slov vývojářů téměř polovinu hry a napíná plachty zábavy k prasknutí.
Child of Light přináší vrány, které básní a pijí rum
Profesionální deformace v praxi. „Child of Light vznikla na základě sto dvaceti stránkové básně,“ začal jeden z vývojářů prezentaci v Paříži. „Mluvíme o normostranách nebo stránkách ve Wordu?“, zajímal jsem se bez rozmýšlení. V hlavě se mi rozjela kalkulačka počtu znaků, slov a času nutného k napsání ve vztahu k blížící se uzávěrce. Mezititulky? Kurzívou psané názvy jiných titulů? Dáváme infoboxy? Přitom je to vlastně jedno. Onu báseň napsal Jeffrey Yohalem, scénárista Assassin's Creed: Brotherhood a Far Cry 3, a momentálně jeden ze šéfů vývoje Child of Light. Napsal jí proto, aby podle ní vytvořil poetickou hru.
Dojmy z bety Battlefield 4 aneb Jak jsem zničil Šanghaj
Během psaní těchto řádků DICE kutí přechod z exkluzivní bety Battlefield 4 na zcela otevřenou (nyní už běží, zapojit se můžete také), a já se mohu ohlédnout za pár dny a několika hodinami, které jsem na mapě Siege of Shanghai strávil. Myslím, že pro demonstraci několika novinek (paradoxně ne těch největších) to byla celkem slušně zvolená mapa, na rozdíl od Metra u bety Battlefield 3.
XCOM: Enemy Within stojí mezi pokračováním a datadiskem
Dokud se za stodolou neobjevil emzácký mechtoid, bylo celkem jasné, že Sergej je králem bojiště. V hřmotném exoskeletu se posunoval mezi nepřáteli jako bůh pomsty, a když byl v úzkých, tak ho Agnes, zahalená clonou neviditelnosti, kryla odstřelovačkou ze střechy nejvyššího stavení. Na střechu vyskočila jedním skokem jako gumídek, zatímco řadoví pěšáci zajistili kůlnu na traktor i obytnou část, a takticky se posunovali k zelnému poli. Právě tam čekal mechtoid.
Rocksmith 2014: Struny rockové zimy
Umění hrát na strunné nástroje, konkrétně na kytaru, pro mě stojí někde na pomezí pochopení teorie superstrun a jemné hodinářské práce. Při těch několika pokusech o objetí krku kytary rukou a tisknutí prstů na struny jsem se cítil trapně jako invalida na startu maratónu a raději jsem se vrátil k obdivování Olgy z Toy Dolls, když rozjíždí Šavlový tanec.
Valiant Hearts: Pět ve válce a pes
Valiant Hearts: The Great War má vše, co od hry zpracovávající 1. světovou válku očekáváme: pušky, děla, granáty, výbuchy, nálety a spousty mrtvých vojáků. Podivuhodné je, že je adventurně laděná, střelba v ní ustoupí příběhu, a že hlavní hrdinové nemají oči. „Lidé během války podvědomě nechtějí vidět utrpení všude kolem, proto jim náš hlavní výtvarník Paulo Tumelaire oči nenakreslil,“ řekl nám v Paříži producent Adrian Lacey. Metafora!
Dreamfall Chapters: V Praze je blaze
Ragnar Tornquist se společně s Dagem Schevem tváří jako dvojka uličníků, kteří se vetřeli do obchodní haly Gamescomu, aby posedávali po sterilních kavárnách a nad kelímkem kávy ukazovali lidem svojí nezávislou hru. Dreamfall Chapters, která na Ragnarově Macovi běží, skutečně nezávislá je a Ragnar s Dagem, jinak zasloužilí a zkušení vývojáři, se potěšeně usmívají, když vypráví o pocitu volnosti, jaký na výstavě zažívají. „Už tu nejsme s velkou firmou a nemusíme s úsměvem prezentovat hry s dlouhým a komplikovaným vývoje - ukazujeme to, co je jen naše, čemu věříme a jen těm lidem, kteří projeví zájem,“ říkají.
Alien Rage bude akční jízda na steroidech
Co by udělal James Cameron, kdyby při realizaci svého ambiciózního plánu těžit asteroidy kolem Země narazil na mimozemskou rasu, která by pásla po těch samých nerostech? Možná by chvíli spolupracovali, protože Avatar, a pak by zjistili, že diplomaticky to nepůjde. „Když to všechno nebudeme mít my, tak ani vy,“ řekli by si a začala by válka jako v Alien Rage, dříve známé pod názvem Alien Reggae Fear. Rage totiž dává větší smysl. Stovky ozbrojených emzáků padají před hlaveň megazbraně hlavního hrdiny, který jde středem koridorů a střílí jako na běžícím páse.
V Zoo Tycoon osobně nakrmíte žirafu a umyjete slona
Představení nového dílu série Zoo Tycoon pro Xbox One bylo zábavné. Novináři se uchechtávali, ale jinak s respektem sledovali dvojici vývojářů, kteří byli neuvěřitelně zažráni do svého projektu a o krmení žirafy mluvili pravděpodobně se stejným zanícením, jako když Marie Curie-Sklodowská oznamovala objevní radioaktivity. Po pravdě řečeno ty prvotní úsměšky jsem si neodpustil ani já…
Dying Light je adrenalinový parkour o život
V poznámkách k předváděčce Dying Light mám napsáno jediné slovo: „Jů.“ Ne snad proto, že bych byl líný psát, ale protože jsem měl plné ruce práce se zdrháním před stovkami zombíků. Byl to epický závod, ve kterém nemůžete být druzí. V Dying Light buď zvítězíte, nebo ztrácíte vše. Miloš vám z E3 již reportoval o denní hratelnosti a na Gamescomu jsme si prožili tah nočním městem. Znáte to: kluby, tanec, taxíky a nonstopáče... tu nejsou.
Pozor na Deadfall Adventures! Je to past.
Strávil jsem půl hodinu v Deadfall Adventures, protože se mnou spadlo letadlo. Bylo dvoumotorové a řachlo do džungle někdy kolem roku 1930. Potkal jsem spoustu mayských mumií s ustřelenou hlavou, řešil hádanky v mayských ruinách, probudil mayského boha pomsty nebo čeho a seznámil se s Jennifer.
South Park: Stick of Truth byl na Gamescomu drsnější než Drda
Taková prezentace na Gamescomu letos ještě nebyla. „Ahoj, kamarádi,“ přečetla otráveným hlasem z papíru paní z Obsidianu před nastoupenými novináři. „Pomozte Stanovi, Kyleovi, Kennymu a Cartmanovi v hystericky vtipné adventuře o záchraně South Parku dětmi ze čtvrté třídy. Od tvůrců South Parku Treye Parkera a Matta Stona přichází epická výzva stát se... cool. Ha ha.“ Jestli v té tiché chvíli něco zadunělo, tak to byla moucha, která narazila do zdi.
Contrast - první dojmy z úchvatné stínohry
Vývojář naproti mně se opatrně zeptal, jestli snesu, když bude ke svému výkladu přikusovat sendvič. Byla to předzvěst nejistoty, provázející další půlhodinu, kterou jsme spolu strávili. Jako by se hru ostýchal předvést – a to šlo o jednu z nejzajímavějších, jaké na letošní výstavě můžete potkat.
Druhé dojmy z Titanfall aneb souboj novinářských titánů
Jaké to ale máme rozkošné odpoledne, nestihl jsem si pomyslet na střeše obytného komplexu, kam jsem dopadl po spěšné katapultáži z titána třídy iks ypsilon. Z jeho kokpitu mě vyhnalo varování a oheň a kouř a Karel, koulející vedle mě očima, anžto vůbec nestíhal, co se to na monitoru děje. A děla se toho celá spousta, s důrazem na slovo „děla“. Dva titáni ucpali krátkou ulici a pálili po sobě ze všeho, co se jim ještě nestihlo přehřát. Jestli nějaký z údajů na obrazovce skutečně odpovídal teplotě titánských děl?
Mad Max bude šílenství v otevřeném světě
Mad Max měl premiéru na konci oněch punkem požehnaných sedmdesátých let a dnes, o čtyřiatřicet let později, se počítá k béčkové stravě pamětníků. Přestože postapokalyptická série filmů s Melem Gibsonem v tehdejších náctiletých zanechala hluboké šrámy, vývojáři se o její adaptaci moc neprali a zdálo se, že herní svět na Gibsona a jeho upilovanou brokovnici zapomněl. Oznámení stejnojmenné hry na letošní E3 bylo proto překvapivé. Při pohledu do kalendáře režiséra George Millera však dává smysl. Neplánuje snad Warner Bros na příští rok restart filmové značky? Plánuje. Má být Mad Max herním přílepkem? Nemá.
