Pátrání po příčině mé závislosti na Dysmantle

Proč se nemůžu odtrhnout, když je to tak obyčejné?

Hráli jsme Watch Dogs Legion s Velkým bratrem za zády (a moc jsme ho neposlouchali)

Nikdy mě nenapadlo, že si Londýn tak oblíbím – dokud jsem ho nezažil na vlastní kůži. Tehdy poprvé za to mohla prezentace Skyrimu tzv. na otočku. Ráno tam, večer zpátky, hodina zabitá londýnskými taxíky, ale stejně to stačilo na začátek krásného přátelství. Nebo spíš turbulentního: Londýn je jedním z nejdražších měst na světě a má svých problémů, akcelerovaných brexitem, nad hlavu. Ideální místo pro život? Určitě ne. Ideální místo pro otevřenou městskou akci?

My Time at Portia - dojmy z hraní

O britských Team17 je známo, že mají nos na zajímavé herní projekty. Někdejší tvůrci sérií Worms a Alien Breed se v posledních letech proměnili v distributory, kteří do světa pouštějí vesměs jenom to, co by sami chtěli hrát. Většinou je to něco milého a docela originálního. Jako My Time at Portia od nepříliš známých, ale bezesporu talentovaných Pathea Games. Podle prvních dojmů z early accessu u nich vzniká sandboxové hřiště pro kutily v pohádkových barvách a s trochou virtuálního kamarádství. Co vypadá jako neškodná hříčka, zabaví možná na týdny i měsíce.

Válka duchů na vlastní kůži: vyzkoušeli jsme PvP mód Ghost War do Wildlands

Kdybyste se mě po vydání Ghost Recon Wildlands zeptali, co mi ve hře chybí, nevěděl bych, kde začít. Tehdy absentující PvP režim by byl až v dolní polovině dlouhého seznamu. Jakkoliv ale původní hra PvP režim Ghost War neměla a nepotřebovala, z jeho přítomnosti těží. Protože co dělat v Bolívii ve chvíli, kdy jste zpráskali El Sueňa jako psa? Na to má Ubisoft jednoduchou odpověď: zpráskat ostatní hráče.

Dojmy z hraní Middle-Earth: Shadow of War – obléhání pevností má skvělou atmosféru a je zábavné

Monolith Productions se zaklínají, že Middle-Earth: Shadow of War bude lepší, větší a po všech stránkách propracovanější než předchozí díl Shadow of Mordor. V rozhovoru mi to potvrdil i Bob Roberts, hlavní designer celé hry. Měl jsem šanci promluvit si s ním poté, co jsem si mohl vyzkoušet nový systém obléhání pevností, který bude představovat jeden z hlavních prvků hry, a také bude silně propojený s Nemesis systémem. Zároveň jde o změnu v tempu hry i pro ty, kteří jinak preferují plíživý a kradmý postup.

Ghost Recon: Wildlands – dojmy z hraní téměř finální verze

V roce 2012 ještě současná generace konzolí nebyla na světě, zatímco si na té minulé hráči užívali Dishonored, Borderlands 2 a několik trojek: Mass Effect, Max Payne, Assassin’s Creed, Far Cry a Diablo. A byl to právě rok 2012, kdy se v Ubisoftu začalo pracovat na hře, ze které se za necelé dva měsíce vyloupne Ghost Recon: Wildlands.

Dojmy z hraní: Ghost Recon Wildlands chybí nějaký výjimečný prvek

Poukazovat neustále na to, že jsou hry od Ubisoftu sdílí spoustu společných prvků, a že větší nutně ještě neznamená lepší, je už trošku únavné. V případě nového dílu ze série Ghost Recon to ale jinak nejde. Což o to, hra je to skutečně obrovská a ničím ve svém třicetiminutovém demu neurazila. Ale bohužel ani ničím nenadchla a novinka pojednávající o válce s bolívijskými drogovými kartely vypadá až žalostně nevýrazně a zachraňuje ji jen velká svoboda při plnění misí.

Dojmy z hraní: Watch Dogs 2 příběhem nenadchne, ale hraje se výborně

Zatímco první díl Watch Dogs patřil na E3 vždy k hlavním tahákům Ubisoftu a celé výstavy, byla dvojka na E3 spíše mimoděk a nevzbudila žádné velké pozdvižení. Snad proto, že tvůrci hru představili už před výstavou, kde následně prezentovali alespoň několik nových ukázek přímo z hraní. Watch Dogs 2 si ale pozornost rozhodně zaslouží. Vývojáři z montrealských studií si totiž uvědomili chyby jedničky a už v jedničce zajímavý koncept tentokrát vybrousili do podoby ne nepodobné GTA V.