Je tady další Steam Next Fest, a to znamená spoustu nových demoverzí a ochutnávání her, na které snad nebudeme muset příliš dlouho čekat. Už jste si u nás mohli přečíst dojmy z Kubikonu 3D, her k vyzkoušení je však samozřejmě mnohem více, a proto si Patrik s Jakubem vytipovali své favority a plnými doušky ochutnávali přesně ty hry, na které měli chuť. Došlo na povedené strategie, jeden unikátní survival, logické hříčky i netradiční poker.

Millennia

Úvodní minuty v tahové 4X strategii Millennia se hodně podobají Civilization VI. V čele své civilizace založíte první osadu, po mapě rozdělené na hexy rozešlete průzkumníky a k prvním barbarům vyrazí vaši bojovníci. Millennia ale slibuje, jak je z názvu patrné, že svou civilizační kolébku budete provázet tisíciletími. Z 60kolového dema vypadá hodně promyšleně a hlavně zábavně!

Každý aspekt je šikovně rozdělený a leveluje zvlášť různými rozhodnutími a úkony, které provádíte. Budovy ve městech, vítězství v bitvách, pomoc neutrálním vesnicím - to vše vám přidává různé zkušenosti do různých zaměření, ze kterých postupným zlepšováním získávate další bonusy.

Například v doméně státní správy si můžete změnit zřízení, zefektivnit formu vlády třeba lepší produkcí nebo vyššími daněmi, či si najmout osadníka a s ním založit další městský stát. Podobně diplomacie, která se taky „expí“ zvlášť diplomatickými body, umožní uzavírat spojenectví, najímat ambasadory pro komunikaci s neutrálními státy nebo vyslance, kteří vaše vazalské státy trvale připojí k říši.

Je sympatické, jak se Millennia postupem času rozrůstá a stále na sebe vrství nové mechanismy, domény a způsoby vládnutí. Tam, kde se v době kamenné staráte jen o to, aby lidé měli co jíst a aby vám barbaři nevyplenili pole a dřevorubecké tábory, už v době železné pracujete s obchodováním, spokojeností obyvatelstva, hygienou ve městech a dalšími, komplexnějšími fázemi správy impéria.

Právě různé epochy jsou ve vyzyvateli Civilizace zajímavě ztvárněny. První národ, který postoupí do další doby, určí směřování i těm ostatním. Například z doby bronzové máte na výběr postup do tří epoch – doby železné, období hrdinů a období krve. Kdo jako první skrz výzkum (nebo splnění dalších podmínek) dosáhne další etapy, zvolí ji i ostatním. Díky tomu se z vašeho plánu, který se soustředí na šíření kultury a náboženství, může rázem stát epocha války a úpadku, protože období krve okamžitě všechny uvrhne do války bez diplomatických postihů.

zdroj: C Prompt Games

Hlavně ale takřka každý tah něco odemkne, což vám dává přirozený pocit postupu. Spousta obydlí a vyzkoumatelných technologií se navíc rovnou odemyká s aktivními jednotkami, takže mnohem méně hrozí, že vás soupeř vojensky převálcuje ještě před vynálezem klínového písma.

Millennia má pěkné a hlavně přehledné uživatelské rozhraní, ve kterém se snadno zorientujete, a hlavně se jí daří replikovat neustálé „ještě další tah a končím,“ které je pro tento typ her klíčové.

Výtku mám akorát ke grafickému zpracování, protože hra podle mě vypadá hůř než její osm let starý konkurent. Možná je to tím, že zkrátka nemá tak silnou stylizaci, ale přece si umím představit, že by se do finální verze Millennia dostaly textury s vyšším rozlišením, nějaké hezké stíny a pořádná hloubka ostrosti. Herní mapa vypadá zkrátka nehezky rozmazaně a neuvěřitelně ploše.

Jinak ale boj o trůn krále 4X strategií bude nesmírně zajímavý, protože vedle slibné Millennia vychází letos i Ara. Máme se na co těšit!

Pacific Drive

Když jsem o originálním survivalu, ve kterém hraje ústřední roli starý Buick s vybavením jako z Lovců duchů, neváhal jsem ani vteřinu a okamžitě si Pacific Drive zamluvil na redakční tabuli. Na papíře totiž vypadá jako moje vysněná hra. Simulátor řízení a údržby auta, ano! Mysteriózní příběh plný fyzikálních anomilií, zajisté! Návykový roguelite s náhodně generovaným prostředím, ten tady máme taky!

Konečně jsem si tedy před recenzí mohl vyzkoušet demo a ochutnat, co nás tedy čeká. A musím říct, že dojmy jsou veskrze pozitivní! Hratelnost je možná standardní survival, kdy se prohrabujete haraburdím a opuštěnými staveními, abyste posbírali desítky materiálů a z nich u ponku stloukli to, co po vás hra zrovna chce. Jenže obrovský rozdíl tady dělá právě to výše zmíněné auto.

Jde totiž o prostředek, bez kterého se nikam zkrátka nehnete. Slouží k výpravám ze základny do tajemných lesů záhadné zóny, která dokůže změnit svou náturu během mrknutí oka. Rázem se tak rovná cesta může proměnit třeba v bažiny nebo skaliska. Vhod přijde i objemný kufr kombíku, nějaké ty speciální schopnosti a v samém závěru napínavý útěk před magnetickou bouří.

Ovládání vozu přitom není jen o šlapání na plyn a brzdu. Musíte myslet na zatažení ruční brzdy, vypnutí motoru, spínání světel a zapínání stěračů. Dále je dobré s sebou tahat rezervu, kdyby vám náhodou rozviklané kolo ustřelilo v zatáčce, opravářskou sadu na vyklepávání poničených plechů a v neposlední řadě i izolační sadu, kdyby vám někdy popraskalo čelní sklo. To ať jste lépe chráněni před kapsami radiace.

zdroj: Ironwood Studios

Celý tento mikromanagement ale vytváří komické všednodenní situace. Když se třeba vydáte prohledávat popelnice s vidinou lepší kořisti a zapomenete vypnout motor, načež vám dojde benzín a auto musíte k nejbližší pumpě dotlačit. Nebo když k čerpačce přirazíte špatnou stranou a hadice pumpy nedosáhne k nádrži, takže si musíte najet z druhé strany.

Nebo když vyskočíte z auta, ale zapomenete zatáhnout ručku, takže po 10 minutách strávených v opuštěné barabizně marně vzpomínáte, kde že jste to zaparkovali. Nebo když narazíte na obrovský levitující elektromagnet, který vás i s autem odtáhne do lesa a pěkně vám při tom obouchá plechy... přinejlepším.

Auto zkrátka celkem standardní survival posouvá o třídu výš. Pacific Drive má navíc skvělou atmosféru, výbornou stylizaci a příběh také dokáže chytit a nepustit. Až mi bylo líto, že ukázka zhruba po hodině a půl skončila.

Nebýt docela nepřehledného uživatelského rozhraní a trochu neintuitivního ovládání (věřím ale, že časem se na obojí dá zvyknout), těším se ještě krapet víc. Jo a zrcátka reálně odrážejí okolí, takže můžete bez problémů parkovat couváním!

Reus 2

Reus 2 je pohodová a relaxační budovatelská strategie, ve které utváříte a teraformujete rovnou celé planetky. Ovládáte (alespoň v demu) trojici elementálních obrů, přičemž každý má aspekt nějakého biomu či přírodních jevů. Kamenný bůžek tak zvládne tvořit pouště, podnebné pásy osazovat minerály a vrásnit povrch v hory. Vodní správce zase bdí nad oceány a má na povel zvířata. No a močálový bůh zasazuje deštné pralesy a jinou flóru.

Na maličké planetce se tak staráte o co nejlepší vyvážení podnebných podmínek. Každý prvek, který můžete na limitované mapě stvořit, má často nějakou návaznost, ze které pramení bonusy. Třeba takový pštros generuje v základu jídlo a bohatství, ale pokud se na sousedních polích nenachází vůbec žádná biotika (minerál, flóra, nebo fauna), generuje jich více. Podobně třeba mořské podloží generuje vědu, ale když sousedí s nějakou rostlinou, „vyrábí“ jí třikrát tolik.

zdroj: Abbey Games

To z Reus 2 dělá velmi příjemný a uspokojující rébus, ve kterém se snažíte řetězit prvky každé planety tak, abyste z nich vytěžili co nejvíc. A proč? No protože se na prosperujícím povrchu samozřejmě usídlí lidé, kteří vás začnou zanedlouho prudit s všelijakými požadavky na suroviny, biodiverzitu, bohatství a jídlo.

Ovládání a přepínání mezi jednotlivými obry a jejich následná nabídka odvislá od různých biomů je trošičku krkolomná, ale nic, na co by se nedalo zvyknout. Hra má navíc pohodový soundtrack, nikam nechvátá, protože čas plyne jenom s vašimi akcemi, a jde tak velmi příjemnou odpočinkovou půlhodinku. 

Corpus Edax

Z celé Kubovy soupisky vyzkoušených dem bylo jen jedno vyložené zklamání, a to immersive sim Corpus Edax. Duchovní nástupce Deus Ex sliboval výbornou retro stylizaci, množství různých způsobů, jak řešit problémy, tak jak jsme v podobných hrách zvyklí, a k tomu zaměření na dynamické pěstní souboje.

V demu se to hře ale vůbec nedaří. Přestože úvodní minuty provázejí tvorbu postavy, rozdělování bodíků do atributů a získaní občanství na planetě Corpus Edax a ve stejnojmenném městě, následná výprava za vůdci odboje proti despotickému režimu nabízí pohledné, ale také žalostně prázdné interiéry. Navíc je v nich problém se orientovat a jsou zbytečně rozhlehlé, takže jakýkoliv přesun trvá neúměrně dlouho. Oproti Deus Ex, Dishonored, System Shocku a Thiefovi navíc není na každém rohu zajímavost, skrýš nebo skrytý sejf se zajímavými předměty.

zdroj: Luis G. Bento

I ten soubojový systém je dost neohrabaný, přestože možnost mrsknout po někom cihlu nebo si vzít na pomoc trubku urvanou ze zdi jsou fajn improvizační způsoby boje. Nepřátelé toho totiž poměrně dost vydrží, vaše postava neoplývá výdrží na rozdávání a zadýchá se po pár úderech. Přesilovka je takřka prohrané střetnutí.

Jde o zajímavý experiment a je možné, že demo ukazuje velmi ranou fázi vývoje. Ostatně jde o projekt jednoho vývojáře. Corpus Edax ale budeme držet palce, protože nového Deus Ex se jen tak nedočkáme a byla by škoda, aby hra zlatou éru immersive simů jen smutně připomínala.

Balatro

Přiznám se, že jsem karetními hrami ve stylu Slay the Spire a jiných už přesycený a začínají mě nechávat chladným. Balatro je ale výjimkou z jednoho prostého důvodu – je to docela originální hra, postavená na pravidlech pokeru.

Máte tu kompletní balíček určený na poker a hrajete klasické pokerové figury. Zbytek už klasický není. V rámci jednoho kola můžete zahrát až pět figur, s jejichž pomocí se snažíte porazit sázku. Sázka je číslo, třeba 300, každá figura má nějakou základní hodnotu a násobič.

Kupříkladu zahrání pěti karet v jedné barvě je samo o sobě hodnocené 40x3 body. Každá karta ale přispěje i svojí běžnou hodnotou, takže třeba karty 10, 10, 9, 7, 3 v jedné barvě jsou ve výsledku 79x3 body, čímž jste se jediným zahráním slušně přiblížili cílovým 300 bodům.

zdroj: Playstack

K dispozici máte i možnost několikrát karty zahodit, dobrat si nové a pomoct si tak k lepším figurám, ale to je jen začátek. Pokud ve vás hlodá, proč se body násobí, tak proto, že si jednak můžete vylepšovat základní hodnoty jednotlivých figur, a jednak tu vyděláváte peníze a za ty nakupuje spoustu dalších karet schopných manipulovat se vším – přidáváte nové karty do balíčku, ty stávající vylepšujete, jsou tu i tarotové karty poskytující jednorázové efekty a žolíky.

Žolík je pasivka, kterých můžete mít až pět a spouštějí se na základě podmínky. Například onen multiplikátor může povyskočit o 4 pokaždé, když zahrajete pikovou kartu. Než se nadějete, tvoří stejné figury nikoliv stovky, ale tisíce bodů, což je ostatně potřeba, jelikož sázky se neustále zvyšují a každé třetí kolo vás čeká boss s unikátními pravidly.

Balatro je neskutečně zajímavá hra, která bere tolik známý poker a staví na jeho základech něco velmi unikátního, svěžího, zábavného a neskutečně variabilního, co vám dovoluje dělat různé buildy a garantuju vám, že u jednoho pokusu rozhodně nezůstane.

Gatekeeper

Na první dobrou jsem čekal, že dostanu další hru z žánru survivors, ale Gatekeeper je spíš zástupcem žánru roguelike. Máte totiž plnou kontrolu nad útokem své postavy, kdy na levém tlačítku najdete kulomet, na pravém ohnivou kouli vyžadující čas na nabití a na Fku je ještě speciální schopnost.

Hra samotná je pak nekonečným zástupem arén s nekonečným zástupem nepřátel, kdy jednou musíte zabít všechny, jindy vydržet v kruhu kolem aktivovaného menhiru a příště třeba hledat karty a aktivovat nějaké sloupy.

zdroj: Hypetrain Digital

Do toho můžete sbírat dodatečné pasivky, vylepšovat si je, nechybí ani robůtci, kteří vás doprovázejí. Cílem je vydržet co nejdéle a… to je tak vše.

Gatekeeper má definitivně velmi uspokojivou akci postavenou na vaší snaze nenechat se chytit, střílení je přesné, dobře to vypadá, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že mi tu chybí vzrušení a ještě něco navíc. Doufejme, že to je jen omezeností dema.

TerraTech Worlds

TerraTech byla fajnová sandboxová hra, v níž jste objevovali tajuplné prostředí, těžili suroviny, a především si tvořili své vlastní bojové vozidlo z nejrůznějších součástek, třeba i z těch, které po sobě zanechali poražení protivníci.

TerraTech Worlds je pokračováním, které je – soudě dle dema – vlastně úplně stejné. Opět jste na neznámé planetě, opět zuřivě těžíte vše kolem vás, opět si budujete a vylepšujete své vozidlo, bojujete s nepřáteli, stavíte si svou vlastní základnu plnou rafinerií a můžete si to celé dát i v koopu.

zdroj: Payload Studios

A ono to pořád funguje. Postupné budování káry, která s každým dalším blokem, kulometem, baterkou a dalšími prvky sílí, má stále něco do sebe a vzrušení z toho, jaké další prvky najdete za dalším rohem, je přítomné. Navíc druhý pokus tentokrát vypadá zásadně líp, mimozemská příroda umí vyloženě okouzlit.

Nicméně fakt, že to nevypadá na nijak výrazný posun v hratelnosti oproti předchozí hře, je přece jen lehkým zklamáním. Pokud jste ale první hru nehráli, tak už ani nemusíte, protože TerraTech Worlds dělá to samé, jen v hezčím světě, respektive světech.

Train Valley World

Série Train Valley čítá již dva díly. Oba se tísnily na malých ostrůvcích, které jste během chvilky zkrášlili železniční sítí, aby se produkty a pasažéři dostali z jednoho města do druhého. Taková rychlá, lehce abstraktní zábava a svižná varianta ke všem vážnějším vlakovým tycoonům.

Nyní se na nás řítí třetí díl s podtitulem World, který nehodlá měnit, co funguje, ale je přece jen trošku jiný. Zvětšil se. To znamená, že už nejde o tak malou, přímočarou hru, ale docela se blíží třeba konceptu Rayilway Empire, jen má stále svou stylizovanou grafiku a oproti vážným tycoonům zjednodušenou hratelnost.

Tak kupříkladu klidně za jízdy můžete upgradovat vlak, vyměnit ho za výkonnější stroj s více vagony a ještě ho osadit jedním ze specialistů, kteří umějí například zvýšit jeho rychlost o 30 %. Nemusíte řešit žádná návěstidla ani vlakům doplňovat palivo či vodu.

zdroj: tinyBuild

Jezdí donekonečna po vámi nadiktované trase, a kdyby náhodou mělo dojít ke srážce, z jednoho se jednoduše stane duch a počká, až druhý projede. Cílem může být dovézt určité zboží do konkrétního města, přičemž musíte kupovat pozemky, pracovat s výrobními řetězci a můžete plnit i vedlejší úkoly, jako je časový limit.

Je to fajn titul, někde mezi zmíněným Railway Empire a Station to Station, který všem šotoušům nelpícím na realističnosti a přílišných detailech udělá radost.

Yet Another Fantasy Title

Na rovinu se přiznám, že mě na této hře lákal název a pravděpodobně nebudu jediný. Fantasy hra, která si utahuje z fantasy her? To tu ještě… No, bylo. Jmenovalo se to Rustler (po přejmenování z mnohem chytlavějšího Grand Theft Horse) a Yet Another Fantasy Title na první dobrou působí jako prachobyčejná kopírka.

Pohled shora na středověkou scénu, zběsilá jízda na koni, ale především policie, tedy systém hvězdiček určující, jak moc po vás jde místní stráž s modročervenými majáčky. Jak se jich zbavit? Projet místem zvaným Pimp My Horse, to dá rozum… Ale má to něco do sebe.

Příběh tu hraje docela zásadní roli, je relativně vtipný a plný postav, které někoho imitují (věčně opilý čaroděj Grindalf, například). Absolutní prim ale mají souboje, jelikož se jedná o akční hru. A nejsou vůbec špatné.

zdroj: Minmax Games

S prvními bandity sice zvládnete zúčtovat jedním sekem, ale když si nedáte pozor, obklíčí vás a je s vámi amen. Zároveň umíte kouzlit, což se hodí v souboji s náročnějšími protivníky, kteří mají jednak více životů, jednak dávají větší zranění a umějí se třeba i bránit vašim útokům.

Funguje to dobře, je to zábavné a člověk u toho musí trochu rozmýšlet a nevrhat se do všeho po hlavě. Demo navíc odhalilo, že tu nebude nouze o plížení, kdy se vyhýbáte zorným polím stráží. Nejprve jsem byl z Yet Another Fantasy Title rozmrzelý, protože vypadalo až jako přílišná kopírka Rustlera, ale nakonec jsem ve hře našel zalíbení a jsem docela zvědavý, co všechno nabídne plná verze.