Rok 2023 je za mnou. Zatímco některé roky jen tak proběhly, aniž by zanechaly výraznější otisk, o tom loňském se to rozhodně říct nedá, ani po osobní, ani po profesní stránce. Loni jsme měli sérii článků Za oponou redakce Games.cz, kde jste si mohli přečíst, jak probíhá recenzování, psaní novinek, editace… Chyběl pohled za oponu šéfredaktora.

Pravdou je, že jsem v tu chvíli necítil prostor ani náladu na to ukazovat, co všechno tahle pozice obnáší. Takže tohle berte jako malý pohled za oponu šéfredaktorského roku 2023. Zpožděný, protože práce bylo mnoho. Takže se s tímhle skoro ročním zpožděním některé věci změnily. Šárka už je šéfeditorka a zástupkyně, videím šéfuje Pavel... ale obsah činnosti zůstává stejný. A co tedy ten šéfredaktorský rok 2023?

zdroj: Foto: Criterion Collection

Bylo nás osm

Odchody nejsou nikdy lehké. A když se vám jich sejde víc, řešíte hned několik věcí. V první řadě je to náhrada, respektive řešení, zda potřebujete danou pozici za každou cenu doplnit. V druhé otázku, jak to celkově ovlivní chod redakce. Ve třetí, jak to bude působit navenek, protože tohle jsou věci, které vždycky vypadají navenek jinak, než jaká je realita. A v neposlední řadě je to i ztráta někoho, kdo je vám blízký už jen tím, že s vámi byl (skoro) každý den v redakci a řadíte ho do okruhu svých přátel.

No a loni se nám „povedly“ odchody celkem tři v rámci osmi měsíců. O každém jsem věděl s předstihem a vlastně u každého jsem ho do určité míry očekával. Protože jako šéfredaktor sice nemusíte nutně vědět o tom, jak se vaši stálí redaktoři mají, co se jim honí hlavou a v jaké životní situaci se nachází, ale osobně považuji za selhání, když to nevím a neřeším. Někdo vede svůj tým tak, další jinak… Osobně razím myšlenku, že ve funkčním týmu se lidé doplňují a když o „své“ lidi pečuji, vrátí se to mně i ostatním. Ostatně, všem říkám, že za mnou mohou přijít s čímkoliv.

Věděl jsem pár měsíců dopředu o odchodu Jirky, Bětky i Vaška a u všech jsem i věděl, že nemá smysl snažit se je lámat, protože prostě změnu potřebovali. A házením peněz některé problémy prostě nevyřešíte.

Jak jsem už psal, z odchodů vyvstanou jiné problémy. Ty spadají do sféry ryze provozní a zcela upřímně jsou podružné proti těm důvodům, které vedou k odchodu. Nicméně na vás jako na šéfredaktora vyskočí ještě víc logistického žonglování s čísly a jmény i vyhodnocování toho, zda vlastně osm lidí na plný úvazek nebyl v určité fázi overkill (a odpověď na to je velmi složitá a vydala by na ekonomickou i sociální analýzu).

zdroj: Foto: Tristar Pictures

Posila z Ostravy

Řešit personalistiku nebylo o snazší i proto, že rok 2023 byl herně prostě absurdně nadupaný, a to znamená dělat šéfredaktorskou chobotnici. Jaký titul sedne komu? Kde můžu dát hru někomu z externistů a kde bude třeba počítat s větším pokrytím včetně videa, podcastu a podobně? Kdo má volné kapacity? Kdy padají embarga? Nepřekrývá se někomu něco? Jak dlouho může trvat dohrání té či oné hry? Dostaneme ji včas před embargem? A co tohle zajímavé indie nebo AA hra? Výsledkem loňského chobotničení (a samozřejmě práce autorů) je takřka 200 recenzí, které na Games.cz vyšly!

Porovnával jsem situaci s tou před deseti lety a aktuálně je celá koordinace těžší o to, že dnes vychází hry ve vlnách. Zatímco před dekádou byl celý rok více rozložený, nyní jsou znatelné výkyvy v rámci jednotlivých měsíců, kdy se velké tituly bijí o co nejlukrativnější pozici nebo nahání týden před koncem kvartálu. Když se vám takhle sejdou tři AAA hry, rázem už musíte v rámci redakce šermovat víc. Všichni musí hrát, někoho je třeba vytáhnout do záře reflektorů podcastu, udělat prostor v rámci novinkování a editování… Ještěže se neprotíná dovolenková sezóna s tou předvánoční.

Loni nebylo ani snadné najít odpovídající posilu do redakce, respektive, vše sladit. S Kubou Malchárkem jsme se znali z jeho pozice externisty dobře a když projevil zájem stát se permanentním členem redakce, a dokonce se kvůli tomu částečně přemístit z Ostravy, pustili jsme se do námluv. Zkušený redaktor, který je nadšený, skvěle píše a nebojí se mikrofonu, to je v dnešní době zázrak. Nakonec jsem neskutečně rád, že se podařilo vše načasovat tak, že se s odcházejícím Vaškem (Westu hál!) doslova vystřídali ve dveřích a mohli si předat štafetu.

zdroj: Foto: Tristar Pictures

Pečlivý support

Jednou z klíčových složek šéfování redakci je v mém podání (opravdu to nemusí aplikovat každý) péče o celkovou pohodu svých oveček. Novinařina, i ta herní, je docela náročná a rozhodně se nedá dělat tak, že si v devět ráno pípnete kartičku a v pět odpoledne odpípnete. I když vtloukám do hlavy všem, že je třeba mít rámcově pevnou pracovní dobu, bez časové flexibility to prostě nejde.

Občas se objeví zlomová novinka v osm večer, občas nějaký ten stream, jindy se zase crunchuje recenze na hru, která nepřišla včas. A ano, crunchuje se tu a stojím si za tím, že je to prostě součást povolání. Někde můžete mít pečlivé plány a vše pěkně zasadit do časového rámce, ale tohle je zrovna džob, který naplánovat do všech detailů nejde.

Pokud tedy po svých lidech chci, aby v jedenáct večer seděli u klávesnice a bušili to důležité, co se zrovna stalo, je třeba se o ně také starat a dávat na ně pozor. Víte, že tenhle má tendenci se přepracovávat, tamhleten také, ten zase potřebuje pomalejší rozjezd a pak jede jak mašina po obědě… Jeden mustr nesedí na každého a nemá smysl nutit všechny skákat unisono. Za a) jsou to kamarádi, b) spokojený redaktor je šikovný redaktor. A že toho loni bylo hodně na crunchování, dodělávání, zpracovávání, editování, psaní i hraní. V jednu chvíli byli přetížení i naši drazí externisté, a to už je co říct.

Releasy bez stresu

Jedna z nejvíc stresujících částí šéfredaktorské pozice je shánění her a hlavně shánění her včas. Existují velké tituly, které chcete mít co nejdřív, což není zrovna jednoduché, když operujete z malého trhu, jako je Česká republika.

To není kritika k českým zástupcům distributorů, ti jsou skvělí a vždycky se na ně dá spolehnout. Ale se zahraničními to není vždy jednoduché. Nechcete být až v druhé vlně za zahraničními médii, a tak bombardujete maily a vysvětlujete, jak je to pro vás důležité. Ideálně máte i v zahraničí kontakty, na které se můžete spolehnout, oni vědí, že se mohou spolehnout na vás, že recenzi vydáte na embargo a ne před ním nebo dva týdny po něm.

Musím kvitovat, že 2023 byla z tohohle hlediska krása (letošek už není zas taková pohoda). Sice se našlo hned několik tvrdších oříšků, ale všechny tituly jsme nakonec dostali včas, v první vlně a naprosto na pohodu. Bál jsem se Baldur’s Gate III, kde nám Lariani hodili trochu vidle do plánů svým o měsíc dřívějším vydáním a přímá linka ke studiu byla trochu vachrlatá, takže jejich PR pravděpodobně po čase nenáviděl můj e-mail. Ale dobře to dopadlo!

A Starfield? Naprosto pohodový launch z hlediska načasování. V redakci si ještě pamatují, jak to vypadalo se sháněním Cyberpunku 2077 anebo PlayStationu 5… Myslím, že byli připraveni mi dávat umělé dýchaní a defibrilátor měli v záloze. Takže děkuji všem, distributorům i autorům, že vše šlo jak po másle a míra stresu se u mě držela v rozumné míře.

zdroj: vlastní

A co vlastně ty hry?

Dobrá, takže takhle se šéfredaktoruje, ale herní redakce je hlavně hraní her, ne? No… není. Hlavně, čím více povinností máte v rámci své práce, tím méně faktického času na hry zbývá. A když k tomu připočtete, že loni přibyl do rodiny další člen (dobrá, už předloni, ale začátkem roku 2023 mu byly tři týdny), ještě více se ve mně probudila láska k Warhammeru 40,000, opětovně jsem začal sledovat sumó a vyšlo fakt hodně skvělých knížek… Urvat každý týden několik hodin hraní je čím dál tím náročnější. Nicméně, urval jsem spoustu hodin a byly to hody!

Baldur’s Gate III byl můj splněný sen, u nějž jsem nedoufal, že se stane. Brilantně napsané RPG starého střihu v moderním kabátku. Desítky hodin zmizely, jen jsem mrknul. Skvělé, skvělé, skvělé. Druhým splněným snem je Warhammer 40,000: Rogue Trader. RPG z mého oblíbeného univerza, které funguje od začátku až do konce? V to jsem opravdu nedoufal, a ještě mne čeká finiš. Jak vidíte, stěžuji si na pramálo času a zároveň si vybírám sakra dlouhé hry.

Like a Dragon: Ishin je můj černý kůň loňska, protože historický výlet v kulisách klasické Yakuzy mi prostě sednul. Jasně, některé části už jsou trochu zastaralé, ale… tohle bylo prostě moje nesmírné potěšení.

Také jsem se rozhodl stát přeborníkem v hraní Street Fighteru 6! Vydrželo mi to cca 15 hodin, než jsem si uvědomil, že by mi trvalo zhruba dalších 50-60 hodin, než se stanu opravdu dobrým. I tak jsem ale potěšeně sledoval, že i v požehnaném věku jde prostě zlepšit reflexy a všechno je to o svalové paměti. Ale nebyl jsem ochotný vrazit desítky hodin vzácného času do toho, abych si řekl, že teď už jsem konečně v téhle bojovce dobrý i pro regionální kompetitivní úroveň. A to ještě s velkým možná.

zdroj: Foto: Tristar Pictures

Chtěl jsem recenzovat Darkest Dungeon II, ale po třiceti hodinách jsem seznal, že byste neměli na recenzi čekat další dva týdny a předal jsem recenzentské žezlo Michalu Krupičkovi. Nakonec jsem se k DDII nevrátil, ale nevím, do jaké míry za to může hra a do jaké opravdu nabitý rok…

U Diabla IV naopak vím, že to bylo hrou. Zprvu nadšení a sledování toho, jak návykově celý systém funguje… a pak mne prostě omrzel. Překvapivě dlouho mi vydržela totální oddychovka Immortals of Aveum, která objektivně není nijak přelomová, ale prostě ve správný čas přinesla slušnou akci. Vynikající akci naopak přineslo Final Fantasy XVI. Ještě jsem jej nedohrál, ale je to láska na mnoho pohledů.

No a pak je tu Cyberpunk 2077: Phantom Liberty. Vrátil jsem se k Cyberpunku po pár letech, abych začal znovu od začátku (první průchod mi zabral asi 120 hodin a fakt jsem hodně čistil úkoly) a světe, div se, ono to funguje i napodruhé! A skvěle! Což je vlastně můj aktuální titul na delší herní sessiony, moje corpo bitch s katanou a Sandevistanem, která vypadá jak Emily z Přátel… Taky jsem smočil dýku v Assassin’s Creed Mirage, ale zjistil jsem, že se k němu vrátím, až budu mít opravdu chuť na Assassina.

Obrovskou složkou mého herního roku bylo hraní s dětmi. Samozřejmě je tu Wobbly Life, kde jsme už kousek od platinové trofeje. Super Mario Bros. Wonder je brilantní hra a našli jsme i zalíbení v opravdu skvělém The Crew Motorfest. A samozřejmě jsou tu nestárnoucí hvězdy Totally Accurate Battle Simulator a Teardown + Minecraft.

Leitmotivem mého herního roku 2023 bylo odkládání hodně titulů na další rok, až na ně bude čas a prostor, takže tu chybí spousta her, na které se těším, ale měl jsem jen čas ochutnat a říct si, že je to dobré a tedy si počkám.

No a tohle je můj rok 2023 ve zkratce, která má takřka 11 tisíc znaků. Znáte to. My enti nevyprávíme nic, co nestojí za dlouhé povídání…