Microsoft minulý týden konečně překonal všechny překážky a dokončil akvizici společnosti Activision Blizzard, což mu společně s firmou a jejími zaměstnanci přihrálo do portfolia taky obsáhlou knihovnu značek stále aktuálních, ale i poměrně dlouho pohřbených. Dovolili jsme si proto v redakci se zasnít a zapřemýšlet, jaké návraty oblíbených klasik by nám nově vzniklá fúze mohla přinést. A klidně ne z dílny Activisionu, ale i ostatních studií, která Microsoft v průběhu let nakoupil.

Jakub Malchárek: Warcraft IV 

Komu by neudělalo velkou radost, kdyby se Blizzard opět ujal výsostného místa na trůnu realtimových strategií? Warcraft III byl vynikající a dlouhá léta v podstatě neměl konkurenci. Šikovná kombinace RTS s RPG prvky, skvělý příběh, špičkové mise, hromada uživatelských map, ze kterých vzešla i slavná DotA, a ty CGI filmečky!

Galerie

Je trochu s podivem, že jsme se za posledních dvacet let nedočkali pokračování, nebo alespoň úctyhodného remasteru (takže ne Warcraft III: Reforged). Jenže vlastně ani nevím, jestli bych od současného Blizzardu nový Warcraft chtěl, protože by zase nejspíš dopadl jako live service hra se sezónami, battle passem, mikrotransakcemi, přílišným důrazem na multiplayer, kapitolami rozdělenými do tří separátních her a Illidan ví, čím dalším.

Boomersky si povzdechnu, že Blizzard už ani ty příběhy neumí vyprávět tak jako kdysi. Diablo IV pro mě bylo vyloženě zklamáním, ve kterém na první pohled zajímavý záporák hrál druhé housle. A tradiční vyprávění o bojovníkovi se zlem, který se nakonec sám stane největší hrozbou svobodného světa, si Blizzard už zjevně nechává jenom pro nekonečné datadisky World of Warcraft.

Takže: Chtěl bych Warcraft IV, ale vlastně ani nechtěl, protože poslední hru, kterou jsem od kdysi legendárního studia bez výhrad miloval, vydali před dobrými dvaceti lety. A za tu dobu se jejich vnímání a tvorba her posunula úplně jiným směrem.

zdroj: Blizzard

Adam Homola: Pitfall

Her ve stylu Indiana Jonese je zoufale málo a v AAA sféře ještě méně. Tomb Raider je sice čas od času povedený, ale teď už dlouho nevyšel a kdo ví, kdy bude další. Totéž Uncharted. A tím výčet sérií inspirovaných dobrodružným archeologem víceméně končí. Ano, snad brzy sice od Machine Games dostaneme samotného Indyho, ale o tom zatím nevíme prakticky nic a opět to bude jen výjimka potvrzující pravidlo.

Proto by se mi moc líbilo, kdyby Microsoft oživil zrovna stařičký Pitfall a udělal z téhle legendární „hopsačky“ velkou, propracovanou a hlavně povedenou dobrodružnou hru. Hopsání, lano, prozkoumávání džungle, sympatický hrdina, zajímavý příběh, a především hratelnost s důrazem na hádanky s přiměřenou špetkou akce.

zdroj: Activision

Něco takového mi v AAA sféře her dlouhodobě chybí a byl bych moc rád, kdyby tuhle díru na trhu zalepil právě Microsoft. Otázkou je, kterému studiu nový Pitfall svěřit, ale co třeba Obsidian? Nebo možná ještě lépe Arkane? Zapiš si to za uši, Phile! Děkuji.

Ondra Partl: Guitar Hero

Ve herním světě existovala éra, během které jste na „kytarového hrdinu“ narazili všude. Hudební postřehová série Guitar Hero se zkrátka postupně stala neuvěřitelným světovým fenoménem, o němž věděli i naprostí nehráči. Dává to smysl: Spojení největších kytarových vypalovaček, jednoduché chytlavé hratelnosti a skvělého nápadu, že ovladačem bude plastová maketa kytary z dálky simulující hru na opravdový nástroj, to byl tehdy recept na masový úspěch.

zdroj: Neversoft

Takto značka dominovala mnoho let a díky postupnému přidávání dalších periferií spolehlivě bavila. Jenomže vydavatelství už tradičně neodhadlo zdravou míru, trochu usnulo na vavřínech a kvantita začala převažovat nad kvalitou. Navíc se původní vývojáři ze studia Harmonix trhli a na scénu přinesli konkurenci v podobě o něco propracovanějšího Rock Bandu, jenž pro Guitar Hero značil začátek pádu, který vyvrcholil rokem 2011. Od té doby se sice společnost pokusila o menší resuscitaci v podobě Guitar Hero Live, leč neúspěšně (i když nápady rozhodně nemělo špatné).

Proto se dá očekávat, že se dalšího návratu jen tak nedočkáme. Doba pokročila, vývoj podražil a už jenom samotná myšlenka, že by se k novému dílu musela vyrobit zase další kytara, kterou by podporovaly aktuální konzole, pravděpodobně děsí nejednoho člověka přes finance. Navíc existuje konkurenční Rocksmith, který brnkání na maketu povýšil na reálnou kytaru vyluzující reálné zvuky, čemuž se jen těžko vyrovnává.

Galerie

Faktem ovšem zůstává, že osobně bych si ještě jeden návrat přál. Ještě jednou bych si chtěl pořádně zabušit na kus plastu, tentokrát třeba za doprovodu písní z nové tvorby kapel, jako jsou Gojira, Lorna Shore nebo Spiritbox. Už jenom kvůli tomu, že sehnat původní periferie se v dnešní době rovná nemalé finanční investici.

Aleš Smutný: Blackthorne

Chci, aby se vrátila příběhová 2D taktická akce mého dětství! A aby vyšla opět ve 2D, což je samozřejmě dnes asi sebevražda, pokud nejste Mario, anebo nemáte štěstí jako Dead Cells. Ale kdo říká, že se žoldák Kyle nemůže vrátit? Ve skutečnosti měl Blackthorne všechny vlastnosti, které by fungovaly i dnes. Epický příběh, který se rozkrýval během vaší plošinovkové cesty, povedenou taktickou akci, skvělé tempo a na svou dobu úžasnou grafiku.

zdroj: Blizzard

U té by se teď samozřejmě muselo začít, ale falešené 3D by mohly dnešní technologie vymazlit do dechberoucí podoby. Hudbu by samozřejmě dělal Kevin Riepl nebo Jeremy Soule, dabing současná špička. Kyle by dostal větší arzenál zbraní, větší paletu nepřátel, příběh by se přifouknul, nějaký ten zvrat… Ale vše by zůstalo přísně lineární s nepovinným dungeonem, který by byl procedurálně generovaný. A pak už jen správnou kombinaci akce, skákání, nějaké ty puzzly, samozřejmě pořádný rozpočet… No co by se mohlo pokazit?

Dobře, je jasné, že Microsoft skrze Activison na tohle rodinné stříbro už ani nesáhne a jeho kultovní status zůstane v devadesátkách. Ale snít můžu, ne…?

Honza Slavík: Warcraft Adventures

Než obrátíte oči v sloup nad tím, že jsem si z tolika možností vybral zrovna nikdy nevydanou point-and-click adventuru, jejíž zrušení už dneska musí mrzet jenom naprosté herní kmety, zkuste si to představit: Žádný remaster s překreslenými původními obrazovkami, ne, jen zachovaný koncept a vizuální podoba, kterou v Blizzardu předvedli s videem o Jaině:

Hra by co do výtvarného stylu mohla vypadat přesně takhle. Ne podobně, přesně takhle. A klidně by i tam mohla zpívat fantastická Laura Bailey (kterou jste si mimochodem mohli nedávno poslechnout alespoň v herním muzikálu Stray Gods) v doprovodu neméně skvělého Dónala Kearneyho z irské skupiny Anúna. Tentokrát třeba i s celým ansámblem.

Jen těžko říct, co s příběhem. Scenáristický materiál původních Warcraftů už je vší možnou popkulturou a bezmála dvěma dekádami World of Warcraft sedřený na kost. A byť by zasazení třeba někam do Arthasova mládí určitě čišelo potřebným melodramatem, už to tu zkrátka bylo. K Warcraftu se nicméně nedávno vrátil jeden z otců zakladatelů celé značky, Chris Metzen. Ten by určitě dokázal přijít s nějakým nápadem, o čem by oživená adventura mohla být.

Pavel Makal: The Lost Vikings

No, holt na mě vyzbyla vzpomínka na trojici vikingů, kteří se musejí potýkat s nástrahami hi-tech mimozemské vesmírné lodě zlotřilého emzáka Tomatora. Chovám k ní vřelý vztah, protože v dětství byla součástí oné kolekce her, která nechyběla na žádném počítači, hned vedle Prehistorika, Prince z Persie a Supaplexu. Zároveň ale nemůžu říct, že by mi kdovíjak scházela, a pokud někdo touží po skákačce s prvky kooperace několika hrdinů, vždycky může sáhnout po pohádkové Trine.

zdroj: Blizzard Entertainment

Ale nešť, pokud by se Olaf, Baleog a Erik vrátili v nějaké hezké 2,5D stylizaci a hratelnost okořenili větší mírou akce, asi bych jim už jen kvůli té dětské nostalgii dal šanci. Ovšem jen v případě, že by po každé smrti nevyjel ze země ten odpudivý náhrobek, který mě coby školou povinné škvrně traumatizoval podobně jako na ostny napíchaný perský princ.