Společnost GameScent nedávno představila difuzér, který slibuje povýšit hraní na nový zážitek pomocí pachů a speciálních cartridgí s vůněmi. To nás v redakci přivedlo k úvaze, jestli něco takového vůbec chceme - většina herních světů totiž působí poněkud páchnoucím dojmem, o který své nosánky s radostí připravíme. U jistého nepochopení nového vynálezu jsme neskončili, naopak jsme náš pátý smysl poslali na virtuální teoretizovací špacír: Ve které hře to podle nás smrdí vůbec nejhůř? 

Jakub Malchárek - Resident Evil 7

Nejprve jsem zvažoval, že musí být „chutné“ třeba takové pozápasové kabiny v EA Sports FC 24 nebo industriální zóna v Cities: Skylines, nad kterou se výmluvně rozpíná nažloutlý mrak znečištěného ovzduší. Nakonec jsem si ale s odporem vzpomněl na polorozpadlý statek vyšinuté rodiny Bakerů v Resident Evil 7. Ještě než nakouknete do tlejících útrob louisianského obydlí, procházíte bující zahradou, ze které přímo cítíte navlhlý zápach hnijícího listí a rozkládajících se mrtvol dobytka, kolem kterého se vznášejí hejna much. Zatuchlá bažina, ve které se to nemocemi, bublajícími loužemi smrdutého bahna jen hemží.

První kroky na vrzajících parketách děsivého statku vás neomylně zavedou do kuchyně a odporný, nasládlý puch neumytého nádobí od zkažených zbytků jídla, na kterých svačí švábi, jde z obrazovky přímo cítit a musí nadzvednout kufr i sebeotrlejšímu hráči. Tady místo hektolitrů Sava pomůže jedině plamenomet nebo kobercové bombardování.

Nechutná živočišná hniloba je ostatně tématem, které je ve hře silné a všudypřítomné. Neexistující hygienické návyky vražedné rodinky na vás evokativně dýchají z každého metru čtverečního. Stokrát raději bych se vydal do zablešené rumunské vesnice v Resident Evil Village než strávit byť jediný den v Bakerovic doupěti, kde jsem neviděl jedinou použitelnou koupelnu a nechci si ani představovat, kam chodí vykonávat potřebu (a proč mají tolik hnusných hrnců, ehm).

Ať už to je oživlá plíseň nepřátel, odporná scéna u večeře, při které se Bakerovi ládují pukajícími shnilými ostatky nebo hromady haraburdí a odpadků, které šikovně dům rozdělují do lineárních lokací, je právě děsivé obydlí asi tím posledním místem, které bych ve virtuálním světě kdy chtěl navštívit. A to ani s brokovnicí nebo nějakým tím miligramem viru T v žíle.

Adam Homola - The Elder Scrolls

The Elder Scrolls sice vykresluje podmanivý obraz fantastických říší, ale buďme realisté – mezi magií a příšerami se ve vzduchu pravděpodobně vznášejí solidní štiplavé pachy.  Ačkoli se při hraní her z počítačů a konzolí žádné pachy reprezentující zatuchlé herní světy naštěstí nelinou, stačí trocha představivosti a hned tu máte čichový atak jak vyšitý – a to jak na dlážděných ulicích měst Tamrielu, tak, a to především, pod nimi.

Začněme u stok. Ani ve velkolepém císařském městě nedokážou ty impozantní kamenné oblouky zamaskovat zápach, který je tu nejspíš primárních čichovým vjemem. Nejde jen o lidský odpad – vzpomeňme si na vyhozené lektvary s pachutí zkažených vajec, přetrvávající pižmo z nepřátelských doupat a všudypřítomnou vlhkost, od které je jen krůček k všemožným plísním. Savem to tu nikdo nedrhne, o dezinfekci v téhle verzi „středověku“ taky nikdo neslyšel, a tak je vlastně až s podivem, jak jsou některé postavy čisté.

Nemluvě o spoustě stojaté vody, průsacích z močálů, hnijící vegetaci v případě lepším a mrtvých krysách a jiných potvorách v případě horším. Zdejší středověk nepatří k nejčistějším érám v historii sám o sobě, ale přidejte si do toho ještě hromadu zvířat, tržiště plné „jídla“, mouchy, kouř z kováren a i malebná vesnička může smrdět tak, až se vám z toho zkroutí chlupy v nose.

zdroj: Bethesda

The Elder Scrolls nabízí ohromující vizuální efekty a epická dobrodružství, ale možná je požehnáním, že se v něm nevyskytuje žádný pachový přesah do reality. V tomhle světě mě sice pořád baví putovat sem a tam, ale jsem rád, že jsem tady jen virtuálním turistou.

Šárka Tmějová - Dishonored

Přiznejme si, většina herních světů nejspíš moc nevoní. On teda moc nevoní ani ten náš reálný, ale je pravda, že se ve fikci mnohem víc potkávám s mrtvolami než ve svém reálném životě, a kde jsou mrtvá těla, tam to minimálně po nějaké době dost smrdí. Asi je to subjektivní, ale tlející maso (zvlášť v horku) mi teda žaludek zvedá mnohem víc než třeba hnůj nebo kouř. 

Středověk byl navíc údajně díky častým koupelím o dost míň páchnoucí, než jak si ho z filmů a učebnic představujeme, takže fantasy bude patrně ještě voňavější a vymydlenější. Na můj seznam nejvíc páchnoucích kandidátů se tak spíš nabízejí realistické střílečky nebo hry se zombíky, ale určitou logikou jsem se propracovala k Dishonored. 

Protože aby tamní whalepunk mohl fungovat, musí umírat co? Velryby. A co smrdí víc než obyčejná mrtvola? Obrovitánská nafukující se mrtvola velryby vyvržená na souš, samozřejmě. Na velrybí zdechliny nejdou ani racci, ani mouchy, až takový smrad to je, a navíc se s větrem nese po pobřeží stovky metrů, někdy i pár kilometrů. A to ani nemluvím o ambře.

zdroj: Arkane Studios

Při množství oleje, který soukolí Dunwallu spotřebují, neexistuje šance, že se všichni ti plejtváci rozkládají dostatečně daleko, aby celé město nebylo tím pušincem naprosto prodchnuté. Hlavně tenhle smrádek nejde ani vyvětrat, protože přichází zvenku, dlouhé týdny. A je všude. 

Pavel Makal - Hobo: Tough Life

Z obecného hlediska budou nejvíce smrdět světy, ve kterých je voda vzácná, ostatně i proto se těžko vyčítá Paulu Atreidovi, že vyměnil ušmudlanou Chani za princeznu Irulan, u které je přeci jen nějaká naděje, že se někdy v životě umyla. Váhám tedy, jestli bude více páchnout postapokalyptický svět Falloutu, nebo zaprášený pouštní Mad Max. 

Pro (minimálně moderní) Fallout hovoří fakt, že i když je ve světě vody celkem dost (ať už ozářené, nebo čisté, třeba díky projektu Purity), nikdo si moc nedělá starosti s odklízením nepořádku a mrtvol či kostěných pozůstatků. Nehledě na to, že takové lejno Deathclawa bude o něco horší šlamastykou, než když si uleví sousedovic čivava, navíc odpadkové koše s pytlíčky v pustině rozhodně nejsou na každém kroku. Z Mad Maxe jsem ale měl vždy mnohem špinavější, umolousanější a opocenější dojem, který ovšem zase vyvažuje opojná vůně páleného benálu.

Nakonec tedy asi nejhůř smrdí realita Hobo: Tough Life, zejména na místech, která připomínají skutečnou Florenc, jedno z pekelných zákoutí Prahy. Fárání v popelnicích plných svinstva, navlhlá nároží od tisíce a jednoho veřejného čůratele, všudypřítomný odér starého krabicáku a ještě starších podvlíkaček a samozřejmě i minová pole ze zákeřně umístěných podpapíráků. Smrad exotických a smyšlených světů si aspoň neumím tak dokonale představit.

Aleš Smutný – Bloodborne

Nikdo mi neříkejte, že v tomhle světě to nepáchne. Už od prvních momentů si váš lovec musí zvyknout na zatuchlé město, kterým se nese jen směs hniloby kombinovaná s lepkavým, vtíravým pachem spáleného masa z některé z planoucích hranic a samozřejmě rozličných tělních tekutin.

Znáte tu pronikavou, uzenou vůni, která se vám usadí v šatech a vlasech, když moc dlouho sedíte u táboráku? Tak tady si k tomu přidejte ještě pach lidského či vlkodlačího tuku, který se škvíří a samozřejmě rozličného paliva, které obyvatelé Yharnamu použili pro zuhelnatění svých živých pochodní…

zdroj: Archiv

A co spálená srst? Voní? Užijete si ji! Už při střetu s Cleric Beast, kterou ideálně potřebujete zapálit. A podívejte se na takovou Witch of Hemwick. Vážně myslíte, že se někdy myje? Všude??? I mezi všema očima??? Popravdě, jediný (ne)přítel, který asi dodržuje alespoň nějaká pravidla hygieny, je Gehrman. Na rozdíl od Gascoigna si udržuje čisté oblečení i zbraně. Ale na toho si musíte počkat až na konec…

zdroj: FromSoftware

Yharnam prostě působí jako město, kde chcete mít neustále nasazený šátek namočený v alkoholu a pokud možno vůbec nevdechovat odér padlého světa, kde je vše špinavé, zapocené, očazené, osliznuté… vždyť je to svět, kde pupeční šňůra vypadá jako jedna z mála věcí, které nesmrdí.