Velkým akcím dominují velké hry. Vždycky to tak bylo a je pouze logické, že se v desítkách nových oznámení řada menších her utopí. Že na povrch pozornosti většině lidí probublá Cyberpunk 2077: Phantom Liberty, Fable, Assassin’s Creed Mirage, Starfield a další tříáčkové kousky s marketingovým rozpočtem, co by uživil hned několik nezávislých herních studií. Je to takhle každý rok a sami to vidíme i na čtenosti našich článků. Ostatně by bylo zvláštní, kdyby měla třeba Still Wakes the Deep větší čtenost než zmíněná Phantom Liberty, ale zároveň by byla škoda, kdyby takhle sympatická hra zapadla.
A přesně proto jsme se rozhodli šoupnout reflektorem trošku jinam a posvítit i na ty menší. Na ty, kterým se na Games taky věnujeme, ale tříáčkoví velikáni na ně přeci jen vrhají svůj stín.
Adam Homola: Stormgate
Realtimové strategie jsem miloval a na Age of Empires, Command & Conquer, StarCraftu i Warcraftu (mimo jiné) jsem vyrůstal. V posledních letech se ústupu kdysi populárního žánru nedivím. Ostatně ani já teď už nemám čas a nervy se půl hodiny piplat se základnou, armádou a taktikou, jen aby se to pak všechno hekticky semlelo během pár desítek vteřin, ať už ve prospěch mě, nebo protihráče.
A tady nastupuje na scénu Stormgate. Prvotina studia Frost Giant, které je plné veteránů Warcraftu III a StarCraftu II. A na hře je to vidět. Tvůrci totiž přesně ví, co žánr trápí, a snaží se dělat maximum pro to, aby mainstreamově hůře přístupný žánr alespoň trochu posunuli zajímavějším směrem. Tam, kde bych se k němu mohl vrátit i já, který sice StarCraft II miluje, ale už ho hrát jednoduše nechce.
zdroj: Frost Giant Studios
Stormgate se tak snaží o absolutní přístupnost a přímočaré herní mechaniky, ovšem s tím, že na hardcore hráče nezapomíná. Pokud tvůrcům tahle ambiciózní vize klapne, mohli bychom se dočkat hry, která zvládne oslovit, a především neodradit nováčky, ale zrovna tak na druhé straně veteránům žánru nabídne dostatečně vysoký strop. Sám bych se do další velké tradiční RTS už nejspíš nepouštěl, ale premisa Stormgate mi přijde v současné době stejně lákavá, jako i logická. Takhle by to mělo být a já se už nemůžu dočkat, až se na vlastní kůži přesvědčím o tom, jestli to opravdu bude fungovat.
Patrik Hajda: Cookie Cutter
Future Games Show byla narvaná indie hrami pochybných kvalit a nezajímavých nápadů, díky čemuž vyniklo těch pár opravdu zajímavých her. Jako třeba Cookie Cutter. Ano, ve své podstatě se jedná o další cihlu ve zdi plné plošinovkových metroidvanií, ale téhle hře nechybělo něco, co ji nad všechny ostatní povzneslo – styl.
Sami tvůrci hru popisují jako techno-pop-punkovou ručně kreslenou metroidvanii, v níž se láska mění v běsnění a motorové pily. Trailer měl neskutečné tempo, hrála v něm skvělá hudba a to, co se dělo na obrazovce, bralo dech.
Androidka Cherry se tu po svých nepřátelích ohání nejen zmíněnými motorovými pilami, ale rozumí si i s plazmovými kanóny a své nepřátele nejenže přejíždí na motorce, ale klidně je tou motorkou i zmlátí. Je to prostě neskutečná řež s vynikajícím tempem a oním humorným násilím.
Ondra Partl: Still Wakes the Deep
Nebezpečná bouře, ropná plošina, snaha o přežití a do toho teror neznámé entity? Sem s tím, prosím!
Vývojáři z The Chinese Room v minulosti jasně ukázali, že se je vyplatí sledovat. Ostatně se svým Dear Esther definovali subžánr atmosférických walking simulátorů vyprávějících vtahující, ale především subtilní příběhy. Za skvělé dílo lze považovat i jejich pozdější Everybody's Gone to the Rapture. Proto do jejich představené novinky Still Wakes the Deep vkládám velké naděje.
zdroj: Secret Mode
Ukázka láká na nevábně vábné odlehlé prostředí, kdy atmosférou připomíná třeba Vetřelce (filmovou jedničku nebo herní Isolation). Proto pevně doufám, že se tyto vjemy povede úspěšně přetavit do samotné hry, ve které se budeme bát neznámého a ze stísněnosti se nám každým krokem bude svírat hrdlo. A pokud bych si mohl tipnout, asi to nebude tak přímočaré, jak by to mohlo zpočátku znít.
Těším se a jsem zvědavý, co tvůrci začátkem roku 2024 nabídnou. Tenhle projekt se rozhodně vyplatí minimálně sledovat.
Šárka Tmějová: Citizen Sleeper 2
První díl kyberpunkového RPG smíchaného s digitální deskovkou jsem si loni dost užila, takže mě oznámení pokračování na jinak poměrně nudné PC Gaming Show moc potěšilo. V Citizen Sleeper 2: Starward Vector si opět zahrajete za spáče-androida, který unikl otroctví v korporátu a při následném útěku měl štěstí v neštěstí, ale namísto jedné vesmírné stanice budete mít k prozkoumávání k dispozici celou hvězdnou soustavu včetně pásu asteroidů.
Těším se na vlastní vesmírnou loď i na rekrutování posádky, a pokud se tyhle inovace opět povede skloubit se skvělým scénářem, jakým se mohla pochlubit jednička, bude mi to v pokračování naprosto stačit ke štěstí. Skvělá sci-fi RPG přece jen nerostou na stromech každý týden.
Aleš Smutný: DORF
Samozřejmě by se na tomhle místě slušelo říct, že mne nejvíc zaujal česká Last Train Home, ale o jeho existenci jsem věděl, takže ho alibisticky škrtám (jakkoliv skvěle vypadá), abych mohl uvést ještě jednu hru, která mne v rámci menších indie titulů velice překvapila. A není to nikdo jiný, než DORF! Zatímco Adamovi se líbí Stormgate, na mne tenhle kousek působil bezkrevně a bez stylu, v čemž mu nepomohl ani fakt, že běžel asi jen sedmdesát hodin (tiskovka PC Gaming Show byla subjektivně fakt dlouhá) po traileru na DORF.
zdroj: DORFteam
Ten působí jako megalomanský nástupce Command & Conquer se vším, co k tomu patří. Obrovitá děla, která zaberou půl obrazovky, stylizace, která kombinuje prvoválečný dieselpunk s retrofuturismem. Navíc tu má být mnohem větší důraz na stavbu základny, která se časem promění ve vaši pevnost a ne jen ve zdroj peněz, jak se tomu v modernějších RTS dělo v posledních letech. Jako člověk, jehož obranné systémy v Dune 2 zabily i červa a ve StarCraftu jsem se kochal megalomanskými obrannými systémy, prostě chci svoji obrovitou pevnost a smát se při pohledu na vlny nepřátel rozbíjející se o mé hradby dštící olovo!
Pavel Makal: Laika: Aged Through Blood
Postapokalyptická metroidvania inspirovaná klasickými westerny, ale i Mad Maxem, navíc ovšem se zvířátky? To nemůže dopadnout špatně! Příběh se točí kolem paní Kojotové, která se se svým věrným motocyklem vydává na cestu pomsty, přičemž hlavním motivem má být vztah mezi matkou a dcerou, tedy téma, o kterém nevím zhola nic, a tak budu s trochou štěstí pobaven i poučen.
Kromě toho ovšem Laika sází i na krásnou kreslenou grafiku a akční souboje plné nebezpečných skoků na motorce a střílení ve zpomaleném čase. Hra prozatím míří jen na PC, dočkat se jí ale máme ještě letos a doufám, že vydání na Switchi na sebe nedá dlouho čekat, protože právě tam si chci Laiku užít.
Honza Slavík: Kunitsu-Gami: Path of the Goddess
Toho, kdo už stihl zaznamenat mou slabost pro japonský folklór a mytologii, nemůže tahle volba překvapit. Posvátnou horu uchvátily temné mocnosti, což se samozřejmě pranic nezamlouvá božstvům země (tedy titulním kunicukami). Očistný rituál ale není jen tak a kněžka z místní svatyně se neobejde bez vaší pomoci, protože zlovolné bytosti odmítají pustit krajinu ze svých spárů a budou proto potřebovat přátelsky domluvit katanou.
zdroj: Capcom
O hře jako takové toho zatím zas tolik nevíme, ale to jí vůbec nebrání v tom, aby mě zajímala. Už jen proto, že vypadá fantasticky a na rozmáchlém výtvarném stylu, co místy připomíná uhrančivé pohledy do kaleidoskopu, by jeden oči nechal. Zasazení i pointa hry navíc skládají drobnou poklonu skvělému vlčímu dobrodružství Okami, na které chovám jen ty nejvřelejší vzpomínky. Dejte mi cokoliv podobného a budu si lebedit.
Vašek Pecháček: South of Midnight
Možná se děsně seknu, ale já opatrně vyhlížím South of Midnight. Uznávám, že varovných signálů je tu dost – We Happy Few nebyla žádná hitparáda, takže tvůrce ze studia Compulsion rozhodně nemůžeme považovat za prověřená jména, plus jsme navíc zatím neviděli nic kromě atmosférického, filmového traileru.
Ale jaký to byl trailer! Mysteriózní, podivný, kypící magickým realismem propojeným s folklórem amerického jihu. A to je kombinace, která se mi neuvěřitelně zamlouvá. Jak jsem psal už v novince, něco trošku podobného mi přinesla Where the Water Tastes Like Wine – a i když to bylo nedokonalé a neohrabané, skrývalo se tam něco, co mi pak už nikdo nikdy nenabídl.
zdroj: Microsoft
Rád bych samozřejmě věděl, jak se hra vlastně bude hrát, než se na ni začnu doopravdy těšit – její popis zatím zní celkem neurčitě, protože akční adventura z pohledu třetí osoby, kde hrají nějakou roli kouzla? Z toho se může vyklubat celá škála různých zážitků, od příběhového, efektního průchodu světem až po hardcore soulsovku. Ale z hlediska přenesení do úplně jiné reality se mi South of Midnight zamlouvá už teď.
