Pohádková série Trine od finského studia Frozenbyte je tu s námi už dlouhých čtrnáct let, přesto se najde spoustu hráčů, kteří o ní buď neslyšeli, nebo jí dosud nevěnovali pozornost. Trine není příkladem prodejního trháku ani cenami ověnčené franšízy, byť slušná životnost série napovídá, že svým severským autorům značka dlouhodobě vydělává. Trine exceluje v první řadě v kategorii gaučové kooperace, kde zaujme protřelé hráče i naprosté nováčky. Čili pokud hledáte na léto titul, který si můžete vychutnat s kamarádem nebo drahou polovičkou, měli byste sérii Trine věnovat pozornost.

zdroj: Frozenbyte

Tak trochu jiné Společenstvo

Příběh každého z dílů Trine bývá v zásadě jednoduchý. Kouzelník Amadeus, zlodějka Zoe a rytíř Pontius v nich cestují po pohádkovém fantasy světě za záchranou království, které ohrožují zlé síly v té či oné podobě. Samotný Trine je magický artefakt, který hrdiny poutá k sobě. S výjimkou třetího dílu je každá z her klasickou „2.5D“ plošinovkou chlubící se krásným vizuálním zpracováním a líbivým hudebním doprovodem. Prim ovšem hrají hádanky, které jsou v Trine založené zpravidla na hraní s fyzikou. S třetím dílem se autoři pokusili o přechod do 3D pojetí, to se jim však ošklivě vymstilo, a proto se čtyřka s pětkou vrací ke klasickému stylu.     

Mezi trojicí hrdinů Trine mohou všichni hráči plynule kdykoliv přepínat. Hratelnost se točí primárně kolem řešení hádanek, k čemuž vám slouží dovednosti postav, jež musíte dovedně kombinovat. Kouzelník Amadeus zvládne vyčarovat obří krychle, rytíř Pontius je ozbrojen mečem a štítem, zlodějka Zoe ovládá luk a šípy s vystřelovacím lanem.

zdroj: Frozenbyte

Tohle je ovšem dnes už bezesporu velice zjednodušená charakteristika – v novějších dílech jsou upgradovatelné schopnosti postav v rámci putování výrazně pestřejší a každý z hrdinů se tak stává postupně šikovnějším. Základ ale zůstává stejný – čáryfuk Amadeus kouzlí tělesa různých geometrických tvarů, těžký Pontius figuruje většinou jako tank, buldozer a obránce zároveň, Zoe se díky své mrštnosti nejlépe hodí pro překonávání pastí. Její šípy mají různorodé (například elementární) vlastnosti a s pomocí lan zlodějka vytváří improvizované mosty, houpačky nebo spojuje různé objekty dohromady.

Pohádková kooperace

Na celém tomhle systému je specificky půvabných hned několik věcí. Předně způsobů, jak některé situace řešit, bývá často více. V ojedinělých případech se vám navíc díky fyzice a náhodě může podařit hádanku vyřešit tak trochu spíše zásluhou glitche a enginu. K tomu ale dochází natolik zřídka, že vám to vůbec vadit nebude a spíš podobné situace přispívají k obecnému veselí, kterého si při hraní Trine užijete více než dost.

Po drtivou většinu času není žádná z her frustrující, na čemž má velký podíl velice hustá síť checkpointů a možnost vzájemného oživování a respawnů. Například v zatím posledním dílu Trine 4: The Nightmare Prince si můžete podobné parametry nastavit podle libosti, ale z vlastní zkušenosti silně doporučuji volit cestu co největší přístupnosti. Obtížnost napříč všemi hrami je díky tomu velmi přívětivá i pro nováčky a atmosféra při hraní je příjemně uvolněná.

zdroj: Frozenbyte

Nad některými puzzly budete sice pár minut přemýšlet, ale nudné, frustrující záseky vás u nich nejspíš moc trápit nebudou. Stejně tak v rámci všech čtyř her najdete i hrstku bossů, kteří jsou trošku těžší, ale opět platí, že o nic brutálního nejde. Řadové bitvy se skupinami nepřátel v Trine fungují spíš jako akční mezihry mezi hádankami. Když už jsme u toho, bojové možnosti jednotlivých postav se vyvíjí jednoznačně k lepšímu, takže zatímco u starších her při soubojích budou všichni hráči nejspíš hromadně přepínat do role rytíře, v Trine 4 jsou během akční mely zlodějka s kouzelníkem už o dost užitečnější. 

Trine můžete hrát i sami, ale hry jsou o poznání zábavnější s parťákem. Největší zábava tu pramení z kooperace, improvizace a vymýšlení způsobů, jak nejlépe vyzrát nad danou překážkou. Vzhledem k minimální penalizaci za smrt si můžete navzájem dělat i naschvály, soutěžit ve sbírání předmětů nebo všelijak blbnout přesně v tom nejlepším duchu gaučové kooperace. A jak je dnes obvyklé, každý díl můžete absolvovat i s kamarády online.

První tři hry dovolují hraní v kooperaci až ve třech lidech, čtyřka vám symbolicky umožní hrát dokonce ve čtyřech. Jak je to možné, když v družině figurují pouze tři hrdinové? Je důležité si uvědomit, že v Trine se mohou klidně oba hráči ve stejný moment přeměnit do role stejné postavy a nijak tím neomezovat ostatní. V těchto situacích každý hráč ovládá vlastní verzi hrdiny, což může být velmi užitečné.

Musím hrát Trine od začátku? Který díl zvolit?

Věčná to otázka u rozjetých sérií. V případě Trine můžete být naštěstí v klidu. Jak už bylo řečeno, její příběhy nejsou nijak zvlášť duchaplné. Jste trojice hrdinů, která se snaží zastavit zlo. Pokud začnete u čtvrtého dílu, vůbec to nevadí. A u čtyřky byste začít rozhodně měli, protože Trine 4: The Nightmare Prince je s přehledem ten nejlepší a co do mechanismů nejvybroušenější díl. Jak už bylo naznačeno, ve čtyřce mají postavy už úctyhodnou škálu dovedností, které se postupně rozvíjí. Což je rozhodně v pořádku, protože ze začátku by jinak mohlo hrozit, že by se v dovednostech každého hrdiny mohli zvlášť ti méně zkušení hráči velmi rychle ztratit.

Pokud vás Trine 4 přesto odrazuje, můžete sáhnout po Trine 2: Complete Story, jednička s názvem Trine: Enchanted Edition pak představuje vylepšenou verzi původní hry v enginu dvojky. První díl je z dnešního pohledu relativně jednotvárný, přesto si s ním člověk v koopu užije zábavu. Naposled si můžete nechat Trine 3: Artifacts of Power. Trine se již od prvního dílu opírala o velmi hezkou grafiku a pohádkovou atmosféru, a pokud snad máte ještě možnost zahrát si některou z prvních tří her s 3D brýlemi, „akváriový“ zážitek stojí za to.

Pro úplnost dodejme, že série má i dva spin offy – ucházející izometrickou akci Nine Perchaments a nevýraznou a zbytečnou 2D tahovku Has-Been Heroes.

Průšvih jménem Trine 3: Artifacts of Power. Co se vlastně stalo?

Co že to Frozenbyte provedli s Trine 3 tak špatného? Hru zazdily především přepálené ambice. Management špatně odhadl finanční náklady, které původní vize obnášela. Samotný skok do 3D se výrazně prodražil a hra měla podle samotných tvůrců třikrát větší budget než Trine 2. A pokud by Frozenbyte s vývojem pokračoval až do dosažení původně vytyčené mety, hra by prý byla nejspíš ještě třikrát tak drahá.

zdroj: Archiv

Výsledný zážitek byl přesto celkem solidní, Trine 3: Artifacts of Power bohužel po pěti hodinách náhle končí bez jakéhokoliv náznaku ukončení příběhu. Tohle bylo moc i pro hráče, kteří od děje Trine jinak moc nečekali. Ke cti Finům slouží, že se hráčům omluvili a je třeba dodat, že pokud Trine 3 koupíte ve slevě za pár korun, bavit se u ní po tu krátkou dobu nejspíš budete pořád obstojně. Jen nesmíte čekat, že celé vaše snažení bude mít nějaký smysluplný konec a také vězte, že závěrečný boss se řadí k těm málo momentům, kdy autoři stran obtížnosti trošku nepříjemně přitlačili na pilu (ale ne zase tak moc).

Aby nebylo mýlky, je třeba dodat, že hry ze série Trine obecně nejsou moc dlouhé. První díl dohrajete klidně za nějakých šest až sedm hodin, dvojka vám v kompletní edici vydrží o pár hodin déle. V případě Trine 4 počítejte s 12 i více hodinami. Hodně také záleží na tom, zda se ve hrách zabýváte nepovinnými hádankami a hledáním skrytých plošin či místností s poklady. Pátý díl má být podle autorů minimálně stejně tak dlouhý jako čtyřka, spíše ale bude ještě o něco delší.

Trine 5: A Clockwork Conspiracy na konci prázdnin

Po průšvihu jménem Trine 3: Artifacts of Power vsadil Frozenbyte všechno na čtvrtý díl a jak bylo řečeno výše, výsledek je rozhodně znát. Trine 4: The Nightmare Prince je zatím nejlepším dílem série, hráči se proto oprávněně ptají, kam se tým posune v připravované pětce. Autoři hodlají reagovat na častou kritiku série a souboje chtějí udělat tentokrát taktičtější a obecně zajímavější. Bitvy s bossy mají mít prý charakter hádanek. Vzhledem k tomu, že vývoj v rámci série postupuje přesně tímto směrem, není důvod autorům v tomto ohledu nevěřit. 

zdroj: Frozenbyte

Frozenbyte se také snaží vylepšit zážitek ze sólového hraní, kterému hádanky upraví na míru. Čekat máme také několik stupňů obtížnosti s vlivem na zapeklitost puzzlů. Velmi zajímavě pak vypadají nové dovednosti postav. Rytíř Pontius bude moci například s pomocí vrhnutého meče vytvářet malé plošinky, zlodějka Zoe má umět trefovat nepřátele odrážejícími se šípy. Zkrátka nepřijde ani kouzelník Amadeus s explodujícími krychlemi a gravitačními kouzly.

Pokrok je vidět i na grafickém zpracování, kdy i Trine 5 nabídne pestrobarevnou pastvu pro oči s roztomilými modely postav a detailním prostředím zalitým pohádkovou září. Trine 5: A Clockwork Conspiracy má vyjít 31. srpna na PS5 PS4, PC, Xbox Series, Xbox One a Nintendo Switch. Hru nezávislému týmu tentokrát vydá THQ Nordic.

zdroj: THQ Nordic

Hlavně netlačit na pilu

Trine je série, o které se mluví poměrně málo, přestože bychom si jí měli považovat. V letošním extrémně nabitém roce trochu hrozí, že tenhle milášek ze severu Evropy zapadne. Jakkoliv si jsem vědom toho, že hra dílčí nedostatky má, zároveň se nemohu ubránit dojmu, že vlastně pracují ku prospěchu výsledného zážitku. A trochu se bojím, že snahou o odstranění těchto nedokonalostí by série jednou mohla přijít o část svého kouzla. Přímočarý příběh, vtipně stereotypní postavy, místy trochu ztřeštěná fyzika i jednoduché souboje v kombinaci s malou penalizací za chyby Trine pasují na ideální způsob, jak si v klidu zahrát nenáročný titul s kamarádem nebo partou lidí.

Serióznější souboje a sofistikovanější hádanky jsou v tomto ohledu také dvojsečnou zbraní, ostatně už v případě Trine 4 mám trochu pocit, že se studio místy pohybovalo dost na hraně. Při vší té snaze být lepší a vyhovět kritice by autoři neměli zapomínat na hlavní cílovou skupinu – a tu tvoří především hráči a hráčky, kteří se chtějí u hraní společně uvolnit a zasmát.