Tiskové konference. Konference. Tiskovky. Ve spojení s E3 to znamená: tisíce lidí. Hluk. Efekty. Show. Ty, které jsem v pondělí viděl nebo sledoval, byly jako závody metalových kytaristů na pódiu pod plnou palbou reflektorů a dýmových efektů. Kdyby se měla zvolit jedna, při které by lidé s tinitem nedostávali záchvaty padoucnice, dostali by jsme se k zajímavému číslu: nula. Jako hodnotící metr tedy nastavím zcela sobecky tu, kde subjektivně bylo největší množství zajímavých her. UbiSofte, máme spolu sice komplikovaný vztah, ale dnes vyhráváš..

Hlídací psi

Především: Watch Dogs. Trailer mě přenesl do doby, kdy jsem poprvé pochopil Neuromancera (a později si to už s plnou parádou zopakoval ve Sněhu). V páteři mi během vyprávění robotické ženy o tech-budoucnosti začaly rašit implantáty a v mozku dojem, že jestli tohle bude konečně odpověď jednadvacátého století na kyberpunk, tak pošlu panu Guillemotovi pugét. Jistá míra nadstandardního zájmu se dala číst i ve tváři kolegy Poláčka, který nejprve s ledovým klidem prohlásil: „Nový Rainbow Six.“ Pak se staženými rysy: „Jejich GTAčko.“ A nakonec s viditelnou nervozitou: „Onlajnovka.“ Ani jedno – a upřímně řečeno, nikdo si v tuhle chvíli stále není jistý, o co přesně půjde.

zdroj: tisková zpráva

Několik minut gameplaye s chlapíkem v kabátě, co nemastně střílí a neslaně konverzuje, není světobornou událostí. Mnohem zajímavější, z technologického hlediska, je zřetelné využití ubisofťácké AI anebo enginu (podobnost mlátí do očí tak, že jsem v jedné části hraní čekal šplhání po kovovém mostě). Když to mají pod jednou střechou, tak to neváhají využít a evidentně jsou enginové prvky různých Ubi her velmi kompatibilní.

Ještě zajímavější je zasazení do současného světa, do doby 3G a 4G sítí, wifin, vytváření databází lidských životů a jejich zneužívání, hackování a pirátění. Watch Dogs má podle všeho nakročeno ke kvalitnímu kritickému pohledu na současnost, a to je ve hrách asi tak vzácné jako v USA rychlý internet. Zbývá jen doufat, že Watch Dogs nepůjdou ve stopách Beyond Good & Evil 2 anebo I Am Alive. Byla by jí škoda, protože kromě prostředí a příběhu nabídne hackování, a to mají kybermazlíčci rádi. A navíc jakýsi podivuhodný druh multiplayeru, kdy se budou příběhové mise plnit ve více lidech na různých místech.

Jů!

Měl jsem štěstí. Ve chvíli, kdy rozverná moderátorka spustila sestřihový trailer titulů na WiiU, musel jsem zrovna uhánět tam, kam i královna chodí pěšky. Tím pádem jsem si odnesl jen ty lepší informace o útoku UbiSoftu na novinku od Nintenda: například Rayman obsahuje v jedné úrovni rytmické střídání pohybu a úderů a pomalu tak skládá dohromady rockovou skladbu – ta má takové grády, že jsem si do poznámek zapsal: „Chcu. Chcu. Chcu.“ Podle všeho je ovládání na WiiU hbité a intuitivní a ti, kdo už měli co dělat s tablety nebo smartphony budou jako doma v kredenci.

Zombie U, hra s velmi originálním názvem a nikdy neviděnými a velmi vynalézavými nepřáteli, pak alespoň oslnila trailerem. Trailerem? Někdy vám stačí málo, zvlášť když jste nuceni sledovat Dance Central 4, Avengers, Splinter Cell-gone-wrong anebo – a to jsme v tu chvíli ještě netušili – Shootmania. Dohledejte si sami. Nemám co dodat. Kromě poznámky Jeffa Gerstmana, že předváděný turnaj bylo video nahrané před několika dny.

Žij jako asasin

Výlet na ona místa přinesl jeden zajímavý objev: zatímco se všichni mačkáme v obřím sále losangelského divadla, existují po cestě na záchod nenápadné dveře s nápisem PRESS, za nimi hromada jídla, pití, pohodlné sezení a ohromná televize s přímým přenosem plus devět totálně spokojených novinářů. A v tu chvíli mě to konečně bodlo – konečně jsem pochopil, že jsem na E3. Pravidlo E3 číslo jedna? Stejné jako pravidlo Connora z Assassin's Creed III: nejprve prozkoumej okolí, zmapuj si životně důležité schovky, a pak teprve konej. Instinkty se probouzí pomalu, ale sílí!

Inu, Assassin's Creed III. Connor se žene lesem, chytá nepřátele do oprátek, asasinuje jak se má a dojem je jak ze svěžího borce elegantně uhánějícího po překážkové dráze. Obavy z těžkopádnosti a historické nezajímavosti, o pochybnostech nad lesním mužem nemluvě (námět na spinoff: Rumcajs Creed!), rozdrtila gameplay jako okovaná bota britského vojáka ořech.

Divadlo v divadle

Moderátorka a její sidekick v zákulisí (v průběhu show působil jako nejhorší komik na světě, po tiskovce Sony už to tak zlé nebylo) uváděli u zásadních her otázky „od fanoušků na sociálních sítích“. U Assassin's Creed byl položen dotaz od jakéhosi Brita: Bude Connor zabíjet jen naše lidi? Lišácké vyhnutí se přímé odpovědi větou, že bude zabíjet přece všechny, a hlavně templáře, bylo proneseno s takovým důrazem, až se člověk zarazil – skutečně mají v Británii takový problém s tím, že jim fiktivní hrdina vraždí předky? Navíc digitální?

zdroj: tisková zpráva

Podobně sugestivní „náhodná“ otázka padla u Far Cry 3 – bude se hra stále odehrávat v otevřeném světě? Dramaturg by si zasloužil pár facek. Tyhle otázky byly – stejně jako zbytek akce – naskriptované. Ostatně, to řekl sám sidekick: je to tu naskriptované. Jasně, žádný div, je to přeci jen výkladní skříň společnosti, ale stejně... ta srdečnost, dokonale sehraný pocit nespoutanosti a nekorektnosti (přesně vyvážené) na pódiu je jen fasáda jedné jediné a přesně cílené informace: my, UbiSoft, vám chceme vnutit, že děláme nejlepší hry. Ostatní společnosti to dělají samozřejmě také. Rozdíl mezi nimi je v tom, že UbiSoftu jsem to věřil – předvedl tituly, které si chci zahrát, protože zajímavým způsobem pracují s licencemi, hardwarem anebo jde dokonce o nové značky.

Na tomto místě bych měl pokračovat školometskou úvahou na téma, kterak se herní průmysl motá v kruhu spinoffů a pokračování a vydedukovat, že UbiSoft se snaží z kruhu vyvléci. Neudělám to. Jsem na to moc unavený. Usínat budu ale s pocitem, že Watch Dogs, Rayman na Wii U a Assassin's Creed III jsou tituly, které si prostě nesmím nechat ujít.

A jak to bylo s tím Davidem Cagem? Víte... neveselými historkami se jednak nezačíná, a pak se jimi ani nekončí. Tak někdy jindy!