zdroj:
tisková zpráva
Volných témat v akčních hrách postupně ubývá, a tak se místo námětů jako „na druhou světovou válku" či „na Vietnam“ vše přesouvá do stále méně vzdálené minulosti. Dnes rozebíraný titul The Regiment patří do stejné kategorie protiteroristických her, jako jsou SWAT 4 nebo Rainbow Six Lockdown. Svůj název získal podle plného pojmenování britských speciálních jednotek S.A.S., neboli Special Air Service Regiment (zkráceně pak už jenom The Regiment). Zahrát si v něm můžete za člena této jednotky a zúčastnit se několika nebezpečných akcí. Některé jsou inspirované skutečnými událostmi, jiné jsou dílem fantazie a jsou jakýmsi virtuálním ztvárněním „nejhorších možných scénářů“, se kterými v S.A.S. počítají a které jsou pro ně něco jako noční můra.
Z toho už přímo vyplývá, že se autoři hry snažili o velmi věrné napodobení taktiky těchto speciálních jednotek a také o její přenesení do hry. Proto ke spolupráci přizvali mj. bývalého člena S.A.S. Johna McAleese, který se mimojiné účastnil operace na osvobození rukojmích zadržovaných na Iránské ambasádě v roce 1980 (viz tabulka). Ten je dokonce zachycen v intru a instruktážních filmečcích, kde podává hráči důležité informace získané z první ruky. Ke škodě celé hry jsou ale některé věci podstatně zjednodušené, možnost naplánovat taktiku postupu tu není vůbec, zatímco přibylo více nepřátel, aby hra byla podle slov vývojového týmu „akčnější a hratelnější“.
Jak se to hraje, část první Zatraceně rychle. Ne to není vtip. To je jen stručné konstatování faktů a také pojmenování dojmu ze hry, kterými jsou opravdu věčné závody s časem. Jakákoliv akce proti nebezpečnému a zvlášť nebezpečnému pachateli, tak, jak ho třeba definují speciální jednotky sloužící při Policii ČR, totiž musí být provedena precizně a hlavně rychle...
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek
Protivník se většinou někde zabarikáduje a jako živý štít si vezme nevinného civilistu (rukojmí). Hrozí, že ho popraví, pokud nebudou okamžitě splněny jeho (často nesmyslné) požadavky. Když se dá využit moment překvapení, zvyšuje se šance na úspěch a na osvobození rukojmích. Tomu je přizpůsobena i hra. Dramatickou odlišnost od jiných stříleček tohoto žánru nečekejte. Jde prakticky o standardní hru, ve které jste vypuštěni do předem stanoveného prostoru a plníte klasický cíl – co nejrychleji zlikvidovat protivníky a zachránit všechny rukojmí.
zdroj:
tisková zpráva
Výbava, výstroj a výzbroj Jít do akce neozbrojen a nevybaven by v tomto případě znamenalo sebevraždu. Jako příslušník S.A.S máte k dispozici: nůž, pistoli, samopal Heckler&Koch, brokovnici, tříštivé i oslepující granáty, pouta, přístroj pro noční vidění a ještě baterku nasazenou přímo na hlavní zbraň. Že tuto výbavu opravdu nemáte jenom na ozdobu, se přesvědčíte už v první misi, ve které máte během rychlého přepadu osvobodit rukojmí zadržované na ambasádě.
Dobré je, že veškerou nouzi týkající se nedostatku munice můžete kdykoliv řešit tím, že seberete zbraň protivníkovi. To znamená, že si můžete vzít jakoukoliv zbraň, která se vám právě hodí a tu normálně používat. Abych nezapomněl, je tu klasický zaměřovací kříž, dále pohled přes mířidla nabindovaný na pravé tlačítko myši, u některých zbraní pohled přes puškohled. Střílet můžete jednotlivě, automaticky nebo dávky a to podle typu zbraně.
Mise Hra vás zavede do pouhých čtyř prostředí. Každou si můžete zahrát ve třech variantách, napřed jako člen týmu 1, potom 2 a nakonec 3. Misí je tedy celkem jen 12 a liší se typem prostředí (ambasáda, farma, metro, parlament) a také úkoly, které v nich musíte plnit. Základním je vždy zneškodnění teroristů, další jsou třeba osvobození rukojmích, jejich doprovod na určené místo nebo sebrání důležitých dat z počítače teroristů. V tréninkových misích pak trénujete základní postupy, naučíte se vyřvávat „Clear“, ovládat prostor, zacházet s rukojmími (protože se občas teroristé vydávají za rukojmí, je nutné obecně považovat rukojmí za nebezpečné), správně „čistit místnost“, překonávat zamčené dveře atd. Všechny mise jsou nesmírně náročné, včetně těch tréninkových - rozhodně to není něco jako tutoriál, který byste zvládli levou zadní.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Pachatele nestačí jenom postřelit. To vůbec ne. Absolutně se počítá jenom tzv. headshot. Naopak zraněný pachatel je stále nebezpečný a může vás kdykoliv překvapit, i když už leží na zemi a vypadá to, že je zneškodněn. Od vývojářů je to vůči hráči poněkud zákeřná, ale na druhou stranu, reálná věc. Občas se také stane, že již osvobozený rukojmí zpanikaří a začne pobíhat po domě, takže ho musíte včas dostihnout a uzemnit, aby nepůsobil zmatek. V každém případě ale musíte postupovat korektně, ve smyslu zákona. Pachatele pokud možno nedorážet (nejste popravčí četa), ale nasadit mu pouta. Pokud se pachatel vzdá, zvedne ruce nad hlavu, nesmíte ho zlikvidovat.
Celá mise je stopována na čas, o který zde jde především. Po splnění mise musí být vaše úspěšnost minimálně 75 procent, jinak se vám neodemknou další, těžší mise a za každý zbytečně ztracený život (rukojmí, člen týmu, vzdaný terorista) nebo jiné prohřešky, jsou tvrdé procentuální srážky. Proto všechny jednotlivé cíle mise musíte plnit do nejmenších důsledků, pečlivě a nedělat chyby.
VÝLET DO HISTORIE |
zdroj:
tisková zpráva
Ve středu 30. dubna 1980 v 11:32 hodin, šest ozbrojených Iránců zaútočilo na Iránskou ambasádu v Londýně na adrese Princes Gate 16. Přemohli konstábla Trevora Locka, z diplomatického ochranného sboru, který strážil venku a uvnitř zajali 26 rukojmích. Většinou šlo o zaměstnance ambasády, ale také o turisty, 7 Britů a dva zaměstnance BBC, novináře Chrise Cramera a zvukaře Sima Harrise, kteří si v tu dobu byli na ambasádě vyřídit víza. Drama vysílaly všechny velké televizní stanice a obléhání skončilo až po pěti dnech zásahem jednotek S.A.S v přímém přenosu.
Šest ozbrojených Íránců o sobě prohlašovalo, že jsou členy minoritní skupiny Arabů žijících na jihu Iránu. Označili se za příslušníky "Demokratické revoluční fronty Arabistánu", přičemž Arabistánem mysleli současný Khuzestán. Jednu ze 30 provincií Iránu s bohatými zásobami ropy (nachází se na pobřeží Perského zálivu a na hranicích s Irákem). Nejspíše tedy patřili do mnoha etnických skupin nacházejících se na území současného Íránu, které se po Islámské revoluci snažili využít nastalého zmatku a realizovat svoje zájmy.
Na ambasádě požadovali teroristé po Iránu propuštění 91 politických vězňů a plánovali odletět spolu s rukojmími mimo Velkou Británii. Pokud by jejich požadavky nebyly splněny, hrozili všechny rukojmí popravit a ambasádu vyhodit do vzduchu. Protiteroristický tým jednotek S.A.S. byl okamžitě uveden do stavu pohotovosti. Byly nastudovány plány budovy a instalovány odposlouchávací zařízení, aby se podařilo lokalizovat polohu teroristů a rukojmích. Mezitím tým vyjednavačů začal komunikovat s vůdcem skupiny, 27letým Awn Ali Mohammedem (krycí jméno Salim), který jediný mluvil anglicky.
Po čase se ho podařilo přesvědčit, aby propustil 2 rukojmí, ženu a muže a později ještě další, včetně jednoho nemocného a těhotné ženy. Třetí den už ale začal být nervózní a po mnoha odkladech a ujišťování ze strany vyjednavačů asi přestal věřit, že budou jeho požadavky splněny. Chtěl například, aby se k vyjednavačům připojili ambasadoři některých arabských zemí, ale ti z neznámých důvodů nebyli britskou stranou na jednání připuštěni.
Situace se zvrtla, když bylo z ambasády slyšet několik výstřelů a pak ještě další. Nakonec byl jeden z rukojmích, Abbas Lavasani, skalní podporovatel Chomejního, oddělen od rukojmích a po půl hodině popraven. Na sklonku večera bylo jeho tělo vyhozeno dveřmi ven. Tento násilný akt byl konečným podnětem k zahájení operace jednotek S.A.S. Do 20-ti minut byli připraveni. V 19:23 zahájili útok přes zadní část budovy, přes střechu a balkón se dostali dovnitř a za 15 minut od zahájení útoku bylo
zdroj:
tisková zpráva
po všem.
Operace Nimrod, přenášená televizními stanicemi v přímém přenosu do celého světa, byla označena za „kompletní úspěch“. Irán situaci přivítal a mrtvé rukojmí okamžitě označil za „mučedníky“. Navzájem si pak s Británií platil reparace za zničenou britskou ambasádu v Íránu (během revoluce) a Íránskou ambasádu v Londýně, protože ta částečně vyhořela při zásahu S.A.S. (asi od jiskry způsobené granátem).
Budoucnost týmu S.A.S. která předtím byla nejistá, byla tímto slavným zásahem posvěcena. Politici si uvědomili, že je docela vhodné, aby stát měl protiteroristické oddíly. Pochybnosti se akorát objevily v případě očitých svědectví rukojmích, kteří tvrdili, že jeden z teroristů odhodil zbraně a vzdal se dřív – než byl zastřelen. Celkem zemřeli dva rukojmí, a pět teroristů z šesti... [více] |
Spolubojovníci Vaši parťáci se snaží dodržovat určité rozestavení, taktické postupy. Pohybují se sami nebo na povely a podle role, jakou mají přidělenu, vám tvoří křídla nebo kryjí záda. Občas se jim stane, že vám vlezou do rány, ale to je u takového typu hry více méně normální. Jinak příliš nepřekáží. V průběhu hraní se mi stalo asi jednou nebo dvakrát, že jsem se o ně zasekl – ale s teroristy si umí poradit docela slušně - i bez cizí pomoci. Abych se vrátil k těm jednoduchým povelů, tak ty jsou dva nebo tři. Je to velmi zjednodušené dávání rozkazů, a podle situace ve které se nacházíte se volí automaticky. Vám stačí jen mačkat funkční klávesu.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Vaši protivníci v této hře jsou po zuby ozbrojeni. Od krátkých samopalů UZI přes AK-47, AK-74, různé typy speciálních zbraní, pistole, až po lehké kulomety. Teroristé se umí krýt za překážky, dokonce dokáží z krytu vystrčit pouze zbraň a pálit naslepo. Pokud mohou, neváhají proti vám hodit granát. Zkrátka, počínají si poměrně slušně.
zdroj:
tisková zpráva
Jediná jejich výrazná nectnost je typická arkádová a předvídatelná naskriptovanost (Arcade mód). Tedy jednak co do jejich chování, ale také co do jejich pohybu a rozmístění. Úroveň si tedy projdete jednou a podruhé už přesně víte, kde přesně teroristé stojí a kde se schovávají. Autoři tento problém částečně řešili a rozmělnili tím, že při každém novém loadingu mapy náhodně změní umístění některých teroristů (ale jen opravdu některých). Nelze se tedy naučit jeden postup a dokolečka jej opakovat. Hra je o to těžší. Přesto, narazit na teroristu, který dělá schovaného a přesto mu vyčnívá půlka hlavy nad překážkou nebo teroristu, který vám dobrovolně vběhne do rány, je poměrně snadné. A takových chybiček je ve hře víc.
Jak se to hraje, část druhá Už v první ostré misi se ocitnete jako člen skupiny Blue One s dalšími třemi členy S.A.S. na zahradě velvyslanectví, které přiléhá k zadnímu traktu rozlehlé, několikapatrové budovy. Přístupová trasa do budovy vede kolem altánu přes železnou branku předzahrádky a jedno-dílné dřevěné dveře chránící vstup do předpokoje. Dveře, to je váš přístupový bod. Krátce po startu, za tři nebo čtyři vteřiny, zahájí přepad i ostatní oddíly S.A.S, jež ovládá počítač a útočí paralelně s vaší skupinou. Jejich cesta však vede přes střechu a balkón. Vy se nesmíte nijak opozdit, zdržovat se zbytečnostmi nebo vlézt někam, kam vlézt nemáte. Jinak teroristé pochopí, co se děje a začnou popravovat rukojmí.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Všechny sekce je záhodno absolvovat sprintem. Klávesa pro sprint je tak neustále potřeba, ale síly pro sprint nejsou nevyčerpatelné (zobrazují se na indikátoru). Pokud narazíte na zamčené dveře, je nutné vzít brokovnici a několika dobře mířenými výstřely zlikvidovat uchycení pantů, abyste se dostali dál. Za dveřmi vás obvykle čekají nejrůznější překvapení, třeba překlopený stůl a za ním terorista. Pak už začíná opravdový hukot…
zdroj:
tisková zpráva
Herní módy a obtížnost Na výběr jsou dva herní módy. Jeden už jsem lehce naťukl, to je ten arkádový a pak je tu ještě mód pojmenovaný jako simulace. Nic jiného na výběr není, žádný Novice, Beginner, Pro atd. jsem ve hře nenašel. Rozdíly mezi oběma módy však aby člověk pohledal. Druhý zmíněný se snad liší jenom v tom, že vám zmizí zaměřovací kříž a musíte se spoléhat na pohled přes mířidla zbraně. Zmizí také indikace počtu nábojů v zásobnících a nepřátelé jsou rychlejší (pohotovější).
VIDEO Z HRANÍ | Abyste si mohli o The Regiment udělat vlastní obrázek, nabízíme vám čtyřminutové video ze souvislého hraní mise ve věrně zpracované stanici londýnského metra Trafalgar Square - download (21 MB, XVID). |
Nicméně kladně hodnotím zachování důležitých prvků pro obě obtížnosti, jako je přebíjení zbraní, které se vyznačuje tím, že při zahození zásobníku zahazujete i náboje, které v něm zůstaly. To je reálné, nikdo se v bojové akci jaksi nezdržuje skládáním zbývajících nábojů do zásobníků. Na druhou stranu, výraznou nectností je tzv. Call of Duty princip hry - hlavně u arkádového módu. To je prostě o tom, že trefíte protivníka jednou ranou, on spadne, ale za chvíli zase vstane, jakoby nic. Tak ho trefíte znova, on zase lehne a zase se zvedne a tak pořád dokolečka. I pitomec ale pochopí, že po zásahu z AK-47 už vstane jen Rambo. Tenhle styl po chvíli začne působit dost nevěrohodně. Dalším úletem je třeba neprůstřelné listí na stromech, občasná nemožnost cokoliv trefit, pokud zároveň při tom postupujete volnou chůzí, a tak dále. Poměrně těžko se na to zvyká.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Další postřehy Velmi často se stává, že rukojmí jsou v těsném kontaktu s pachatelem a ten využívá jejich tělo jako živý štít. Vy musíte počkat, až se, na malou chvíli, pachatel odkryje (třeba až rukojmí skloní hlavu) a v tomto krátkém časovém okamžiku pachatele zpacifikovat. To se pochopitelně dělá poměrně špatně takovými zbraněmi, jako je třeba lehký kulomet… Bez
zdroj:
tisková zpráva
legrace.
V průběhu hraní se můžete dostat do situace, kdy zbraň, kterou máte zrovna v ruce, není nejpřesnější a má rozptyl jako sprej. Proto je třeba brát v potaz, že není nejlepší nosit s sebou ten největší kvér, co protivník náhodou upustil. Tohle všechno byste se měli naučit už v tréninkových misích, ale garantuji vám, že v případě reálné akce jdete z jedné prekérní situace do druhé. Vnikáte totiž do zavřených místností a nevíte ani náhodou, co tam na vás čeká…
Grafika a zvuky Grafika je poměrně povedená, i když z nějakého důvodu poměrně náročná na výkon procesoru. Textury, všechny modely zbraní a postaviček jsou docela solidní. Pohyby jsou přirozené, takže k nim není možné mít nějaké výhrady. Od zbraní se kouří, jsou vidět záblesky, efekty následující po explozi oslepujícího granátu jsou opravdu povedené, což si budete moci vyzkoušet už v tréninkové misi. Stejné je to se zvuky a v této oblasti opravdu není moc co kritizovat.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů
Jdeme do finále The Regiment má pozadí jakoby reálné, ale ve skutečnosti má tato hra založená na Unreal enginu a lehce implementované fyzice Karma spoustu slabin a působí jako čistá arkáda. Což bych pojmenoval jednoslovně jako „rychlokvaška“. Prostě klasika herních titulů poslední doby. Je to škoda. Vždyť si stačí udělat jednoduchý sumář toho, co tu máme před sebou. Zprvu perfektní téma. Vynikající přístup k problematice. Potom chvályhodná snaha vývojářů přiblížit se co nejvíce realitě a to v mnoha ohledech, které jsem popsal. Další výrazné plus je za tu spolupráci s špičkovými experty (pamětníky) a převzetí vybraných principů z dlouho pilovaných a k dokonalosti dovedených taktik S.A.S. Dále je tu solidní technické zpracování, včetně zvuků a grafiky.
A ten výsledný mix? Na konci z toho vznikne produkt se spoustou neodladěností, takřka neumožňující žádnou taktiku krom příkazů typu: „provést granátový útok“, a s obtížností, za kterou by se nemusela stydět žádná hra vydaná na automatech po roce 1990, jejíž jediným cílem bylo, aby hráč co nejdříve skončil a pro novou hru „vhodil minci“.
zdroj:
tisková zpráva
Jestli můžu jedno srovnání. Já osobně nejsem žádný herní amatér, už prostě nějaký ten pátek hry hraji a bylo by docela smutné, abych to za tu dobu alespoň trochu neuměl. Ale ještě se mi snad nestalo, abych úplně první misi v tréninku hrál 30x, první ostrou misi 20x, druhou ale už jen 10x a třetí aby mi stačilo projít dvakrát na to, abych jí splnil podle zadání. Tuto značně neodhadnutelnou nevyváženost v obtížnosti považuji za fatální chybu. Domnívám se, že pro linearitu hratelnosti by to mělo být přesně opačně. Nejlehčí mise napřed, aby se hráč dostal do tempa, a hraní ho neodradilo a potom aby přišly ty náročnější věci.
Stáhněte si: Trailer...
Související články: Novinky...
|