Summoner - recenze
8/10
zdroj: Archiv

Summoner - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

17. 4. 2001 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Nového Final Fantasy se na PC brzy nedočkáme a tak by fanoušci RPGček měli zkusit Summoner, který ale není pro každého.


Summoner - recenze

Autor: Mirek Zeman
Publikováno: 17.dubna 2001

 Nepovedený začátek hry
Zvětšit zdroj: Archiv Ne, Summoner opravdu není hrou pro každého a pokud si chcete vychutnat jeden z nejlepších příběhů za posledních několik měsíců, musíte být ochotni mu na oplátku tu a tam něco odpustit nebo přehlédnout. Asi nejpatrnější je to v případě počátečních stereotypů a „virtuální prázdnoty“ herního prostředí. Jsou to totiž právě tyto dvě mouchy (či spíše masařky), které většinu lidí od hraní Summonera odradí - první lokací je totiž královské město Lenele, jež je celé potaženo jedinou (!) ohyzdnou texturou a obydleno několika málo neustále se opakujícími modely neherních charakterů. Přestože jste obklopeni desítkami nebo možná stovkami lidí, připadáte si jako na vlakovém nádraží v zemi, jejíž jazyk neovládáte. Interakce je málo - všechno strohé jako feudální pseudo-Japonsko, ve kterém se příběh odehrává. To vydrží jen málokdo. Stejným problémem ostatně trpěly minulý měsíc vydané Evil Islands.

U Summonera naštěstí stádium rozkladu jednotlivých prostředí nesahá tak hluboko, ba naopak - po několika nemastných a neslaných úrovních dochází k zásadnímu obratu a v závěru hra exceluje. Pokud ze začátku dokážete zatnout zuby, postupně vás pohltí neustále se stupňující tempo herního příběhu a současně všechno ostatní ustoupí do pozadí. Nakonec zůstanete pouze vy a příběh.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Propracovaný příběh
Děj připomíná stylizovanou japonskou verzi Pána prstenů - vše se točí kolem vaší schopnosti vyvolávat démony a zla v podobě samozvaného císaře Muroda, který si postupně podrobuje všechna království. Na počátku jako jediní přežijete vypálení rodné vesnice nepřátelskými nájezdníky a vydáte se hledat pomstu. Příběh však uhání kupředu v několika samostatných paralelách a vybroušené dějové zvraty vás nejednou přimějí přehodnotit, kdo je váš nepřítel, nebo jaké jsou cíle vaší cesty. Hra vás nechá tonout v bahně a jen marně budete hledat pevnou půdu pod nohama. Už, už jste z bahna téměř venku, a přijde dějový zvrat, který vás vždy znovu srazí na kolena a zamíchá kartami příběhu. Třeba když se zdá, že pomoc a oporu naleznete v královském paláci, tak králův bratr a královna zavraždí krále a korunní město se dostane pod kontrolu jejich armád.

Postupně začnou měnit svou úlohu v příběhu i jednotlivé postavy - když po dlouhých útrapách naleznete čtyři prsteny, přiměje vás váš rádce a učitel Yago, abyste je vložili do pece a přetavili v jeden. Z Yaga se však vyklube démon a vy přijdete nejen o prsteny, ale také o ruku! Podobné pasáže jsou kořením příběhu, protože mu přidávají na realitě. Kvalitně napsaný scénář počítačové hry je stejný jako kvalitní kniha - potřebuje vyprovokovat emoce, jinak je to všechno takové „jarní“.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Zaměření jednotlivých postav
Postupem času se k vám připojí ještě další tři charaktery (Flece, Rosalind, Jekhar), z nichž každý hraje v přípěhu svou vlastní úlohu, i když poněkud odlišnou, než by se z počátku zdálo. Jejich příchody a odchody nemůžete nijak ovlivnit - vše je zcela podřízeno výpravě. Jakmile si začnete myslet, že už jste dostatečně sehraní, vaše cesty se z nějakého důvodu rozdělí a obtížnost hry rázem poskočí na dvojnásobek. Úrovně, které musíte absolvovat pouze s částí skupiny patří k deliricky obtížným.

Zvětšit zdroj: Archiv Každá postava má rámcově určeno zaměření, které je neměnné a jež korigujete upravováním konkrétních vlastností. Od toho se odvíjí i zbraně a brnění, které můžete používat. Kupříkladu Jekhar je válečník a proto může používat těžké zbraně a nosit těžká brnění. S tím nic nenaděláte, ale přidělováním bodů za dosažení nové úrovně můžete ovlivnit, zda bude expert na jeden druh zbraně, či zda zvládne všechny průměrně.

Největší možnosti - co se formování charakteru týče - má hlavní hrdina Joseph. Naopak nejpoužívanější vlastnosti (plížení se, útok zezadu, páčení zámků, identifikace předmětů) patří zlodějce Flece. Proč vyzývat nebezpečného protivníka k souboji, když se můžete nenápadně připlížit zezadu a zabít jej jediným úderem dýky, že? Jsou to dokonce vlastnosti natolik jedinečné, že si vysloužily samostatnou úroveň hry.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Vzestupná kvalita lokací
Když Joseph přijde o ruku, je císařskými vojáky uvězněn v podzemních kobkách Tower of Eleh. Až se jej Flece vydá vysvobodit, nemůže se hlídkujícím samurajům postavit tváří v tvář, proto se plíží po olejovými lampami osvětlených chodbách a postupně stráže zabíjí dýkou. Ve hře existují dvě základní prostředí. Prvním je mapa světa a druhým 3D úrovně. Mapa světa je zjevně inspirována Final Fantasy VII (či jiným japonským RPG) - cestujete mezi hlavními destinacemi a jste náhodně přepadáni nepřáteli. Kvalita 3D lokací je vzestupná - od fádního Lenele až po vesničku Wolong a její nadoblačnou konstrukci vedoucí ke chřtánu jeskyně umístěné vysoko v horách či temný les Liangshan.

Úroveň Liangshan je vůbec zajímavá. Na počátku musíte projít oblakem smrtelného jedu, který nelze běžně vyléčit a jež vám bude v průběhu celé lokace ubírat životy. Takže je třeba bojovat nejen s nepřáteli, ale také s postupující otravou. Protože se musíte neustále hojit, začnete se velmi brzy vyjma jedu potýkat také s nedostatkem many. Na rozdíl od již zmiňovaných Evil Islands se však nejedná o běh z počátku na konec úrovně a zpátky - tady musíte plnit postranní úkoly a zejména hledat speciální předměty. Nejsilnější meč první poloviny hry můžete mít téměř od začátku, pokud se podíváte až na konec očividně slepého schodiště.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Velmi obtížné souboje
Všechny úrovně jsou až po strop naplněny nepřáteli, takže cestu na jejich konec si budete muset spíše prořezat. Zde se Summoner japonským hrami podnítit nenechal a bojové situace jsou pekelně obtížné. Jak je poslední dobou častým zvykem, děj můžete kdykoli zastavit mezerníkem a „zrevidovat činnost“. To však většinou není nutné, protože charaktery jsou vybaveny výbornou umělou inteligencí. Vybrat si můžete z několika modelů chování - pokud kupříkladu Rosalindě nastavíte kouzelník/hojič, uteče na začátku mimo dosah nepřátel (proti kterým nemá fyzicky šanci) a začne kouzlit a Zvětšit zdroj: Archiv ozdravovat ty, kdo to nejvíce potřebují. Když je někdo na bojišti paralyzován apod., dokáže si s tím poradit bez vašeho zásahu - zní to jako maličkost, ale vzpomeňte na ostatní hry, kde kouzelníci dokáží nanejvýše dštít oheň a síru.

Nejvyšší magickou schopností (má ji pouze Joseph) je vyvolávání, ke kterému jsou za potřebí prsteny. Po nalezení se prsten stává jakoby členem vaší skupiny a je na něj pamatováno s rozdělováním zkušeností. V boji pak Joseph může s pomocí prstenu vyvolat jednoho démona, který se připojí na vaši stranu. Některé příšery jsou veskrze průměrní bojovníci jiné naopak - kupříkladu Ring of Blood umožňuje vyvolat úchvatného pekelného psa. Nevýhodou je, že pokud Joseph v boji padne, vymknou se vyvolaní démoni kontrole.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Občasné potíže s kamerou
Z grafické stránky Summonera mám velmi smíšené dojmy. Na jedné straně jsou zde velice detailní modely charakterů a neherních postav a na straně druhé poněkud jednotvárné textury počátečních herních prostředí. Mezi nejlepší patří samozřejmě hlavní charaktery, které mají pečlivě vymodelované textury obličeje a naprosto bezchybnout animaci (která vyniká zejména v boji), avšak pokud mě něco skutečně zaujalo, pak to byli čtyři jezdci, kteří byli vysláni císařem Murodem, aby vás zastavili. Každý z nich má jedinečné brnění, jehož vytvoření muselo dát neskutečnou práci. Stejné kvality dosahují i brnění vojáků Jade Temple a Murodovy armády.

Zvětšit zdroj: Archiv Citelným šrámem na vizuální stránce hry je kamera, která má občas tendenci postavit se tak, že nemůžete hnout postavou, protože vždy automaticky kliknete na charakter, který vám cloní ve výhledu. Z podobného soudku je sbírání předmětů - když z určitého úhlu náhledu kamery kliknete na předmět na zemi, tak jej nelze sebrat. Ačkoli „vizuálně“ předmět (kupříkladu hromádka zlata) leží kde leží, „hmatatelně“ se nachází o několik milimetrů vedle. Připadá mi to hloupé, ale je to zřejmě způsobeno faktem, že veškeré truhly, vaky a další na zemi ležící předměty jsou z neznámého důvodu pouze 2D. Smysl tohoto počinu mi zůstal utajen, protože jinak je celý Summoner 3D.

Závěr bude v tomto případě stejný jako úvod. Summoner je vynikající RPG, která má po HODNĚ dlouhé době (tuším od Icewind Dale) opět kvalitní a propracovaný příběh, který vás „vtáhne dovnitř“ a nepustí, dokud jej nedohrajete. Na druhou stranu budete muset překousnout značnou porci počátečního stereotypu a prázdnoty. Vybrat si konečně může každý sám. Snad to Volition zlepší v již ohlášeném Summoneru 2.

Mirek Zeman
připravil: jd






Verdikt:

Po dlouhé době opět vynikající, i když poněkud rozporuplná, RPG, která má skvělý příběh, výpravu a systém soubojů, nicméně bohužel zcela selhává ve zpracování prostředí.

Nejnovější články