| Autor: Pavel Oreški Publikováno: 4.června 2009 | Verze: Wii/prodávaná/anglická Doba recenzování: pár týdnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
oficiální obrázky od výrobce S komiksovým stylem se úzce váže zpracování a atmosféra. Ačkoliv audiovizuální stránku většinou nechávám na konec, tentokrát udělám výjimku. Ne že by vám Madworld vyrval bulvy z očních důlků, ale je potřeba mu vzdát hold za to, jak vypadá. Moc jsem si pohyb v černobílém světě nedokázal představit, ale okamžitě po spuštění první úrovně jsem byl pohlcen. Dvě barvy doplňuje pouze červená, která výrazně kontrastuje a dodává herní brutalitě šťávu. Když navíc Jack vesele rozřezává jednoho nepřítele za druhým a k tomu vám do uší zní refrén jedné ze skladeb: „Jack, Jack, he´s psycho maniac“, iluze šílenosti je dokonalá. A tím se dostávám k atmosféře, která je temná, s nádechem ironie. Hlavní hrdina je zřejmě příbuzný Duke Nukem, protože si je svým vítězstvím v DeathWatch už dopředu jistý. Přesto ukazuje i lidštější stránku osobnosti a po pár úrovních jsem k němu docela přilnul. • Prostředí Celá herní plocha, tedy část města Varrigan City, je rozdělena do pěti oblastí. Začínáte mezi mrakodrapy, přesunete se přes čínskou čtvrť na hřbitov, do tajné vojenské základny a svou pouť zakončíte v kasínu pod mrakodrapem, na jehož střeše na vás čeká poslední protivník. Ve většině okrsků jsou tři úrovně, přičemž ta poslední zahrnuje boj s finálním bosem. Mezi některými úrovněmi se přesouváte na motorce a jde o příjemné rozptýlení. Nejzajímavější není prostředí, ale design jednotlivých úrovní, který je striktně podřízen pravidlům soutěže. Tedy zabít co nejefektnějším způsobem. Interaktivita na vás útočí ze všech stran. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Mým nejoblíbenějším předmětem se staly dopravní značky, jenž Jack vyrve ze země a bez skrupulí je prožene hlavou nejbližšímu nepříteli. Ale tím nešťastníkům život rozhodně nekončí. Pokud najdete značky další, můžete nebožákovu hlavu vyzdobit více průrazy. Nicméně musíte chvátat, protože po pár zamotaných krocích chlapík padá k zemi, jestliže ho nepodpoříte dalším párátkem. Jestliže vás ježek ze značek na hlavě neuspokojí, stačí sebrat starou pneumatiku nebo třeba počítačový monitor a narazit ho na trup. No a když už zdobení máte dost, jsou všude kolem desítky možností, jak otloukánka dorazit. Uvedu jen krátký výtah: gilotina, cirkulárka, hořící sud, houšť špičatých hrotů, letadlový motor vrtulový i proudový (zpředu i zezadu), drtička, kontejner s ostřím na horním víku, vlak, autobus, elektrické poutače, záchody a tak dále. Pokračovat bych mohl hodně dlouho a vězte, že tolik způsobů, jakými můžete v MadWorld nepřítele vyřídit, jste v jiné hře neviděli. • Tři značky 60000, pneumatika 8000, naražení na kopí 15000 … Rozmanitost ve volbě likvidace má nejen vizuální efekt, ale přímo ovlivňuje hratelnost. Čím více tvořivosti do mordování zapojíte, tím větším ziskem bodů budete odměněni. Hra vám dá pouze pár příkladů, kolik za co dostanete, na zbytek musíte přijít sami. I to vás podporuje ve snažení objevit ty nejúchylnější způsoby smrti. A bodové hodnocení slouží k mnoha věcem. Zaprvé, aby si vás finální boss té které úrovně vůbec všiml, je nutné získat předem dané skóre. Za další, pokud dosáhnete určitý počet bodů, odemknouse nové zbraně (golfovou hůl, meče), česnek (doplní zdraví) nebo třeba extra život. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Jinou skupinu tvoří originální vraždící stroje, které jsou součástí prostředí – viz. zmiňovaná gilotina. No a nakonec za body se spustí takzvaná výzva neboli Bloodbath Challenge. Na jejím začátku vám Black Baron of Death, hiphopem líznutý černoch v dlouhém kabátu, předvede, jakým způsobem se máte pokusit zabít maximum nepřátel. Například si s nimi zahrát šipky. V tom případě dostanete do ruky basebalku a snažíte se odpálit třeba zombíky na terč. Podobné je to, když Číňanům vrazíte do hrdla napěněný šampus a směřujete je vstříc bodákům. Uvedu ještě jeden příklad. Na hřbitově jsem musel sebrat golfovou hůl a zombie postavičkám odpálit hlavu do jamek, jenž representovaly ve vzduchu levitující prstýnky. A samozřejmě, čím jste úspěšnější, tím větší bodový zisk pro vás. • Ovládání Ačkoliv se Nintendo pokusí napravit přesnost Wiimote přidáním periferie WiiMotionPlus až za cirka měsíc, odpovídá ovládání Madworld docela dobře „realitě“. Tedy přes hubu dáváte prostým boxováním, motorovkou řežete po podržení „B“, stejně tak různé meče používáte velmi intuitivně tím, že ovladačem prostě švihnete. Pravda ovšem je, že tak jako tak vykouzlíte pouze dvě varianty pohybů – vertikální a horizontální. Ale to vůbec nevadí a Madworld je ukázka, jak zábavně se dají využít Wii ovladače i ve své základní verzi. To ale není všechno. Zejména při soubojích s finálními bosy musíte často provádět pohyby, které vám radí šipky na obrazovce. Například obřímu Frankensteinovi musíte z hrbu nejprve vytočit šroub, který následně vyrvete švihem obou rukou vzhůru. Musím zopakovat, že nejde o realistické pohyby, ale o tom tahle hra tak jako tak není a k dokreslení atmosféry i hratelnosti to bohatě stačí. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii • Závěr Větší vady na kráse jsou pouze dvě – multiplayer a doba hraní. Mutliplayer je jen lokální ve splitscreenu, což by ještě nebylo tak špatné, ale jde pouze o vyzobané minihry – Bloodbath Challenge – přímo ze hry. Na ukázku kamarádům, že na Wii jsou i trochu drsnější hry je to sice hezké, ale dlouho se hrát nedají. Mnohem závažnější je, že poslední animaci shlédnete po cca osmi hodinách čistého času. Hra vám sice počítá i čas svůj vnitřní, ale nedejte se mýlit, ten ukazuje pouze součet všech úrovní, které jste dokázali dokončit. Jestliže nějakou pokoříte na třikrát, do herní doby se vám započítá jen jednou. I tak je to málo a dvě nové zbraně vás k opětovnému hraní nepřitáhnou. Poslední menší výtka směřuje ke kameře, která se naneštěstí nedá ovládat a někdy vám její šílená trajektorie k úspěchu nepomůže. Stáhněte si: Videa Související články: Novinky |
| Pavel Oreški | |
| autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |
