• Návrat lemíků
Už je to pěkná řádka let, co se na světě objevili první zelenovlasí pidižvíci, kteří nás svou roztomilou tupostí okouzlovali a krátili tak mnohé dlouhé chvíle. Lemíci si dokázali získat prakticky každého, kdo se jim dostal do spárů. Ať šlo o děcko či dospělého člověka jakéhokoli pohlaví, vždy se okamžitě staly středem zájmu a to doby dokud nebyli dohráni. Málokterá hra se může chlubit tím, že pronikla na mnohá pracoviště a do škol, kde by vlastně neměla vzhledem k určitým řádům co dělat, ale co naplat, když vás neměl šéf zrovna pod drobnohledem, vždycky se našla chvilka na další „levlík“. Možná je to až s podivem, jak si může počítačová hra podmanit tolik lidí, ale kdo Lemmings viděl, brzo ono kouzlo odhalil. Jednoduchost herního principu vyvážená perfektní zábavou udělali prostě své a co víc, do hry se musela zapojit i notná dávka logiky, která nutila hráče používat hlavu a nejen hbité prsty.

Nevěřím tomu, že by mezi čtenáři byli snad tací, kterým původní hra Lemmings vůbec nic neříká, ale abych si byl úplně jistý, že všichni víte o kráčí, nastíním stručnou historii této hry, která už neodmyslitelně patří k naprosté klasice herní tvorby. Lemíci jsou vlastně malinkatí střapatí skřítci, kteří moc rozumu nepobrali a tak jsou odkázáni jenom na vás jako dobrodince, který jim řekne co, kde a kdy udělat, aby se v určitém časovém limitu dostali z místa, kam byly vrženi, ven do bezpečí, kde už jim nic nehrozí. V bezproblémovém úniku jim však brání různá nastavěná patra, překážky, propadla či vodní plochy, které je nutné překonat tím, že přidělíte jednotlivým panáčkům různá zaměstnání. Jeden vykope díru do nižšího podlaží, jiný probourá zeď a další postaví třeba schody, aby se jeho kamarádi dostali tam kam potřebují. Čím vyšší level člověk hrál, tím více překážek musel zdolat a promýšlet tu nejlepší cestu pro své svěřence, kteří by bez patřičných rozkazů neměli šanci přežít.

• 3D není vždy nevhodnější rešení
První Lemmnigové sklidili takový úspěch, že druhé pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat. Ačkoli se kromě nových úrovní druhý díl nijak nelišil od svého prvního předchůdce, ohlas byl opět velký, což tvůrce vybičovalo k dalšímu kroku a to k Lemmings 3D. Trojrozměrné zpracování her bylo ale teprve v počátcích a tak tento díl nedopadl příliš slavně. Mrzká grafika v softwarovém renderování (na hardwarové ještě nebyly prostředky) by snad ještě nebyla tak velkým kamenem úrazu, ale celková nepřehlednost způsobená špatně promyšleným 3D, nesklidila takové ovoce jaké si asi autoři původně představovali. Poté nastalo velké odmlčení, kdy se několik let DMA Design o nic nepokusili a až s příchodem nového milénia se Lemmingové opět vrací v plné síle.

Každému je asi jasné, že ve hře tohoto charakteru je přehlednost základní vlastností, která musí být chtě nechtě respektována. Autoři se jak se zdá poučili z chyb, které naposledy natropily a s o to větší chutí se pustili do tvorby nejnovějšího pokračování s názvem Lemmings Revolution. Abych pravdu řekl, byl jsem docela zvědavý až tuto hru poprvé spustím. Bylo totiž jasné, že úplné 3D prostředí už znovu použito nebude a 2D asi také ne, protože to už je více než zastaralé. Nutno říci, že tvůrci vyřešili tento problém opravdu šalamounsky, přičemž výsledkem je perfektní, přehledná a navíc oku velmi lahodící hra.

Ptáte se jak je to možné? Základem je totiž pevná kamera, umožňující jeden a tentýž pohled na jedno místo. Eskapády lemíku se potom odehrávají na jakémsi svisle postaveném tubusu do kterého jsou vtesány jednotlivá poschodí a překážky, které musíte zdolat abyste své drobečky dostaly k létajícímu balónu jehož proutěný koš je pro ně konečnou stanicí. Pak se balón vznese a odnese všechny přeživší pasažéry do bezpečí. Grafika je sice 3D, ale není vám umožněna díky jednotnému pohledu taková volnost jako v Lemmings 3D, kterou stejně vůbec na nic nepotřebujete, protože onen tubus na kterém je herní pole, totiž můžete otáčet libovolným směrem a tím si posouvat dění na obrazovce dle vašeho přání, podobně jako v prvních dvou dílech Lemmingů jenom s tím rozdílem, že celkový interface není placatý ale krásně trojrozměrný. Ostatně pokud máte jakékoli pochybnosti o tomto skvělém nápadu, mrkněte na obrázky, které vás o mém tvrzení velmi rychle přesvědčí.