| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 12.července 2008 | Verze hry: evropská/PSP Doba recenzování: pár týdnů |
zdroj:
tisková zpráva
• Zákony vnímání prostoru Z hlediska herního systému je Echochrome klamavě jednoduchá a přímočará. Schématická figurka panáčka automaticky pochoduje po soustavách cestiček, které je potřeba nastavit tak, aby mohla dojít do cíle. Cestičky obsahují schody, díry a skokánky. Vtip je v tom, že veškerá grafika má podobu černobílé, nevyplněné „drátěné“ struktury – a změnou úhlu pohledu se promění také vnímání prostoru, tedy toho co je v popředí a co je v pozadí. Hra daného geometrického jevu využívá pro stanovení pěti základních zákonů, které budete muset využívat. „Perspective Travelling“ umožňuje přejít z jedné cestičky na druhou, jestliže nastavíte úhel pohledu tak, aby se navzájem překrývaly či spojily. „Perspective Landing“ umožňuje propadnout dírou v cestičce na cestičku spatřovanou relativně pod ní. „Perspective Existence“ umožňuje existenci cesty tam, kde ji nevidíte – pokud je mezi dvěma cestičkami mezera, stačí ji zakrýt jinou cestičkou za pomoci vhodného nastavení úhlu pohledu, aby mezera přestala existovat a vy jste ji mohli přejít. 
zdroj:
tisková zpráva
„Perspective Absence“ naopak umožní „smazat“ existující díru nebo skokánek za pomoci jejich zakrytí cestičkou v popředí. A do pětice „Perspective Jump“ umožňuje ze skokánku vyskočit na cestičku, kterou natočíte zdánlivě do dráhy vašeho skoku. Pozornější z vás si pravděpodobně již domysleli, že abyste mohli perspektivu náležitě ovlivňovat, nebudete ovládat samotného pochodujícího panáčka, nýbrž úhel pohledu kamery. Za pomoci analogové páčky tak natáčíte celý herní svět takovým způsobem, aby jeho úhly zapadly do sebe jak právě potřebujete. Problém je v citlivosti tohoto otáčení. Jelikož panáček nepřetržitě pochoduje, máte občas potřebu přednastavit úhel opravdu rychle, ale standardní rychlost natáčení je spíše pomalejší. 
zdroj:
tisková zpráva
Lze ji sice zrychlit přidržením shiftu, nicméně tím zase můžete minout potřebnou hranu, pak budete dorovnávat… v praxi to vyžaduje slušnou míru citu a zvyku. Je sice poznat že autoři si byli problému vědomi (kromě zrychlení natáčení za pomoci shiftu můžete také „dorovnat“ úhly za pomoci tlačítka čtverečku nebo zastavit pochod panáčka tlačítkem trojúhelníku), ale v praxi to prostě nefunguje tak hladce, jak bych si představoval. I po mnoha hodinách strávených s hrou se mi až příliš často stávalo, že jsem měl problémy s pružným nastavením scény podle svých představ – a to se považuji za člověka s vysokým skilem v obsluze joypadu. 
zdroj:
tisková zpráva
• Zvláštní zážitek Echochrome je v první řadě komerční puzzle hra, která se snaží zaujmout a zabavit masy, vzdáleně podobným způsobem jako třeba Tetris. Přišlo mi proto hodně zvláštní, že jsem měl vážné problémy se zvládnutím hned prvních několika úrovní. A to jsem hrál ten snadnější z herních módů, ve kterém musíte „pouze“ umožnit panáčkovi dojít k jeho stínům na určených místech skládačky. Pak ovšem hra představila složitější režim, kde pochodují panáčci dvou barev (černý a bílý) a vy musíte zařídit, aby se panáčci dané barvy navzájem dotknuli. Zkrátka a dobře, křivka obtížnosti je hned od začátku hodně strmá a nemyslím si že by to bylo pouze jinakostí a originálností hry. Když k tomu připočtete ještě relativně stresující časový limit, vyjde vám docela kontroverzní mix. Jistě, opakování je matka moudrosti a cvičením dostanete lépe do ruky ovládání i do hlavy ten správný způsob přemýšlení nad hádankami… ale i pak vám občas spadne čelist údivem před prvním pohledem na složitost nového bludiště (které máte také možnost stavět v šikovném editoru, případně stahovat výtvory ostatních hráčů). 
zdroj:
tisková zpráva
Hraní Echochrome pro mě ve výsledku nebylo tak příjemné odreagování, jak jsem si představoval. Určitě tomu napomohla také hudební kulisa – pisklavé tóny houslí a operního hlasu japonské pěvkyně mi prostě k přemýšlivé hře nesedí, byť mám jinak klasickou hudbu rád. Sem by se hodilo něco klidnějšího, nevýrazný ambientní chill-out. Nebo třeba možnost si vybrat mezi dvěma – třemi hudebními styly. Naštěstí je zde alespoň možnost hudbu vypnout. |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 27 let, pracuje v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |
