• Nejen pro motoristy?
Tak se mi konečně do rukou dostala hra, na kterou jsem se již pár týdnů docela těšil. Ačkoliv jízda na motorce a život kolem motorek vůbec nepředstavují mé životní krédo, rád si tu a tam občas zahraju nějaký ten pěkný herní kousek zabývající se pro mě docela nebezpečně výkonnými mašinami. Přeci jen mám radši pořádné svezení v nějakém tom rychlejším autě, kde je bezpečnost na jiné úrovni, než na pekelném stroji čítajícím 1000ccm a řítícím se po dálnici při rychlosti kolem 200 kph.

zdroj: tisková zpráva Možná jsem podle některých z vás srab, ale nejsem prostě sebevrah. Mně stačilo, když jsem asi před necelým rokem jel po dálnici cca 150 kph a najednou jsem ve zpětném zrcátku uviděl takovou malou černou tečku. Zrovna jsem jel v levém pruhu a předjížděl nějakého tatíka, když tu, po vteřinovém opětném pohledu do zrcátka jsem spatřil rychle se přibližující objekt. Zařadil jsem se zpět do pravého jízdního pruhu a v tu se kolem mě doslova mihl nějaký šílenec na ještě šílenější motorce. Vzhledem k tomu, že jsem jel kolem 150 kph, odhadoval jsem jeho rychlost na nějakých sebevražedných 200 a více kph. Jen mě tak napadlo, co by se stalo, kdybych mu byl býval nestačil uhnout. Mně by se nestalo jistě nic, jen by to odnesl zadek auta, ale dotyčný šílenec by byl jistě nyní již pod drnem. Podle mého je stejně lepší si takovouto rychlost dopřát radši na svém PC, než ve skutečnosti na běžné komunikaci. Proto si také rád zahraju jakýkoliv simulátor, ať už jde o auta, motorky či lyžování.

• Nelichotivé první dojmy
Když jsem poprvé slyšel o hře Ducati World, kterážto by měla být 3D simulací závodů celého strojového parku Ducati a na půl oka shlédnul nějaké ty obrázky ze hry, docela jsem chytil slinu na tento titul společnosti Acclaim, která je u nás velmi známá mnoha zajímavými tituly z dřívějška, ale v poslední době jaksi skomírá. Po vložení cédéčka do drivu, nainstalování hry a jejím následném spuštění jsem čekal nějaké bombastické intro ala Need for Speed, nic se však nekonalo. Naprosto žádná upoutávka, která by hráče patřičně navnadila, prostě nic. Jen na mě vykouklo odpudivé menu, graficky mi připomínají jistý titul před 6 lety, doprovázené ještě podivnější hudbou, která mi svojí kvalitou připomněla začátky MOD souborů.

No nic, design menu ještě nic neznamená, tak radši hned nastavím grafiku, nějaké ty 3D zvukové efekty, ovládání a dám se do hry, neb jsem již docela nadržen. Moment, že ve hře chybí možnost nastavit si množství detailů a podobně? Hmmm zajímavé (jen rozlišení se dá nastavit před samotným spuštěním programu). To bude asi hodně dobrá hra, která je natolik optimalizovaná, že běží plynule na všech strojích, řekl jsem si. Tak alespoň nastavím nějaký ten EAX. Aha, že to není možné? To už jsem začal mít tušení. Nu což, nastavil jsem si alespoň ovládání a spustil mód Quick Race. O mém přesvědčení z hnusného designu úvodního menu mě hned vyvedla koncepce menu následujícího, za jehož provedení by se musela stydět i kdejaká béčková hra. Po prvních 20 vteřinách hry se mé chmurné tušení naplnilo. Tedy, abyste věděli, o čem je řeč, pojďme si rozebrat jednotlivé atributy hry Ducati World postupně.

•Hratelnost...
zdroj: tisková zpráva ... je jedním slovem špatná. Těžko spekulovat, zda je to způsobeno nízkou variabilitou z celkového počtu jedenácti tratí, které se snaží působit majestátně tím, že se všelijak zrcadlově otáčí a obracejí, či absencí jakéhokoliv i sebemenšího náznaku nějakého nápadu či finesy, která by k tomuto titulu alespoň mírně hráče přitáhla, případně prapodivně se projevujícím fyzikálním enginem hry či neposledně absencí zobrazení časových odstupů mezi jednotlivými jezdci. O kolizním enginu se ani nemá cenu vyjadřovat, jeho programátoři zřejmě před prací na něm nabývali energie požíváním jistých psychotropních látek, jinak si nedovedu vysvětlit ty křeče, které nám kolizní engine představuje.

Ducati World nám nabízí dva základní módy hraní: Quick Race a Ducati Life. V Quick Race můžeme hned, bez jakékoliv zdlouhavé přípravy vlétnout do závodu a pustit se do boje s oponenty, případně spustit mód Time Attack, ve kterém budete závodit sami se sebou, snažíce se překonat své dosavadní časy na kolo. S koncepcí tohoto módu si však nedělejte nějaké iluze, na finesky typu "duch", reprezentující váš nejlepší čas, s nímž byste závodili, můžete klidně zapomenout. Pouhý časový údaj, ukazující vám rozdíl aktuálního času od vašeho dosavadního nejlepšího je to jediné, co vám připomene, že jste v módu Time Attack. Poslední možností v Quick Race je zkusit porovnat své schopnosti se svým kamarádem v módu 2 Players. Ovšem na nějaké síťové to zapaření v pohodě zapomeňte, jediné, co vám hra umožní, je tlačit se u jednoho PC při klasickém split screenu, kdy je obrazovka rozdělena vertikálně na dvě poloviny, přičemž v jedné závodíte vy, ve druhé oponent. Pokud si budete v módu Quick Race počínat úspěšně a budete při závodech dobývat první pozice, odměnou vám budou průběžně se otevírající nové tratě spolu s novými módy závodů (50/60 léta/monsters...)

Po chvíli závodění v módu Quick Race se však začnete čím dál tím více nudit. Absence jakéhokoliv zpestření hry, která by vás znovu dostala z fáze polospánku do stavu vědomí bude důvodem změny módu na Ducati Life, která dle slov výrobce klade důraz na "...rich Ducati lifestyle...". Hurááá, konečně se začne něco dít. Bohužel, ne tak docela.

•Ducati life aneb prapodivná kariéra
zdroj: tisková zpráva Ducati Life, jakkoliv se snaží věrně napodobit výše uvedený slogan hry, nepřispívá moc k zpestření hry. Důvodem je množství důležitých, leč autory opomenutých prvků či naopak nesmyslná existence věcí zcela bezvýznamných. Například mód kariéra. Ano, Ducati World sice nabízí mód kariéry, ovšem nedostatečně koncipovaný. Co je do očí bijící, je absence poškození stroje. K čemu jsou pak vydělané peníze za úspěšně dokončený závod, když je nemůžeme chytře použít na opravu těch či oněch částí motorky. S absencí poškození stroje rovněž souvisí nezměněné chování motorky, i když to s ní "narvete" čelně do zdi. Hráč v podstatě není ničím nucen, aby jel co nejkvalitněji a zbytečně nehavaroval. Jen si vzpomeňte, jak jste ve špičkově koncipovaném módu kariéry v posledním Need for Speed závodili s vědomím, že i nepatrné škrtnutí vozu a svodidla se okamžitě projeví v horším gripu či ovladatelnosti vozidla. Ducati World bohužel představuje pravý opak.

Nějaká možnost upgradu stroje v podobě lepšího motoru, výfuku, brzd gum a jiných záležitostí je již v podstatě zanedbatelná a hráče nijak ke hře nepřitáhne. To, že si můžete za své těžce vydělané peníze koupit nějakou tu lepší (a patřičně dražší) helmu, či oblek, které vám stejně nijak moc ve hře nepomůžou, je stejně tak opominutelné, jako celá koncepce módu kariéry. Jediné, co vás možná přiměje v pokračování v závodech, je možnost zakoupit za vydělaný peníz nějakou tu rychlejší motorku, případně možnost vsadit do závodu svůj stroj s možností vyhrát nějaký lepší. Co hru Ducati World o něco zpestří, je mód Licenses, představující jakousi výuku, po jejíž úspěšném dovršení získate licenci, potřebnou k zůčastnění se závodů. Licence jsou celkem čtyři, přičemž pro postup ve hře je nutné získat je všechny. Jejich získání však není nikterak jednoduché. Většinou je potřeba splnit daný úkol v šibeničním zdroj: tisková zpráva časovém limitu, přičemž musíte zajet ideální stopu. Až pojedete ten samý úsek po patnácté, jistě si na má slova vzpomenete :-)

O absenci motivace v postupu ve hře jsem již napsal, závodění vám po pár prvních hodinách hraní přijde velmi nudným a nakonec zjistíte, že jediné, co hra přináší, je nuda, stereotyp a trénink vaší hbitosti a paměti (pro úspěšné dokončení závodu je třeba znát trať nazpaměť). O zábavě zde skutečně nemůže být řeč.

• Nešikovné ukládání pozice
Problematický je rovněž systém ukládání vaší aktuální pozice. Uložení pozice není automatické, jak je dnes již běžné, ale je ji třeba provést manuálně a to pouze v menu Quick Race. Nechápu, jak někdo mohl přijít s takovouto zhůvěřilostí. Až poté, co jsem po pár hodinách postupu a následném odchodu do Windows a znovuspuštění hry zjistil, že můžu začít od začátku, neboť se mi hra sama neuložila, jsem si již dal pozor a pokaždé včas pozici ručně uložil. Problém je, že ačkoliv jste v módu Ducati Life, pro uložení musíte tento mód zdlouhavě opustit a spustit mód Quick Race, kde následně vyberete položku Save. Přitom stačilo, kdyby hra (když už nemůže sejvovat automaticky) umožnila uložit hru hned v hlavním menu. Celkově by takovéto zpracování bylo mnohem, mnohem přehlednější a pohodlnější.

Světlou stránkou hry je dokonalý přehled minulé i současné éry motorek Ducati (50., 60., 70. a 80. léta, Monsters, SS, ST, SBK). Na výběr máme 6 módů závodů: podle éry (vintage/modern), special events (enduro), one day race (není potřebná licence), závody se sázkou o motorku/hotovost. Různé druhy závodů vyžadují vlastnit patřičný typ motorky a tu správnou licenci (basic1/2, full, advanced).

• Vizuální ztvárnění s ohledem na konzole
zdroj: tisková zpráva Grafika hry je v porovnání s dnešními hrami podprůměrná. Je vidět, že hra nebyla primárně určena pro PC, nýbrž pro konzole. Důkazem toho je nejenom nezajímavé a "mrtvé" okolí trati, ale i například řetězec v kódu hry "insert memory card", což mluví samo za sebe. Slabá grafika je způsobena jak návrhem a designem tratí (víceméně všechny tratě jsou si tak nějak podobné), tak i zpracováním. Málo polygonů, málo detailní textury nevkusně a nápadně na sebe navazující, 2D bitmapy stromů, lidí a okolí, slabě vymodelované motorky, absence speciálních grafických efektů (specular highlights, mlha, déšť...), to vše navozuje dojem, jakoby grafika byla určena spíše pro vydání dříve než v roce 2001. O to více mě šokovalo zjištění, že sami autoři uvádějí jako minimum 3D grafickou kartu s 16 MB paměti s dovětkem, že na PCI kartách (Voodoo 1/2...) hra může běžet, ovšem velmi pomalu. To je již vrchol programátorského lajdáctví!

Kladně bych, co se grafiky týče, hodnotil docela zdařilou animaci při havárii, případně možnost výběru pohledu ze tří kamer, přičemž velmi zajímavý je pohled skrze docela pěkně vytvořený virtuální kokpit, kdy se na trať díváte svýma očima a při průjezdu zatáčkou se výhled nakloní, přesně jako ve skutečnosti. Jediným problémem (ovšem nejen tohoto titutlu) při tomto pohledu je absence periférního vidění okolí, takže úroveň ovladatelnosti je oproti skutečnosti o dost těžší a mnoho hráčů si tak spíše vybere fixní pohled kamery nad motorkou.

• Zvuky a chybějící multiplayer po síti
zdroj: tisková zpráva Bohužel, co se zvuků týče, je na tom hra stejně, jako ve většině předešlých atributech, tj. bídně. Celkem ve hře uslyšíte asi tak 7 zvuků za přítomnosti nemastné neslané hudby, hrané v podobě audio tracků přímo z CD.

Jak jsem již zmínil, na nějaké to síťové hraní po LANu či internetu můžete zapomenout, jediné co hra nabízí, je mód splitscreen pro 2 hráče. Nic víc, nic míň. Na dnešní dobu docela troufalost, něco takového vůbec vydat. Dovětek autorů, že hra nefunguje pod Windows 2000, jsem již vzhledem ke "kvalitám" celé hry pochopil.