• Návrat legendy
Poslední červnový den se stal tím vyvoleným, kdy se do obchodů po celém světě (včetně naší vlasti, což se dá považovat za velký úspěch :) dostává nejočekávanější hra letošního roku - Diablo II. Ve stovkách preview jsme se mohli dočíst o tom, že se bude jednat o hru několikanásobně rozsáhlejší a na dohrání časově náročnější než první díl. A jaká je skutečnost?

Plná verze Diablo II byla pokořena za pouhé tři dny nonstop pařby.

Zdá se Vám to málo na hru, která se připravovala ve studiích Blizzardu (resp. divize Blizzard North) déle než tři roky? Ano i i ne, ale o tom není tento článek. Jeho cílem je aktuálně se podělit o první dojmy bezprostředně po dohrání Diabla II verze 1.0, tedy hry, kterou má asi většina z Vás teprve před sebou jako hlavní chod na prázdniny. Nejedná se v žádném případě o plnou recenzi, která se všude objeví po delším hraní až za pár dnů či týdnů...

• Obsah CD a grafika
Diablo II se nachází na třech stříbrných discích, což může být pro někoho překvapení, protože se původně počítalo se čtyřmi CD, ale autorům se povedlo data nějak zázračně zkompresovat a tak je výsledkem počet cédéček o jedno nižší. Celé první CD zabírá instalace, jejíž velikost si můžete vybrat mezi 650 MB, 950 MB a 1,5 GB. Nejvhodnější je samozřejmě si vybrat největší možnou instalaci (abyste předešli swapování a načítání dat z CD), ale i při vyběru minimální instalaci se naštěstí nekoná žonglování s CD jako u Baldur's Gate, protože po celou dobu hraní stačí mít v CDROM mechanice jen druhé cédéčko označené Playdisc, kde se nachází vše potřebné. Poslední disk je označen nápisem Cinematics a tak se na něm logicky nalézají renderovaná videa. Těch je celkem pět (před každou epizodou hry plus epilog) a svou kvalitou patří k tomu nejlepšímu, co můžete na PC vidět. Jako takový malý bonus je na prvním CD i starší trailer Warcrafta 3, který opět dokazuje, že filmečky Blizzard umí opravdu na jedničku.

Existuje i speciální (u nás pokud vím nedostupná) o cca 20 USD dražší verze Diablo II Collector's Edition, která navíc obsahuje DVD s 24-minutovým filmečkem, hudebním soundtrackem a podepsaným manuálem ve velkém formátu. Jedná se o limitovanou edici, takže máte-li zájem, spěchejte si tuto sběratelskou lahůdku objednat například z EBWorld nebo GameStopu.

Po výběru hrdiny z pěti možných postav (amazonka, necromancer, barbarian, kouzelnice, paladin) se ocitáte uprostřed první vesnice. První šok, alespoň pro ty, kteří nezkoušeli nedávný Stress Test přes Battle.net, bude dozajista grafika, která je jedním z nejslabších článků hry. Maximální možné rozlišení 640x480 se v dnešní době nedá nazvat jinak než výsměchem všem nejnovějším akcelerátorům a na trochu větším monitoru (17" a výše) vypadá přinejmenším divně. Svou roli asi hraje i to, že jsem v 640x480 žádnou hru za poslední zhruba rok a půl neviděl, ale je nad slunce jasné, že neustálé oddalování vydání se na grafice podepsalo nesmazatelným písmem a je to škoda, alespoň 800x600 by hře slušelo mnohem víc a o zvýšených hardwarových požadavcích nemůže být ani řeč. Diablo II sice běží i přes Glide či Direct3D, ale i při použití těchto módů vypadá engine trochu nemastně neslaně v porovnání například s Noxem. Grafické zpracování ale samozřejmě není na hrách to nejdůležitější a dá se v případě Diabla II snadno překousnout.

• Jak se to hraje?
Vlastní hra není jako v původním Diablu stylem "pouze jít někam stále níž a zabíjet". Tady se ještě musíte občas vracet do města, abyste se dozvěděli, kam dál. Celé Diablo II je rozděleno na 4 epizody, v každé z nich je centrum všeho dění vesnice nebo město. Příjemným překvapením je, že při pohybu mezi lokacemi v dané epizodě se hra vůbec neloaduje. V každé části hry je samozřejmě hlavním cílem splnit questy, kterých není zase tak mnoho (6,6,6,3). Většinou jde o klasické úkoly typu "jdi tam a zabij toho" či "jdi tam a přines to". Rozdílem je hlavně to, že hra jako taková, se z 70% odehrává na povrchu, jen čas od času se dostanete do nějakého toho dungeonu či podzemních prostorů. Jelikož snad každý hrál první Diablo, není třeba popisovat vlastní hru, ta se v podstatě nezměnila.

Pro skalního pařana Diabla vypadá hra velice přitažlivé, je zde pravda několik ne nepodstatných změn oproti "originálu", v principu však zůstala hra jako taková zachována. Bylo vylepšeno již tak velmi user-friendly ovládání (snadno si navolíte dvě čtveřice kouzel či typu útoku na klávesy F1-F4 a F5-F8). Opasek máte až na 12 lahviček, které jsou seřazeny nad sebou (4xN) a postupně se odrolovávají. Inventorář se také trochu zvětšil a navíc máte ve městě speciální bednu, kam si můžete odkládat přebytečné věci. O hudbě asi nemá smysl toho moc psát, je podobně jako v jedničce skvělá.

• Řada vylepšení
Jako nejvýraznější vylepšení mi přijde systém portálů, kterých se v každé epizodě nachází přibližně 10 a velmi zjednodušují pohyb po celé hře. Pro návrat do města či cestu na vzdálené místo na mapě již tedy není potřeba použít svitek town-portál (který vyžaduje mít identify), ale stačí přijít na označený portál a vybrat si lokaci, kam se přesunout. Portály se aktivují jednoduše - stačí na ně fyzicky dojít a zpřístupní se odevšud.

Další novinkou je možnost běhu, která sice není neomezená (stejně jako v případě many máte určitou výdrž, která se po chvíli nepoužívání obnoví), ale často se hodí i pro únik před pomalejšími kreaturami. Občas se dá běh zneužít i pro srabácké proniknutí celými levely, ale můžete si být jisti, že po pár sekundách máte okolo sebe skoro neporazitelnou armádu desítek nepřátel :) Celkově je ale možnost běhu a dalších zjednodušení ovládání samozřejmě přinosem, jinak by zdlouhavé procházení rozsáhlými pláněmi bylo o nervy.

Jediná věc co mě docela mrzí - v jedné pasáží je podle mě nemožné zabít finální monstrum bez toho, aby vaše postavička umřela a to je docela fatální chyba (možná že to jde, ale mě se to podařilo až po 10ti smrtích). Po smrti postavičky začínáte ve městě a smrt si obvykle vezme svou odměnu xxx tisíc peněz. Pokud se ale podaří k vaší mrtvole dojít a ťuknete na ní, tak máte zase všechno zpět a můžete pokračovat v plné síle.

• Kouzla
Kompleteně byla předělána struktura kouzel, nyní je orientovaná spíše na multiplayer tak, aby se vzájemně doplňovala. Pokud jste nekromancer, jste POUZE nekromancer a nic víc. V podstatě to znamená, že množina kouzel pro jednotlivé charaktery je disjunktní (prázdná). Pro kooperativní hru, kde ten umí to a ten zas tohle, je to ideální, jenže pokud Vám někdo chybí, tak máte docela smůlu.

Podstatný rozdíl spočívá v tom, že se kouzla neučí z knížky, ale aktivací ve skill tree a to pouze v pořadí, resp. v návaznosti, jakou to dovolí. S tím souvisí i menší problém, kdy se člověku nechce moc investovat do nižších kouzel. Ty se pochopitelně vážou i na level postavičky, například některá kouzla jsou až od levelu 12-18 nebo 24 -30. To samé je s používáním magických věcí, které jsou vázány na síle, obratnosti a levelu.

Malou komplikací je nepřítomnost kouzla heal, všechen heal je potřeba kupovat nebo najít. Také nelze koupit manu, musíte ji najít nebo počkat až se vám obnoví. Velice pozorně, ale opravdu velice pozorně, doporučuju si přečíst, co dané kouzlo umí, aby se vám nestalo, že utopíte drahocenné body do nesmyslného kouzla. Já jsem hru dokončil na levelu 27, což znamená 27-1+3 za splněné questy skill pointu, tedy nic moc. V žádném případě si nemyslete, že je možné rozvíjet všechna kouzla. Já sám jsem rozvíjel pouze oheň a led (blesky/elektřina - na zbytek nevystačily skill points). Nedokážu si představit, jestli je možné se dostat na level přes 30, pravděpodobně to jde (otázka zní s jakým úsilím), ale já se o to v těch třech dnech hraní nepokoušel.

• Další postřehy
Velice snadno se stane, že sice postavička unese úplně všechno, ale je neohrabaná, tupá a navíc nemá žádné zdraví. Nebo má many a života na rozdávání, ale neunese skoro nic, takže v důsledku na ní nenavlečete žádné brnění. Toto je základní a asi největší rozdíl oproti prvnímu Diablu. Tam se dalo říct: "OK, hodím mu ty body příště." Omyl! V Diablu II žádné příště není a pokud ano, tak až za hodně dlouho a to už budete vědět, že je potřeba dat ty bodíky jinam. Z toho tedy plyne, že je důležité pečlivě vážit rozhodnutí co rozvíjet, zda zdraví, manu, sílu nebo zručnost.

Stejně jako ve všech podobných hrách si můžete i v Diablu II najmout jednoho pomocného bojovníka, který je ale celkem nanic, protože se mu nedá dost dobře pomáhat. Počítačem řízení spolubojovníci jsou sice dobří, ale neléčí se a tak jakýkoliv větši souboj nepřežijí nebo možná přežijí, ale pak zase nepřežije hráč, protože je musí chránit.

Diablo II verze 1.0 se také nevyhnula řadě chybek, například v třetí epizodě máte porazit Mephista, což je skoro nemožné, protože po hráči metá něco, co okamžitě sebere 3/4 života. Ale stačí odejít co nejdál od něj a on se zasekne u přikopu a neházi nic :) To by ale už mělo být opraveno v prvním patchi 1.01.

Co se týká Necromancera, může být celkem zajímavý, ale pokud si vykouzlíte 9 potvůrek, tak se akorát pletou do cesty a navíc občas zablokují průchod, takže se zase musí odvolat. Naštěstí jsem si vybral kouzelnici, která nemá vážnějši nedostatky.