• Tentokrát kompletně ve 3D
Nezadržitelným a logickým trendem ve vývoji real-time strategií (RTS) je jejich přechod na plně 3D enginy. A nejinak je tomu i u Dark Reign 2 (DR2). Někteří z vás si možná ještě vzpomenou na rok 1997, který přinesl doslova záplavu kvalitních RTS. Za všechny jmenujme Starcraft, Total Annihilation či Earth 2140. A do této konkurence přišla i Dark Reign. Jako první v ní byl použit fungující výpočet 3D terénu, přestože všechny tehdejší strategie byly pouze 2D. Dark Reign tak patří v tomto směru prvenství a i celá hra byla poměrně kvalitní. Přesto se v silné konkurenci neprosadila tak, jak by si autoři jistě přáli. Původní autorský tým Auran již zanikl, ale několik programátorů přešlo do Pandemic Studios (autoři Battlezone 2), aby pod jejich křídly vytvořili druhý díl, tentokrát již plně ve 3D.

DR2 však není klasické pokračování původní DR, ale děj je situován do doby 150 let před ní. Pokud si ještě vybavíte, bojovali jste tenkrát za síly Imperia na straně jedné a za vzbouřence Freedom Guard na straně druhé. V DR2 je tomu podobně, opět jsou tu ti vyspělejší, nazývaní JDA (což není maskovaný jaydee :), ale Jovian Detention Authority), a pak vzbouřenci nazývaní Sprawlers.

• Obsah misí
Již po spuštění hry si všimnete, že i pozadí v menu je plně interaktivní a že je ve 3D. Na výběr je tradičně kampaň, multiplayer a instant action, což není nic jiného než vámi navolená bitva. Kampaň za každou stranu je složena z deseti misí, které se tady však nazývají chapters, tedy kapitoly. Pouhých deset misí se může zdát málo, navíc ve hře není žádný tutorial, takže několik prvních misí v kampani je spíše výukových. O co jich je méně, o to jsou však delší a těžší, především ty závěrečné. Navíc téměř všechny mise jsou složeny z několika podúkolů. Většinou se jedná o speciální úkoly, jako např. osvobodit zajatce, najít něco, eskortovat něco, zajistit evakuaci apod. Některé úkoly máte navíc omezeny časem, ať už přímo, kdy vidíte ubíhající čas, nebo nepřímo, což je třeba v případě úkolu najít vrak letadla dřív než soupeř.

Málokdy musíte zničit všechny jednotky nepřítele a často na to nebudete mít ani dost sil, neboť příjmy jsou dost omezené, řekl bych pouze v množství o málo větším než malém :) Mise na sebe celkem navazují a tím je naznačen jakýsi příběh, který není nikterak složitý a celkem nepodstatný. Každá mise je uvedena briefingem a intrem, které však není předrendrované, ale probíhá přímo v enginu hry. Tyto krátké animační vstupy jsou i během mise, většinou když splníte nějaký podúkol. Hra vám pak přejde plynule do filmečku a zpět včetně jednotek, které byly na v tom okamžiku na onom místě. Výsledek vypadá výborně.

• Těžíme Talon...
Jinak princip hry zůstal prakticky nezměněn a podobá se většině RTS. Takže zase těžíme surovinu (tady se jmenuje Talon), vyrábíme jednotky a s těmi pak hurá do boje. Talonu je většinou dost málo, zvlášť během kampaní, kde se navíc ani neobnovuje. To se děje pouze v některých instant misích a ještě dost pomalu. Budování jednotek včetně jejich hierarchie je hodně podobné hře Command & Conquer. Jednotky na obou stranách jsou rozdílné, ale ne nějak převratně. JDA používají vyspělou techniku a jsou schopni vyvinout ničivé letecké zbraně.

Naproti tomu Sprawlers mají schopnost používat různé léčky, pasti a taky Jugernauta, což je pojízdná ničivá nálož, která je schopná srovnat se zemí celou nepřátelskou základnu. Obecně je tedy možno konstatovat, že každá strana používá trochu jinou taktiku. Jinak se bojuje na pevnině, ve vzduchu i na vodě. Někomu se možná bude zdát počet jednotek jako nedostatečný (16 a 17), ale jako větší problém bych to neviděl. Nemáte tedy možnost vyvíjet svoje vlastní jednotky, kdy na podvozek dáte nějaké dělo jako třeba v Earth 2150. Pokud mohu soudit, tak žádná jednotka ve hře není vyloženě originální a byla již v některé RTS k vidění. Na druhou stranu jsou jednotky vyvážené a dá se s nimi vystačit.

• AI a taktika
Dalším důležitým aspektem každé strategické hry je AI, neboli umělá inteligence všech jednotek. Ani tady jsem nepoznal větší rozdíl od jiných RTS. Nepřítel útočí maximálně v malých skupinkách a žádný generální útok tedy nečekejte. Na druhou stranu občas mění směry útoků hlavně podle toho, kam útočíte vy. Také vaše vlastní jednotky se snaží v případě poškození stáhnout z boje, bohužel si k tomu často vyberou ne zrovna ideální cestu. Jedna věc mi ale vadila docela hodně. Když jsem si vytvořil bojovou skupinu a tu jsem někam přemísťoval, tak jednotky měly neustále tendenci tvořit kolonu a ne přesouvat se v balíku. Nejenže to zpomaluje přesun (a hlavně zoufalý ústup), ale také se vytrácí možnost ničivého hromadného útoku.

Velkou výhodou je možnost nastavit si bojovou morálku každé jednotky v pěti stupních. V praxi to vypadá tak, že na nejnižší nastavení na „scout“ se jednotka při spatření nepřítele a při ne zcela jisté převaze raději stahuje z bojiště. Naopak při nejvyšším nastavení na „terminator“ se jednotka vrhá na každého nepřítele téměř ve stylu kamikaze. Ve hře je toto nastavení hodně poznat a je určitě plusem. Mezi další dnes již standartní prvky každé RTS patří i vytváření waypointů a možnost tvořit bojové skupiny a jednoduše je pak vyvolávat či přeskupovat. Opět tedy nic nového pod sluncem, na druhou stranu nic podstatného nechybí.